Den, kdy se Rutte stal Američanem. Romantickým psaníčkem Trumpovi podrazil Evropu

Komentář
Mark Rutte na summitu NATO 2025
Mark Rutte na summitu NATO 2025, foto: NATO
Pavel Němec 25. června 2025 16:02
Sdílej:

Generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte poslal americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi SMS plnou obdivu. Místo, aby jako evropský politik hájil evropské zájmy, přijal rétoriku „Amerika na prvním místě“ a otevřel cestu hlubší závislosti na Spojených státech. Evropa kvůli tomu přichází o hlas v alianci, o důvěryhodnost a o šanci být rovnocenným partnerem. Postupně se z ní stává bezpečnostní přívěšek Ameriky.

Když se Rutte rozhodl poslat Trumpovi zprávu, měl na výběr. Mohl zachovat diplomatický odstup, případně vyzdvihnout nutnost transatlantické rovnováhy. Jenže neudělal ani jedno. V SMS, kterou předcházel středečnímu summitu v Haagu, amerického prezidenta výslovně chválil za „pokrok, jakého žádný americký prezident za poslední desetiletí nedosáhl“. Své romantické psaníčko zakončil větou, která mohla klidně vzniknout v Trumpově volebním štábu: „Evropa zaplatí VELKÝM způsobem – jak má – a bude to vaše vítězství.“

Summit přinesl zásadní posun. Členské státy NATO se shodly na cíli vynakládat na obranu až 5 % HDP. Co ještě před pár lety znělo jako radikální návrh, je teď nový standard. Rutte to prezentuje jako krok k vyrovnání vztahů mezi Evropou a USA, jako gesto loajality a síly. Ale pod lesklým nátěrem se skrývá podstatně méně slavnostní realita – a ta má jméno podřízenost.

Rutte bez okolků přejal Trumpovu rétoriku „America First“, jako by ani nešlo o americkou domácí doktrínu, ale o univerzální pravdu, která bez debat platí i pro Evropany. Někdejší nizozemský předseda vlády nejenže tuto ideologickou doktrínu opakuje, ale dokonce ji přijal za svou. Když byl s obsahem SMS konfrontován, byl na její napsání snad dokonce pyšný.

Z premiéra, který si čtrnáct let udržoval poměrně stabilní podporu nizozemských voličů, se tak stal generální tajemník NATO, jehož primární loajalita směřuje směrem přes Atlantik – bez ohledu na to, jaké dopady to bude mít pro evropské zájmy. Zástupci evropských států jistě vědí, že obrana není levná, a že bez investic se bezpečnost neudrží. Ale Rutte nepředložil plán, jak budovat evropskou obrannou kapacitu. Rozhodl se zalíbit Washingtonu.

Je nutné si připomínat, že i když mají USA a Evropa blízké vztahy, stále jde o dvě odlišné mocnosti s rozdílnými prioritami. EU – a jednotlivé evropské státy v NATO – musejí být schopné artikulovat své bezpečnostní zájmy jasně, srozumitelně, a pokud je třeba, i ostře. Partnerství s Amerikou má smysl jen tehdy, když nejde o slepé následování, ale o spolupráci na základě respektu. Rutte místo toho otevřel dveře politice naprosté závislosti.

Namísto posílení evropské pozice v NATO tedy Rutte evropský hlas ještě více utlumil. Vyslal signál, že když bude potřeba, Evropa raději ustoupí, než aby nastavila vlastní podmínky. A tím celou Evropu připravil o důvěryhodnost.

Z Evropy, která dlouhodobě usilovala o větší strategickou autonomii, udělal v očích světa kontinent ztrácející vlastní suverenitu a především – ochotný přívěsek americké moci. Místo snahy sjednotit evropské státy kolem společné obranné politiky Rutte umožnil další štěpení a chaos. Oslabil důvěru v evropské instituce a naznačil, že když půjde do tuhého, rozhodující slovo bude mít stejně někdo jiný, a ten někdo nebude sedět v Bruselu.

Evropa kvůli jeho postoji přichází o reálnou šanci stát se v rámci NATO rovnocenným partnerem. Nejen vojensky, ale i politicky a symbolicky. Ztrácí možnost ovlivňovat strategii aliance. A co je nejhorší – ztrácí důvěru svých vlastních občanů, kteří mají právo věřit, že jejich lídři hájí jejich zájmy, ne zájmy někoho jiného.

Stalo se