Autoritářské režimy v Rusku a Bělorusku mohou brzy čelit nepříjemnému poznání, že se neodvratně blíží konec jejich politické dominance. Naznačují to narůstající problémy se zajištěním základních potravin a jejich prudce rostoucí ceny – symbolicky nejvýrazněji v případě brambor. Právě zdražení této klíčové komodity může v konečném důsledku sehrát roli katalyzátoru, jenž připraví vládnoucí elity o poslední a nejcennější kapitál, který jim ještě zbývá – loajalitu vlastního obyvatelstva.
Ruská federace čelí vážným problémům v oblasti zásobování bramborami. Podle dostupných údajů vzrostla jejich cena od začátku roku do počátku května o 52 %, přičemž dovoz nedokáže kompenzovat výpadek způsobený nedostatečnou domácí produkcí. Pokles loňské sklizně o 12 % byl zapříčiněn nepříznivými klimatickými podmínkami, zejména jarními mrazy a intenzivními srážkami. Situaci navíc zkomplikovalo rozhodnutí zemědělců zmenšit výměru osetou bramborami v návaznosti na rekordní sklizeň z roku 2023. Informovala o tom agentura Reuters.
Podobnou situaci aktuálně řeší i sousední Bělorusko. Na základě pokynu prezidenta Alexandra Lukašenka byly tamní úřady nuceny uvolnit embargo na dovoz potravin z takzvaných nepřátelských zemí, tedy států západní Evropy. Běloruský režim tento krok prezentuje jako projev „otevřenosti“, ve skutečnosti však země čelí akutnímu nedostatku základních zemědělských komodit, zejména cibule, brambor a zelí. Podle dostupných informací Lukašenko informoval ruského prezidenta Vladimira Putina, že kompletní domácí produkce byla vyvezena do Ruské federace.
Nedostatek základních surovin, jako jsou brambory, může představovat závažný problém pro režimy v Bělorusku a Rusku. Brambory totiž v obou zemích tvoří klíčovou součást každodenní stravy zejména pro nižší a střední vrstvy obyvatelstva. V kontextu postsovětského prostoru je navíc dostupnost základních potravin tradičně vnímána jako jeden z ukazatelů schopnosti a kompetentnosti vládnoucí garnitury.
Oba autoritářské režimy přitom dlouhodobě staví svou legitimitu mimo jiné na rétorice potravinové soběstačnosti a odporu vůči Západu. Skutečnost, že třeba Bělorusové musejí přistupovat k dovozu základních komodit, včetně brambor a cibule, ze západních států, však tuto propagandu zásadně narušuje a podrývá jejich deklarovaný obraz soběstačnosti a síly domácího zemědělství.
Současná situace zároveň odhaluje znepokojivý fakt, že se ani Bělorusko, ani Rusko dosud zásadně nevzdálily od mentality formované v éře Sovětského svazu. V kontextu postsovětského prostoru má nedostatek brambor silně negativní historickou konotaci. Nejvýrazněji se promítl v období let 1932–1933, kdy zejména na Ukrajině vypukl rozsáhlý hladomor, známý jako Holodomor, jenž si vyžádal miliony obětí.
Ačkoli byl primárně důsledkem záměrné politiky násilné kolektivizace a zabavování obilí, nedostatek základních potravin, včetně brambor, tehdejší krizi dramaticky prohloubil. Holodomor přitom nezůstal pouze ukrajinskou tragédií, protože výrazně zasáhl i další sovětské republiky, včetně dnešního Běloruska a Ruska, a nadále zůstává zakotven v historickém povědomí obyvatel těchto zemí.
Pokud tedy tyto autoritářské režimy nejsou dnes schopny zajistit dostatek základních potravin za dostupné ceny a v odpovídajícím množství, co přijde dál? Moskva a Minsk mohou svým obyvatelům vyslat signál, že jejich režimy ztrácejí kontrolu. A ačkoliv jsou autoritářské režimy často schopny potlačit přímý odpor, narůstající ekonomické potíže a nespokojenost s životními podmínkami mohou vytvořit podhoubí pro spontánní lokální nepokoje.
Nakonec se může ukázat, že největším protivníkem Kremlu, stejně jako režimu Lukašenka, nejsou ani „zlé“ západní státy, ani Ukrajina, ale vlastní obyvatelstvo. Lidé žijící v postsovětském prostoru přežili mimořádně náročná období a mnozí z nich si tato traumata pamatují velmi živě – zejména krizi 90. let, kdy se ruský stát pokusil o částečnou demokratizaci.
Ekonomika tehdy kolabovala, politický systém byl hluboce zasažen korupcí a stát selhával v plnění svých základních funkcí. Přestože se situace později do určité míry stabilizovala, současný vývoj ukazuje, že se Ruská federace vlivem vlastních strategických chyb znovu přibližuje stavu, v němž se nacházela na počátku rozpadu sovětského impéria.
Historie opakovaně prokázala, že kolaps impérií a autoritářských režimů bývá ve svých důsledcích častěji vyvolán vnitřním odporem obyvatelstva než působením vnějších faktorů. Současná krize v ruském a běloruském zemědělství může v tomto kontextu představovat katalyzátor nespokojenosti, jejíž projevy se mohou začít šířit i navzdory rozsáhlému bezpečnostnímu aparátu, jaký má k dispozici režim Vladimira Putina.
Ani nejdokonalejší represivní struktury totiž nedokáží dlouhodobě čelit frustraci široké veřejnosti. Právě v takových momentech si vládnoucí elity často se zpožděním uvědomují, že ztratily podporu těch, na jejichž důvěře a loajalitě stála jejich moc – a že jim tito občané nyní vystavují účet.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach kvůli hrozící jaderné katastrofě v důsledku eskalujícího konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří Hanan Balkhy v rozhovoru pro Politico uvedla, že personál OSN je v nejvyšším stupni pohotovosti a bedlivě monitoruje dopady útoků na íránská jaderná zařízení. Obavy vzbuzuje především „scénář nejhoršího případu“, tedy přímý jaderný incident, jehož následky by svět pociťoval celá desetiletí.
Cesta k ničivé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nebyla nevyhnutelná. Jak ukazují detaily z diplomatického zákulisí, vyjednavači byli podle webu The Guardian jen krůček od historické dohody, kterou však pohřbila kombinace neznalosti, vzájemného nepochopení a neortodoxního přístupu týmu Donalda Trumpa. Pouhé dva dny před zahájením útoků přitom na stole ležel návrh, který mohl změnit kurz dějin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro BBC varoval, že jeho země bude kvůli válce na Blízkém východě čelit kritickému nedostatku raket. Podle jeho slov Vladimir Putin usiluje o dlouhotrvající konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, protože takové dění oslabuje Kyjev a odčerpává americké zdroje. Zelenskyj vyjádřil velmi špatný pocit z dopadů tohoto střetu na Ukrajinu a poznamenal, že mírová jednání jsou kvůli situaci v Íránu neustále odkládána.
Využívání nejmodernějších stíhaček k likvidaci levných íránských dronů se stává jedním z největších strategických a ekonomických rébusů současného konfliktu. Přestože nasazení špičkových letounů pomohlo snížit frekvenci íránských útoků až o 83 %, experti i bývalí piloti varují, že současná taktika je dlouhodobě neudržitelná. Situaci trefně přirovnal jeden z britských důstojníků k „používání perlíku na rozbití ořechu“.
