Narychlo ukončená válka na Ukrajině nebude koncem konfliktu, ale začátkem širší destabilizace Evropy. Pokud Západ přistoupí na mírové podmínky diktované Kremlem, vyšle tím jasný signál, že se agrese vyplácí. Následovat mohou další cíle, jako Moldavsko, Pobaltí, Rumunsko a Polsko. Pak už nebude o čem vyjednávat.
Válku na Ukrajině nelze ukončit jednoduchou dohodou, jak si ji představuje americký prezident. Donald Trump v posledních měsících jedná s řadou světových lídrů a snaží se prosazovat své charakteristické „dealy“, jak o nich opakovaně hovořil během své předvolební kampaně.
Vnímá sám sebe jako pragmatika a úspěšného byznysmena, který věří, že každá krize je v jádru jen nevyřešenou obchodní příležitostí. Tato mentalita mu možná přinesla úspěch ve světě nemovitostí a televizního marketingu, avšak v geopolitice selhává právě proto, že odmítá vidět, že stát není firma a válka není obchodní spor.
Trumpova logika je přímočará: „sedneme si ke stolu, uděláme obchod, obě strany něco dostanou a všichni budou spokojení.“ Jenže právě v tom je jádro problému. Válka na Ukrajině není konfliktem, který lze uzavřít oboustranně výhodnou dohodou. Je to válka existenčního charakteru. A čím dříve to západní lídři pochopí, tím lépe.
Ruský prezident Vladimir Putin nezahájil invazi kvůli byznysu, ale kvůli expanzi; teritoriální, ideologické i historické. V ekonomickém slova smyslu může být Ukrajina atraktivní. Východní regiony disponují bohatstvím přírodních zdrojů, především uhlím, železnou rudou a dalšími surovinami, které by mohly posílit ruskou ekonomiku.
To je však jen vedlejší produkt, nikoli hnací motor. Putin neusiluje o zisk ve smyslu peněz. Usiluje o návrat imperiální velikosti, o přepis poválečného uspořádání, o zničení západního modelu v jeho bezprostředním sousedství.
Získání kontroly nad Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblastí je pro Moskvu výhodné, nikoliv však zásadní. Tyto regiony mají strategický význam, ať už z hlediska logistiky, přístupu k Černému moři či kontroly nad energetickou infrastrukturou.
Ale i kdyby je Putin získal, nepředstavují konečný cíl. Jsou prostředkem, nikoli cílem. V jádru jde Kremlu o delegitimizaci Ukrajiny jako samostatného, suverénního a demokratického státu. O to, aby Kyjev ztratil své politické vedení, mezinárodní podporu a důvěru vlastního obyvatelstva.
Putin nevnímá Volodymyra Zelenského a jeho vládu jako legitimní partnery. Tento postoj je hluboce zakořeněn v ruském narativu, který cíleně předkládá vlastním občanům jako výmluvu i jako ideologii. Demokracie je v tomto schématu vykreslována jako chaos, nacionalismus jako extremismus a ukrajinská samostatnost jako výplod Západu. Cílem invaze tedy není jen územní zisk, ale zničení konkrétního modelu moci; modelu, který je volen, nikoli dosazován.
Teprve ve chvíli, kdy bude Kyjev zbaven demokraticky zvoleného vedení, může Kreml zvažovat jakýkoli „kompromis“. A i to pouze v případě, že výsledkem bude formální uznání ruské nadvlády nad částí Ukrajiny. V takovém scénáři už nebude ukrajinský odpor artikulován z pozice legitimního státu, ale z pozice podmaněného území. A právě tehdy by Trumpův „deal“ mohl přijít na řadu – jako jakási „mírová smlouva“ nad troskami svrchovanosti.
Trump tak stojí před jednoduchou, avšak zásadní volbou. Buď rozumí ruské imperiální logice a jeho cílem je skutečně odstranit Zelenského, nebo této logice nerozumí a jeho diplomatické snahy jsou pouhým divadlem pro oči amerických voličů. V obou případech je výsledek znepokojivý. Buď se Spojené státy pod jeho vedením stanou aktivním činitelem při demontáži Ukrajiny, nebo pasivním svědkem její destrukce.
A pokud by došlo k tomu, že Rusko v rámci mírového vyjednávání získá, byť jen části ukrajinského území, znamenalo by to otevření Pandořiny skříňky. Nejen pro Ukrajinu, ale pro celý evropský kontinent. Moskva by tím získala potvrzení, že politika síly je funkční model. Že překreslování hranic je opět možné. A že slabost Západu je vyčíslitelná, predikovatelná a využitelná.
Případná agrese vůči Moldavsku, pobaltským státům, Rumunsku, Finsku či dokonce Polsku by v takovém kontextu nepředstavovala exces, naopak by byla logickým a očekávatelným pokračováním strategického záměru. Jednalo by se o systematický návrat k logice sféry vlivu, jak ji známe z éry bipolárního světa. K opětovnému nastolení pořádku, v němž ruské, respektive sovětské impérium suverénně přetváří mapu Evropy podle vlastních ambicí a historických resentimentů.
Někomu tím možná leze na nervy, ale princ Harry si svůj život ve Státech umí užít. Syn současného britského panovníka byl spatřen na velké sportovní události, kde se psaly dějiny.
Čechům vrcholí přípravy na druhé a naprosto klíčové utkání na letošním mistrovství světa ve fotbale. Ve čtvrtek vpodvečer vyzvou Jihoafrickou republiku a potřebují bodovat. Duel to bude speciální, protože důležitou roli budou mít ženy. Rozhodovat totiž bude trojice Američanek.
Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně zhruba na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO₂ na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.
Blíží se začátek astronomického léta, ale tropy dorazí do Česka už před ním. Potvrzuje to nové varování meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kteří očekávají, že v pátek a sobotu vyšplhají teploty až na 34 °C.
Televizní moderátor Jeremy Clarkson oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Tuto zprávu odhalil v nejnovějším díle páté řady svého dokumentárního pořadu Clarksonova farma. Záběry byly natočeny během uplynulých dvou let, přičemž samotný moderátor upřesnil, že o své nemoci ví už od května. Šestašedesátiletý bývalý průvodce pořadem Top Gear sice neuvedl přesné stadium onemocnění, označil jej však za agresivní a dodal, že v rámci léčby mu již byla odoperována část prostaty.
Zvyšující se globální teploty mohou vyvolat nebezpečný nárůst takzvaného hydroklimatického biče v říčních tocích, kvůli čemuž přestanou dosavadní postupy plánování protipovodňových opatření a boje proti suchu stačit. Podle nejnovější studie budou řeky v důsledku zhoršující se klimatické krize zažívat stále rychlejší přechody mezi vydatnými lijáky a dlouhými obdobími sucha. Teplejší atmosféra totiž zadržuje více vlhkosti, což intenzitu extrémních srážek výrazně zvyšuje.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že nedávná dohoda s Íránem není definitivní, a pohrozil obnovením vojenských úderů, pokud se Teherán nebude chovat podle očekávání. Před schůzkou s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem as-Sísím na summitu G7 novinářům sdělil, že se jedná pouze o memorandum o porozumění. Pokud s ním nebude spokojen nebo pokud Írán neupraví své jednání, jsou Spojené státy připraveny okamžitě obnovit shazování bomb. Trump v této souvislosti připomněl, že Teherán se chová nevhodně už čtyřicet sedm let.
Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová rezolutně odmítla úvahy o tom, že by Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) měla být zrušena nebo zásadně transformována. V interní zprávě určené pro pět tisíc pracovníků unijní diplomacie podotkla, že význam této instituce je pro celé společenství nezpochybnitelný, obzvláště za situace, kdy na evropském kontinentu probíhá rozsáhlý vojenský konflikt.
Íránské vedení se snaží rodící se memorandum o porozumění se Spojenými státy prezentovat domácímu publiku jako výsledek vytrvalého odporu a velké vítězství, nikoli jako ústupek. Obhajoba tohoto postoje je však v zemi mimořádně složitá. Stát má za sebou ničivou válku, hospodářství se nachází pod enormním tlakem a část vlivné základny Islámské republiky navíc měsíce hlasitě odmítala jakýkoliv kompromis s Washingtonem. Mezi Íránci doma i v zahraničí navíc existují skupiny, které uplynulou krizi nevnímaly jako prostor pro diplomacii, ale jako příležitost ke svržení současného režimu.
Ruská agrese vůči Ukrajině bývá často mylně popisována jako konflikt velmocí, vyvolaný rozšiřováním NATO. Tento výklad, který kopíruje narativy Kremlu a staví na logice studené války, však politologové i historici odmítají. Ve skutečnosti se jedná o střet středních mocností, do kterého Spojené státy a Čína zasahují pouze z ústraní. Rusko totiž od rozpadu Sovětského svazu status velmoci ztratilo a disponuje pouze velmocenským komplexem, přestože si udrželo stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a rozsáhlý jaderný arsenál.
Izraelská armáda ve středu ráno podle libanonských médií a stanice Al-Džazíra opět zaútočila na cíle v jižním Libanonu. Stíhací letouny a drony zasáhly oblasti v okrese Nabatíja, včetně okraje obce Kfar Tebnit, výšin Alí al-Táhir a města Nabatíja al-Fawqa, přičemž další bezpilotní letoun udeřil v pobřežní obci Ansaríja.
Zrod dohody mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Íránem naráží na odpor řady konzervativců, pro které představuje největší problém finanční stránka věci. Viceprezident JD Vance v rozhovoru pro CBS News v podstatě potvrdil, že Teherán by mohl získat přístup k rekonstrukčnímu fondu v hodnotě až 300 miliard dolarů.
