Rozhodnutí vlády Roberta Fica zrušit 17. listopad jako den pracovního klidu není jen technická úprava kalendáře, ale varovný signál, že se Slovensko nebezpečně přibližuje autoritářským praktikám. Fico svým stylem vládnutí i rétorikou připomíná ruského vůdce Vladimira Putina. Oba využívají nacionalismus, démonizaci Západu a útoky na demokratické instituce k upevnění své moci. Srovnání Fica s Putinem je proto nejen oprávněné, ale i nezbytné.
Slovenská opozice ostře kritizuje návrh vlády premiéra Roberta Fica na zrušení 17. listopadu jako dne pracovního klidu. Tento svátek, který připomíná Den boje za svobodu a demokracii, měl dosud v kalendáři významné místo. „Tento svátek, který byl dnem pracovního klidu, bude zrušen. Mohli si vybrat jakýkoli jiný. Nevybrali ho, protože je pro ně symbolem,“ prohlásil poslanec Július Jakab z opozičního hnutí Slovensko.
Rozhodnutí vlády navrhnout zrušení právě tohoto svátku vyvolalo silnou vlnu nevole. Není to přitom první případ, kdy vláda sahá na svátky spojené s demokratickými hodnotami. Slováci například již nyní běžně pracují i 28. října, tedy v Den vzniku samostatného československého státu, který byl dříve pracovním klidem. Pokud návrh projde parlamentem, bude si Slovensko připomínat 17. listopad pouze symbolicky, bez dne pracovního klidu.
Proč je tento krok naprosto nepochopitelný? Nejde totiž jen o den volna. Tento svátek byl příležitostí připomenout si hodnoty, na nichž stojí svoboda a demokracie. Pokud budou Slováci 17. listopadu pracovat, mnozí si možná ani nevzpomenou, proč je tento den důležitý. A právě na to může Fico spoléhat – na oslabování kolektivní paměti a přepisování historie. Tento způsob manipulace veřejného povědomí je charakteristický spíše pro autoritářské režimy než pro demokratický stát.
A právě zde se ukazuje klíčový problém. Fico a jeho vládní souputníci dělají vše pro to, aby postupně likvidovali demokratické principy na Slovensku. Demokracie pro ně znamená pouze prostředek k čerpání finančních prostředků z Evropské unie, a jak se zdá, ani tato motivace nebude trvat věčně.
Evropská unie už totiž zahájila vyšetřování proti Slovensku kvůli podezřením, že někteří lidé dotace zneužívají, financují z nich své soukromé rezidence a realizují pochybně předražené projekty. Tento trend je mimořádně znepokojivý, protože nejenže podrývá důvěru veřejnosti v demokratické instituce, ale zároveň vysílá varovný signál, že vláda Fica je ochotna obětovat demokratické hodnoty ve jménu mocenských zájmů a finančních zisků svých vyvolených.
Proč si Fico rozumí s autoritáři?
Fico se bezpochyby dá zařadit po bok ruského vůdce Putina, a to zejména kvůli způsobu, jakým oba muži vládnou. Spojuje je totiž jedno podstatné: staví svou politiku na demonstraci osobní autority, nacionalismu a rétorice obrany národních zájmů. Obojí používají jako účinný nástroj k udržení a upevnění své moci.
Oba politici velmi ochotně hledají vnějšího nepřítele, jehož démonizací posilují vlastní legitimitu. V obou případech se tímto nepřítelem stává nejčastěji Západ – ať už v podobě Evropské unie či obecně liberální demokracie. Přestože Fico nedisponuje zdaleka tak rozsáhlými pravomocemi jako jeho ruský protějšek, jeho styl a rétorika nápadně připomínají autoritářské praktiky.
Putin a Fico mají alarmující shodu v přístupu k demokratickým institucím. Oba systematicky podkopávají svobodná média, nezávislou justici a občanskou společnost. Putinovi se tento „projekt“ daří dlouhodobě a s daleko větší razancí, neboť v Rusku má autoritářská tradice hlubší kořeny a slabší protiváhu v občanské společnosti.
Putin staví Rusko do permanentní opozice vůči Západu a tuto rétoriku využívá k upevnění svého režimu pod záminkou „vnějšího ohrožení“. Fico je v tomto ohledu pragmatičtější – Evropskou unii využívá jako zdroj financí, nicméně ji ochotně kritizuje, kdykoli se mu to politicky hodí, například v otázkách migrace či právního státu. Je přitom příznačné, že Slovensko nyní čelí vyšetřování kvůli podezření na zneužívání evropských dotací, které jsou pro část politických elit výhodným nástrojem k osobnímu obohacení.
Pokud jde o vztah k právnímu státu, v Rusku se korupce stala organickou součástí režimu a prostředkem udržování loajality mocenských elit. V případě Slovenska existují velmi závažná podezření, že vládní garnitura Fica byla zapojena do rozsáhlých korupčních kauz, včetně machinací s evropskými dotacemi. Slovenská justice sice zatím zůstává relativně nezávislá, byť pod stále větším tlakem, a média si i nadále udržují svobodu investigace, nicméně jejich ohrožení se prohlubuje každým dnem.
Zatímco Rusko tradičně čerpá legitimitu ze své imperiální minulosti a velmocenského postavení, což Putin mistrně využívá k ospravedlňování své autoritářské vlády, Slovensko se nachází v jiné pozici. Jde o mladý stát, který svou identitu teprve hledá mezi Západem a Východem. Fico v tomto kontextu využívá nacionalistickou a suverenistickou rétoriku primárně k upevnění své domácí podpory, nikoli k prosazování expanzivní zahraniční politiky.
A právě v tom spočívá klíčový rozdíl. Zatímco Putinovi se podařilo vybudovat plnohodnotný autoritářský režim, Fico se o totéž pokouší postupnými kroky a s menší intenzitou, ale s neméně nebezpečným potenciálem pro demokracii na Slovensku.
Policie již ve středu překvalifikovala případ násilného činu na Lounsku. Vážně zraněné dítě totiž podlehlo svým zraněním v nemocnici. Kriminalisté proto zahájili úkony trestního řízení pro podezření z vraždy.
Meteorologická zima je už několik dní minulostí. Pokud máte dojem, že byla chladná a bohatá na srážky, odborníci vás vyvedou z omylu. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byla nadprůměrně teplá a srážkově chudá.
Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová prohlásila, že evropští spojenci Francie musí nakupovat francouzské vojenské vybavení, pokud chtějí těžit z ochrany pařížského jaderného odstrašení. Reagovala tak na nedávné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona o zásadních změnách v jaderné doktríně země. Macron mimo jiné připustil možnost dočasného rozmístění stíhaček schopných nést jaderné zbraně u evropských partnerů.
Pátý den po vypuknutí války s Íránem čelí Spojené státy a jejich spojenci v Perském zálivu kritickému problému, který vojenští analytici nazývají „raketovou matematikou“. Podle zdrojů stanice CNN již nejméně jeden z klíčových arabských spojenců hlásí docházející zásoby interceptorů – drahých obranných raket používaných k sestřelování íránských střel a dronů. „Zatím to není panika, ale čím dříve dorazí nové zásoby, tím lépe,“ uvedl regionální zdroj.
Americký a izraelský nálet na Írán, který měl definitivně ukončit čtyřiadvacetiletý pat o tamní jaderný program, by mohl mít přesně opačný účinek. Experti na šíření jaderných zbraní varují, že masivní útok může režim dotlačit k tajné výrobě bomby nebo v případě chaosu umožnit extremistickým skupinám zmocnit se zásob obohaceného uranu.
Americký ministr obrany Pete Hegseth na ostře sledovaném brífinku v Pentagonu potvrdil, že námořnictvo Spojených států zasadilo íránským námořním silám zdrcující úder. Podle jeho slov americká ponorka potopila íránskou válečnou loď v Indickém oceánu. Hegseth prohlásil, že íránské námořnictvo je nyní „neefektivní, zdecimované a zničené“ a jeho zbytky „odpočívají na dně Perského zálivu“.
Vláda iráckého Kurdistánu (KRG) prožívá hluboké obavy z možnosti, že by se její území na severu Iráku mohlo stát nástupištěm pro pozemní útok kurdských milic na Írán. Podle vysokého představitele KRG, který promluvil pro stanici CNN, se region cítí být v kleštích mezi plány Spojených států a hrozbou odvety ze strany Teheránu. Situaci označil za velmi nebezpečnou, ale zároveň dodal, že se Kurdistán nemůže otevřeně postavit proti vůli Ameriky.
Během pouhých dvou měsíců se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo odstranit dva z nejbližších spojenců Pekingu. Zatímco venezuelský prezident Nicolás Maduro skončil v poutech v newyorské vazební věznici po bleskové operaci speciálních jednotek v Caracasu, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul při odvážném denním náletu v centru Teheránu. Přestože Čína reagovala hněvem a odsouzením těchto kroků, její faktická odpověď zůstává překvapivě vlažná.
Američtí vojenští velitelé podle stížností zaslaných dozorčí skupině využívají extremistickou křesťanskou rétoriku o biblickém „konci věků“, aby před svými vojáky ospravedlnili zapojení do války v Íránu. Nadace pro náboženskou svobodu v armádě (MRFF) uvedla, že obdržela již více než 200 podnětů od příslušníků všech složek ozbrojených sil, včetně námořní pěchoty, letectva a vesmírných sil.
Státní pohřeb íránského nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího byl odložen, jak informovala íránská státní média. Původně plánovaný třídenní smuteční ceremoniál měl přitom začít již během dnešního dne. Na sociálních sítích se sice objevovaly záběry zachycující rozsáhlé přípravy a instalaci potřebného vybavení, organizátoři však nakonec museli plány změnit.
Evropská unie ostře reagovala na hrozby Donalda Trumpa, který pohrozil úplným zastavením obchodu se Španělskem. Americký prezident takto reagoval na rozhodnutí Madridu nepovolit Spojeným státům využívání jejich vojenských základen pro nálety v Íránu. Unie dala jasně najevo, že od šéfa Bílého domu očekává dodržování loňské dohody o clech, a naznačila možnost odvetných opatření, pokud by se Trump pokusil Španělsko v rámci msty izolovat.
Podle analýzy serveru The Guardian se cíle americko-izraelských útoků na Írán soustředí na likvidaci pilířů moci, zejména jaderného a raketového programu a Islámských revolučních gard. Prezident Donald Trump prezentuje tuto ofenzivu jako příležitost pro lidové povstání, které by po 47 letech svrhlo klerikální režim. Odborníci však varují, že absence poválečného plánu může vést k nepředvídatelným scénářům, které sahají od spořádané transformace až po krvavý chaos.