Přední ruský propagandista Vladimir Solovjov otevřeně hrozí Evropanům smrtí. Jeho výhrůžky, výroky ruských vyjednavačů i demonstrativní nezájem Moskvy o diplomacii jasně ukazují, že Kreml neusiluje o mír na Ukrajině. Jeho skutečným cílem je totiž širší konflikt s Evropou.
Americký prezident Donald Trump se ve středu nečekaně setkal s prozatímním syrským prezidentem Ahmedem al-Šárou – bývalým islamistickým velitelem s vazbami na al-Káidu. Jde o gesto, které neukazuje jen na Trumpovu ochotu jednat s kýmkoli, kdo slibuje výsledek, ale přesně zapadá do dlouhodobého vzorce americké zahraniční politiky.
Investiční dohoda o těžbě strategických surovin, uzavřená mezi Spojenými státy a Ukrajinou, nese výrazný geopolitický i ekonomický rozměr. Její přínosy však zůstávají hypotetické, dokud Ukrajina nedokáže obnovit správní kapacity, zajistit vládu práva a vytvořit bezpečné investiční prostředí. Skutečná návratnost přijde teprve po skončení války, a ani tehdy není zaručena. Země čelí strukturálním výzvám, jejichž zvládnutí bude klíčové pro to, zda se z dohody stane nástroj obnovy, nebo jen politický rámec bez reálného dopadu.
Ruský prezident Vladimir Putin odmítl účast na jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským navzdory tomu, že setkání sám navrhl. Právě v čase, kdy mělo k rozhovorům dvou válčících lídrů dojít, přicházejí z ukrajinské fronty zprávy o masivních přesunech ruských jednotek.
Ve čtvrtek si Slovensko připomene temné výročí. Před rokem byl na premiéra Roberta Fica spáchán atentát. Šokující čin, jehož politické i společenské dozvuky dosud neutichly, otevírá zásadní otázky o míře polarizace společnosti, limitech politické kritiky i o tom, co vše ještě dokážeme obhájit v mezích demokracie. Především však připomíná, že násilí do demokratického prostoru nepatří – bez ohledu na to, kdo je jeho terčem.
Americký prezident Donald Trump oznámil záměr přijmout luxusní letoun Boeing 747 v hodnotě přibližně 400 milionů dolarů, který mu bezplatně nabízí katarská královská rodina.
Robert Fico sice popřel účast na přehlídce na Rudém náměstí, ale to je v této chvíli podružné. Samotnou cestou na Den vítězství do Moskvy totiž spláchl do kanálu nejen svou osobní důvěryhodnost, ale vážně poškodil i mezinárodní pověst Slovenska. Symbolický akt, který nelze omluvit výmluvami – Fico tím dal jasně najevo, kam patří. A kde bere inspiraci.
V květnu 1990 Estonsko a Lotyšsko formálně obnovily svou předválečnou státnost a distancovaly se od sovětské okupace. Přijetím klíčových deklarací a ústavních změn tehdy jasně potvrdily svou kontinuitu a nárok na nezávislost. Lotyši si 35. výročí od tohoto momentu připomněli 4. května, Estonci tak učiní ve čtvrtek.
Ozbrojený konflikt mezi Indií a Pákistánem v oblasti Kašmíru nadále eskaluje. Obě strany hlásí ztráty a pokračují v ozbrojených akcích i výměně palby přes demarkační linii. Pákistánská strana ohlásila sestřelení několika indických stíhaček francouzské výroby. Úřady na obou stranách vyzývají obyvatele z ohrožených oblastí k evakuaci.
Země, kterou nejen Moskva ještě před pár lety považovala za druhořadého pozorovatele evropského dění, se proměnila v jednoho z nejhlasitějších a nejaktivnějších kritiků ruské imperiální politiky. Česká republika už dávno není jen malým postkomunistickým státem na okraji zájmu. Je z ní protivník, kterého si v Kremlu nemohou dovolit přehlížet. A co hůř pro Rusko, ani zastavit.
Lidstvo si letos připomíná 80 let od konce druhé světové války, události, která hluboce otřásla základy mezinárodního pořádku a zanechala nesmazatelnou stopu v kolektivní paměti lidstva. Už o první světové válce se říkalo, že bude „válkou, která ukončí všechny války“. Historie však prokázala, jak naivní tato naděje byla. Válka zůstává nedílnou součástí lidských dějin a jejich přirozenosti. Znovu a znovu se ukazuje jako prostředek, k němuž se civilizace uchyluje, když selžou diplomacie a racionalita.
Nápis „Made in China“ už dávno neznamená jen místo původu. Stal se symbolem éry, v níž se evropská prosperita čím dál víc opírá o výrobní sílu jedné autoritářské velmoci. Z levné alternativy se stala norma a s ní i těžko přehlédnutelná strukturální závislost, která staví Západ, a zejména Evropu, do pozice nejen obchodního partnera, ale potenciálního rukojmí.
Třetí světová válka určitě nebude vypadat tak, jak si ji představujeme z minulosti. Dnešní konflikty se rodí v hybridním prostoru, na pomezí státní a nestátní moci, a často doutnají v zónách civilizačních střetů. Jak to vidíme dnes po celém světě, eskalace může přijít tiše, řetězcem lokálních krizí a zdánlivě neviditelných válek.
Americké námořnictvo při operaci v blízkosti Jemenu přišlo o moderní stíhací letoun F/A-18E Super Hornet. Stroj se zřítil do moře během vlečení po palubě letadlové lodi USS Harry S. Truman.
Finský prezident Alexander Stubbs patří k nejtvrdším evropským kritikům Ruska. V rozhovoru pro The New York Times zdůraznil, že Vladimir Putin rozumí pouze síle, a varoval před jeho taktikou zdržování. Stubbsův neústupný postoj vychází z historické zkušenosti Finska se sovětskou agresí i nedávným vstupem do NATO.
Kritika ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ze strany Donalda Trumpa kvůli oděvu při návštěvě Bílého domu se ukázala jako zcela účelová a obsahově prázdná. Skutečným cílem bylo vyvolat inscenovaný konflikt. Ironií je, že právě Trump při pohřbu papeže Františka hrubě porušil základní protokol, když dorazil v modrém saku namísto předepsaného černého smutečního oděvu.
Donald Trump touží po mezinárodním úspěchu – bez ohledu na to, co za něj bude muset obětovat. V jednáních s Kremlem vystupuje spíš jako prosebník než jako lídr svobodného světa. Odpouští válečné zločiny, legitimizuje agresi a Vladimira Putina žádá, aby „přestal“. Hlavní není výsledek – hlavní je, jak on sám nakonec bude vypadat.
Detekce možné biologické molekuly na exoplanetě K2-18b znovu rozvířila debatu o tom, jak by mohl vypadat život mimo Zemi. Od mikrobů v masivních oceánech pod ledovci Jupiterových měsíců až po nelátkové formy vědomí – nové poznatky ukazují, že mimozemský život může být podstatně odlišnější, než jsme si dosud dokázali představit.
Papež František zemřel. Muž, který během svého pontifikátu opakovaně cestoval do míst, kam se většina světových lídrů neodvažuje ani podívat na mapě. Nevrátí se do Karakoše, kde naslouchal příběhům lidí, kterým se rozpadl svět. Nepřejde pěšky trosky Mosulu, kde to ještě doutnalo po zvěrstvech Islámského státu. Už nevstoupí do Jižního Súdánu ani do Konga, které mír v novodobé historii prakticky ještě nezažily.