Spojené státy i Rusko si budou muset znovu osvojit zásadní poučku mezinárodní politiky – válka není investiční příležitost. A už vůbec by se neměla stát udržitelným obchodním modelem. Přesto právě tímto způsobem obě mocnosti v průběhu 20. století běžně operovaly – a mnohdy v tom pokračují i dnes.
Během studené války se ozbrojené konflikty proměnily v účetní položky geopolitických zájmů. Sovětský svaz poskytoval „pomoc“ Severnímu Vietnamu, Spojené státy zase Jižní Koreji. Každá ze stran vyzbrojovala své spojence s jasným očekáváním návratnosti v podobě loajality, vlivu a přístupu ke strategickým zdrojům. Válka zkrátka byla chápána jako investice, z níž se výnos počítal v nárůstu sféry vlivu a v závislosti podpořených států.
Tento přístup však nevznikl z ničeho. Spojené státy ho začaly uplatňovat už po první světové válce. Velká Británie a Francie se na americké pomoci staly do značné míry závislé – a po válce své závazky musely splácet. Zároveň Spojené státy financovaly rekonstrukci Německa, aby vůbec mohlo reparační závazky naplnit.
Výsledkem byl uzavřený úvěrový kruh: Spojené státy poskytovaly kapitál Německu, to jej následně odevzdávalo formou reparací Velké Británii a Francii, které pak z těchto prostředků splácely své válečné dluhy zpět do Washingtonu. Systém finanční cirkulace, který sice po jistou dobu fungoval, ale měl svá jasná mocenská pravidla – USA už na poli ekonomie neměly konkurenci.
V mnohém to připomíná dnešní úvěrovou diplomacii Číny vůči hospodářsky slabším zemím. S jedním podstatným rozdílem: tehdejší Spojené státy se alespoň snažily udržovat dojem rovnocenného partnerství. Dnešní komunistická Čína se tím netrápí – jejím cílem je otevřená ekonomická dominance a dlouhodobá závislost dlužníků.
Spojené státy se dlouhodobě nacházejí v komfortní pozici. Velké války 20. století se jejich území nikdy reálně nedotkly. Nezažily plošné bombardování, rozvrat infrastruktury ani demografické otřesy. Ztráty na životech, ač tragické, byly ve srovnání s tím, co postihlo SSSR, Polsko nebo Francii, statisticky zanedbatelné. USA nebyly bojištěm. Byly bankéřem.
A právě proto je nejvyšší čas s tímto obchodem s válkou skoncovat. Svět nelze řídit, skupovat a prodávat jako své portfolio. Velmoci, které si zvykly vydělávat na konfliktech, musí přestat vnímat lidské utrpení jako příležitost k růstu. Pokud ne, otázka nezní jestli, ale kdy se jim jejich dům z karet zřítí – a koho při tom pohřbí.
Přestože si většina stran přeje rychlý konec bojů, jejich představy o podmínkách příměří se zásadně rozcházejí. Co si která strana od války s Íránem slibuje?
Sobotní výzva Donalda Trumpa, aby se Británie, Čína, Francie nebo Japonsko zapojily do námořního doprovodu tankerů v Hormuzském průlivu, naplno odhalila absenci ucelené americké strategie vůči Íránu. Bílý dům spolu s Izraelem sice zahájil útoky, ale zdá se, že dostatečně nepředvídal íránskou odvetu. Teherán se podle očekávání zaměřil na asymetrické údery proti americkým základnám, spojencům a obchodním lodím v Perském zálivu.
První měsíc meteorologického jara je v polovině. Odborníci už tuší, jak v Česku bude až téměř do poloviny dubna. Teploty mají růst nahoru a dostanou se až nad 15 °C. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Předseda slovenské vlády Robert Fico (Smer-SD) pokračuje v boji za obnovení dodávek ruské ropy na Slovensko. V dnešním rozhovoru s předsedou Evropské rady Antóniem Costou řekl, že Evropská unie nesmí upřednostňovat zájmy Ukrajiny před zájmy členských zemí.
Dara Rolins pořádně překvapila české i slovenské příznivce, protože zničehonic oznámila uměleckou pauzu. Důvodem je především stavba pražské rezidence, ale není to jediný důvod. Popová hvězda prozradila,
Česká kinematografie má na kontě další oscarový počin. Tuzemští producenti se totiž podíleli na vzniku dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi, který obdržel Oscara. Na snímek se mohou těšit televizní diváci, v květnu jej odvysílá Česká televize.
Americký prezident Donald Trump vyvolal vlnu kritiky a rozpaků poté, co během nedělního letu prezidentským speciálem Air Force One zpochybnil smysl americké vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu. Přestože v posledních dnech stupňuje tlak na spojence, aby USA pomohli tuto klíčovou cestu zabezpečit, novinářům sdělil, že Spojené státy by v oblasti „možná vůbec neměly být“.
Německá vláda v pondělí odmítla požadavky amerického prezidenta Donalda Trumpa a vzkázala do Washingtonu, že konflikt na Blízkém východě nepovažuje za záležitost Severoatlantické aliance. Berlín oficiálně nevyhoví žádosti o poskytnutí vojenské podpory pro zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Podle německého stanoviska nemá NATO v této válce své místo.
Irák se v posledních týdnech stal novou a velmi nebezpečnou frontou probíhající války s Íránem. Teherán se cíleně snaží do konfliktu zatáhnout i svého souseda a využít k tomu síť jím podporovaných milic. Od americko-izraelských náletů na Írán z konce února se Irák potýká s lavinou útoků, které mají za cíl vyčerpat americké síly v regionu a destabilizovat iráckou vládu.
Prezident Donald Trump v nedávném rozhovoru pro stanici Fox News rezolutně odmítl spekulace o tom, že by Spojené státy využívaly ukrajinskou pomoc při obraně proti dronům na Blízkém východě. Podle šéfa Bílého domu disponuje Amerika nejvyspělejšími technologiemi na světě a v otázkách bezpilotních letounů má větší přehled než kdokoli jiný. Trump tak přímo popřel tvrzení Kyjeva, že by o takovou podporu Washington sám žádal.
Současné válečné tažení na Blízkém východě, do kterého Spojené státy investují závratných 890 milionů dolarů každý den, tvrdě dopadá na nejzranitelnější regiony Asie. Zatímco mocnosti financují nákladné vojenské operace, miliony obyvatel v tisíce kilometrů vzdálených zemích bojují s kritickým nedostatkem základních životních potřeb.
Sliby administrativy Donalda Trumpa o bleskovém ukončení konfliktu s Íránem narážejí na tvrdou realitu energetického trhu. Zatímco Bílý dům se snaží mírnit paniku tvrzením, že drastické zdražování pohonných hmot je pouze krátkodobým výkyvem v řádu týdnů, experti citovaní serverem Politico vykreslují mnohem temnější scénář. Podle nich existuje pět zásadních bariér, které udrží ceny benzínu na rekordních úrovních po velmi dlouhou dobu.