Trump zničil stovky let budované vztahy. Kanaďané USA nevěří, Slováci kvůli clům míří do problémů

Rozpad bratrského vztahu

Úřadující kanadský premiér Mark Carney podle americké stanice CNN upozornil, že „starý vztah, který jsme měli se Spojenými státy založený na prohlubující se integraci našich ekonomik a těsné bezpečnostní a vojenské spolupráci, skončil“.

Podle něj USA nejsou spolehlivé. „Je jasné, že USA již nejsou spolehlivým partnerem. Je možné, že při komplexních jednáních bychom mohli obnovit prvek důvěry, ale nebude cesty zpět. Budoucí vlády se budou muset potýkat se stejně změněnou dynamikou,“ zdůraznil.

EuroZprávy.cz již několikrát upozornily na výrazné odklonění kanadské a americké cesty od chvíle, kdy se Donald Trump ujal úřadu prezidenta. Tvrdá obchodní politika Bílého domu vyvolala v Kanadě vlnu odporu, která vedla mimo jiné k bojkotu amerického zboží – od automobilů přes potraviny až po lihoviny.

Nespokojenost však nezůstala pouze u spotřebního chování. V několika případech se stalo, že kanadští fanoušci během sportovních utkání s americkými týmy pískali při zaznění americké hymny – gesto, které je podle kanadského politologa Charlese-Étienne Beaudryho bezprecedentní. Jak dříve uvedl pro EuroZprávy.cz, v minulosti bylo běžné, že Kanaďané americkou hymnu zpívali bok po boku se svými jižními sousedy – a naopak.

Obchodní válka se dotkne všech

EuroZprávy.cz za poslední týdny mluvily s řadou expertů, kteří popsali, jaké dopady bude mít případná obchodní válka na Evropu, Ameriku i Českou republiku. „Pokud by skutečně došlo k zavedení 25% cel na všechny evropské výrobky, nejvíce postižené budou velké vývozní konglomeráty typu automobilek a na ně navázané subdodavatelské sítě. Ze zemí EU by byly nejvíce postižené Německo, Slovensko, Česká republika či Maďarsko,“ vysvětlila ekonomka Šárka Shoup.

Dotčeni ale budou především američtí spotřebitelé. „„Zvýšení cel by znamenalo nárůst cen pro americké spotřebitele, což by mohlo vést k poklesu prodeje evropských automobilů. Zároveň by tento krok poskytl americkým výrobcům konkurenční výhodu, což by mohlo narušit rovnováhu na trhu. Navíc automobilový sektor čelí nejen těmto obchodním bariérám, ale také výzvám spojeným s přechodem na elektromobilitu a sílící konkurencí z Číny, která agresivně expanduje na globální trhy,“ shrnula ekonomka Veronika Nálepová.

Němci a Francouzi jednají po svém

Trumpova ekonomická a obranná politika významně otřásla postojem Evropské unie, a to především v otázkách bezpečnosti. Hlavní evropské mocnosti, jako je Francie či Německo, začínají čím dál zřetelněji vystupovat jako potenciální garanti obrany evropského kontinentu.

Zejména francouzský prezident Emmanuel Macron naznačil ochotu převzít část odpovědnosti, kterou dosud nesly Spojené státy. Nezavrhl dokonce ani možnost, že by francouzský jaderný arzenál mohl částečně nahradit ten americký a sloužit jako nový jaderný deštník – zejména pro evropské členy NATO.

Německo, vedené novým kancléřem Friedrichem Merzem (CDU), volí ještě rozhodnější tón. Berlín nedávno schválil rozsáhlou reformu ústavní dluhové brzdy, která umožní uvolnění miliard eur na posílení obranyschopnosti země. „Naše společnost žila v iluzorním bezpečí nejméně jedno desetiletí, možná i déle. Čelíme zásadnímu posunu v obranné politice, který musíme uskutečnit,“ prohlásil Merz.

Merzovi se nelíbí postoj nového prezidenta USA proti NATO a distancování Trumpovy administrativy od evropských spojenců USA, zdánlivě ve prospěch Ruska. „Nikdy bych si nemyslel, že budu muset něco takového říci v televizním pořadu, ale po poznámkách Donalda Trumpa minulý týden… je jasné, že tato vláda se o osud Evropy příliš nezajímá,“ řekl během předvolební debaty.

„Mou absolutní prioritou bude co nejrychleji posílit Evropu, abychom krok za krokem skutečně dosáhli nezávislosti na USA,“ dodal. Dle Merze je tento úkol urgentní. Dokonce natolik, že prohlásil, že si není jistý, zda lídři NATO, kteří se mají setkat na summitu v červnu, „budou stále mluvit o NATO v jeho současné podobě, nebo zda budeme muset mnohem rychleji vybudovat nezávislou evropskou obrannou schopnost.“

Ekonom Florian Schuster-Johnson z berlínského think tanku Dezernat Zukunft zdůraznil, že změna postoje Německa bude mít zásadní dopad na celou Evropu. „To, co se stalo v Německu, je obrovská změna, která bude mít velmi významné důsledky pro evropskou politiku,“ uvedl.

Německá armáda mezitím čelí závažným strukturálním problémům. Podfinancování, nedostatek personálu a zastaralá technika výrazně oslabují schopnost Bundeswehru plnit své obranné závazky v rámci NATO i vlastní národní bezpečnosti. „Situace je kritická. Stále nejsme tam, kde bychom měli být, a je nezbytné dál pracovat na zlepšení podmínek pro Bundeswehr,“ varovala parlamentní zmocněnkyně pro ozbrojené síly Eva Höglová.

Obrana se musí kompletně změnit

Evropští lídři si stále zřetelněji uvědomují nutnost zásadní revize bezpečnostní architektury starého kontinentu. Klíčovým impulzem je nejen hrozící ruská agrese vůči Pobaltí, ale také pokračující válka na Ukrajině – konflikt, jehož výsledek by mohl být pro napadenou zemi velmi nepříznivý, jelikož Spojené státy pod vedením Trumpa změnily dosavadní kurs.

Během komplikovaných amerických jednání s Ukrajinou a Ruskem Trump dočasně pozastavil veškerou vojenskou pomoc Kyjevu a přerušil sdílení zpravodajských informací. Na loňském summitu NATO ve Washingtonu sice spojenci jednoznačně označili Rusko za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu pro bezpečnost NATO“, Trump však tento závěr opět zpochybnil a dal najevo, že Spojené státy by mohly přehodnotit své závazky vůči alianci, pokud evropské státy nebudou výrazněji investovat do své obrany.

Tlak na vlastní obranyschopnost tak v Evropě sílí. Evropská komise představila návrh, který by mohl mobilizovat až 800 miliard eur na posílení bezpečnosti kontinentu. Součástí plánu je i možnost poskytnout jednotlivým státům úvěry v hodnotě až 150 miliard eur na modernizaci jejich armád.

Plán spočívá v tom, že Komise poskytne půjčky členským státům na nákup zbraní, přičemž jednotlivé vlády budou splácet tyto závazky zpět do Bruselu. Tento mechanismus připomíná kroky, které pomohly Spojeným státům přetvořit se z volné konfederace států v centralizovaný federální celek pod vedením ministra financí Alexandera Hamiltona na konci 18. století.

Francouzský prezident Macron mezitím oznámil, že Evropská unie poskytne Ukrajině více než 33 miliard dolarů, přičemž prostředky budou čerpány ze zmrazených ruských aktiv. Podle jeho slov: „v roce 2025 poskytne EU Ukrajině 30,6 miliardy eur, financovaných ruským majetkem.“

Belgický ekonom Paul De Grauwe poznamenal, že například Německo, které bylo dlouho proti společnému zadlužení, svůj postoj přehodnotilo až v momentě, kdy se bezpečnostní hrozby staly bezprostředními. „Když vám někdo přiloží zbraň k hlavě, změníte názor,“ řekl s narážkou na ruskou agresi.

Trump může rozebrat vztahy i s věrnými

Zavedení 25% cel na dovoz automobilů do Spojených států, které Bílý dům plánuje od 2. dubna, představuje zásadní hrozbu pro slovenskou ekonomiku – a může zároveň citelně zchladit i vztahy mezi Bratislavou a Washingtonem. A to navzdory tomu, že slovenský premiér Robert Fico patří v rámci Evropské unie k nejvýraznějším obhájcům amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Slovensko je jednou z nejvíce automobilově závislých ekonomik na světě. Automobilový sektor tvoří přibližně 13 % HDP a zajišťuje práci čtvrt milionu lidí. Export vozidel do USA přitom v roce 2024 dosáhl 3,6 miliardy eur – tedy zhruba 2,5 % slovenského HDP. To je více než osminásobek průměru Evropské unie. Význam amerického trhu pro slovenské automobilky je tedy klíčový, a jakékoliv omezení přístupu na něj může mít přímý dopad na celou ekonomiku, zaměstnanost i investiční klima.

Trumpova rozhodnutí přitom nejsou primárně ekonomická, ale politická. Jak podle serveru Slovakia Spectator upozornil bývalý slovenský ministr financí Ivan Mikloš, americký prezident upřednostňuje konfrontační styl, v němž „silnější strana vnucuje svou vůli slabším“ – logiku, která se podle něj blíží „zákonu džungle“. Právě tento přístup může paradoxně ohrozit i ty země, jejichž lídři Trumpa otevřeně podporují.

Pro premiéra Fica tak vzniká nepříjemné dilema. Na jedné straně usiluje o strategické sbližování se Spojenými státy a pěstuje s Trumpem politicky vstřícné vztahy. Na straně druhé čelí přímému ohrožení jednoho z nejdůležitějších pilířů slovenské ekonomiky. Zůstává otázkou, zda Trump bude ochoten brát v úvahu loajalitu jednotlivých lídrů, nebo zda i spojenci padnou za oběť jeho „America First“ agendě.

Rozhodnutí o clech tak může být nejen ekonomickým zlomem, ale i politickým testem vztahů mezi oběma zeměmi – a ukázkou, nakolik může být osobní blízkost mezi dvěma lídry skutečně zárukou vzájemných výhod.