Šéf Bílého domu Donald Trump opět překročil hranice diplomatické mluvy, když boje mezi Íránem a Izraelem okomentoval slovy „nevědí, co do pr*ele dělají“. Ačkoliv výrok vzbudil pozdvižení, Trump rozhodně není prvním státníkem, který sáhl po vulgárním jazyce. Od australského premiéra Kevina Rudda přes ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského až po ruského lídra Borise Jelcina – historie politických vulgarismů je překvapivě bohatá.
Americký prezident Donald Trump vyvolal mezinárodní pozdvižení, když v reakci na křehké příměří mezi Íránem a Izraelem použil mimořádně vulgární jazyk. „Máme tu dva státy, které bojují tak dlouho a tvrdě, že už sami nevědí, co do prdele dělají,“ rozčílil se před novináři. Výrok zazněl jen několik hodin poté, co se dohoda o příměří začala rozpadat.
Trump pro své vyjádření použil anglické slovo „fuck“, které patří k nejhrubším v jazyce a v nejvyšších politických kruzích se prakticky nepoužívá. I ve světě zvyklém na jeho neortodoxní rétoriku šlo o výrok, který překročil dosavadní rámec. „Musím Izrael zklidnit,“ konstatoval při odchodu z Bílého domu. „Sotva jsme uzavřeli dohodu, hned spustili nálet, jaký jsem ještě neviděl – největší, co jsme kdy zaznamenali.“ Trump v úterý ráno tvrdil, že očekával dodržení příměří z obou stran.
K dohodě došlo překvapivě rychle – jen několik hodin po íránském raketovém útoku na americkou základnu v Kataru. Ten byl podle amerických zpravodajských služeb zřejmě záměrně omezený a měl sloužit jako symbolická odveta za víkendové americké údery na íránská jaderná zařízení. Ty podnikly bombardéry B-2 v noci na neděli.
Číňané… s krysami?
Trump svým výrokem rozhodně nevystoupil z řady státníků, kteří se v minulosti uchýlili k mimořádně expresivnímu jazyku. Jedním z nejvýraznějších případů je někdejší australský premiér Kevin Rudd, jenž během klimatického summitu OSN v Kodani v roce 2009 adresoval čínskou delegaci slovy, která v diplomatickém prostředí nemají obdoby. Připomněl to například server The Guardian.
Když Rudd narážel na neústupnost Pekingu v otázce emisních závazků, měl podle přímých svědků poznamenat, že Číňané předvádějí „rat-fucking“. Výraz „rat-fucking“ je v anglosaském politickém žargonu synonymem pro zákulisní špinavé praktiky, sabotáže a podrazy, a to s mimořádně vulgární konotací, která v podstatě znamená „pohlavní styk s krysami“. Jeho použití v rámci mezinárodního summitu, kde seděli lídři světových velmocí, však nemělo precedens.
Australský politický komentátor David Marr tehdy poznamenal, že Ruddův jazyk byl zjevně záměrný. „Jeho hněv byl skutečný, ale jeho jazyk působil nuceně, záměrně vulgárně. V této náladě už několik dní mluvil o zemích, které se navzájem provozují ‚rat-fucking‘,“ uvedl v hodnocení summitu.
Mexický prezident nechtěl platit zeď
Další známý případ politického vulgarismu se týká opět Trumpa – tentokrát však nikoliv z jeho úst. V roce 2016 se tehdejší kandidát na amerického prezidenta stal terčem ostře formulované kritiky tehdejšího mexického prezidenta Vicenteho Foxe, kterému se nelíbily Trumpovy plány na vybudování hraniční zdi mezi USA a Mexikem.
„Za tu zasr*nou zeď platit nebudu. Ať si ji zaplatí sám. On má peníze,“ prohlásil Fox podle americké stanice CNN. V originále použil výrok: „I'm not going to pay for that fucking wall.“ Výrok okamžitě vyvolal ohlas. Když byl Fox dále dotázán, zda věří, že se Trump stane prezidentem, odpověděl rázně: „Ne, ne, ne – demokracie to nemůže dopustit.“
Hádka v Bílém domě
Další případ použití vulgarismu na nejvyšší úrovni se odehrál letos v únoru přímo v Bílém domě, kde při vyhrocené diplomatické výměně mezi americkou a ukrajinskou delegací ztratil nervy prezident Volodymyr Zelenskyj. Během emotivního sporu s prezidentem Trumpem a jeho viceprezidentem JD Vancem měl Zelenskyj procedit mezi zuby slovo „сука“ – výraz notoricky známý jak v ruštině, tak v ukrajinštině, v přepisu se uvádí jako „suka“.
Tento výraz, který lze při mírné jazykové úpravě přeložit jako „lehká děva“, ale ve skutečnosti má daleko hrubší a vulgárnější význam – obvykle ve smyslu „č*bka“ nebo „sr*čka“, v závislosti na tónu a kontextu. Obecně se ale používá také při povzdechnutí.
Zelenského úřad následně uvedl, že prezident takto promluvil „pod tlakem a bez adresnosti“. Výrok nicméně vyvolal ohlas – zatímco jedni jej vnímali jako diplomatické selhání, jiní v něm viděli autentický projev frustrace vůči americkému otálení s vojenskou pomocí.
Při vší úctě…
K výraznému narušení parlamentní etikety došlo v irském parlamentu Dáil Éireann v prosinci 2009, kdy se projednávaly plánované škrty v sociálních dávkách. Paul Gogarty, tehdejší poslanec za Stranu zelených, během rozpravy zcela ztratil nervy a ostře se obořil na labouristického poslance Emmeta Stagga. „Respektoval jsem vaši upřímnost, žádám vás, abyste respektoval tu mou. Se vší úctou a v nejneparlamentnějším jazyce, jděte do prdele, pane Staggu. Jděte do prdele!“ vykřikl.
Výrok zazněl v přímém přenosu a vyvolal okamžitý šok mezi přítomnými poslanci. Gogarty se následně snažil svou reakci částečně vysvětlit a zlehčit: „Nyní svá slova beru zpět a omlouvám se za ně, ale jsem pobouřen, že někdo má tu drzost zpochybňovat mou upřímnost v této otázce.“
Omluva nicméně nestačila. Gogarty byl donucen se formálně omluvit za porušení pravidel jednání a za použití „neparlamentního jazyka“. Incident zůstává jedním z nejznámějších příkladů verbálního výbuchu v historii irského parlamentu.
Zase Trump v hlavní roli
V lednu 2019, jen několik hodin po složení přísahy do amerického Kongresu, vyvolala demokratická poslankyně Rashida Tlaibová celonárodní pozornost, když v ostrém vystoupení vůči prezidentu Trumpovi použila mimořádně hrubý výraz. Na setkání s podporovateli prohlásila: „We're gonna go in there and we're gonna impeach the motherfucker.“ Což lze do češtiny překládat jako: „My toho z*rda sesadíme.“
Výrok se okamžitě rozšířil médii a stal se jedním z prvních náznaků tvrdě konfrontační linie nové generace demokratických poslanců vůči Trumpově administrativě. Tlaibová se k výrazu později přihlásila s tím, že reflektuje frustraci řady Američanů. V Bílém domě vyvolal výrok pobouření, konzervativní politici jej označili za „urážku prezidentského úřadu“, zatímco část progresivních voličů jej vnímala jako výraz autenticity a odvahy.
Dlouhá historie nadávek
Expresivní jazyk se objevoval v různých podobách po celá desetiletí – ať už v zákulisí, nebo přímo na veřejnosti. Jedním z nejznámějších případů je Lyndon B. Johnson, americký prezident v 60. letech, který byl znám svým syrovým, konfrontačním stylem. V zákulisí běžně používal výrazy jako „chicken shit“ (kuřecí hovno) pro své oponenty nebo mluvil o tom, jak ho „někdo n*sral“. Jeho vulgární styl byl ale zároveň součástí promyšleného nátlakového jednání, kterým si prosazoval svou.
Ačkoli byl třeba John F. Kennedy v očích veřejnosti kultivovaným řečníkem, v soukromí volil tvrdší jazyk. Jedno z rozpočtových opatření označil během porady se spolupracovníky jako „major fuck-up“ – zásadní průšvih. Jeho tým byl na takovou mluvu zvyklý, ale v tehdejší éře šlo o neobvyklý přístup.
V roce 1950 šéf Bílého domu Harry S. Truman ostře reagoval na kritiku své dcery Margaret od hudebního kritika Washington Postu Paula Humea. Ve veřejném dopise napsal: „Doufám, že se někdy potkáme. Až se to stane, budeš potřebovat nový nos, spoustu hovězího steaku na modřiny a možná i někoho, kdo ti podrží!“
Bývalý sovětský vůdce Nikita Chruščov se na mezinárodním fóru v OSN proslavil nejen tlučením botou do stolu, ale i výhrůžkami v duchu: „Když nás nemáte rádi, nepřijímejte naše pozvánky a nezvěte nás k sobě. Ať se vám to líbí nebo ne, historie je na naší straně. My vás pohřbíme!“ Podle informací americké zpravodajské služby CIA ale není potvrzeno, zda to řekl on nebo někdo z přítomných. Zaznamenáno bylo i několikeré použití výrazů jako „durak“ (idiot) nebo „svoloč“ (pakáž) na adresu Západu.
Ani ruský prezident 90. let Boris Jelcin nebyl ve formální mluvě příliš ukázněný. V záznamech z krizových jednání s čečenskými představiteli i vlastními ministry se dochovaly výrazy jako „idi na chuj“ (běž do prdele), „debil“ či „pjanica“ (o sobě – „alkoholik“). Sám svou řeč často omlouval „únavou z transformace“ Ruska.
Italský premiér Berlusconi proslul směsicí lascivních poznámek, sexismu a vulgarismů. Na uzavřeném jednání označil Angelu Merkelovou za „culona inchiavabile“ – „neš*katelnou velkozadnici“, což poté tvrdě popřel. Jeho výroky často pronikaly z nahrávek mimo záznam do médií a způsobovaly diplomatické roztržky.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.
Velikonoce se každým dnem přibližují, takže je nejvyšší čas, aby se někteří důchodci dozvěděli, co je čeká. Jak upozornila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), budou se kvůli dubnovým svátkům letos poprvé měnit výplatní termíny důchodů.
Máme před sebou další víkend, po kterém přijde na řadu poslední ryze březnový týden. Podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se počasí v jeho průběhu pokazí. Projeví se to i na teplotách.
Kauza úspěšného českého filmu Sbormistr dospěla do zajímavého bodu. Soud se do ní vložil tím způsobem, že vydal předběžné opatření, které pro tuto chvíli znemožňuje televizní šíření tohoto díla. Úspěch slaví žena, které vadí, že se snímek bez jejího souhlasu inspiroval jejím životním příběhem.
Dnes už je bývalým princem Andrewem a všichni dobře vědí, co mu zlomilo vaz. Byl to blízký vztah s americkým finančníkem a sexuálním delikventem Jeffrey Epsteinem. Elitní britský deník se teď rozhodl popsat, jak se vztah této dvojice v čase vyvíjel.
Blízký východ se zmítá v nejhorší vlně násilí za poslední desetiletí a počet obětí napříč celým regionem od konce února drasticky narůstá. Podle nejnovějších údajů libanonského ministerstva zdravotnictví bylo v Libanonu za necelých dva a půl týdne zabito nejméně 968 lidí. Izraelské bombardování země, které začalo 2. března, si vyžádalo životy mnoha civilistů, přičemž mezi mrtvými je potvrzeno nejméně 116 dětí.
Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že íránský režim sice po vlně útoků na své vedení a vojenské kapacity nadále existuje, jeho akceschopnost je však zásadně podlomena. Na slyšení v Senátu o globálních hrozbách to ve středu uvedla ředitelka národních zpravodajských služeb (DNI) Tulsi Gabbardová. Podle ní je režim v současnosti „značně degradován“, což je důsledek operací, při nichž zahynula řada nejvyšších představitelů země včetně ajatolláha Alího Chameneího.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
