Ruské jednotky zesilují tlak na Dněpropetrovskou oblast, přičemž podle ukrajinské strany pokračují v útocích na obranné linie a snaží se destabilizovat pozice obránců. Moskva nadále požaduje uznání čtyř okupovaných oblastí a demilitarizaci Ukrajiny, což Kyjev odmítá. Ukrajinská armáda tvrdí, že obranné linie drží a že ruský postup je součástí snahy rozšířit okupaci a posílit vyjednávací pozici Kremlu.
Ruské jednotky se podle ukrajinské strany dostaly k hranicím Dněpropetrovské oblasti a pokračují ve snahách proniknout na její území. „Nepřítel neupustil od svých plánů vstoupit do Dněpropetrovské oblasti. Naši vojáci statečně a profesionálně drží svou část fronty a maří plány okupantů,“ uvedly ukrajinské Jižní obranné síly podle serveru Kyiv Independent.
Podle ukrajinského generálního štábu se ruské jednotky soustředí na dělostřelecké a raketové útoky na obranné linie, zejména v oblasti Nikopolu a Kryvyj Rih. Snaží se tímto způsobem destabilizovat ukrajinské pozice a otevřít si cestu k dalšímu postupu.
Ruské síly dosud kontrolují většinu Luhanské oblasti a značné části Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, které Kreml v rámci jednání o příměří nadále nárokuje. Zisk dalších částí ukrajinského území by pro Moskvu znamenal nejen faktické rozšíření okupovaných oblastí, ale také posílení své vyjednávací pozice při případných mírových rozhovorech.
Analytici z Institutu pro studium války (ISW) navíc upozorňují, že ruské útoky u Dněpropetrovské oblasti mohou být součástí snahy vázat ukrajinské síly na vícero frontách a znemožnit jim soustředit se na protiofenzívu v jiných částech fronty, například u Bachmutu nebo v Záporožské oblasti.
Čtyři částečně okupované oblasti ruské vedení formálně anektovalo na konci roku 2022, přestože ukrajinská armáda v té době prováděla protiofenzívu a značnou část okupovaných území se jí podařilo osvobodit. Ruské síly tak zůstaly pouze ve zmíněných oblastech, zatímco Kyjevská, Sumská a další regiony byly během ukrajinské protiofenzívy osvobozeny a zůstávají pod kontrolou ukrajinských obranných složek.
V posledních dnech byla podle ukrajinských médií rovněž zaznamenána zvýšená aktivita ruských průzkumných dronů a nasazení leteckých prostředků k ostřelování civilní infrastruktury v Dněpropetrovské oblasti, zejména u měst Nikopol a Marganec. Podle vojenských expertů jde o součást širší strategie hybridní války, kdy Rusko kombinuje vojenský tlak s psychologickým nátlakem na civilní obyvatelstvo s cílem oslabit ukrajinskou morálku.
Ukrajinské jednotky však podle dostupných informací nadále drží obranné linie a snaží se zastavit ruský postup pomocí dělostřelectva a mobilních protitankových jednotek. V některých úsecích fronty probíhají i ukrajinské protiútoky, které mají zpomalit ruský tlak a zabránit Moskvě v konsolidaci nových pozic. Boje jsou podle všeho velice tvrdé a vyčerpávající pro obě strany a ukazují, že navzdory ruské snaze o vytvoření nového nástupiště pro další útoky zůstává situace na frontě velmi dynamická a nepředvídatelná.
Co chce Rusko?
Moskva od začátku války na Ukrajině prakticky nezměnila své hlavní požadavky pro ukončení konfliktu, a to navzdory měnící se situaci na bojišti i diplomatickým snahám o vyjednání příměří, jak informoval například server Euronews. Ruské vedení opakovaně zdůrazňuje, že Kyjev musí oficiálně uznat čtyři okupované oblasti, tedy Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou, jako součást Ruské federace.
Tento požadavek zůstává jedním z klíčových bodů ruské strategie, i když je v příkrém rozporu s mezinárodním právem. Každá suverénní země má totiž podle Charty OSN právo na udržování vlastních ozbrojených sil bez zásahu zvenčí, a demilitarizace, kterou Moskva požaduje, tento princip zcela popírá.
Dalším bodem ruského nátlaku je požadavek na stažení vojsk Severoatlantické aliance zpět na linie platné v roce 1997. Tento požadavek Kreml opakovaně využívá k ospravedlnění své agrese a k vyvolání dojmu, že Aliance nese podíl viny za konflikt, jak psal server Moscow Times.
Realita je ovšem jiná: NATO od roku 2004 nerozšířilo své vojenské síly významně směrem na východ, takže tvrzení o „nepřiměřené expanzi NATO“ je přinejmenším zavádějící. Ruská propaganda tímto způsobem vytváří ideologický rámec své invaze a snaží se legitimizovat své požadavky.
Současná ruská ofenzíva potvrzuje, že Moskva není ochotna ustoupit ani za cenu eskalace bojů. Ruské jednotky opakovaně zasahují až k hranicím Dněpropetrovské oblasti a pokračují v tlakových manévrech na jižní Ukrajině.
Tento postup podle ukrajinských obranných zdrojů sleduje jasný cíl – vytvořit faktické předpoklady pro rozšíření svých územních nároků a posílit pozici Ruska při případných jednáních. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu nedávno znovu zopakoval požadavek na vytvoření „demilitarizované zóny“ pod ruským dohledem, což by fakticky znamenalo omezení ukrajinské státní suverenity.
Spojené státy a Severoatlantická aliance se však staví proti takovému výkladu a trvají na tom, že uznání okupovaných území nelze přijmout a že demilitarizace Ukrajiny je nepřijatelná. Generální tajemník NATO Mark Rutte v Londýně nedávno prohlásil, že Aliance plánuje čtyřnásobně navýšit kapacity protiletadlové a protiraketové obrany, aby dokázala čelit rostoucí ruské vojenské hrozbě. Tento krok ukazuje na připravenost západních zemí bránit svrchovanost Ukrajiny a zároveň posílit bezpečnost svých členských států.
Významnou proměnnou v potenciálních vyjednáváních je role amerického prezidenta Donalda Trumpa. Trump v posledních týdnech prosazoval plán na třicetidenní příměří, které mělo umožnit obnovení americké podpory Ukrajině, výměnu zajatců a vytvoření prostoru pro přímý dialog. Moskva však odmítla podobné návrhy akceptovat, pokud by nevedly k trvalému uznání jejích požadavků a k potvrzení okupovaných oblastí jako ruského území. Trump navrhoval také omezení dodávek zbraní a vymezení „bezpečnostní zóny“, ale tyto iniciativy byly přijaty s rezervou jak Kyjevem, tak západními spojenci a zatím nepřinesly konkrétní výsledky.
Na frontové linii zůstává situace i nadále napjatá. Přestože Ukrajina při protiofenzívě dokázala osvobodit podstatnou část svého území, včetně Kyjevské a Sumské oblasti, ruské okupantské jednotky nadále kontrolují významné části Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti. Ruská ofenzíva zaměřená na Dněpropetrovskou oblast proto podle analytiků symbolizuje strategický tlak Moskvy na rozšíření svého vlivu a na vyjednání ústupků od Kyjeva i jeho západních spojenců.
Ruská strategie na Ukrajině se v posledních měsících stále více vyznačuje kombinací tvrdého vojenského tlaku, psychologických operací a intenzivní propagandy, které mají za cíl vyvolat pocit únavy a bezvýchodnosti. Není to jen o snaze dobýt území, ale také o tom, aby se v ukrajinské společnosti a zároveň u západních partnerů začal šířit dojem, že další odpor je marný a že konflikt nemá řešení.
Hybridní taktika, která kombinuje klasické vojenské útoky s dezinformacemi, propagandou a agresivní rétorikou, přitom není jen vojenskou metodou, ale také politickým nástrojem. Dokáže rozkolísat vnitřní soudržnost Ukrajiny, rozklížit jednotu Západu a přispět k atmosféře nejistoty a nedůvěry. Právě tato nejistota může postupně podkopávat stabilitu celé východní Evropy, protože když lidé a vlády začnou pochybovat o své bezpečnosti a podpoře spojenců, oslabí to i samotnou schopnost bránit se.
Současná situace na bojišti je proto nejen o rozložení sil, ale také o tom, jak úspěšně dokáže Rusko udržet okupovaná území a využít je jako nástroj politického nátlaku. Moskva se soustředí na to, aby vytvořila podmínky pro takzvané „zmrazení konfliktu“. Tedy stav, kdy se boje sice utlumí, ale území zůstane pod ruskou kontrolou a Kyjev bude postaven před hotovou věc. Tento stav by Kremlu umožnil posílit své pozice, vynutit si ústupky a využít okupovaná území jako páku při budoucích jednáních o míru nebo o dalších politických otázkách.
Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Šéf Bílého domu Donald Trump zkrátil Rusku lhůtu na ukončení války na Ukrajině a hrozí tvrdými sankcemi nejen Moskvě, ale i jejím obchodním partnerům, což může zahrnovat třeba Indii nebo dokonce Slovensko. Zatímco Západ zpřísňuje rétoriku, Rusko úspěšně obchází sankce přes sousedy a Čína na tom vydělává. Výzkumy ukazují, že globální sankční režim má vážné trhliny a Peking i některé evropské firmy je umějí využít.
Americký lékař pracující v nemocnici v Gaze apeloval na zvláštního vyslance Donalda Trumpa, aby se osobně podíval na to, co se na místě skutečně děje. Doktor Tom Adamkiewicz, pediatr pracující v nemocnici Nasser, v rozhovoru pro Sky News uvedl, že většina pacientů nemocnice vykazuje známky podvýživy a „mnoho dětí během dne doslova omdlívá“.
V horkém červnovém ránu, kdy teploty v Dillí dosáhly 43,9 °C, omdlela Baby Kumari ve chvíli, kdy spěchala na pravidelnou prohlídku do místního zdravotního střediska. Těhotná matka čtyř dětí se snaží vyrovnat s extrémními teplotami, přičemž si v jednu chvíli dokonce myslela, že prodělala potrat. V nejteplejším hlavním městě světa pracuje speciální tým, který pomáhá těhotným ženám přežít nesnesitelné teploty.
Co ještě nedávno působilo jako mozaika vzdálených krizí, se dnes spojuje v jediný děsivý obraz světa, který se nám rozpadá před očima. Od hladomoru v Gaze, přes ruskou agresi na Ukrajině až po války v Africe – lidstvo čelí chaosu, který samo vytváří. Ztrácíme schopnost se poučit, reagovat a spojit. A možná i vůli žít spolu jinak než ve strachu.
Dne 30. července 2025 ruský státní zpravodajský portál RIA Novosti zveřejnil článek s provokativním názvem: "Žádná jiná možnost: Nikdo na Ukrajině nesmí zůstat naživu." Autor, novinář Kirill Strelnikov, ve svém textu líčí Ukrajince jako národ, který je „spokojený se svým osudem“ a který je „připravený zemřít“ rukou „nejlepší armády na světě“.
38letá indická žena z Kolkarského okresu se stala první osobou na světě, která má vzácnou krevní skupinu, která nebyla dosud nikde jinde identifikována. Podle vědců jde o jediný známý případ na světě a je tak jediným možným dárcem své vlastní krve v případě potřeby transfúze.
Nedávná expedice, která se ponořila do nejhlubších částí oceánu, objevila a zdokumentovala podivné a extrémní formy života, které byly dosud neznámé. Vědecký tým pod vedením Číny zachytil na fotografiích a videích život v hloubkách přes 9 kilometrů v severozápadním Tichém oceánu.
Zákulisní dohody, kontakty na ambasádách a hnědý alkohol vybudovaly vzkvétající exportní obchod. Nyní ale lobbista, který tento proces sledoval, varuje, že flirtování prezidenta USA Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem představuje „asteroid“, který ohrožuje celý průmysl.
Kanadský premiér Mark Carney oznámil, že jeho země má v úmyslu oficiálně uznat Palestinu na zářijovém Valném shromáždění OSN. Tento krok přichází poté, co Francie a dalších 14 států podepsalo deklaraci, která naznačuje rostoucí vlnu uznání nezávislé Palestiny. Kanada tímto krokem následuje Francii a Velkou Británii, které rovněž plánují formálně uznat palestinský stát. Nový Zéland a Austrálie jsou signatáři stejné deklarace, která naznačuje, že by mohly tento krok následovat v nadcházejících měsících.
Americký prezident Donald Trump se slovně pustil do křížku s Dmitrijem Medveděvem, předchůdcem současného ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle Trumpa si má Medveděv dávat pozor na jazyk. Bývalý ruský prezident si předtím rýpl do amerických ultimát Rusku.
Desítky tisíc fanoušků se ve středu po poledni rozloučily s legendárním zpěvákem Ozzym Osbournem v jeho rodném Birmingamu v Anglii. Osbourne zemřel během minulého týdne, v posledních letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy.
