Válka mezi Izraelem a Íránem se zrodila z předvídatelné a dlouhodobě se vyhrocující rivality. Nelze o ní říci, že přišla nečekaně – naopak, jedná se o přímý důsledek desítek let akumulované nevraživosti, ideologických střetů a regionálního soupeření. Izraelský preventivní úder a následné íránské odvetné kroky tak nepředstavují izolovaný incident, ale vyvrcholení latentního konfliktu, který se dosud odehrával převážně v šedé zóně asymetrické války a zástupných střetů.
Americký prezident Donald Trumpa neprojevuje žádné známky toho, že by chtěl Ameriku spojovat. Spíše naopak – už při prvních masových protestech od inaugurace ukazuje, jak moc umí situaci ještě více vyhrotit. Jeho vystupování na sociálních sítích, včetně osobního účtu a oficiálních kanálů Bílého domu, znovu dokazuje, že Trump spoléhá na populistickou rétoriku a šíření nenávisti jako hlavní nástroje politického boje.
Premiér Petr Fiala se nyní musí vypořádat s tím, jak mu exministr spravedlnosti Pavel Blažek výrazně zkomplikoval předvolební kampaň koalice Spolu. Jenže, jak se ukazuje, s tím si premiér příliš neví rady. Namísto toho, aby otevíral témata, která občany opravdu pálí, raději opakovaně varuje před proruskými vlivy a osočuje opozici. Jenže opozice pouze dělá svou práci – pečlivě kontroluje vládu a správně na ní nenechává nit suchou. A když premiér Fiala znovu a znovu sahá po slově „proruský“, unavuje tím už i své nejvěrnější příznivce.
Ruské jednotky zesilují tlak na Dněpropetrovskou oblast, přičemž podle ukrajinské strany pokračují v útocích na obranné linie a snaží se destabilizovat pozice obránců. Moskva nadále požaduje uznání čtyř okupovaných oblastí a demilitarizaci Ukrajiny, což Kyjev odmítá. Ukrajinská armáda tvrdí, že obranné linie drží a že ruský postup je součástí snahy rozšířit okupaci a posílit vyjednávací pozici Kremlu.
Dva roky po výbuchu Kachovské přehrady čelí Ukrajina ekologické hrozbě, která dalece přesahuje hranice jejího území. Toxické sedimenty v bývalém dně nádrže ohrožují nejen ukrajinskou přírodu, ale kontaminují i Černé moře, odkud proudí k pobřeží Rumunska, Bulharska či Turecka. Rusko odpálilo ekologickou bombu, která zasahuje i jeho vlastní území. Příroda sice bojuje o návrat, toxické sloučeniny ale jen tak neodplaví.
Válka na Ukrajině dál eskaluje a situace se v mnoha ohledech dramaticky zhoršuje. Intenzivní boje, ničivé útoky a vysoké ztráty na obou stranách přinášejí civilistům utrpení a destabilizují celý region. Diplomacie zatím selhává, protože ruské podmínky míru připomínají kapitulaci. Ukrajinská odveta mezitím zasáhla i strategická místa jaderné triády Ruské federace. Nyní hrozí ještě nebezpečnější eskalace konfliktu – jaderná.
Rozhodnutí vlády Roberta Fica zrušit 17. listopad jako den pracovního klidu není jen technická úprava kalendáře, ale varovný signál, že se Slovensko nebezpečně přibližuje autoritářským praktikám. Fico svým stylem vládnutí i rétorikou připomíná ruského vůdce Vladimira Putina. Oba využívají nacionalismus, démonizaci Západu a útoky na demokratické instituce k upevnění své moci. Srovnání Fica s Putinem je proto nejen oprávněné, ale i nezbytné.
Spojené státy americké patří historicky k největším znečišťovatelům klimatu, přesto se za vlády prezidenta Donalda Trumpa vzdaly klíčových klimatických závazků. Odstoupením od Pařížské dohody a podporou fosilních paliv Trump ukázal, že ochrana klimatu není jeho prioritou. Tato politika nejen brzdí globální úsilí o udržení oteplování pod 1,5 °C, ale posiluje i korunního rivala – Čínu. Ta aktivně investuje do zelených technologií a v otázkách ochrany klimatu jednoduše předstihuje USA.
Slovenský premiér Robert Fico usiluje o zahájení rozhovorů s českou vládou. Problém však spočívá v tom, že tento návrh přichází bez jakéhokoli konkrétního obsahu či jasného důvodu, proč by se vůbec měla česká strana s Ficovou vládou na nejvyšší úrovni sejít. Sám Fico není schopen věrohodně definovat, co by mělo být konkrétním výsledkem těchto jednání. Jeho přístup je založen čistě na prosazování vlastní ideologie a už předem nastavil mantinely, kam by se jednání měla ubírat, a tím se zbavil jakéhokoli prostoru pro konstruktivní debatu.
Exministr spravedlnosti Pavel Blažek rezignoval po přijetí daru v bitcoinech v hodnotě téměř miliardy korun od bývalého trestance Tomáše Jiřikovského. Jakkoli mohl být dar legální, jeho morální rozměr vzbuzuje vážné pochyby. Před volbami se kauza stala vítanou příležitostí pro opozici k poukázání na selhání vlády, což je její role a dělá ji správně. Koaliční subjekty SPOLU a STAN mohou Blažkovi za tuto munici pro opoziční snahy o vítězství v zářijových volbách poděkovat.
Západ zásadně mění přístup k Ukrajině. Německo pod vedením kancléře Friedricha Merze bourá dosavadní limity vojenské pomoci a USA pod Donaldem Trumpem ztrácejí trpělivost s Kremlem. Berlín nově připouští údery hluboko na ruském území a Washington zvažuje tvrdší linii po neúspěšných snahách o mírové urovnání. Reakce Moskvy je ostrá. Hovoří o nebezpečné eskalaci a varuje před destabilizací evropské bezpečnostní rovnováhy.
Autoritářské režimy v Rusku a Bělorusku mohou brzy čelit nepříjemnému poznání, že se neodvratně blíží konec jejich politické dominance. Naznačují to narůstající problémy se zajištěním základních potravin a jejich prudce rostoucí ceny – symbolicky nejvýrazněji v případě brambor. Právě zdražení této klíčové komodity může v konečném důsledku sehrát roli katalyzátoru, jenž připraví vládnoucí elity o poslední a nejcennější kapitál, který jim ještě zbývá – loajalitu vlastního obyvatelstva.
Evropská unie čelí ostré kritice za svou bezradnost a bezzubost v reakci na válku v Gaze. Navzdory svému politickému, ekonomickému i diplomatickému potenciálu zůstává pasivní, nečinná a v klíčových momentech zcela neviditelná. Unie tímto přístupem ztrácí vliv v regionu, který leží doslova na jejím prahu.
Slovensko se pod vedením současné vlády stále zřetelněji profiluje jako systémově nestabilní článek, jenž může reálně narušovat integritu a soudržnost obranného i politického rámce euroatlantického prostoru. Kabinet Roberta Fica dovedl zemi do situace, v níž se Německo coby jeden z klíčových aktérů evropské integrace uchýlilo k hrozbě pozastavení evropských fondů. Pro premiéra Fica je taková perspektiva krajně nepřijatelná, neboť právě finanční transfery z Bruselu představují hlavní a v podstatě jedinou motivaci pro setrvávání Slovenska v západních strukturách.
Prezidenta Spojených států muselo ohromně zaskočit, že ruský prezident o přímý dialog neprojevil sebemenší zájem. Donald Trump znovu vstoupil do vrcholné politiky s mentalitou obchodníka a agendou zaměřenou na maximalizaci amerického zisku. Zcela však přehlédl podstatnou skutečnost: ocitl se v aréně ostřílených geopolitických aktérů, které představa „znovuzrození Ameriky“ nezajímá a v řadě případů ji považují za hrozbu.
Šéf Bílého domu Donald Trump ve čtvrtek rozhodl o zákazu, který Harvardově univerzitě znemožňuje přijímat a dále udržovat zahraniční studenty. Tento krok, zdánlivě odůvodněný bezpečnostními a politickými motivy, představuje bezprecedentní zásah do akademické autonomie a ohrožuje pověst amerického vysokého školství. Zatímco některá jeho rozhodnutí lze označit za kontroverzní, toto je možné rovnou kvalifikovat jako vyloženě špatné a škodlivé. Nejde pouze o politické gesto, ale o útok na jeden z nejcennějších pilířů americké měkké síly – přitažlivost její vzdělanostní infrastruktury.
Narychlo ukončená válka na Ukrajině nebude koncem konfliktu, ale začátkem širší destabilizace Evropy. Pokud Západ přistoupí na mírové podmínky diktované Kremlem, vyšle tím jasný signál, že se agrese vyplácí. Následovat mohou další cíle, jako Moldavsko, Pobaltí, Rumunsko a Polsko. Pak už nebude o čem vyjednávat.
Telefonát mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem vyvolal mezi Ukrajinci vlnu skepse a rozhořčení. V zemi, která nadále čelí masivním ruským útokům, vnímají mnozí údajnou diplomacii jako odtrženou od reality války. Podle hlasů z fronty i řad civilního obyvatelstva je zřejmé, že důvěra v takové iniciativy je prakticky nulová.
Na východním křídle Evropy vyrůstají dvě nové vojenské mocnosti – Polsko a Ukrajina. Spolu s odhodlaně se probouzejícím Německem mohou vytvořit bezpečnostní štít, který přinutí Moskvu, aby si každou agresivní akci rozmyslela ne dvakrát, ale stokrát. Z Evropy se může do pár let stát nedobytná pevnost, pokud bude existovat politická vůle. A ta se postupně probouzí.