Americký prezident Donald Trumpa neprojevuje žádné známky toho, že by chtěl Ameriku spojovat. Spíše naopak – už při prvních masových protestech od inaugurace ukazuje, jak moc umí situaci ještě více vyhrotit. Jeho vystupování na sociálních sítích, včetně osobního účtu a oficiálních kanálů Bílého domu, znovu dokazuje, že Trump spoléhá na populistickou rétoriku a šíření nenávisti jako hlavní nástroje politického boje.
„POKUD BUDOU PLIVAT, BUDEME BÍT, a slibuji vám, že budou biti tvrději, než kdy předtím. Taková neúcta nebude tolerována!“ napsal prezident na své sociální síti Truth Social. Jasně dokazuje autoritářský přístup, který odmítá demokratické právo protestovat a vyzývá k násilí.
V předešlém příspěvku dokonce tvrdil, že město Los Angeles by bez nasazení Národní gardy „zcela shořelo“, svědčí o jeho přetrvávajícím sklonu strašit veřejnost a přenášet odpovědnost na politické soupeře. Guvernéra Kalifornie Gavina Newsoma označil za „velmi neschopného“ a zároveň neopomněl opětovně vzkřísit své kampaní heslo „ZNOVU UDĚLAT AMERIKU VELKOU!“
Namísto toho, aby Trump jako prezident hledal cestu, jak zklidnit napětí a sjednotit rozdělenou zemi, dál spoléhá na konfrontaci a rozdělování. Jeho rétorika, vystavěná na populistických heslech a často otevřeně vyhrocených výrocích, nejenže přilévá olej do ohně, ale vytváří prostředí, ve kterém se násilí stává nejen hrozbou, nýbrž i politickým nástrojem sloužícím k zastrašení opozice a mobilizaci jeho vlastních příznivců.
Taková Amerika je nebezpečná nejen pro své občany, ale i pro svět, neboť prezident, který zneužívá protesty k posilování vlastního autoritářského kultu, ohrožuje samotné základy globálního demokratického řádu. Když hlava státu namísto hledání kompromisu a dialogu podporuje radikalizaci a staví své politické přežití nad ústavní principy, posouvá Spojené státy k modelu, v němž přestává dominovat vláda práva a nastupuje vláda síly, kde místo respektu k odlišným názorům bují polarizace a nenávist.
Tento trend, jenž v posledních měsících nabral na intenzitě, je varovným signálem nejen pro Američany, ale i pro demokratické společnosti po celém světě. Pokud prezident Spojených států místo sjednocení rozdmýchává vášně, podkopává důvěru ve státní instituce a legitimizuje extremistické proudy, vysílá tím nebezpečný signál, který mohou následovat i další političtí lídři s autoritářskými ambicemi. To je cesta, kterou by si žádná demokratická společnost neměla přát. Nebezpečí, které dnes sledujeme v USA, je znepokojivou připomínkou křehkosti demokracie a nezbytnosti odpovědného vedení – vedení, které staví mosty namísto zdí a hledá porozumění tam, kde jiní hledají konflikt.
Jenže Trump už na stavění mostů mezi rozdělenými částmi americké společnosti dávno rezignoval. Vědomě sází na strategii „rozděl a panuj“ a činí tak s chladnou kalkulací. Jeho mocenská strategie je postavená na vyvolávání emocí, prohlubování příkopů a mobilizaci těch, kdo mu tleskají, zatímco druhé marginalizuje či démonizuje. V jeho politickém scénáři je konflikt dokonce vítaným nástrojem: čím víc se společnost rozštěpí na „nás“ a „je“, tím víc může prezident přiživovat atmosféru ohrožení a přetavovat ji ve vlastní politickou moc.
Trumpův cynismus spočívá v tom, že sází na to, že část společnosti bude znechucená jeho stylem a rétorikou, zatímco druhá část v něm bude vidět spasitele, který údajně bojuje proti „elitám“, médiím a liberálním hodnotám. Tato strategie nejenže dál rozevírá příkopy mezi lidmi, ale legitimizuje agresivní chování, které se pod jeho vedením stalo běžnou součástí politického boje.
Je to hra s ohněm. Místo aby se Trump pokusil o uklidnění rozjitřené společnosti, raději přilévá olej do ohně, přičemž své populistické výroky často prokládá bagatelizováním násilí a mlhavými postoji k extremistickým skupinám. Vzniká kvůli tomu atmosféra, ve které se projevy nenávisti a násilí nejen tolerují, ale dokonce částečně ospravedlňují jako „politická obrana“ či „boj proti nepřátelům“.
Tento přístup je pro demokracii toxický, protože podkopává základní hodnoty – respekt k právnímu státu, rovnost občanů a svobodu projevu – a posouvá Ameriku blíže k modelu, kde rozhodující není argument, ale síla a strach. V době, kdy svět čelí řadě krizí – klimatické změně, technologické transformaci či geopolitickým hrozbám – potřebuje Amerika prezidenta, který bude spojovat, a nikoli politika, který přežívá na rozdělování a nenávisti.
Testy protisatelitních zbraní (ASAT) trvají sice jen vteřiny, ale kosmické smetí, které generují, ohrožuje satelity, astronauty a celosvětovou kosmickou ekonomiku o objemu 1,8 bilionu dolarů na desítky let dopředu. Dne 4. listopadu 2025 se kus kosmického smetí srazil s čínskou kosmickou lodí Shenzhou-20. Tato událost donutila Čínu odložit návrat tří astronautů, dokud inženýři neposoudí rozsah poškození plavidla. I když přesná povaha střetu a rozsah škod nejsou známy, je možné, že útočící kus kosmického odpadu nebyl větší než několik milimetrů. Při oběžných rychlostech se však trosky mohou srážet s objekty ve vesmíru rychlostí téměř desetkrát vyšší než rychlost střely.
Pobaltské země se snaží oslabit dohodu o globální minimální dani poté, co americký prezident Donald Trump stáhl svou podporu. Kritika této iniciativy, která má podkopat daňové ráje po celém světě, vyvrcholila během setkání ministrů financí Evropské unie v Bruselu. Několik malých zemí z východní Evropy, včetně Maďarska, Slovenska a pobaltských států, vyjádřilo obavy, že nová pravidla zvýší byrokracii a naruší konkurenceschopnost Evropy ve srovnání s USA.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navštíví v pondělí Paříž, kde bude jednat s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, oznámil Elysejský palác. Návštěva se uskuteční v době, kdy je Zelenskyjho vláda zasažena poškozujícím korupčním skandálem.
Ve španělském městečku Taradell v Katalánsku začala ambiciózní iniciativa, která měla místním lidem poskytnout komunitní zahrady pro pěstování vlastních potravin. Čtyři aktivisté se spojili s cílem podpořit environmentální praxi v zemědělství a podnikání a zároveň zajistit obnovitelné zdroje energie. Z projektu, který přerostl zahradničení, nakonec vzniklo družstvo Taradell Sostenible, které má nyní 111 členů a dodává energii více než 100 domácnostem. Mezi nimi jsou i ti nejzranitelnější obyvatelé oblasti.
Před šestnácti lety na klimatickém summitu v Kodani se bohaté a znečišťující země zavázaly, že do roku 2020 poskytnou chudším národům 100 miliard dolarů ročně. Tyto prostředky měly sloužit na snižování emisí a adaptaci na teplejší svět. V loňském roce si stanovily nový cíl, a to 300 miliard dolarů ročně do roku 2035. Sledování toho, co se za klimatické finance skutečně počítá, je však dlouhodobě složité, přičemž někteří odborníci tento systém označují za „divoký západ“ kvůli nejasným definicím, pochybným projektům a nadhodnocenému účetnictví.
Pokud prezident Donald Trump skutečně nemá co skrývat ve spojitosti s Jeffreym Epsteinem, pak zvolil poněkud zvláštní způsob, jak to demonstrovat. Přestože Trump nebyl obviněn z žádného protiprávního jednání ve spojitosti s odsouzeným sexuálním delikventem, jeho kroky nyní vyvolávají dojem, že je podezřelý. Tato optika sama o sobě může představovat politický problém, a to nezávisle na tom, co nakonec vyplyne z obsahu Epsteinových spisů.
I když se v současné době zdají být rozhovory o kontrole zbrojení s Ruskem nepravděpodobné, právě to je důvod, proč jsou tak naléhavě potřeba. Prezident Donald Trump sice pociťuje frustraci z rozhodnutí Vladimira Putina nesetkat se v říjnu v Budapešti ohledně války na Ukrajině, ale měl by mít na paměti, že Putin navrhl prodloužení smlouvy Nový START o strategické jaderné kontrole zbrojení o další rok. Tento krok je klíčový, protože pokud nebude dohoda prodloužena vzájemnou shodou mezi Washingtonem a Moskvou, automaticky vyprší v únoru 2026. Smlouva Nový START je, kromě Smlouvy o částečném zákazu jaderných zkoušek, poslední zbývající bilaterální dohodou mezi USA a Ruskem o kontrole jaderných zbraní.
Rozsáhlý průzkum veřejného mínění, který provedla agentura Ipsos na vzorku téměř 10 000 voličů v devíti západních zemích, odhaluje široké znepokojení nad stavem demokracie. Zhruba polovina dotázaných voličů napříč sedmi členskými státy Evropské unie, Spojeným královstvím a Spojenými státy americkými vyjádřila nespokojenost se způsobem, jakým demokracie funguje. S výjimkou Švédska, kde většina lidí hodnotí demokratickou politiku jako funkční, panuje ve všech ostatních zemích jasná většina obav ohledně rizika pro jejich systémy samosprávy v příštích pěti letech.
Analýza, kterou společně provedly deník The Guardian a organizace Carbon Brief, ukázala, že země jako Čína a bohaté ropné státy včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů dostávají značné finanční prostředky určené na boj proti změně klimatu. Výzkum zkoumal dosud nezveřejněné materiály předložené OSN a data od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které ilustrují, jak jsou miliardy dolarů z veřejných zdrojů investovány do snah o zmírnění globálního oteplování. Vyšetřování obecně potvrdilo funkční systém, který přesouvá finanční kapitál od bohatých znečišťovatelů k zranitelným zemím. Tento systém má rozvíjejícím se ekonomikám pomáhat s ekologickou transformací a adaptací na teplejší klima.
Extrémní projevy počasí zesilují a planeta se rychle mění. Stále častější vlny veder, záplavy a dlouhotrvající sucha ukazují, že klimatická krize už není hrozbou budoucnosti, ale realitou současnosti. Země vysychá nejen kvůli menším srážkám, ale i rostoucí „žízni“ atmosféry, která odebírá půdě vlhkost rychleji, než ji dokáže doplnit. Nedostatek vody tak spouští dominový efekt – ohrožuje ekonomiku, přírodu i bezpečnost. A svět se možná blíží době, kdy se místo o ropu bude bojovat o vodu.
Realita klimatické krize se dramaticky liší podle místa, kde člověk žije. Jedním z extrémních příkladů je příběh Saúla Luciana Lliuyi, kečuánsky mluvícího farmáře z peruánské Andy. Jeho svědectví o proměně horské krajiny bylo letos představeno u německého soudu, kde žaluje energetický gigant kvůli hrozbě tání ledovců.
Dnes se v Číně vyrábí více než tři čtvrtiny celosvětové produkce lithium-iontových článků a země hostí šest z deseti největších světových výrobců baterií. Přitom ještě v roce 2005 měla Čína pouze dva výrobce baterií pro elektromobily. Tento meteorický vzestup je výsledkem kombinace strategické vládní podpory a zdatnosti čínských společností v hromadné výrobě a řízení nákladů.