Autoritářské režimy v Rusku a Bělorusku mohou brzy čelit nepříjemnému poznání, že se neodvratně blíží konec jejich politické dominance. Naznačují to narůstající problémy se zajištěním základních potravin a jejich prudce rostoucí ceny – symbolicky nejvýrazněji v případě brambor. Právě zdražení této klíčové komodity může v konečném důsledku sehrát roli katalyzátoru, jenž připraví vládnoucí elity o poslední a nejcennější kapitál, který jim ještě zbývá – loajalitu vlastního obyvatelstva.
Ruská federace čelí vážným problémům v oblasti zásobování bramborami. Podle dostupných údajů vzrostla jejich cena od začátku roku do počátku května o 52 %, přičemž dovoz nedokáže kompenzovat výpadek způsobený nedostatečnou domácí produkcí. Pokles loňské sklizně o 12 % byl zapříčiněn nepříznivými klimatickými podmínkami, zejména jarními mrazy a intenzivními srážkami. Situaci navíc zkomplikovalo rozhodnutí zemědělců zmenšit výměru osetou bramborami v návaznosti na rekordní sklizeň z roku 2023. Informovala o tom agentura Reuters.
Podobnou situaci aktuálně řeší i sousední Bělorusko. Na základě pokynu prezidenta Alexandra Lukašenka byly tamní úřady nuceny uvolnit embargo na dovoz potravin z takzvaných nepřátelských zemí, tedy států západní Evropy. Běloruský režim tento krok prezentuje jako projev „otevřenosti“, ve skutečnosti však země čelí akutnímu nedostatku základních zemědělských komodit, zejména cibule, brambor a zelí. Podle dostupných informací Lukašenko informoval ruského prezidenta Vladimira Putina, že kompletní domácí produkce byla vyvezena do Ruské federace.
Nedostatek základních surovin, jako jsou brambory, může představovat závažný problém pro režimy v Bělorusku a Rusku. Brambory totiž v obou zemích tvoří klíčovou součást každodenní stravy zejména pro nižší a střední vrstvy obyvatelstva. V kontextu postsovětského prostoru je navíc dostupnost základních potravin tradičně vnímána jako jeden z ukazatelů schopnosti a kompetentnosti vládnoucí garnitury.
Oba autoritářské režimy přitom dlouhodobě staví svou legitimitu mimo jiné na rétorice potravinové soběstačnosti a odporu vůči Západu. Skutečnost, že třeba Bělorusové musejí přistupovat k dovozu základních komodit, včetně brambor a cibule, ze západních států, však tuto propagandu zásadně narušuje a podrývá jejich deklarovaný obraz soběstačnosti a síly domácího zemědělství.
Současná situace zároveň odhaluje znepokojivý fakt, že se ani Bělorusko, ani Rusko dosud zásadně nevzdálily od mentality formované v éře Sovětského svazu. V kontextu postsovětského prostoru má nedostatek brambor silně negativní historickou konotaci. Nejvýrazněji se promítl v období let 1932–1933, kdy zejména na Ukrajině vypukl rozsáhlý hladomor, známý jako Holodomor, jenž si vyžádal miliony obětí.
Ačkoli byl primárně důsledkem záměrné politiky násilné kolektivizace a zabavování obilí, nedostatek základních potravin, včetně brambor, tehdejší krizi dramaticky prohloubil. Holodomor přitom nezůstal pouze ukrajinskou tragédií, protože výrazně zasáhl i další sovětské republiky, včetně dnešního Běloruska a Ruska, a nadále zůstává zakotven v historickém povědomí obyvatel těchto zemí.
Pokud tedy tyto autoritářské režimy nejsou dnes schopny zajistit dostatek základních potravin za dostupné ceny a v odpovídajícím množství, co přijde dál? Moskva a Minsk mohou svým obyvatelům vyslat signál, že jejich režimy ztrácejí kontrolu. A ačkoliv jsou autoritářské režimy často schopny potlačit přímý odpor, narůstající ekonomické potíže a nespokojenost s životními podmínkami mohou vytvořit podhoubí pro spontánní lokální nepokoje.
Nakonec se může ukázat, že největším protivníkem Kremlu, stejně jako režimu Lukašenka, nejsou ani „zlé“ západní státy, ani Ukrajina, ale vlastní obyvatelstvo. Lidé žijící v postsovětském prostoru přežili mimořádně náročná období a mnozí z nich si tato traumata pamatují velmi živě – zejména krizi 90. let, kdy se ruský stát pokusil o částečnou demokratizaci.
Ekonomika tehdy kolabovala, politický systém byl hluboce zasažen korupcí a stát selhával v plnění svých základních funkcí. Přestože se situace později do určité míry stabilizovala, současný vývoj ukazuje, že se Ruská federace vlivem vlastních strategických chyb znovu přibližuje stavu, v němž se nacházela na počátku rozpadu sovětského impéria.
Historie opakovaně prokázala, že kolaps impérií a autoritářských režimů bývá ve svých důsledcích častěji vyvolán vnitřním odporem obyvatelstva než působením vnějších faktorů. Současná krize v ruském a běloruském zemědělství může v tomto kontextu představovat katalyzátor nespokojenosti, jejíž projevy se mohou začít šířit i navzdory rozsáhlému bezpečnostnímu aparátu, jaký má k dispozici režim Vladimira Putina.
Ani nejdokonalejší represivní struktury totiž nedokáží dlouhodobě čelit frustraci široké veřejnosti. Právě v takových momentech si vládnoucí elity často se zpožděním uvědomují, že ztratily podporu těch, na jejichž důvěře a loajalitě stála jejich moc – a že jim tito občané nyní vystavují účet.
Nejhorší stav za čtyři roky očekávají odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) v následujících dnech. Aktuální tropická epizoda podle nich přispěje k dalšímu prohloubení hydrologického sucha v republice.
Exprezident Miloš Zeman využil dobrého počasí a během dovolené vyrazil na legendární žlutý člun. Češi se tak opět dočkali scény, kterou si dobře pamatují z let, kdy Zeman seděl na Pražském hradě.
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) zveřejnil esemesku od prezidenta Petra Pavla, která mu přišla, když se řešilo případné jmenování poslance Filipa Turka (Motoristé) ministrem. Podle Macinky ze zprávy jasně nevyplývá, že Pavel nehodlá jmenovat Turka členem vlády za žádných okolností.
Vládní regulace cen pohonných hmot sice předminulý týden skončila, její ekonomické důsledky však přetrvávají. Dálniční čerpací stanice totiž zatím neobnovily marže na úroveň běžnou před regulací. Rozdíl mezi cenami velkých řetězců a nízkomaržové sítě Tank ONO se stále pohybuje jen kolem tří korun za litr, zatímco dříve činil běžně pět korun i více. Současně však platí zdánlivý paradox: pohonné hmoty v ČR jsou ve vztahu k ceně ropy Brent téměř nejdražší v novodobé historii.
Vůbec poprvé od začátku americké ropné blokády, která trvá již pět měsíců a drasticky vyčerpává celý ostrov, zasáhly nekonečné a masivní výpadky dodávek elektrické energie i samotné srdce kubánského hlavního města. Zatímco ještě před třemi měsíci obyvatelé Havany hovořili o tom, že situace je výrazně horší na venkově, nyní se s kritickým nedostatkem potýkají sami. Ve čtvrti Centro Habana i v dalších částech metropole se kvůli tmě a horku stal běžnou součástí noci takzvaný cacerolazo, tedy tradiční protest, při kterém lidé z oken tlučou hrnci o pánve. Bez elektřiny navíc kolabují také dodávky vody a v bytech se bleskově šíří komáři.
Bývalý americký prezident Barack Obama reagoval v soukromí na výsledek britského referenda o opuštění Evropské unie zděšením. Podle tehdejšího velvyslance Velké Británie ve Spojených státech Kima Darrocha si Obama myslel, že se Spojené království kompletně odepsalo.
Organizace spojených národů varovala, že se svět musí připravit na blížící se návrat klimatického jevu El Niño, který s sebou přináší nárůst globálních teplot a extrémní výkyvy počasí. Odborníci vyjadřují znepokojení zejména proto, že El Niño přichází v době probíhající změny klimatu způsobené člověkem, což může výrazně zesílit jeho dopady. Zatímco Evropa má plné ruce se současnou vlnou veder a na příchod klimatického jevu se nijak zvlášť nepřipravuje, Asie se chystá na intenzivní vlny veder a sucha, které vystaví obrovskému tlaku tamní zemědělství, energetické sítě a zásoby vody.
Vědci z Cambridgeské univerzity vyvinuli za pomoci umělé inteligence zcela nový typ vakcíny, která by mohla poskytnout ochranu před širokou škálou virů a zabránit vzniku budoucích pandemií. Podle výzkumného týmu je to vůbec poprvé v historii, kdy byla klíčová složka vakcíny kompletně navržena umělou inteligencí a následně otestována na lidech.
Začátek meteorologického léta s sebou přinesl spalující horka, která kontinent zasáhla ještě před koncem jara. Ačkoliv západní Evropa se již z velké části vymanila z vlivu horké vzduchové hmoty, která překonala květnové a červnové teplotní rekordy, celý region nyní spaluje další extrémní vlna veder.
Pokud by si nynější Rusko mělo vybrat oficiální slogan, mohl by znít podobně jako slova šéfa tamní diplomacie Sergeje Lavrova, který v minulosti prohlásil, že Rusko je zkrátka takové, jaké je, a nestydí se to ukazovat. Podobně nekompromisní tón nedávno v Kremlu zvolila i folková zpěvačka Naděžda Babkina. Po převzetí státního vyznamenání z rukou Vladimira Putina publiku řekla, že země se nikdy nevzdá díky svému jedinečnému multietnickému genetickému kódu, a dodala, že komu se to nelíbí, může jít klidně spáchat samovraždu. Tento výrok v mnoha ohledech ilustruje současnou ruskou tvář, která odmítá jakékoliv omluvy či ústupky, což přesně odpovídá postoji samotného prezidenta.
Po nedávném summitu amerického prezidenta Donalda Trumpa s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem se pozornost opět obrátila k podpoře, kterou Washington poskytuje Tchaj-wanu, a k dodávkám amerických zbraní tamní vládě. Hned v první den rozhovorů adresoval Si Ťin-pching svému americkému protějšku varování, že Tchaj-wan představuje nejvýznamnější otevřenou otázku mezi oběma mocnostmi a při nesprávném přístupu může vyústit ve velmi nebezpečnou situaci. Prezident Trump následně odložil podpis zbrojního kontraktu za 14 miliard dolarů, který nedávno schválil Kongres, a označil ho za velmi dobrou vyjednávací kartu pro svá jednání s Pekingem.
Bývalá první dáma USA Jill Bidenová v rozhovoru pro stanici CBS News přiznala, že během nechvalně známé prezidentské debaty v roce 2024 měla strach, zda její manžel Joe Biden neprožívá mozkovou mrtvici. Uvedla, že byla k smrti vyděšená, protože současného prezidenta v takovém stavu nikdy předtím ani potom neviděla, a dodala, že vůbec netuší, co se tehdy stalo. Celý rozhovor s novinářkou Ritou Braverovou odvysílá stanice v pořadu Sunday Morning tuto neděli.
