Narychlo ukončená válka na Ukrajině nebude koncem konfliktu, ale začátkem širší destabilizace Evropy. Pokud Západ přistoupí na mírové podmínky diktované Kremlem, vyšle tím jasný signál, že se agrese vyplácí. Následovat mohou další cíle, jako Moldavsko, Pobaltí, Rumunsko a Polsko. Pak už nebude o čem vyjednávat.
Válku na Ukrajině nelze ukončit jednoduchou dohodou, jak si ji představuje americký prezident. Donald Trump v posledních měsících jedná s řadou světových lídrů a snaží se prosazovat své charakteristické „dealy“, jak o nich opakovaně hovořil během své předvolební kampaně.
Vnímá sám sebe jako pragmatika a úspěšného byznysmena, který věří, že každá krize je v jádru jen nevyřešenou obchodní příležitostí. Tato mentalita mu možná přinesla úspěch ve světě nemovitostí a televizního marketingu, avšak v geopolitice selhává právě proto, že odmítá vidět, že stát není firma a válka není obchodní spor.
Trumpova logika je přímočará: „sedneme si ke stolu, uděláme obchod, obě strany něco dostanou a všichni budou spokojení.“ Jenže právě v tom je jádro problému. Válka na Ukrajině není konfliktem, který lze uzavřít oboustranně výhodnou dohodou. Je to válka existenčního charakteru. A čím dříve to západní lídři pochopí, tím lépe.
Ruský prezident Vladimir Putin nezahájil invazi kvůli byznysu, ale kvůli expanzi; teritoriální, ideologické i historické. V ekonomickém slova smyslu může být Ukrajina atraktivní. Východní regiony disponují bohatstvím přírodních zdrojů, především uhlím, železnou rudou a dalšími surovinami, které by mohly posílit ruskou ekonomiku.
To je však jen vedlejší produkt, nikoli hnací motor. Putin neusiluje o zisk ve smyslu peněz. Usiluje o návrat imperiální velikosti, o přepis poválečného uspořádání, o zničení západního modelu v jeho bezprostředním sousedství.
Získání kontroly nad Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblastí je pro Moskvu výhodné, nikoliv však zásadní. Tyto regiony mají strategický význam, ať už z hlediska logistiky, přístupu k Černému moři či kontroly nad energetickou infrastrukturou.
Ale i kdyby je Putin získal, nepředstavují konečný cíl. Jsou prostředkem, nikoli cílem. V jádru jde Kremlu o delegitimizaci Ukrajiny jako samostatného, suverénního a demokratického státu. O to, aby Kyjev ztratil své politické vedení, mezinárodní podporu a důvěru vlastního obyvatelstva.
Putin nevnímá Volodymyra Zelenského a jeho vládu jako legitimní partnery. Tento postoj je hluboce zakořeněn v ruském narativu, který cíleně předkládá vlastním občanům jako výmluvu i jako ideologii. Demokracie je v tomto schématu vykreslována jako chaos, nacionalismus jako extremismus a ukrajinská samostatnost jako výplod Západu. Cílem invaze tedy není jen územní zisk, ale zničení konkrétního modelu moci; modelu, který je volen, nikoli dosazován.
Teprve ve chvíli, kdy bude Kyjev zbaven demokraticky zvoleného vedení, může Kreml zvažovat jakýkoli „kompromis“. A i to pouze v případě, že výsledkem bude formální uznání ruské nadvlády nad částí Ukrajiny. V takovém scénáři už nebude ukrajinský odpor artikulován z pozice legitimního státu, ale z pozice podmaněného území. A právě tehdy by Trumpův „deal“ mohl přijít na řadu – jako jakási „mírová smlouva“ nad troskami svrchovanosti.
Trump tak stojí před jednoduchou, avšak zásadní volbou. Buď rozumí ruské imperiální logice a jeho cílem je skutečně odstranit Zelenského, nebo této logice nerozumí a jeho diplomatické snahy jsou pouhým divadlem pro oči amerických voličů. V obou případech je výsledek znepokojivý. Buď se Spojené státy pod jeho vedením stanou aktivním činitelem při demontáži Ukrajiny, nebo pasivním svědkem její destrukce.
A pokud by došlo k tomu, že Rusko v rámci mírového vyjednávání získá, byť jen části ukrajinského území, znamenalo by to otevření Pandořiny skříňky. Nejen pro Ukrajinu, ale pro celý evropský kontinent. Moskva by tím získala potvrzení, že politika síly je funkční model. Že překreslování hranic je opět možné. A že slabost Západu je vyčíslitelná, predikovatelná a využitelná.
Případná agrese vůči Moldavsku, pobaltským státům, Rumunsku, Finsku či dokonce Polsku by v takovém kontextu nepředstavovala exces, naopak by byla logickým a očekávatelným pokračováním strategického záměru. Jednalo by se o systematický návrat k logice sféry vlivu, jak ji známe z éry bipolárního světa. K opětovnému nastolení pořádku, v němž ruské, respektive sovětské impérium suverénně přetváří mapu Evropy podle vlastních ambicí a historických resentimentů.
Po osmnácti měsících tvrdých náletů, pozemních útoků a neustále se zpřísňující blokády Pásma Gazy vydala OSN jedno z dosud nejzávažnějších varování: pokud nedojde k okamžnému přílivu humanitární pomoci, zejména potravin, hrozí smrt až 14 000 kojencům. Varování přišlo den poté, co Izrael po téměř tříměsíčním úplném zablokování Gazy 20. května 2025 povolil omezený návrat pomoci. OSN ale upozornila, že do oblasti bylo vpuštěno jen devět nákladních vozů, přičemž potřeba je přibližně 500 denně. Sama OSN tento objem označila za „kapku v moři toho, co je naléhavě potřeba“.
Narychlo ukončená válka na Ukrajině nebude koncem konfliktu, ale začátkem širší destabilizace Evropy. Pokud Západ přistoupí na mírové podmínky diktované Kremlem, vyšle tím jasný signál, že se agrese vyplácí. Následovat mohou další cíle, jako Moldavsko, Pobaltí, Rumunsko a Polsko. Pak už nebude o čem vyjednávat.
Napětí na okupovaném Západním břehu se opět vyostřilo poté, co izraelské ozbrojené složky vystřelily varovné salvy směrem ke skupině 25 diplomatů, kteří ve středu 21. května navštívili město Jenin. Delegace zastupovala 31 zemí, včetně Itálie, Kanady, Egypta, Jordánska, Velké Británie, Číny a Ruska. Incident přiměl účastníky k úprku a okamžitě vyvolal rozsáhlé mezinárodní pobouření.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ve středu otevřeně přiznal, že Moskva již nemá žádný zájem na příměří na Ukrajině. V reakci na mezinárodní výzvy k ukončení války a především návrh prezidenta Donalda Trumpa na 30denní úplné příměří Lavrov prohlásil: „Tohle už nechceme.“
Ve středu večer se hlavní město Spojených států stalo dějištěm tragické události, která otřásla nejen izraelskou diplomacií, ale i mezinárodní veřejností. Při střelbě v centru Washingtonu byli zavražděni dva mladí zaměstnanci izraelského velvyslanectví – Yaron Lischinsky a Sarah Lynn Milgrim. Jejich identitu oficiálně potvrdilo izraelské ministerstvo zahraničí ve čtvrtek ráno s tím, že šlo o "brutální teroristický útok", který zasáhl srdce izraelské diplomatické služby.
Australský premiér Anthony Albanese dosáhl historického vítězství, když se mu podařilo nejen obhájit svůj mandát ve volbách v květnu 2025, ale zároveň učinit z klimatické politiky vítězný volební program. Jeho úspěch je pozoruhodný i z globální perspektivy, protože Austrálie patřila po dlouhá léta k zemím, kde klimatická opatření znamenala politický pád – premiéři ztráceli funkce, strany přicházely o podporu a veřejná debata se proměnila v ideologický střet. Podle webu Politico se tak právě Austrálie stala vítězem v klimatických válkách.
Pasažéři indického dopravního letadla zažili ve středu doslova okamžiky hrůzy, když jejich stroj narazil na silné krupobití během letu. I přes vážné poškození letadla se však posádce podařilo úspěšně přistát na letišti ve městě Šrínagar v oblasti Kašmíru.
Americká armáda intenzivně připravuje své zdravotnické jednotky na potenciální ozbrojený konflikt s Čínou. Války v Iráku a Afghánistánu byly vedeny za podmínek, které umožňovaly evakuaci zraněných během takzvané „zlaté hodiny“. V Pacifiku by však podobná rychlost nebyla realistická – a armáda se tomu musí přizpůsobit.
Jak se mírová jednání o ukončení války na Ukrajině začínají zintenzivňovat, odborníci a představitelé země i mezinárodního společenství obracejí pozornost k dalšímu zásadnímu problému: co se stane s obrovským množstvím zbraní, které se dnes v zemi nachází? Potenciální nekontrolované šíření zbraní po válce představuje jednu z největších výzev pro poválečnou obnovu.
Ve středu večer došlo ve Washingtonu k tragické události, kdy byli při střelbě poblíž Capital Jewish Museum zavražděni dva členové izraelské diplomatické mise. Podle americké policie na ně zaútočil muž, který poté při zatýkání vykřikoval „Free, free Palestine“. Incident okamžitě vyvolal ostré mezinárodní reakce.
Schůzka prezidenta Jihoafrické republiky Cyrila Ramaphosy s prezidentem Spojených států Donaldem Trumpem ve středu vyústila v nezvyklou a do detailu inscenovanou událost. Ačkoliv měla být věnována diplomatickým vztahům a obchodní spolupráci, Trump ji podle BBC proměnil v divadelní představení, jehož hlavním tématem byly vyvrácené konspirační teorie o údajné genocidě bělošských farmářů v Jižní Africe.
Setkání prezidenta Spojených států Donalda Trumpa a jeho jihoafrického protějšku Cyrila Ramaphosy, které se původně mělo soustředit na obchodní vztahy a nerostné suroviny, se nečekaně zvrtlo ve velmi napjatou výměnu názorů. Americký prezident využil jednání k tomu, aby znovu zopakoval již dříve vyvrácené tvrzení o údajné „genocidě bělochů“ v Jižní Africe.