Další ropný šok? Natankujte plnou nádrž, než bude pozdě

Podobně jako v roce 2022 to i letos začíná vypadat na pořádnou energetickou bouři. Vše odstartovala série izraelských úderů na íránské cíle. Spojené státy se připojily přesně mířenou operací, která zřejmě vrátila íránský jaderný program (neboli program na výrobu jaderných zbraní) o pořádnou řádku let zpět.

Odpověď Teheránu na sebe nenechala dlouho čekat. Írán pohrozil uzavřením Hormuzského průlivu – úzkého, ale nesmírně důležitého hrdla světového obchodu s ropou a plynem. Tento námořní koridor, sevřený mezi Perským a Ománským zálivem, který ústí do Indického oceánu, je strategickým bodem, jehož význam nelze přecenit. Prochází jím až čtvrtina celosvětové produkce ropy a zhruba pětina veškerého exportovaného zemního plynu.

Napětí na Blízkém východě tak znovu odhaluje, jak křehká je rovnováha, na které stojí globální ekonomika. Írán svými hrozbami uvrhá do nejistoty celé dodavatelské řetězce. A jako by toho nebylo málo, jemenští Húsíjové mezitím signalizují, že by mohli začít znovu ohrožovat námořní dopravu v oblasti Adenského zálivu. Ten spojuje Indický oceán s Rudým mořem a dál přes Suezský průplav se Středozemním mořem – tedy s Evropou.

Výsledkem je rostoucí znepokojení nejen v Evropě, ale i v klíčových východoasijských ekonomikách, především v Číně, Japonsku a Jižní Koreji. Každá z těchto zemí je na bezpečném průplavu Hormuzem fatálně závislá. A právě proto Washington apeloval na Peking, aby se v Teheránu pokusil zasáhnout a přimět íránské vedení k tomu, aby od uzavření průlivu ustoupilo.

Ale co když Čína neuspěje? Co když íránský režim, který čerpá svou legitimitu z ideologie vzdoru a národní hrdosti, prostě odmítne ustoupit? V takovém případě se může stát, že Hormuz bude částečně nebo dokonce úplně uzavřen. Tento problém už bude řešit každá čerpací stanice v Evropě. Ceny pohonných hmot mohou vyletět do výšin, jaké jsme si ještě před pár týdny ani nedovedli představit. A narušení dodávek dopadne i na průmysl, logistiku a energetiku.

Tato situace přitom rozhodně není bezprecedentní. V roce 1973 svět zažil ropné embargo neboli první ropný šok, kdy arabské země jako odpověď na západní podporu Izraele výrazně omezily export ropy. Výsledkem byla cenová exploze, inflace a hospodářské otřesy, které dodnes patří k nejzásadnějším momentům v moderní ekonomické historii. O deset let později, v roce 1984, zas Írán během tzv. „ropné války v Zálivu“ útočil na tankery, což vyvolalo naprosto bezprecedentní krok – americké námořnictvo začalo eskortovat lodě v oblasti, aby zajistilo jejich bezpečný průchod.

Historie jednoznačně ukazuje, že autoritářské režimy na Blízkém východě se opakovaně nebojí použít energii jako politickou zbraň. A pokaždé, když k tomu dojde, nese následky celý svět.

Je proto rozumné být připravený. Možná právě teď je vhodný čas doplnit nádrž, dokud jsou ceny pohonných hmot ještě relativně přijatelné. A možná také dává smysl na pár dní nechat auto stát a využít hromadnou dopravu. Opatření přijatá s předstihem totiž mohou zabránit nepříjemným překvapením.

A týká se to i nás – možná víc, než si připouštíme. Česká republika není někde na okraji, ale pevně zapojená do globální ekonomiky. Ropu i plyn dovážíme, a jakýkoli otřes na světových trzích se dřív nebo později projeví i u nás. Někdy velmi rychle. Není proto vůbec přehnané říct, že až příště zajedeme k pumpě, může nás místo současných zhruba 32 korun za litr čekat rovnou čtyřicet.