Ruské jednotky zesilují tlak na Dněpropetrovskou oblast, přičemž podle ukrajinské strany pokračují v útocích na obranné linie a snaží se destabilizovat pozice obránců. Moskva nadále požaduje uznání čtyř okupovaných oblastí a demilitarizaci Ukrajiny, což Kyjev odmítá. Ukrajinská armáda tvrdí, že obranné linie drží a že ruský postup je součástí snahy rozšířit okupaci a posílit vyjednávací pozici Kremlu.
Ruské jednotky se podle ukrajinské strany dostaly k hranicím Dněpropetrovské oblasti a pokračují ve snahách proniknout na její území. „Nepřítel neupustil od svých plánů vstoupit do Dněpropetrovské oblasti. Naši vojáci statečně a profesionálně drží svou část fronty a maří plány okupantů,“ uvedly ukrajinské Jižní obranné síly podle serveru Kyiv Independent.
Podle ukrajinského generálního štábu se ruské jednotky soustředí na dělostřelecké a raketové útoky na obranné linie, zejména v oblasti Nikopolu a Kryvyj Rih. Snaží se tímto způsobem destabilizovat ukrajinské pozice a otevřít si cestu k dalšímu postupu.
Ruské síly dosud kontrolují většinu Luhanské oblasti a značné části Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, které Kreml v rámci jednání o příměří nadále nárokuje. Zisk dalších částí ukrajinského území by pro Moskvu znamenal nejen faktické rozšíření okupovaných oblastí, ale také posílení své vyjednávací pozice při případných mírových rozhovorech.
Analytici z Institutu pro studium války (ISW) navíc upozorňují, že ruské útoky u Dněpropetrovské oblasti mohou být součástí snahy vázat ukrajinské síly na vícero frontách a znemožnit jim soustředit se na protiofenzívu v jiných částech fronty, například u Bachmutu nebo v Záporožské oblasti.
Čtyři částečně okupované oblasti ruské vedení formálně anektovalo na konci roku 2022, přestože ukrajinská armáda v té době prováděla protiofenzívu a značnou část okupovaných území se jí podařilo osvobodit. Ruské síly tak zůstaly pouze ve zmíněných oblastech, zatímco Kyjevská, Sumská a další regiony byly během ukrajinské protiofenzívy osvobozeny a zůstávají pod kontrolou ukrajinských obranných složek.
V posledních dnech byla podle ukrajinských médií rovněž zaznamenána zvýšená aktivita ruských průzkumných dronů a nasazení leteckých prostředků k ostřelování civilní infrastruktury v Dněpropetrovské oblasti, zejména u měst Nikopol a Marganec. Podle vojenských expertů jde o součást širší strategie hybridní války, kdy Rusko kombinuje vojenský tlak s psychologickým nátlakem na civilní obyvatelstvo s cílem oslabit ukrajinskou morálku.
Ukrajinské jednotky však podle dostupných informací nadále drží obranné linie a snaží se zastavit ruský postup pomocí dělostřelectva a mobilních protitankových jednotek. V některých úsecích fronty probíhají i ukrajinské protiútoky, které mají zpomalit ruský tlak a zabránit Moskvě v konsolidaci nových pozic. Boje jsou podle všeho velice tvrdé a vyčerpávající pro obě strany a ukazují, že navzdory ruské snaze o vytvoření nového nástupiště pro další útoky zůstává situace na frontě velmi dynamická a nepředvídatelná.
Co chce Rusko?
Moskva od začátku války na Ukrajině prakticky nezměnila své hlavní požadavky pro ukončení konfliktu, a to navzdory měnící se situaci na bojišti i diplomatickým snahám o vyjednání příměří, jak informoval například server Euronews. Ruské vedení opakovaně zdůrazňuje, že Kyjev musí oficiálně uznat čtyři okupované oblasti, tedy Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou, jako součást Ruské federace.
Tento požadavek zůstává jedním z klíčových bodů ruské strategie, i když je v příkrém rozporu s mezinárodním právem. Každá suverénní země má totiž podle Charty OSN právo na udržování vlastních ozbrojených sil bez zásahu zvenčí, a demilitarizace, kterou Moskva požaduje, tento princip zcela popírá.
Dalším bodem ruského nátlaku je požadavek na stažení vojsk Severoatlantické aliance zpět na linie platné v roce 1997. Tento požadavek Kreml opakovaně využívá k ospravedlnění své agrese a k vyvolání dojmu, že Aliance nese podíl viny za konflikt, jak psal server Moscow Times.
Realita je ovšem jiná: NATO od roku 2004 nerozšířilo své vojenské síly významně směrem na východ, takže tvrzení o „nepřiměřené expanzi NATO“ je přinejmenším zavádějící. Ruská propaganda tímto způsobem vytváří ideologický rámec své invaze a snaží se legitimizovat své požadavky.
Současná ruská ofenzíva potvrzuje, že Moskva není ochotna ustoupit ani za cenu eskalace bojů. Ruské jednotky opakovaně zasahují až k hranicím Dněpropetrovské oblasti a pokračují v tlakových manévrech na jižní Ukrajině.
Tento postup podle ukrajinských obranných zdrojů sleduje jasný cíl – vytvořit faktické předpoklady pro rozšíření svých územních nároků a posílit pozici Ruska při případných jednáních. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu nedávno znovu zopakoval požadavek na vytvoření „demilitarizované zóny“ pod ruským dohledem, což by fakticky znamenalo omezení ukrajinské státní suverenity.
Spojené státy a Severoatlantická aliance se však staví proti takovému výkladu a trvají na tom, že uznání okupovaných území nelze přijmout a že demilitarizace Ukrajiny je nepřijatelná. Generální tajemník NATO Mark Rutte v Londýně nedávno prohlásil, že Aliance plánuje čtyřnásobně navýšit kapacity protiletadlové a protiraketové obrany, aby dokázala čelit rostoucí ruské vojenské hrozbě. Tento krok ukazuje na připravenost západních zemí bránit svrchovanost Ukrajiny a zároveň posílit bezpečnost svých členských států.
Významnou proměnnou v potenciálních vyjednáváních je role amerického prezidenta Donalda Trumpa. Trump v posledních týdnech prosazoval plán na třicetidenní příměří, které mělo umožnit obnovení americké podpory Ukrajině, výměnu zajatců a vytvoření prostoru pro přímý dialog. Moskva však odmítla podobné návrhy akceptovat, pokud by nevedly k trvalému uznání jejích požadavků a k potvrzení okupovaných oblastí jako ruského území. Trump navrhoval také omezení dodávek zbraní a vymezení „bezpečnostní zóny“, ale tyto iniciativy byly přijaty s rezervou jak Kyjevem, tak západními spojenci a zatím nepřinesly konkrétní výsledky.
Na frontové linii zůstává situace i nadále napjatá. Přestože Ukrajina při protiofenzívě dokázala osvobodit podstatnou část svého území, včetně Kyjevské a Sumské oblasti, ruské okupantské jednotky nadále kontrolují významné části Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti. Ruská ofenzíva zaměřená na Dněpropetrovskou oblast proto podle analytiků symbolizuje strategický tlak Moskvy na rozšíření svého vlivu a na vyjednání ústupků od Kyjeva i jeho západních spojenců.
Ruská strategie na Ukrajině se v posledních měsících stále více vyznačuje kombinací tvrdého vojenského tlaku, psychologických operací a intenzivní propagandy, které mají za cíl vyvolat pocit únavy a bezvýchodnosti. Není to jen o snaze dobýt území, ale také o tom, aby se v ukrajinské společnosti a zároveň u západních partnerů začal šířit dojem, že další odpor je marný a že konflikt nemá řešení.
Hybridní taktika, která kombinuje klasické vojenské útoky s dezinformacemi, propagandou a agresivní rétorikou, přitom není jen vojenskou metodou, ale také politickým nástrojem. Dokáže rozkolísat vnitřní soudržnost Ukrajiny, rozklížit jednotu Západu a přispět k atmosféře nejistoty a nedůvěry. Právě tato nejistota může postupně podkopávat stabilitu celé východní Evropy, protože když lidé a vlády začnou pochybovat o své bezpečnosti a podpoře spojenců, oslabí to i samotnou schopnost bránit se.
Současná situace na bojišti je proto nejen o rozložení sil, ale také o tom, jak úspěšně dokáže Rusko udržet okupovaná území a využít je jako nástroj politického nátlaku. Moskva se soustředí na to, aby vytvořila podmínky pro takzvané „zmrazení konfliktu“. Tedy stav, kdy se boje sice utlumí, ale území zůstane pod ruskou kontrolou a Kyjev bude postaven před hotovou věc. Tento stav by Kremlu umožnil posílit své pozice, vynutit si ústupky a využít okupovaná území jako páku při budoucích jednáních o míru nebo o dalších politických otázkách.
Americký prezident Donald Trump pohrozil žalobou komikovi Trevoru Noahovi, který moderoval nedělní předávání hudebních cen Grammy. Důvodem je vtip, ve kterém Noah naznačil, že Trump v minulosti navštěvoval soukromý ostrov usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.
Jedním z nejnovějších argumentů prezidenta Donalda Trumpa pro anexi Grónska je tvrzení, že toto území je nezbytné pro vybudování nepropustného systému protiraketové obrany s názvem Zlatá kopule (Golden Dome). Prezident prohlásil, že od Dánska požaduje tuto půdu k zajištění národní i mezinárodní bezpečnosti a k udržení nebezpečných nepřátel v šachu. Na tomto ostrově hodlá vybudovat největší obranný štít, jaký byl kdy sestrojen.
Podle aktuálních dat projektu ACLED a Uppsala Conflict Data Program se aktuálně nachází v různých typech válečného stavu nebo intenzivního ozbrojeného konfliktu celkem 40 zemí a teritorií z necelých dvou set států. Tyto konflikty se liší svým charakterem, od rozsáhlých mezistátních invazí přes občanské války až po vleklá teroristická povstání a drogové války.
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
