Slovensko se pod vedením současné vlády stále zřetelněji profiluje jako systémově nestabilní článek, jenž může reálně narušovat integritu a soudržnost obranného i politického rámce euroatlantického prostoru. Kabinet Roberta Fica dovedl zemi do situace, v níž se Německo coby jeden z klíčových aktérů evropské integrace uchýlilo k hrozbě pozastavení evropských fondů. Pro premiéra Fica je taková perspektiva krajně nepřijatelná, neboť právě finanční transfery z Bruselu představují hlavní a v podstatě jedinou motivaci pro setrvávání Slovenska v západních strukturách.
Německý kancléř Friedrich Merz otevřeně varoval Slovensko a Maďarsko, že pokud budou nadále vybočovat ze společného směřování Evropské unie, může dojít až k pozastavení evropských fondů. Slovenský premiér Robert Fico v úterý reagoval ostře: „Slova německého kancléře jsou v moderní Evropě naprosto nepřijatelná. Pokud neposlechneme, budeme potrestáni? To není cesta k jednotě a spolupráci.“ Dodal, že Slovensko „není žádný školák, který potřebuje kázání“.
Předseda slovenské vlády i nadále prokazuje svůj ryze instrumentální přístup k evropské integraci. Evropská unie pro něj nepředstavuje prostor sdílených hodnot, solidarity či společné budoucnosti, nýbrž výlučně utilitární nástroj – zkrátka mechanismus, který je třeba tolerovat pouze potud, pokud z něj plynou hmatatelné výhody, zejména v podobě finančních prostředků. Jakmile se ovšem jedná o povinnosti, závazky či politickou koordinaci s evropskými partnery, mizí ochota spolupracovat téměř beze stopy.
Deklarace o „moderní Evropě“, kterou Fico pronesl, se tak ukazují být prázdnou fasádou, za níž se skrývá soustavná orientace na geopolitického aktéra, jehož zájmy jsou v přímém rozporu s hodnotami euroatlantického prostoru. Premiérova ochota pěstovat kontakty s Kremlem působí jako aktivní podíl na destabilizaci kontinentální rovnováhy a má reálný potenciál posunout evropské uspořádání zpět – nejen o desetiletí, ale v určitých aspektech i o celá staletí. Fico se den za dnem stává efektivním nástrojem pro šíření ruského vlivu tam, kde by jinak čelil značným překážkám.
Z hlediska čistě racionální úvahy pak vyvstává klíčová otázka: jaký konkrétní a hmatatelný užitek může Slovensko ze sbližování s Ruskem vůbec očekávat? Výsledkem tohoto směrování není ani hospodářský zisk, ani posílení mezinárodního postavení, nýbrž postupná ztráta důvěry u tradičních partnerů, rostoucí diplomatická izolace, a navíc i reálná hrozba zásahu do evropských fondů, na nichž je slovenská ekonomika strukturálně závislá.
V tomto kontextu byl postoj německého kancléře Merze zcela pragmatický. Velmi přesně identifikoval Achillovu patu slovenského předsedy vlády – tedy jeho přecitlivělost na jakoukoli zmínku o přerušení či omezení evropského financování. Reakce byla okamžitá a teatrální. Fico označil takové úvahy za „naprosto nepřijatelné“ a nechtěně se sám demaskoval jako politický aktér, pro nějž je členství v EU pouze finančním zájmem, nikoli volbou nutnou k přežití státu.
Slovensko, země, která se po roce 2004 s nadějí a důvěrou integrovala do evropských struktur, by dnes mohlo být stabilním a respektovaným partnerem. Kdyby ovšem Fico po svém návratu k moci v roce 2023 nezvolil strategii konfrontace, založenou na nacionalistické rétorice, dezinterpretaci evropské reality a vědomém sbližování s režimy, které nerespektují základní principy právního státu.
Ficem proklamovaná zahraniční politika tzv. „čtyř světových stran“ ve skutečnosti postrádá jakoukoliv substanciální rovnováhu. Namísto rovnoměrného rozvržení diplomatické pozornosti ve všech směrech se jedná o východní fixaci, která je jen občasně doplněna o bilaterální sympatie k autoritářsky laděným vůdcům v regionu – jmenovitě maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi a srbskému prezidentovi Aleksandru Vučićovi. Právě zde jako by se mapa Ficových priorit definitivně uzavírala.
Na opačné straně, tedy směrem na západ, Slovensko v současnosti čelí víceméně jednotné frontě rostoucí nedůvěry a varovných signálů. Česká republika, dlouho považovaná za nejbližšího partnera v rámci Visegrádské čtyřky, nyní vůči Bratislavě zaujímá ostře kritický postoj a nezdráhá se jej artikulovat veřejně. Postupně se přidávají i další státy, především Německo, které začíná vnímat slovenský posun nejen jako odchylku, ale jako potenciální bezpečnostní riziko.
Směrem dále na západ pak již zájem o Slovensko výrazně slábne – a stejně tak slábne i slovenský zájem o dění v těchto zemích. Fico se vůči západoevropským partnerům profiluje spíše jako pasivní či dokonce antagonistický aktér. Jeho kroky však přesto nenechávají bez odezvy některé klíčové evropské mocnosti, jakými jsou Francie nebo Velká Británie. Ne snad z důvodu významu jeho politiky, ale protože představuje vektor, skrze který mohou být do střední Evropy přenášeny zájmy třetích mocností, primárně Ruska.
V tomto bodě již nelze hovořit o běžných diplomatických neshodách či interpretačních odchylkách. Jádro problému se přesouvá do oblasti strategické bezpečnosti a základního institucionálního ukotvení evropského prostoru. Slovensko se pod současným vedením Fica stále zřetelněji vymezuje nikoli jako předvídatelný a konstruktivní partner, nýbrž jako systémově vratký článek, potenciálně ohrožující integritu i soudržnost obranné a politické architektury Západu.
Ve čtvrtek došlo v ruském městě Stavropol k explozi, při níž zahynul místní místostarosta Zaur Alexandrovich Gurtsijev, veterán ruské války na Ukrajině. Podle médií mu bylo 34 let. Spolu s ním přišel o život i další muž, jehož totožnost zatím nebyla zveřejněna. Vyšetřovatelé potvrdili, že šlo o výbuch podomácku vyrobené výbušniny, a na místě nadále probíhá ohledání a expertízy s cílem zjistit podrobnosti.
„Kdo by chtěl slyšet, co se děje, když umíráte?“ ptá se s klidem a zvláštní vřelostí hospicová sestra v závěrečné epizodě seriálu Dying for Sex. Vysvětluje pacientce, co může očekávat v posledních chvílích života. Smrt, tvrdí, není tragédie ani medicínská pohroma, ale přirozený tělesný proces – podobně jako porod nebo kašel. „Vaše tělo ví, co má dělat.“
Podle nové studie už je téměř 40 % dnešních ledovců předurčeno k roztátí v důsledku emisí skleníkových plynů způsobených spalováním fosilních paliv. A pokud planeta bude nadále směřovat ke zvýšení globální teploty o 2,7 °C – což odpovídá současnému trendu – ztráty ledovců by mohly dosáhnout až 75 %.
Autoritářské režimy v Rusku a Bělorusku mohou brzy čelit nepříjemnému poznání, že se neodvratně blíží konec jejich politické dominance. Naznačují to narůstající problémy se zajištěním základních potravin a jejich prudce rostoucí ceny – symbolicky nejvýrazněji v případě brambor. Právě zdražení této klíčové komodity může v konečném důsledku sehrát roli katalyzátoru, jenž připraví vládnoucí elity o poslední a nejcennější kapitál, který jim ještě zbývá – loajalitu vlastního obyvatelstva.
Ruský rozpočtový schodek pro rok 2025 se podle ukrajinského zmocněnce pro sankční politiku Vladyslava Vlasiuka ztrojnásobil, a to kvůli propadu příjmů z ropy, který je způsoben západními sankcemi a prudkým poklesem cen surové ropy. Kreml nedávno upravil svůj federální rozpočet a zvýšil plánovaný schodek z původních 1,17 bilionu rublů (asi 14,8 miliardy dolarů) na 3,8 bilionu rublů (zhruba 48,3 miliardy dolarů), tedy z 0,5 % na 1,7 % HDP.
Více než dva miliony uniklých dokumentů odhalily rozsah a tempo, jakým Vladimir Putin modernizuje ruskou jadernou infrastrukturu. Dokumenty zveřejněné nezávislým dánským médiem Danwatch přinášejí nebývalý pohled na síť raketových sil rozmístěných v jižním Rusku podél pohoří Ural.
Ruský prezident Vladimir Putin během uplynulého víkendu nařídil masivní nálety na ukrajinská města. Zasáhl zhruba 900 drony a desítkami raket, při útocích zemřelo minimálně 18 lidí, včetně tří dětí. Tento brutální nápor odsoudil i americký prezident Donald Trump, který s Putinem právě jednal o možnostech příměří. „Zrovna spolu mluvíme a on mezitím pálí rakety na Kyjev,“ rozčiloval se Trump, který později na sociálních sítích napsal, že „Putin se úplně zbláznil“.
Ve čtvrtek odpoledne došlo v ústecké čtvrti Předlice k vážné dopravní nehodě, při níž se střetl kamion s menším autobusem plným cestujících. Řidič nákladního vozu z místa nehody ujel, ale policisté ho krátce nato vypátrali. Při nehodě bylo zraněno 25 lidí, z toho tři utrpěli středně těžká poranění. Dechová zkouška u řidiče byla sice negativní, ale test na přítomnost drog vyšel pozitivně.
Během tří nocí počínaje sobotou 24. května podniklo Rusko jeden z největších koordinovaných vzdušných útoků od začátku války. Na ukrajinská města a vesnice dopadlo téměř tisíc dronů a raket, přičemž útoky si vyžádaly více než tucet obětí a desítky zraněných. Ačkoliv byly ničivé, tyto masivní útoky nejsou levné — jejich skutečné náklady však zůstávají záhadou.
Evropská unie čelí ostré kritice za svou bezradnost a bezzubost v reakci na válku v Gaze. Navzdory svému politickému, ekonomickému i diplomatickému potenciálu zůstává pasivní, nečinná a v klíčových momentech zcela neviditelná. Unie tímto přístupem ztrácí vliv v regionu, který leží doslova na jejím prahu.
Naděje na uzavření rozsáhlé obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa se rozplývají. Evropské hlavní město dává jasně najevo, že nemá chuť se znovu ponořit do bolestivých debat, které před deseti lety vedly k neúspěchu Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP).
Maďarský premiér Viktor Orbán ztrácí doma půdu pod nohama, a tak hledá oporu v zahraničí. Jeho emisary zajímají lidé kolem Andreje Babiše. Cíl? Zabránit, aby Evropská unie omezila Maďarsku pravomoci. Referoval o tom v podcastu 5:59 webu Seznam Zprávy maďarský novinář Szabolcs Panyi.
