Osm desítek let po svém vzniku zůstává Organizace spojených národů symbolem naděje na globální spolupráci, ale zároveň i varováním před vlastní neschopností jednat. Výročí OSN zřetelně odhaluje propast mezi původními ambicemi a realitou paralyzované struktury, která se jen obtížně přizpůsobuje měnícímu se světovému řádu.
Organizace spojených národů si ve čtvrtek připomněla osmdesát let od okamžiku, kdy se světové velmoci, otřesené hrůzami druhé světové války, rozhodly vložit své naděje do projektu, jenž měl předejít opakování globální katastrofy a zároveň vytvořit institucionální rámec pro mezinárodní spolupráci. Zrodila se OSN jako symbol a nástroj kolektivní bezpečnosti, jejíž ambice daleko přesahovaly neúspěšné snahy meziválečné Společnosti národů.
Dnes, po osmi dekádách existence, je však bilanční pohled na tuto instituci nevyhnutelně rozporuplný. Na jedné straně nelze popřít, že OSN sehrála v některých historických momentech pozitivní roli – od koordinace zásahu v Korejské válce po humanitární operace zmírňující důsledky přírodních katastrof či ozbrojených konfliktů. Své místo si vydobyla i jako fórum, kde mohou svůj hlas uplatnit entity se sporným mezinárodním postavením. Příkladem je Palestina, jejíž status zůstává půl století neustávajícím bodem debat, avšak právě v OSN získala alespoň symbolické zastoupení.
Jenže právě tato symboličnost stále častěji převažuje nad skutečnou schopností konat. Čím déle OSN existuje, tím více připomíná paralýzu, která zlikvidovala její předchůdkyni. Struktura organizace, zejména privilegia pěti stálých členů Rady bezpečnosti, dnes působí jako relikt poválečného uspořádání, v němž globální mocenské těžiště zdaleka neodráželo dynamiku dnešního multipolárního světa.
Rivalita Spojených států, Číny a Ruska proměnila Radu bezpečnosti v místo opakovaných blokací, v nichž právo veta spolehlivě pohřbí jakýkoli pokus o účinný postup. Bezvýchodná situace kolem syrského konfliktu je jen jedním z příkladů, stejně jako faktická neschopnost OSN reagovat na ruskou agresi vůči Ukrajině, navzdory tomu, že právě Charta OSN deklaruje zákaz použití síly proti územní celistvosti jiného státu.
O to problematičtější je, že ani po letech diskusí se OSN nedokázala adaptovat na proměněnou realitu. Iniciativy volající po reformě Rady bezpečnosti, jejím rozšíření či větší reprezentativnosti zůstávají spíše diplomatickým tématem než reálným projektem. Mezitím se vyprazdňuje důvěra členských států i veřejnosti, pro něž OSN působí jako těžkopádný byrokratický kolos, jenž se umí skvěle sejít, formulovat znepokojení, ale ve chvíli rozhodné akce se ochromí vlastními pravidly.
Výročí, jež mohlo být příležitostí k bilancování úspěchů, je tak i zrcadlem selhání. Osm desetiletí existence OSN nás nutí ptát se, zda tato instituce ještě disponuje vnitřní kapacitou překročit své strukturální slabiny a stát se aktérem, který dokáže čelit výzvám klimatické změny, agresivnímu revizionismu mocností i riziku globální destabilizace. Anebo zda se naplňuje scénář, v němž se i tento ambiciózní projekt stane jen historickým selháním a příběhem o ideálu spolupráce, který ztroskotal na neochotě změnit vlastní mechanismy.
Je to otázka relevance. Otázka odvahy přiznat si, že pouhá existence a horlivé projevy nejsou dost. Že rituální opakování vznešených frází o míru a spolupráci nepřehluší skutečnost, že schopnost OSN reálně zasahovat se postupně vytrácí.
Relevance se dnes neměří počtem rezolucí ani počtem summitů, ale ochotou a kapacitou přetavit deklarace v konkrétní činy, které v posledních letech stále častěji chybějí. Jakou váhu má organizace, která nedokáže sjednotit své členy ani při flagrantním porušování Charty OSN? Jaký smysl má struktura, v níž pět mocností disponuje právem veta, jež se proměnilo v nástroj blokace, nikoli ochrany globální stability?
Je to také otázka odvahy přiznat si, že bez zásadní reformy zůstane OSN institucí, která více spravuje dojem opodstatnění své existence než realitu mezinárodních vztahů. Otázka ochoty přehodnotit privilegia, která vznikla v roce 1945, v čase, kdy svět vypadal jinak, kdy Evropa ležela v troskách a Asie byla vnímána jen jako periferie moci.
A konečně je to otázka budoucnosti mezinárodního pořádku, jehož krize důvěry je dnes zjevnější než kdykoli od konce druhé světové války. V éře, kdy geopolitické napětí opět roste, kdy se autoritářské režimy učí obcházet pravidla a kdy změna klimatu testuje schopnost solidarity napříč kontinenty, může přežití OSN v původní podobě připomínat spíše setrvačnost než skutečné poslání.
Významné výročí proto není jen důvodem k bilancování dlouhodobé a již tradiční existence OSN. Jsou i zrcadlem, v němž je třeba vidět nepříjemnou pravdu, že bez schopnosti zásadní obnovy nebude mít OSN v příštích dekádách váhu, kterou jí zakladatelé přisuzovali, a kterou dnešní svět zoufale potřebuje.
Podle aktuálních dat projektu ACLED a Uppsala Conflict Data Program se aktuálně nachází v různých typech válečného stavu nebo intenzivního ozbrojeného konfliktu celkem 40 zemí a teritorií z necelých dvou set států. Tyto konflikty se liší svým charakterem, od rozsáhlých mezistátních invazí přes občanské války až po vleklá teroristická povstání a drogové války.
Tisíce Poláků, kteří se domnívali, že jsou již dávno rozvedeni, zjišťují znepokojivou skutečnost: z právního hlediska mohou být stále manželé. Tento chaos je nečekaným důsledkem snahy polské vlády premiéra Donalda Tuska o nápravu kontroverzních justičních reforem z éry předchozího kabinetu. Problém naplno vyvstal v lednu v severovýchodním městě Giżycko, kde soud odmítl rozdělit majetek rozvedeného páru.
Prezident Donald Trump zvažuje rozsáhlou vojenskou operaci proti Íránu poté, co diplomatické snahy o omezení íránského jaderného a raketového programu skončily bez výsledku. Teherán na tyto hrozby reagoval s rozhořčením a varoval, že v případě útoku okamžitě zasáhne cíle v Izraeli. Tato vyostřená rétorika následuje po krvavém potlačení vnitřních protestů v Íránu, které si vyžádalo stovky obětí.
Letiště v několika asijských zemích znovu zavádějí zdravotní kontroly a monitoring cestujících, což připomíná opatření z dob globální pandemie. Důvodem k ostražitosti je nové ohnisko viru nipah, které se objevilo v indickém státě Západní Bengálsko. Thajsko, Nepál a Tchaj-wan patří k prvním státům, které zpřísnily preventivní kroky, aby zabránily zavlečení této nebezpečné infekce na své území.
Bezpilotní letouny zcela ovládly ukrajinské bojiště a v současnosti způsobují drtivou většinu všech ztrát. Podle čerstvé analýzy lotyšského Úřadu pro ochranu ústavy (SAB) mají drony na svědomí 70 až 80 procent všech mrtvých a zraněných vojáků na obou stranách fronty. Tato technologie tak v účinnosti daleko předstihla klasické dělostřelectvo, tanky i pěchotní zbraně.
V Praze se dnes odpoledne uskutečnila mohutná demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Účastníci zcela zaplnili Staroměstské náměstí i Václavské náměstí, kam museli pořadatelé akci kvůli obrovskému zájmu veřejnosti rozšířit. Organizátoři hned v úvodu kritizovali hnutí Motoristé sobě s tím, že ačkoliv ve volbách získalo pouze 6,5 procenta hlasů, jeho zástupci se chovají, jako by jim patřila celá země.
Sedmadvacet unijních států definitivně potvrdilo kompletní zákaz dovozu ruského plynu v kapalné i potrubní formě. Podle verdiktu Rady EU skončí import zkapalněného zemního plynu (LNG) k prvnímu lednu 2027. Dodávky skrze plynovody budou pak definitivně zastaveny k 30. září téhož roku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že další kolo trilaterálních jednání mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy se uskuteční ve dnech 4. a 5. února v Abú Zabí.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí varoval Spojené státy, že jakýkoli vojenský útok na jeho zemi by okamžitě rozpoutal rozsáhlý regionální konflikt. Toto prohlášení přichází v době, kdy USA v blízkosti íránských hranic posilují svou vojenskou přítomnost, včetně nasazení letadlové lodi USS Abraham Lincoln v Arabském moři. Chameneí vzkázal, že Američané si musí být vědomi následků zahájení války, a zdůraznil, že íránský národ se přítomnosti cizích plavidel nezalekne.
Politika kontroly zbraní ve Spojených státech se pod vlivem rétoriky prezidenta Donalda Trumpa ocitla v situaci, kterou analytici i právníci popisují jako „bizarro world“ – tedy jakýsi obrácený, v překladu dokonce bizarní, svět, kde se tradiční politické role zcela promíchaly. Trumpovy nedávné výroky v souvislosti s tragickou střelbou v Minneapolis totiž postavily lobbistické skupiny hájící právo na držení zbraní do defenzivy a vytvořily nečekaná spojenectví napříč politickým spektrem.
Čína vysílá podle expertů Rusku tiché varování v podobě své nové jaderné ponorky typu 096 (třída Tang). Při současném tempu výroby je velmi pravděpodobné, že čínské ponorkové síly v krátké době početně překonají ty ruské, ačkoli jejich skutečná kvalita zůstává předmětem diskusí. Peking se tímto krokem snaží zajistit pozici globální námořní velmoci a posílit svůj jaderný odstrašující arzenál.
Bělorusko se oficiálně připojilo k iniciativě amerického prezidenta Donalda Trumpa s názvem „Rada míru“ (Board of Peace). Tento krok vyvolává značné kontroverze a údiv mezinárodní komunity, zejména kvůli dlouhodobým represím režimu proti opozici a aktivní podpoře ruské invaze na Ukrajinu. Rada ve svém prohlášení na síti X přivítala Minsk jako zakládajícího člena této rozšiřující se mezinárodní organizace.
