Napětí mezi Spojenými státy a evropskými spojenci přerůstá rámec diplomacie. Washington vysílá do Grónska vysoce postavenou delegaci a neváhá hovořit o „ovládnutí“ ostrova, a to navzdory odporu Dánska i grónské vlády. V sázce je víc než jen suverenita arktického území: jde totiž o důvěryhodnost aliancí, hranice mezinárodního práva a schopnost Evropy čelit hegemonickému tlaku svého nejsilnějšího spojence, Spojených států.
Brusel si brousí zbraně. Evropská unie má k dispozici řadu nástrojů, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa a jeho agresivní a konfrontační obchodní strategii. Otázkou zůstává, zda je ochotná je skutečně použít, a jakou konkrétní podobu naberou.
Německo poprvé od konce druhé světové války výrazně navyšuje své obranné výdaje. V reakci na zhoršující se bezpečnostní situaci v Evropě chce být spolehlivým pilířem kolektivní obrany. Místo expanze a ideologie dnes usiluje o stabilitu a odstrašení. Postupně se ukazuje, že historická zdrženlivost už není na místě.
Evropa je v mnoha směrech silnější než Rusko a Spojené státy dohromady. Pokud ale nezačne tahat za jeden provaz a neposílí i svou politickou a bezpečnostní váhu, bude z ní jen bohatý, uhlíkově neutrální kontinent, který ve světě nikdo neposlouchá.
Zdá se, že válka na Ukrajině se pomalu, avšak nevyhnutelně blíží svému závěru. Boje však nijak neslábnou a mírová jednání zatím reálně nezačala. Moskva i Kyjev nadále trvají na vlastních podmínkách pro ukončení konfliktu – a ty se v mnohém rozcházejí. V tomto nejistém a křehkém okamžiku vstupují na scénu Spojené státy jako mediátor. Jejich snaha o vyjednávání však není motivována pouze touhou po míru, ale i strategickým zájmem získat něco pro sebe.
Symbolem domácí politiky nového amerického prezidenta Donalda Trumpa se postupně stalo poměrně nečekané téma – vejce. Jejich rostoucí cena se stala horkým tématem amerických domácností, které si stále hlasitěji stěžují na zdražování této základní suroviny. Šéf Bílého domu spolu se svou mluvčí Karoline Leavittovou neváhali a pustili se do boje. Jenže ten probíhá tak, jak je Trumpovi vlastní.
Evropská unie sice dlouho přehlížela potřebu obrany a zbrojení, ale ne z naivity – věřila, že mír je hodnota, kterou lze udržet diplomatickou cestou. Jenže Rusko v ní postupně probudilo něco, čemu se mělo vyhnout za každou cenu – uvědomění, že i Evropa může být skutečnou velmocí. A co víc, velmocí, která v případě ohrožení dokáže být nesmírně nebezpečná.
Rusko znovu získává iniciativu na bojišti i v diplomatických kuloárech. Pád Sudži a návrat Donalda Trumpa do Bílého domu dávají Moskvě strategickou výhodu, zatímco Ukrajina oslabuje. Nový americký prezident přehodnocuje podporu Kyjeva a jeho pragmatický přístup k válce otevírá dveře dohodám, které by mohly vyhovovat i ruskému lídrovi Vladimiru Putinovi. Kreml se tak může dostat do pozice, kdy si nebude nárokovat jen okupovaná území, ale také podíl na ukrajinském nerostném bohatství. Pokud tento trend nezastaví Evropa, může Rusko dosáhnout něčeho, co se ještě nedávno zdálo nemožné – skutečného geopolitického vítězství.
Jak se ve Spojených státech začíná čím dál otevřeněji hovořit o možnosti vystoupení z NATO, někdejší nizozemský premiér a současný generální tajemník aliance Mark Rutte se ocitá v nelehké pozici. Na jedné straně se snaží přesvědčit amerického prezidenta Donalda Trumpa o klíčové roli Severoatlantické aliance, na straně druhé čelí nervózním evropským spojencům, kteří se obávají, že USA radikálně přehodnotí svůj závazek ke kolektivní obraně.
Prezident Donald Trump svou neústupnou snahou o demontáž ministerstva školství jasně ukazuje, že dobře rozumí své voličské základně.
Jak reagovat na obchodní válku se Spojenými státy? Země zasažené protekcionistickými opatřeními administrativy Donalda Trumpa stojí před zásadním rozhodnutím: přijmout novou realitu a hledat alternativní obchodní partnery, nebo setrvat na americkém trhu a cla jednoduše „překousnout“.
Od svého lednového nástupu do funkce dává americký prezident Donald Trump jasně najevo svůj postoj k evropské bezpečnosti. Jeho protekcionistická politika nutí Evropu přehodnotit klíčové pilíře své obrany a hledat nové strategie pro zajištění stability. Přesto zůstává nejisté, zda se jí podaří tuto transformaci úspěšně zvládnout, nebo zda se ocitne v bezpečnostním vakuu, které ji výrazně oslabí.
Slovenský premiér Robert Fico na půdě Evropské unie podpořil pokračující pomoc Ukrajině, jen aby o den později před domácím publikem prohlásil, že Slovensko napadené zemi neposkytne ani vojenskou, ani finanční podporu. Tento politický dvojí metr už dávno nepřekvapuje, přesto dál systematicky podkopává slovenskou společnost i demokracii.
Americký prezident Donald Trump znovu ustoupil a pozastavil vysoká cla na kanadské a mexické zboží. Oficiálně tento krok zdůvodnil úspěšnou komunikací s oběma zeměmi, skutečné důvody však mohou být jiné. Klíčovou roli pravděpodobně sehrál silný tlak amerických firem, které by cla zasáhla nejtvrději. Pokud by si Trump znepřátelí demokratické a republikánské představitele jednotlivých amerických států, ohrozí tím svou vlastní budoucnost v čele Bílého domu.