Není vůbec jasné, kdo na čí straně stojí. Izrael a Írán (zatím) operují bez spojenců, hrozí široká regionální válka

Region Blízkého východu vstoupil do nové a nebezpečné fáze. Otevřený ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Íránem zásadně narušil stávající geopolitickou rovnováhu a přinutil regionální i globální hráče k přehodnocení svých postojů, priorit a aliancí. To, co ještě před několika měsíci působilo jako stabilní, byť napjatý status quo, se nyní mění.

Zatímco si Teherán a Tel Aviv vyměňují vzdušné údery a útočí na pozice napříč třetími zeměmi, zbytek regionu přechází do vyčkávacího režimu. Státy jako Turecko, Jordánsko, Saúdská Arábie, ale i Egypt či Irák pozorují vývoj s rostoucí obavou. Není totiž jasné, zda se konflikt omezí na dvě klíčové strany, nebo zda se rozšíří do regionální války s účastí dalších aktérů – případně i globálních velmocí.

Ve hře je celá škála scénářů: od přímé vojenské intervence Spojených států v případě útoku na jejich regionální základny, přes náhlý kolaps íránského režimu vyčerpaného kombinací vojenského a vnitřního tlaku, až po – v tuto chvíli stále méně pravděpodobné – příměří mezi dvěma úhlavními rivaly.

Rozlišit, kdo aktuálně stojí na čí straně, je však stále obtížnější. Tradiční schéma „proíránských“ a „proizraelských“ táborů dnes v podstatě neexistuje, vlivové linie jsou definitivně rozmazané. Některé státy si udržují formální neutralitu, ale skrytě podporují jednu z válčících stran prostřednictvím logistiky, zpravodajských dat nebo diplomatického krytí. Jiné, jako Jordánsko, se vojensky zapojují do protiraketové obrany Izraele, přestože se jejich veřejnost historicky staví proti němu.

Zásadní roli hrají také ekonomické vazby. Energetická bezpečnost, dodávky ropy a plynu, přístup ke klíčovým obchodním cestám i stabilita finančních trhů ovlivňují rozhodování jednotlivých režimů často více než ideologická loajalita. Domácí politika, nátlak veřejnosti, náboženská dynamika a obava z chaosu na vlastním území pak tvoří další vrstvy této složité mozaiky.

Nelze opomenout ani postavení globálních mocností. Spojené státy sice zůstávají klíčovým bezpečnostním garantem pro řadu zemí, ale jejich ochota k přímé vojenské intervenci je limitována politickými náklady. Rusko i Čína se snaží manévrovat mezi kritikou Izraele a zachováním vlivu v Teheránu. A Evropská unie? Ta apeluje na zdrženlivost, ale fakticky nemá žádné nástroje, jak eskalaci ovlivnit.

Íránské proxy

Jedním z klíčových faktorů dalšího vývoje konfliktu na Blízkém východě je, do jaké míry se do bojů skutečně zapojí ozbrojené skupiny napojené na Teherán. Írán dlouhodobě využívá tzv. proxy síly – ideologicky loajální, vojensky efektivní a formálně autonomní milice, které operují v Libanonu, Sýrii, Iráku, Jemenu nebo v Pásmu Gazy.

Libanonský Hizballáh, považovaný za nejsofistikovanější z těchto struktur, podle serveru The National zatím oznámil, že se do přímé války proti Izraeli zapojovat nebude. Jde o překvapivý krok, zvláště s ohledem na to, že ještě loni vedl s izraelskou armádou ostrý konflikt, který si vyžádal stovky mrtvých a uvrhl jižní Libanon do chaosu. Jeho současné zdrženlivé postavení může být výsledkem tlaku domácí veřejnosti i geopolitických kalkulací Teheránu, který si patrně přeje držet eskalaci pod kontrolou.

Naopak Hamás je ve válečném stavu s Izraelem od roku 2023 a brutální boje v Gaze pokračují bez přestávky. Přes opakované mezinárodní snahy alespoň o dočasné příměří se konflikt neuklidňuje – civilní ztráty dál narůstají a z obou stran přicházejí obvinění z válečných zločinů. Situace v Pásmu Gazy tak zůstává nejkrvavějším ohniskem celého regionálního konfliktu, s minimálními vyhlídkami na deeskalaci.

Nejistý Irák

Bagdád je jedním z klíčových hráčů, který může do probíhajícího konfliktu mezi Íránem a Izraelem výrazně zasáhnout – přímo i nepřímo. Irák má totiž s Teheránem úzké politické, bezpečnostní a ekonomické vazby, zároveň však zůstává strategickým partnerem Spojených států. Tato dvojí orientace činí jeho postavení mimořádně komplikovaným. Napsal o tom třeba server The Conversation.

Na jedné straně spojuje Irák a Írán společný boj proti Islámskému státu a intenzivní obchodní vztahy. Írán má v irácké politice hluboký vliv, a to především prostřednictvím šíitských milicí podporovaných Teheránem. Tyto skupiny se v minulosti podílely na útocích proti americkým základnám a diplomatickým misím, což z nich činí potenciální destabilizační prvek v případě širšího rozšíření konfliktu.

Zároveň ale platí, že íránský vliv v Iráku je politicky vysoce kontroverzní. Veřejnost, zejména v Bagdádu a v jižních oblastech, opakovaně protestovala proti vnějšímu zasahování do irácké suverenity. Přítomnost Revolučních gard (IRGC) a jejich struktur v iráckém prostředí je dlouhodobě vnímána jako narušení politické autonomie země. Napsal o tom například server Council on Foreign Relations.

Dalším zdrojem napětí je kurdská otázka. V obou zemích žije početná kurdská populace a jak Teherán, tak Bagdád tuto menšinu v minulosti využívaly jako nástroj nátlaku či destabilizace na druhé straně hranice. V podmínkách regionální války se z kurdského faktoru může stát další rozbuška.

A konečně – Irák je i nadále vázán na Spojené státy. Od americké invaze v roce 2003 je zde přítomna americká vojenská i zpravodajská infrastruktura. Jakákoli eskalace, která by vtáhla Írán a jeho irácké milice do přímé konfrontace s USA, by mohla Irák proměnit v jedno z hlavních bojišť nové fáze války.

Sýrie – největší neznámá

Sýrie, donedávna považovaná za nejvěrnějšího spojence Teheránu, prochází zásadní proměnou. Po pádu režimu Bašára Asada v prosinci loňského roku nastoupil k moci prozatímní vůdce Ahmad Husajn aš-Šár – někdejší islámský militant a prominentní postava ozbrojené syrské opozice. Změna v Damašku narušila tradiční osu Teherán–Damašek a ponechala Írán v nejisté pozici.

Nové syrské vedení se zatím vyhýbá přímým prohlášením k probíhajícímu konfliktu mezi Izraelem a Íránem, čímž si vysloužilo rostoucí kritiku domácí veřejnosti. Podle serveru Middle East Eye panuje v Sýrii silné rozčarování nad tím, že Damašek dosud veřejně neodsoudil izraelské porušení syrského vzdušného prostoru, ke kterému došlo při útocích směřujících na íránské cíle.

„Už šest dní Syřané vzhlížejí k obloze a sledují, jak nad mraky burácí izraelské stíhačky a duní výbuchy – známky toho, že íránské drony a rakety byly nad syrským územím sestřeleny americkými zbraněmi,“ píše Middle East Eye. Tato situace dostává prozatímní režim pod tlak, a to jak ze strany íránských struktur, které v zemi stále operují, tak i ze strany vlastních obyvatel, kteří žádají jasné vymezení.

Sýrie se ocitla ve zcela nové roli. Z íránského spojence se stává proměnlivý faktor. Její další postoj může ovlivnit, zda zůstane pasivním územím pro přelety a zásahy, nebo se pokusí aktivně formovat své nové postavení v měnící se regionální rovnováze. Prozatím ale zůstává jednou z největších neznámých současné války.

Jordánsko se chová suverénně

Jordánsko patřilo historicky k nejtvrdším odpůrcům vzniku izraelského státu. Dlouhá léta stálo v čele arabské opozice vůči židovskému státu, a dokonce vedlo válku v roce 1948 i v šestidenní válce v roce 1967. V posledních dekádách se však vztahy mezi Ammánem a Tel Avivem zásadně proměnily. V roce 1994 došlo k podpisu mírové smlouvy a navzdory periodickému napětí Jordánsko s Izraelem udržuje stabilní diplomatické i bezpečnostní vztahy.

Současná válka mezi Izraelem a Íránem tuto vazbu překvapivě prohloubila. Podle informací deníku Wall Street Journal Jordánsko aktivně sestřeluje íránské rakety a drony, které vstupují do jeho vzdušného prostoru. Tamní úřady toto sestřelování zdůvodňují tím, že íránské zbraně by „mohly dopadnout na jordánské území a ohrozit civilisty“.

Země se tak de facto zapojila do obrany Izraele – a to navzdory tomu, že velká část jordánské veřejnosti zůstává vůči Izraeli silně kritická. Jordánské angažmá v protiraketové obraně regionu ukazuje na hlubší bezpečnostní koordinaci s Izraelem i Spojenými státy. Ammán má zájem na stabilitě – válka v regionu by mohla vést k další vlně uprchlíků, rozvratu ekonomiky a ohrožení režimu krále Abdalláha II. V tomto světle Jordánsko jedná velice pragmaticky – nikoliv přímo proti Íránu, ani pro Izrael, nýbrž ve prospěch zachování statusu quo.

Není to poprvé, co Jordánci sestřelili íránské vzdušné zbraně – stejně se zachovali loni v dubnu. „Byl to potenciálně riskantní krok, protože Írán Jordánsku výslovně pohrozil, že pokud proti němu zakročí, bude další na seznamu jeho cílů,“ uvedla Jane Arrafová, zahraniční korespondentka amerického serveru NPR.

„Musíme však mít na paměti, že Jordánsko je také významným bezpečnostním spojencem a jedním ze dvou arabských států, které uzavřely mírovou dohodu se svým sousedem Izraelem. A tyto dvě země – Izrael a USA – jsou mnohem mocnější než Jordánsko, které potřebuje jejich ochranu více, než se snaží získat přízeň Íránu,“ zdůraznila Arrafová.