Slovensko se pod vedením současné vlády stále zřetelněji profiluje jako systémově nestabilní článek, jenž může reálně narušovat integritu a soudržnost obranného i politického rámce euroatlantického prostoru. Kabinet Roberta Fica dovedl zemi do situace, v níž se Německo coby jeden z klíčových aktérů evropské integrace uchýlilo k hrozbě pozastavení evropských fondů. Pro premiéra Fica je taková perspektiva krajně nepřijatelná, neboť právě finanční transfery z Bruselu představují hlavní a v podstatě jedinou motivaci pro setrvávání Slovenska v západních strukturách.
Německý kancléř Friedrich Merz otevřeně varoval Slovensko a Maďarsko, že pokud budou nadále vybočovat ze společného směřování Evropské unie, může dojít až k pozastavení evropských fondů. Slovenský premiér Robert Fico v úterý reagoval ostře: „Slova německého kancléře jsou v moderní Evropě naprosto nepřijatelná. Pokud neposlechneme, budeme potrestáni? To není cesta k jednotě a spolupráci.“ Dodal, že Slovensko „není žádný školák, který potřebuje kázání“.
Předseda slovenské vlády i nadále prokazuje svůj ryze instrumentální přístup k evropské integraci. Evropská unie pro něj nepředstavuje prostor sdílených hodnot, solidarity či společné budoucnosti, nýbrž výlučně utilitární nástroj – zkrátka mechanismus, který je třeba tolerovat pouze potud, pokud z něj plynou hmatatelné výhody, zejména v podobě finančních prostředků. Jakmile se ovšem jedná o povinnosti, závazky či politickou koordinaci s evropskými partnery, mizí ochota spolupracovat téměř beze stopy.
Deklarace o „moderní Evropě“, kterou Fico pronesl, se tak ukazují být prázdnou fasádou, za níž se skrývá soustavná orientace na geopolitického aktéra, jehož zájmy jsou v přímém rozporu s hodnotami euroatlantického prostoru. Premiérova ochota pěstovat kontakty s Kremlem působí jako aktivní podíl na destabilizaci kontinentální rovnováhy a má reálný potenciál posunout evropské uspořádání zpět – nejen o desetiletí, ale v určitých aspektech i o celá staletí. Fico se den za dnem stává efektivním nástrojem pro šíření ruského vlivu tam, kde by jinak čelil značným překážkám.
Z hlediska čistě racionální úvahy pak vyvstává klíčová otázka: jaký konkrétní a hmatatelný užitek může Slovensko ze sbližování s Ruskem vůbec očekávat? Výsledkem tohoto směrování není ani hospodářský zisk, ani posílení mezinárodního postavení, nýbrž postupná ztráta důvěry u tradičních partnerů, rostoucí diplomatická izolace, a navíc i reálná hrozba zásahu do evropských fondů, na nichž je slovenská ekonomika strukturálně závislá.
V tomto kontextu byl postoj německého kancléře Merze zcela pragmatický. Velmi přesně identifikoval Achillovu patu slovenského předsedy vlády – tedy jeho přecitlivělost na jakoukoli zmínku o přerušení či omezení evropského financování. Reakce byla okamžitá a teatrální. Fico označil takové úvahy za „naprosto nepřijatelné“ a nechtěně se sám demaskoval jako politický aktér, pro nějž je členství v EU pouze finančním zájmem, nikoli volbou nutnou k přežití státu.
Slovensko, země, která se po roce 2004 s nadějí a důvěrou integrovala do evropských struktur, by dnes mohlo být stabilním a respektovaným partnerem. Kdyby ovšem Fico po svém návratu k moci v roce 2023 nezvolil strategii konfrontace, založenou na nacionalistické rétorice, dezinterpretaci evropské reality a vědomém sbližování s režimy, které nerespektují základní principy právního státu.
Ficem proklamovaná zahraniční politika tzv. „čtyř světových stran“ ve skutečnosti postrádá jakoukoliv substanciální rovnováhu. Namísto rovnoměrného rozvržení diplomatické pozornosti ve všech směrech se jedná o východní fixaci, která je jen občasně doplněna o bilaterální sympatie k autoritářsky laděným vůdcům v regionu – jmenovitě maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi a srbskému prezidentovi Aleksandru Vučićovi. Právě zde jako by se mapa Ficových priorit definitivně uzavírala.
Na opačné straně, tedy směrem na západ, Slovensko v současnosti čelí víceméně jednotné frontě rostoucí nedůvěry a varovných signálů. Česká republika, dlouho považovaná za nejbližšího partnera v rámci Visegrádské čtyřky, nyní vůči Bratislavě zaujímá ostře kritický postoj a nezdráhá se jej artikulovat veřejně. Postupně se přidávají i další státy, především Německo, které začíná vnímat slovenský posun nejen jako odchylku, ale jako potenciální bezpečnostní riziko.
Směrem dále na západ pak již zájem o Slovensko výrazně slábne – a stejně tak slábne i slovenský zájem o dění v těchto zemích. Fico se vůči západoevropským partnerům profiluje spíše jako pasivní či dokonce antagonistický aktér. Jeho kroky však přesto nenechávají bez odezvy některé klíčové evropské mocnosti, jakými jsou Francie nebo Velká Británie. Ne snad z důvodu významu jeho politiky, ale protože představuje vektor, skrze který mohou být do střední Evropy přenášeny zájmy třetích mocností, primárně Ruska.
V tomto bodě již nelze hovořit o běžných diplomatických neshodách či interpretačních odchylkách. Jádro problému se přesouvá do oblasti strategické bezpečnosti a základního institucionálního ukotvení evropského prostoru. Slovensko se pod současným vedením Fica stále zřetelněji vymezuje nikoli jako předvídatelný a konstruktivní partner, nýbrž jako systémově vratký článek, potenciálně ohrožující integritu i soudržnost obranné a politické architektury Západu.
Americký prezident Donald Trump pohrozil žalobou komikovi Trevoru Noahovi, který moderoval nedělní předávání hudebních cen Grammy. Důvodem je vtip, ve kterém Noah naznačil, že Trump v minulosti navštěvoval soukromý ostrov usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.
Jedním z nejnovějších argumentů prezidenta Donalda Trumpa pro anexi Grónska je tvrzení, že toto území je nezbytné pro vybudování nepropustného systému protiraketové obrany s názvem Zlatá kopule (Golden Dome). Prezident prohlásil, že od Dánska požaduje tuto půdu k zajištění národní i mezinárodní bezpečnosti a k udržení nebezpečných nepřátel v šachu. Na tomto ostrově hodlá vybudovat největší obranný štít, jaký byl kdy sestrojen.
Podle aktuálních dat projektu ACLED a Uppsala Conflict Data Program se aktuálně nachází v různých typech válečného stavu nebo intenzivního ozbrojeného konfliktu celkem 40 zemí a teritorií z necelých dvou set států. Tyto konflikty se liší svým charakterem, od rozsáhlých mezistátních invazí přes občanské války až po vleklá teroristická povstání a drogové války.
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
