Slovenský premiér Robert Fico usiluje o zahájení rozhovorů s českou vládou. Problém však spočívá v tom, že tento návrh přichází bez jakéhokoli konkrétního obsahu či jasného důvodu, proč by se vůbec měla česká strana s Ficovou vládou na nejvyšší úrovni sejít. Sám Fico není schopen věrohodně definovat, co by mělo být konkrétním výsledkem těchto jednání. Jeho přístup je založen čistě na prosazování vlastní ideologie a už předem nastavil mantinely, kam by se jednání měla ubírat, a tím se zbavil jakéhokoli prostoru pro konstruktivní debatu.
Fico vyjádřil ochotu projednávat s českou stranou široké spektrum témat, která podle jeho názoru mohou být předmětem vzájemné diskuse obou vlád. Mezi tato témata zařadil například aktuální stav Visegrádské čtyřky, postoje k válce na Ukrajině či český postoj k právu veta v rámci Evropské unie. Dále by se rád věnoval debatě o unijním plánu RePowerEU, který počítá s postupným zastavením dodávek energií z východu.
Je však zcela zřejmé, že Česká republika dnes se Slovenskem nemá příliš o čem jednat, dokud nedojde ke změně politického klimatu u našich východních sousedů. Ficova vláda rozdmýchává nenávist nejen napříč slovenskou společností, ale dokonce se jí daří, byť částečně, polarizovat i tu českou. Pro některé je slovenský premiér téměř modlou, pro jiné odpudivou lidskou bytostí. A stejně rozděleně se vzájemně vnímají i jednotlivé části společnosti, což je smutné a alarmující.
To je první a zásadní důvod, proč by kabinet Petra Fialy (ODS) neměl s Ficovým kabinetem vůbec jednat. Fico ve skutečnosti nepřichází s ničím jiným než s tématy, která vyvolávají další spory a rozdělují společnost. Jeho nabídka není jen troufalá – je přímo drzá a bezohledná vůči tomu, co Česko a Slovensko historicky spojovalo.
Navíc si slovenský premiér zcela neuvědomuje, že Visegrádská čtyřka (V4) už dávno ztratila svůj původní význam a dnes už není relevantním politickým uskupením. Její smysl spočíval původně v tom, aby napomohla asimilaci čtyř členských zemí – Česka, Slovenska, Polska a Maďarska – do unijních struktur a standardů. V jednotě byla síla, a nelze popřít, že před vstupem do Evropské unie a krátce po něm hrála V4 významnou roli, protože čtyři středoevropské státy společně usilovaly o respekt a prosazení svých zájmů v rámci evropského bloku.
Jenže po několika letech vlád slovenského Fica, maďarského premiéra Viktora Orbána, polského Práva a spravedlnosti a českého premiéra Andreje Babiše se z V4 stala platforma pro kritiku a odpor proti samotné Evropské unii. Tento posun jasně ukazuje, že nemá smysl jednat o Visegrádské čtyřce s někým, kdo ve skutečnosti podrývá existenci unijní spolupráce a hodnot, na nichž tato unie stojí.
Pokud jde o téma Ukrajiny, zde není příliš co diskutovat. Česká republika od začátku konfliktu pevně stojí na straně napadené země, zatímco slovenský premiér se otevřeně lísá k agresorovi, tedy k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, a pokouší se mu vetřít do přízně. Sice volá po mírovém urovnání konfliktu, ale sám vlastně ani netuší, co by takové ujednání mělo konkrétně znamenat. Všichni vědí, že mír je obecně žádoucí, ale v případě Ruska není možné počítat s ničím jiným než s eskalací a agresí.
Pokud jde o dodávky energie z východu, to, že ruský plyn přestane narušovat suverenitu členských států Evropské unie, bylo dojednáno už na začátku ruské agrese proti Ukrajině a stalo se součástí jednotného postoje unijních lídrů. Bohužel Fico, a potažmo i Orbán, jsou jediní, kdo se tomuto konsenzu vzpírají a otevřeně ho sabotují. Pokud Fico hodlá tento narativ prosazovat i při jednání s vládou Fialy, jeho snaha neobstojí a odejde s prázdnou – stejně drze, jako přišel.
A tím se dostáváme k samotnému jádru problému: slovenský premiér, místo aby hledal shodu a podporoval jednotu Evropské unie, cíleně rozehrává hru na rozdělení a polarizaci. Jeho rétorika není pokusem o kompromis, nýbrž pokusem vyvolat dojem, že je Česká republika povinna naslouchat návrhům, které odporují jejím hodnotám a bezpečnostním zájmům.
Nejde totiž jen o samotná témata, ale především o jejich rámování a účel. Fico nejedná v duchu konstruktivní diplomacie, nýbrž ve stylu provokatéra, který chce využít každou příležitost k prosazování svých kontroverzních postojů. V takovém prostředí nemá jednání žádný smysl – naopak by česká vláda riskovala, že se stane rukojmím ve hře slovenského premiéra, jenž své názory staví nad evropskou solidaritu i samotné základy právního státu.
Pokud tedy Fialův kabinet opravdu ctí hodnoty, které Česká republika v Evropě hájí, pak by měl podobným návrhům říct jasné „ne“ a vyslat tím svůj oblíbený „jasný signál“, že naše země není ochotna se podílet na legitimizaci takové vlády, která sama podrývá základní principy demokratické společnosti.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
