Osm desítek let po svém vzniku zůstává Organizace spojených národů symbolem naděje na globální spolupráci, ale zároveň i varováním před vlastní neschopností jednat. Výročí OSN zřetelně odhaluje propast mezi původními ambicemi a realitou paralyzované struktury, která se jen obtížně přizpůsobuje měnícímu se světovému řádu.
Organizace spojených národů si ve čtvrtek připomněla osmdesát let od okamžiku, kdy se světové velmoci, otřesené hrůzami druhé světové války, rozhodly vložit své naděje do projektu, jenž měl předejít opakování globální katastrofy a zároveň vytvořit institucionální rámec pro mezinárodní spolupráci. Zrodila se OSN jako symbol a nástroj kolektivní bezpečnosti, jejíž ambice daleko přesahovaly neúspěšné snahy meziválečné Společnosti národů.
Dnes, po osmi dekádách existence, je však bilanční pohled na tuto instituci nevyhnutelně rozporuplný. Na jedné straně nelze popřít, že OSN sehrála v některých historických momentech pozitivní roli – od koordinace zásahu v Korejské válce po humanitární operace zmírňující důsledky přírodních katastrof či ozbrojených konfliktů. Své místo si vydobyla i jako fórum, kde mohou svůj hlas uplatnit entity se sporným mezinárodním postavením. Příkladem je Palestina, jejíž status zůstává půl století neustávajícím bodem debat, avšak právě v OSN získala alespoň symbolické zastoupení.
Jenže právě tato symboličnost stále častěji převažuje nad skutečnou schopností konat. Čím déle OSN existuje, tím více připomíná paralýzu, která zlikvidovala její předchůdkyni. Struktura organizace, zejména privilegia pěti stálých členů Rady bezpečnosti, dnes působí jako relikt poválečného uspořádání, v němž globální mocenské těžiště zdaleka neodráželo dynamiku dnešního multipolárního světa.
Rivalita Spojených států, Číny a Ruska proměnila Radu bezpečnosti v místo opakovaných blokací, v nichž právo veta spolehlivě pohřbí jakýkoli pokus o účinný postup. Bezvýchodná situace kolem syrského konfliktu je jen jedním z příkladů, stejně jako faktická neschopnost OSN reagovat na ruskou agresi vůči Ukrajině, navzdory tomu, že právě Charta OSN deklaruje zákaz použití síly proti územní celistvosti jiného státu.
O to problematičtější je, že ani po letech diskusí se OSN nedokázala adaptovat na proměněnou realitu. Iniciativy volající po reformě Rady bezpečnosti, jejím rozšíření či větší reprezentativnosti zůstávají spíše diplomatickým tématem než reálným projektem. Mezitím se vyprazdňuje důvěra členských států i veřejnosti, pro něž OSN působí jako těžkopádný byrokratický kolos, jenž se umí skvěle sejít, formulovat znepokojení, ale ve chvíli rozhodné akce se ochromí vlastními pravidly.
Výročí, jež mohlo být příležitostí k bilancování úspěchů, je tak i zrcadlem selhání. Osm desetiletí existence OSN nás nutí ptát se, zda tato instituce ještě disponuje vnitřní kapacitou překročit své strukturální slabiny a stát se aktérem, který dokáže čelit výzvám klimatické změny, agresivnímu revizionismu mocností i riziku globální destabilizace. Anebo zda se naplňuje scénář, v němž se i tento ambiciózní projekt stane jen historickým selháním a příběhem o ideálu spolupráce, který ztroskotal na neochotě změnit vlastní mechanismy.
Je to otázka relevance. Otázka odvahy přiznat si, že pouhá existence a horlivé projevy nejsou dost. Že rituální opakování vznešených frází o míru a spolupráci nepřehluší skutečnost, že schopnost OSN reálně zasahovat se postupně vytrácí.
Relevance se dnes neměří počtem rezolucí ani počtem summitů, ale ochotou a kapacitou přetavit deklarace v konkrétní činy, které v posledních letech stále častěji chybějí. Jakou váhu má organizace, která nedokáže sjednotit své členy ani při flagrantním porušování Charty OSN? Jaký smysl má struktura, v níž pět mocností disponuje právem veta, jež se proměnilo v nástroj blokace, nikoli ochrany globální stability?
Je to také otázka odvahy přiznat si, že bez zásadní reformy zůstane OSN institucí, která více spravuje dojem opodstatnění své existence než realitu mezinárodních vztahů. Otázka ochoty přehodnotit privilegia, která vznikla v roce 1945, v čase, kdy svět vypadal jinak, kdy Evropa ležela v troskách a Asie byla vnímána jen jako periferie moci.
A konečně je to otázka budoucnosti mezinárodního pořádku, jehož krize důvěry je dnes zjevnější než kdykoli od konce druhé světové války. V éře, kdy geopolitické napětí opět roste, kdy se autoritářské režimy učí obcházet pravidla a kdy změna klimatu testuje schopnost solidarity napříč kontinenty, může přežití OSN v původní podobě připomínat spíše setrvačnost než skutečné poslání.
Významné výročí proto není jen důvodem k bilancování dlouhodobé a již tradiční existence OSN. Jsou i zrcadlem, v němž je třeba vidět nepříjemnou pravdu, že bez schopnosti zásadní obnovy nebude mít OSN v příštích dekádách váhu, kterou jí zakladatelé přisuzovali, a kterou dnešní svět zoufale potřebuje.
Před zhruba 252 miliony lety se planeta Země ocitla na pokraji naprosté biologické devastace. Událost známá jako „Velké vymírání“ zlikvidovala kolem 90 % všech tehdejších druhů. Nová studie nyní s pomocí rozsáhlého fosilního archivu odhaluje, proč po této události následovalo 5 milionů let smrtícího horka – a varuje, že podobný osud by mohl v budoucnu potkat i nás.
Navzdory zlepšující se situaci ukrajinské diplomacie se vývoj na válečné frontě zhoršuje. Jak uvedl deník Financial Times, Kyjev čelí vážnému riziku, že bez další vojenské pomoci ztratí ještě více území. Zdroje blízké redakci varují před možností „katastrofální porážky“ ukrajinské armády, pokud se situace nezmění. Mezitím se objevují informace, že ruský prezident Vladimir Putin má konkrétní plán dobýt přístavní město Oděsa, čímž by Ukrajinu zcela odstřihl od přístupu k Černému moři.
Podle ukrajinských úřadů chystá Severní Korea významné navýšení počtu svých vojáků bojujících na straně Ruska na frontě s Ukrajinou. Do Ruska by mělo během několika následujících měsíců dorazit dalších 25 až 30 tisíc vojáků, kteří by měli posílit ruské jednotky nasazené v konfliktu.
V pondělí dopoledne došlo v mateřské škole v bavorském Neuburgu an der Donau k násilnému incidentu, kdy třicetiletý otec napadl tři vychovatele poté, co nebyl spokojený s tím, jak personál reagoval na hádku jeho syna s jiným dítětem. Incident se odehrál během plného provozu školky a na místě byli i děti, které útok zaznamenaly.
V posledních měsících se v mnoha ruských regionech staly pravidelné výpadky mobilního internetu novou realitou pro miliony lidí. Oficiálně je vláda prezentuje jako reakci na hrozbu ukrajinských dronových útoků, avšak načasování a délka těchto výpadků často nesouhlasí s reálnými útoky. Častěji jde o preventivní bezpečnostní opatření během významných událostí, jako jsou oslavy Dne vítězství v Moskvě nebo Petrohradský mezinárodní ekonomický fórum.
Neobvyklá sněhová nadílka v chilské poušti Atacama, považované za nejsušší místo na Zemi, dočasně ochromila provoz radioteleskopického pole ALMA, jednoho z nejvýkonnějších astronomických zařízení světa. Observatoř vstoupila do tzv. „režimu přežití“, aby ochránila své citlivé přístroje před extrémními podmínkami.
Zatímco válka na Ukrajině vstupuje do dalšího krvavého roku, bojiště přináší stále sofistikovanější a zákeřnější zranění. Jedním z nejčastějších je poranění střepinami – úlomky kovu z dělostřelectva či dronů dnes tvoří až 80 % všech válečných traumat. V těchto případech často rozhoduje o životě a smrti rychlost a dostupnost péče. A právě zde přichází ke slovu revoluční ukrajinský vynález – magnetický extraktor.
Antarktida je letos svědkem dalšího rekordního úbytku mořského ledu. Podle nejnovější studie zveřejněné 1. července 2025 se během uplynulých čtyř let opakovaně potvrdily rekordně nízké hodnoty ledového pokryvu během jižní polokoulové letní sezony. Výsledky rozsáhlého mezinárodního výzkumu vedeného týmem fyzikálního oceánografa Edwarda Doddridge z Tasmánské univerzity ukazují, že dopady na klima, přírodu i lidskou činnost jsou dalekosáhlé – a zhoršují se.
S extrémními teplotami, které nyní sužují řadu evropských zemí, se opět naplno ukazuje, jak nezbytné je přizpůsobit se stále nestabilnějšímu klimatu. Rozhodnutí francouzské vlády uzavřít školy či zákazy práce pod širým nebem v nejteplejších hodinách dne v Itálii svědčí o tom, že okamžitou prioritou musí být ochrana zdraví lidí – a to především těch nejzranitelnějších.
Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý naléhal na ruského prezidenta Vladimira Putina, aby souhlasil s příměřím na Ukrajině. Šlo o jejich první známý přímý kontakt od roku 2022, kdy se naposledy osobně setkali v období těsně po začátku ruské invaze.
Americký prezident Donald Trump v úterý oznámil, že Izrael je připraven přijmout mírovou dohodu s hnutím Hamás, a to v rámci snahy dosáhnout dlouhodobého příměří v Gaze, kde si válka již vyžádala téměř 60 000 obětí.
Všichni dobře víme, že Helena Vondráčková je tetou Lucie Vondráčkové. Také se ale ví, že rodinné vztahy jsou pošramocené, protože prvně jmenovaná dokonce vedla soudní spor se svým bratrem, otcem Lucie. Nyní se ale objevil náznak usmíření.
