Inspirace Putinem? Fico ruší 17. listopad, přibližuje zemi k autoritářství a dusí demokracii

Slovenská opozice ostře kritizuje návrh vlády premiéra Roberta Fica na zrušení 17. listopadu jako dne pracovního klidu. Tento svátek, který připomíná Den boje za svobodu a demokracii, měl dosud v kalendáři významné místo. „Tento svátek, který byl dnem pracovního klidu, bude zrušen. Mohli si vybrat jakýkoli jiný. Nevybrali ho, protože je pro ně symbolem,“ prohlásil poslanec Július Jakab z opozičního hnutí Slovensko.

Rozhodnutí vlády navrhnout zrušení právě tohoto svátku vyvolalo silnou vlnu nevole. Není to přitom první případ, kdy vláda sahá na svátky spojené s demokratickými hodnotami. Slováci například již nyní běžně pracují i 28. října, tedy v Den vzniku samostatného československého státu, který byl dříve pracovním klidem. Pokud návrh projde parlamentem, bude si Slovensko připomínat 17. listopad pouze symbolicky, bez dne pracovního klidu.

Proč je tento krok naprosto nepochopitelný? Nejde totiž jen o den volna. Tento svátek byl příležitostí připomenout si hodnoty, na nichž stojí svoboda a demokracie. Pokud budou Slováci 17. listopadu pracovat, mnozí si možná ani nevzpomenou, proč je tento den důležitý. A právě na to může Fico spoléhat – na oslabování kolektivní paměti a přepisování historie. Tento způsob manipulace veřejného povědomí je charakteristický spíše pro autoritářské režimy než pro demokratický stát.

A právě zde se ukazuje klíčový problém. Fico a jeho vládní souputníci dělají vše pro to, aby postupně likvidovali demokratické principy na Slovensku. Demokracie pro ně znamená pouze prostředek k čerpání finančních prostředků z Evropské unie, a jak se zdá, ani tato motivace nebude trvat věčně.

Evropská unie už totiž zahájila vyšetřování proti Slovensku kvůli podezřením, že někteří lidé dotace zneužívají, financují z nich své soukromé rezidence a realizují pochybně předražené projekty. Tento trend je mimořádně znepokojivý, protože nejenže podrývá důvěru veřejnosti v demokratické instituce, ale zároveň vysílá varovný signál, že vláda Fica je ochotna obětovat demokratické hodnoty ve jménu mocenských zájmů a finančních zisků svých vyvolených.

Proč si Fico rozumí s autoritáři?

Fico se bezpochyby dá zařadit po bok ruského vůdce Putina, a to zejména kvůli způsobu, jakým oba muži vládnou. Spojuje je totiž jedno podstatné: staví svou politiku na demonstraci osobní autority, nacionalismu a rétorice obrany národních zájmů. Obojí používají jako účinný nástroj k udržení a upevnění své moci.

Oba politici velmi ochotně hledají vnějšího nepřítele, jehož démonizací posilují vlastní legitimitu. V obou případech se tímto nepřítelem stává nejčastěji Západ – ať už v podobě Evropské unie či obecně liberální demokracie. Přestože Fico nedisponuje zdaleka tak rozsáhlými pravomocemi jako jeho ruský protějšek, jeho styl a rétorika nápadně připomínají autoritářské praktiky.

Putin a Fico mají alarmující shodu v přístupu k demokratickým institucím. Oba systematicky podkopávají svobodná média, nezávislou justici a občanskou společnost. Putinovi se tento „projekt“ daří dlouhodobě a s daleko větší razancí, neboť v Rusku má autoritářská tradice hlubší kořeny a slabší protiváhu v občanské společnosti.

Putin staví Rusko do permanentní opozice vůči Západu a tuto rétoriku využívá k upevnění svého režimu pod záminkou „vnějšího ohrožení“. Fico je v tomto ohledu pragmatičtější – Evropskou unii využívá jako zdroj financí, nicméně ji ochotně kritizuje, kdykoli se mu to politicky hodí, například v otázkách migrace či právního státu. Je přitom příznačné, že Slovensko nyní čelí vyšetřování kvůli podezření na zneužívání evropských dotací, které jsou pro část politických elit výhodným nástrojem k osobnímu obohacení.

Pokud jde o vztah k právnímu státu, v Rusku se korupce stala organickou součástí režimu a prostředkem udržování loajality mocenských elit. V případě Slovenska existují velmi závažná podezření, že vládní garnitura Fica byla zapojena do rozsáhlých korupčních kauz, včetně machinací s evropskými dotacemi. Slovenská justice sice zatím zůstává relativně nezávislá, byť pod stále větším tlakem, a média si i nadále udržují svobodu investigace, nicméně jejich ohrožení se prohlubuje každým dnem.

Zatímco Rusko tradičně čerpá legitimitu ze své imperiální minulosti a velmocenského postavení, což Putin mistrně využívá k ospravedlňování své autoritářské vlády, Slovensko se nachází v jiné pozici. Jde o mladý stát, který svou identitu teprve hledá mezi Západem a Východem. Fico v tomto kontextu využívá nacionalistickou a suverenistickou rétoriku primárně k upevnění své domácí podpory, nikoli k prosazování expanzivní zahraniční politiky.

A právě v tom spočívá klíčový rozdíl. Zatímco Putinovi se podařilo vybudovat plnohodnotný autoritářský režim, Fico se o totéž pokouší postupnými kroky a s menší intenzitou, ale s neméně nebezpečným potenciálem pro demokracii na Slovensku.