Dva roky po odpálení Kachovky: Rusko se samo střelilo do nohy. Velení ignoruje i Černobyl a životy vlastních vojáků

Dva roky od chvíle, kdy Rusko vyhodilo do vzduchu přehradu Nová Kachovka v ukrajinské Chersonské oblasti, se ukazuje, že největší hrozba není jen v bezprostředních povodních a ztrátách, ale i v neviditelném jedu, který vyplaval na povrch. „Zatímco se velká pozornost věnovala bezprostředním ekonomickým, sociálním a politickým důsledkům povodní, výsledky studie ukazují, že toxická kontaminace odkrytých sedimentů bývalého dna přehrady představuje dlouhodobou hrozbu, která byla dosud do značné míry přehlížena,“ varovala německá ekologická výzkumná organizace IGB.

Podle IGB se po vypuštění nádrže odkrylo 1944 km² bývalého dna, které nyní skrývá tichého nepřítele. „Podle odhadů založených na odběrech vzorků sedimentů před katastrofou v kombinaci s výsledky dálkového průzkumu po katastrofě jsou odkryté sedimenty kontaminovány přibližně 83,3 tisíci tunami vysoce toxických těžkých kovů, jako je olovo, kadmium a nikl,“ upozornila organizace.

Není to jen ekologická tragédie, ale i zkouška schopnosti přírody vzpamatovat se z extrémního zásahu člověka a války. Když voda opadla a řeka se vrátila do svého historického koryta, objevily se obavy, zda se ekosystém dokáže obnovit na tak velké ploše. „Porozumění tomu, jak se ekosystém zotavuje po extrémních událostech, je úkolem prediktivní ekologie a lze jej pochopit na základě základních principů sebeorganizace,“ vysvětlila výzkumnice Oleksandra Shumilova.

Příroda překvapila i vědce. V době, kdy se nádrž v červnu vypouštěla, vrby a topoly právě šířily svá semena. Voda je odnesla na velké vzdálenosti a zachytila v trhlinách sedimentů. Už po třech měsících pionýrská vegetace pokryla 18 procent dna a vykázala neobvykle vysoké růstové tempo. Podle vědců lze do pěti let očekávat, že vegetace zaplní až 80 procent plochy a vytvoří ekosystém téměř srovnatelný s tím, který tam existoval před vybudováním přehrady.

Problémem ale zůstává, že ekologická katastrofa, jakou ruská ignorace k životnímu prostředí způsobila, ještě ani zdaleka neskončila. Tisíce tun toxických kovů nyní může volně plout do Černého moře, kudy se dostane až k pobřeží Rumunska, Bulharska nebo Turecka. Zároveň se Ruská federace tak trochu střelila do vlastní nohy, protože toxické materiály putují i k východnímu pobřeží Černého moře – tedy tam, kde Rusko samo spravuje svá území. Odpálením ekologické bomby Moskva ohrozila nejen své sousedy, ale i vlastní občany.

O naprosté ruské ignoranci ale nesvědčí pouze odpálení hráze Kachovské přehrady. Na začátku invaze se ruští okupanti proháněli po zakázané oblasti v okolí Černobylské jaderné elektrárny. Zemina tam je silně kontaminovaná radiací, ale ruští vojáci tudy stejně projížděli s tanky a dělali výkopy, jako by v roce 1986 Černobyl vůbec nevybuchl.

Nejsmutnější na tom je, že většina rozumných a klidně jen minimálně informovaných lidí alespoň tuší, že do zakázané zóny není radno vstupovat. Okupace zóny v okolí Černobylu tak mimoděk ukázala, že mladí ruští vojáci často vůbec netuší, co se tam vlastně stalo. Rusko pokračuje v odkazu Sovětského svazu a úmyslně zatajuje své megalomanské neúspěchy, ať to stojí, co to stojí – ať už zdraví vlastních vojáků, nebo ekologickou stabilitu východní Evropy.

Ruským okupantům ve skutečnosti nezáleží na ničem jiném než na slepém plnění rozkazů. Čím nižší šarže okupant je, tím více bude vystaven smrtícímu nebezpečí. V Kremlu ani ve velitelském stanu vojenské vedení nemusí řešit, že by samo čelilo radiaci nespočetněkrát překračující smrtelné dávky – odnesou to obyčejní vojáci, kteří o Černobylu nikdy neslyšeli. Anebo ti, kteří se napijí vody z Dněpru na dně bývalé Kachovské nádrže, a nevědomky si do těla vpustí jed, o jehož existenci ani netuší.