Slovenský premiér Robert Fico usiluje o zahájení rozhovorů s českou vládou. Problém však spočívá v tom, že tento návrh přichází bez jakéhokoli konkrétního obsahu či jasného důvodu, proč by se vůbec měla česká strana s Ficovou vládou na nejvyšší úrovni sejít. Sám Fico není schopen věrohodně definovat, co by mělo být konkrétním výsledkem těchto jednání. Jeho přístup je založen čistě na prosazování vlastní ideologie a už předem nastavil mantinely, kam by se jednání měla ubírat, a tím se zbavil jakéhokoli prostoru pro konstruktivní debatu.
Fico vyjádřil ochotu projednávat s českou stranou široké spektrum témat, která podle jeho názoru mohou být předmětem vzájemné diskuse obou vlád. Mezi tato témata zařadil například aktuální stav Visegrádské čtyřky, postoje k válce na Ukrajině či český postoj k právu veta v rámci Evropské unie. Dále by se rád věnoval debatě o unijním plánu RePowerEU, který počítá s postupným zastavením dodávek energií z východu.
Je však zcela zřejmé, že Česká republika dnes se Slovenskem nemá příliš o čem jednat, dokud nedojde ke změně politického klimatu u našich východních sousedů. Ficova vláda rozdmýchává nenávist nejen napříč slovenskou společností, ale dokonce se jí daří, byť částečně, polarizovat i tu českou. Pro některé je slovenský premiér téměř modlou, pro jiné odpudivou lidskou bytostí. A stejně rozděleně se vzájemně vnímají i jednotlivé části společnosti, což je smutné a alarmující.
To je první a zásadní důvod, proč by kabinet Petra Fialy (ODS) neměl s Ficovým kabinetem vůbec jednat. Fico ve skutečnosti nepřichází s ničím jiným než s tématy, která vyvolávají další spory a rozdělují společnost. Jeho nabídka není jen troufalá – je přímo drzá a bezohledná vůči tomu, co Česko a Slovensko historicky spojovalo.
Navíc si slovenský premiér zcela neuvědomuje, že Visegrádská čtyřka (V4) už dávno ztratila svůj původní význam a dnes už není relevantním politickým uskupením. Její smysl spočíval původně v tom, aby napomohla asimilaci čtyř členských zemí – Česka, Slovenska, Polska a Maďarska – do unijních struktur a standardů. V jednotě byla síla, a nelze popřít, že před vstupem do Evropské unie a krátce po něm hrála V4 významnou roli, protože čtyři středoevropské státy společně usilovaly o respekt a prosazení svých zájmů v rámci evropského bloku.
Jenže po několika letech vlád slovenského Fica, maďarského premiéra Viktora Orbána, polského Práva a spravedlnosti a českého premiéra Andreje Babiše se z V4 stala platforma pro kritiku a odpor proti samotné Evropské unii. Tento posun jasně ukazuje, že nemá smysl jednat o Visegrádské čtyřce s někým, kdo ve skutečnosti podrývá existenci unijní spolupráce a hodnot, na nichž tato unie stojí.
Pokud jde o téma Ukrajiny, zde není příliš co diskutovat. Česká republika od začátku konfliktu pevně stojí na straně napadené země, zatímco slovenský premiér se otevřeně lísá k agresorovi, tedy k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, a pokouší se mu vetřít do přízně. Sice volá po mírovém urovnání konfliktu, ale sám vlastně ani netuší, co by takové ujednání mělo konkrétně znamenat. Všichni vědí, že mír je obecně žádoucí, ale v případě Ruska není možné počítat s ničím jiným než s eskalací a agresí.
Pokud jde o dodávky energie z východu, to, že ruský plyn přestane narušovat suverenitu členských států Evropské unie, bylo dojednáno už na začátku ruské agrese proti Ukrajině a stalo se součástí jednotného postoje unijních lídrů. Bohužel Fico, a potažmo i Orbán, jsou jediní, kdo se tomuto konsenzu vzpírají a otevřeně ho sabotují. Pokud Fico hodlá tento narativ prosazovat i při jednání s vládou Fialy, jeho snaha neobstojí a odejde s prázdnou – stejně drze, jako přišel.
A tím se dostáváme k samotnému jádru problému: slovenský premiér, místo aby hledal shodu a podporoval jednotu Evropské unie, cíleně rozehrává hru na rozdělení a polarizaci. Jeho rétorika není pokusem o kompromis, nýbrž pokusem vyvolat dojem, že je Česká republika povinna naslouchat návrhům, které odporují jejím hodnotám a bezpečnostním zájmům.
Nejde totiž jen o samotná témata, ale především o jejich rámování a účel. Fico nejedná v duchu konstruktivní diplomacie, nýbrž ve stylu provokatéra, který chce využít každou příležitost k prosazování svých kontroverzních postojů. V takovém prostředí nemá jednání žádný smysl – naopak by česká vláda riskovala, že se stane rukojmím ve hře slovenského premiéra, jenž své názory staví nad evropskou solidaritu i samotné základy právního státu.
Pokud tedy Fialův kabinet opravdu ctí hodnoty, které Česká republika v Evropě hájí, pak by měl podobným návrhům říct jasné „ne“ a vyslat tím svůj oblíbený „jasný signál“, že naše země není ochotna se podílet na legitimizaci takové vlády, která sama podrývá základní principy demokratické společnosti.
Americký prezident Donald Trump pohrozil žalobou komikovi Trevoru Noahovi, který moderoval nedělní předávání hudebních cen Grammy. Důvodem je vtip, ve kterém Noah naznačil, že Trump v minulosti navštěvoval soukromý ostrov usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.
Jedním z nejnovějších argumentů prezidenta Donalda Trumpa pro anexi Grónska je tvrzení, že toto území je nezbytné pro vybudování nepropustného systému protiraketové obrany s názvem Zlatá kopule (Golden Dome). Prezident prohlásil, že od Dánska požaduje tuto půdu k zajištění národní i mezinárodní bezpečnosti a k udržení nebezpečných nepřátel v šachu. Na tomto ostrově hodlá vybudovat největší obranný štít, jaký byl kdy sestrojen.
Podle aktuálních dat projektu ACLED a Uppsala Conflict Data Program se aktuálně nachází v různých typech válečného stavu nebo intenzivního ozbrojeného konfliktu celkem 40 zemí a teritorií z necelých dvou set států. Tyto konflikty se liší svým charakterem, od rozsáhlých mezistátních invazí přes občanské války až po vleklá teroristická povstání a drogové války.
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
