Narychlo ukončená válka na Ukrajině nebude koncem konfliktu, ale začátkem širší destabilizace Evropy. Pokud Západ přistoupí na mírové podmínky diktované Kremlem, vyšle tím jasný signál, že se agrese vyplácí. Následovat mohou další cíle, jako Moldavsko, Pobaltí, Rumunsko a Polsko. Pak už nebude o čem vyjednávat.
Válku na Ukrajině nelze ukončit jednoduchou dohodou, jak si ji představuje americký prezident. Donald Trump v posledních měsících jedná s řadou světových lídrů a snaží se prosazovat své charakteristické „dealy“, jak o nich opakovaně hovořil během své předvolební kampaně.
Vnímá sám sebe jako pragmatika a úspěšného byznysmena, který věří, že každá krize je v jádru jen nevyřešenou obchodní příležitostí. Tato mentalita mu možná přinesla úspěch ve světě nemovitostí a televizního marketingu, avšak v geopolitice selhává právě proto, že odmítá vidět, že stát není firma a válka není obchodní spor.
Trumpova logika je přímočará: „sedneme si ke stolu, uděláme obchod, obě strany něco dostanou a všichni budou spokojení.“ Jenže právě v tom je jádro problému. Válka na Ukrajině není konfliktem, který lze uzavřít oboustranně výhodnou dohodou. Je to válka existenčního charakteru. A čím dříve to západní lídři pochopí, tím lépe.
Ruský prezident Vladimir Putin nezahájil invazi kvůli byznysu, ale kvůli expanzi; teritoriální, ideologické i historické. V ekonomickém slova smyslu může být Ukrajina atraktivní. Východní regiony disponují bohatstvím přírodních zdrojů, především uhlím, železnou rudou a dalšími surovinami, které by mohly posílit ruskou ekonomiku.
To je však jen vedlejší produkt, nikoli hnací motor. Putin neusiluje o zisk ve smyslu peněz. Usiluje o návrat imperiální velikosti, o přepis poválečného uspořádání, o zničení západního modelu v jeho bezprostředním sousedství.
Získání kontroly nad Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblastí je pro Moskvu výhodné, nikoliv však zásadní. Tyto regiony mají strategický význam, ať už z hlediska logistiky, přístupu k Černému moři či kontroly nad energetickou infrastrukturou.
Ale i kdyby je Putin získal, nepředstavují konečný cíl. Jsou prostředkem, nikoli cílem. V jádru jde Kremlu o delegitimizaci Ukrajiny jako samostatného, suverénního a demokratického státu. O to, aby Kyjev ztratil své politické vedení, mezinárodní podporu a důvěru vlastního obyvatelstva.
Putin nevnímá Volodymyra Zelenského a jeho vládu jako legitimní partnery. Tento postoj je hluboce zakořeněn v ruském narativu, který cíleně předkládá vlastním občanům jako výmluvu i jako ideologii. Demokracie je v tomto schématu vykreslována jako chaos, nacionalismus jako extremismus a ukrajinská samostatnost jako výplod Západu. Cílem invaze tedy není jen územní zisk, ale zničení konkrétního modelu moci; modelu, který je volen, nikoli dosazován.
Teprve ve chvíli, kdy bude Kyjev zbaven demokraticky zvoleného vedení, může Kreml zvažovat jakýkoli „kompromis“. A i to pouze v případě, že výsledkem bude formální uznání ruské nadvlády nad částí Ukrajiny. V takovém scénáři už nebude ukrajinský odpor artikulován z pozice legitimního státu, ale z pozice podmaněného území. A právě tehdy by Trumpův „deal“ mohl přijít na řadu – jako jakási „mírová smlouva“ nad troskami svrchovanosti.
Trump tak stojí před jednoduchou, avšak zásadní volbou. Buď rozumí ruské imperiální logice a jeho cílem je skutečně odstranit Zelenského, nebo této logice nerozumí a jeho diplomatické snahy jsou pouhým divadlem pro oči amerických voličů. V obou případech je výsledek znepokojivý. Buď se Spojené státy pod jeho vedením stanou aktivním činitelem při demontáži Ukrajiny, nebo pasivním svědkem její destrukce.
A pokud by došlo k tomu, že Rusko v rámci mírového vyjednávání získá, byť jen části ukrajinského území, znamenalo by to otevření Pandořiny skříňky. Nejen pro Ukrajinu, ale pro celý evropský kontinent. Moskva by tím získala potvrzení, že politika síly je funkční model. Že překreslování hranic je opět možné. A že slabost Západu je vyčíslitelná, predikovatelná a využitelná.
Případná agrese vůči Moldavsku, pobaltským státům, Rumunsku, Finsku či dokonce Polsku by v takovém kontextu nepředstavovala exces, naopak by byla logickým a očekávatelným pokračováním strategického záměru. Jednalo by se o systematický návrat k logice sféry vlivu, jak ji známe z éry bipolárního světa. K opětovnému nastolení pořádku, v němž ruské, respektive sovětské impérium suverénně přetváří mapu Evropy podle vlastních ambicí a historických resentimentů.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
