Evropská unie čelí ostré kritice za svou bezradnost a bezzubost v reakci na válku v Gaze. Navzdory svému politickému, ekonomickému i diplomatickému potenciálu zůstává pasivní, nečinná a v klíčových momentech zcela neviditelná. Unie tímto přístupem ztrácí vliv v regionu, který leží doslova na jejím prahu.
Zaměstnanci evropských institucí otevřeně a ostře kritizují selhání Evropské unie při využívání jejích rozsáhlých politických a ekonomických nástrojů ve prospěch civilního obyvatelstva v Pásmu Gazy. Podle iniciativy, která sdružuje více než 2 000 pracovníků Evropské komise, Evropského parlamentu a různých unijních agentur, sehrála Unie nepříznivou roli při vytváření mezinárodního prostředí, které fakticky podporuje beztrestnost a absenci odpovědnosti.
Právě tato atmosféra, jak uvádějí autoři otevřeného dopisu navazujícího na obdobnou výzvu z května 2024, přispěla k nebezpečné eskalaci násilí. Evropská reakce, jak dále konstatují, je žalostně nedostatečná, neboť evropský blok neprojevuje schopnost přetavit své deklarace do konkrétních, viditelných a účinných opatření.
Znepokojení nad pasivitou Unie dále umocňuje skutečnost, že řada západních spojenců, konkrétně Francie, Velká Británie, Německo a Kanada, přistoupila alespoň k otevřené a důrazné kritice vlády izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Ta je obviňována z vedení vojenské operace, jejímž skutečným cílem je podle řady mezinárodních pozorovatelů faktická anexe Pásma Gazy. Přesto však tato kritika zůstává v rovině verbální a nenásledují ji opatření, která by měla reálný dopad na dění v terénu. O to palčivěji pak působí ticho, které přichází z Bruselu.
Evropská unie, navzdory své strukturální mohutnosti a institucionální složitosti, nadále působí jako odstrašující příklad potenciálu, který zůstává chronicky nevyužit. Sedmadvacet členských států s rozsáhlým diplomatickým sborem, druhá největší ekonomika planety, a přesto není schopna prosadit vliv v krizové oblasti, která je v přímém geopolitickém sousedství Unie. Zatímco v ekonomické sféře EU dlouhodobě deklaruje ambice světového hráče, v oblasti bezpečnostní politiky a strategické diplomacie se omezuje na mlčení, možná odsuzování.
Přímá blízkost konfliktu, který se odehrává na prahu evropského prostoru, tedy v oblasti s přímým dopadem na bezpečnostní situaci ve Středozemním moři, ještě více zdůrazňuje paradox evropské nečinnosti. Namísto aktivního přístupu zůstává situace v Gaze předmětem pasivního pozorování a příležitostných diplomatických výroků, které postrádají následné kroky.
Zatímco Spojené státy, Írán, Saúdská Arábie a dokonce i Katar, stát s omezeným územím, avšak výraznými finančními možnostmi, aktivně usilují o vliv v regionu, žádný z evropských států se nedokázal profilovat jako skutečný aktér se zájmem a odhodláním o vyřešení tíživé situace.
Humanitární rozměr celé krize dále podtrhuje strukturální slabinu evropského přístupu. Není pochyb o tom, že Evropská unie se snaží poskytovat pomoc obyvatelstvu Gazy a že její finanční příspěvky jsou zcela zásadní. Nicméně realita na místě je neúprosná – po dobu jedenácti týdnů nebyla pomoc fyzicky doručena. Teprve v uplynulém týdnu Izrael umožnil vstup zhruba stovky kamionů, což ovšem, jak upozorňují zdravotnické a humanitární organizace, představuje pouze zlomek toho, co je nutné k pokrytí základních potřeb civilního obyvatelstva.
Evropská unie v tomto případě zcela rezignovala na aktivní roli. Měla k dispozici jak diplomatické nástroje, tak legitimitu k vyjednávání. Místo toho však chyběla jakákoli snaha vyslat do Izraele politické vyslance s cílem vyvinout nátlak na vládu premiéra Netanjahua. Tím, že Unie nebyla schopna zajistit průchod evropsky financované pomoci, vyslala do světa zprávu o vlastní bezmocnosti.
Rovněž při snahách o diplomatické řešení konfliktu mezi Hamásem a Izraelem je absence evropské přítomnosti nepřehlédnutelná. Veškerá jednání probíhají pod patronací Egypta a Kataru, za asistence diplomatických misí Spojených států. Role evropské diplomacie je v tomto procesu naprosto marginální, pokud tedy vůbec existuje. Vzhledem k historickému i ekonomickému kontextu je tato pasivita o to víc zarážející.
Unie tak opakovaně zůstává stranou ve chvílích, kdy by měla stát uprostřed dění. Ztráta vlivu v takto strategicky významném regionu není důsledkem vnějších okolností ani rivality jiných aktérů. Jde o výhradně vlastní selhání – selhání vůle, schopnosti, odvahy a strategického myšlení.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
I přes přísné zákazy režimu Kim Čong-una si jihokorejský pop, známý jako K-pop, nachází cestu k obyvatelům Severní Koreje. Pro mnohé uprchlíky, kteří nyní žijí v Jižní Koreji, znamenalo setkání s touto hudbou zásadní životní zlom a první dotek se svobodou.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
