Donald Trump je přesvědčen, že má řešení na všechno. Realita ho však opakovaně usvědčuje z opaku. Navzdory silným prohlášením a sebestředné rétorice zatím nepředstavil žádné funkční řešení klíčových mezinárodních krizí. Válka na Ukrajině není výjimkou.
Ještě před svým nástupem do Bílého domu Trump tvrdil, že válku, kterou Rusko ve své plné síle rozpoutalo v únoru 2022, ukončí „do 24 hodin“. Tento časový rámec opakoval s takovou jistotou, až si jej mnozí zapsali jako konkrétní slib. Později však přišel ústup – údajně šlo o „sarkasmus“. Faktem zůstává, že válka pokračuje, Ukrajinci dál umírají a žádné realistické řešení z Trumpovy strany zatím neexistuje.
Nejde jen o nerealistická očekávání. Trump systematicky podceňuje složitost geopolitické rovnice, v níž Ukrajina, NATO a Rusko představují dynamické a protichůdné síly. Redukovat válku na „dohodu mezi chlapy“ je nejen diplomaticky naivní, ale potenciálně i nebezpečné. A pokud se Trump skutečně domnívá, že autoritářský přístup a transakční politika mohou vést k míru, pak zřejmě míří spíš k příměří diktovanému Kremlem než ke spravedlivému řešení.
Ale u Ukrajiny to nekončí. Od chvíle, kdy Donald Trump (téměř) položil ruku na bibli a přednesl inaugurační slib, se globální rovnováha systematicky rozkládá. Příměří mezi Izraelem a Hamásem, vyjednané s krajním úsilím, se zhroutilo a izraelská armáda obnovila ofenzivu v Gaze, kde opět umírají civilisté. Současně se Spojené státy angažují v jemenském konfliktu, zatímco napětí s Íránem graduje a Teherán má své rakety v pohotovosti, zatímco Washington zvyšuje tlak.
Tohle je svět podle Donalda Trumpa. Svět rozdělený na vítěze a poražené, poháněný hněvem, instinkty a konfrontací. Přesně takový obraz kreslil během své kampaně – a přesně takový začíná znovu formovat. Namísto hledání konsenzu nabízí polarizaci. Namísto diplomacie silová gesta. A místo předvídatelnosti přichází chaos.
Že tento přístup rezonuje u části amerických voličů, není náhoda. Trump umí využít frustraci, kterou sám pomáhá přiživovat. Ale z krátkodobého politického zisku se stává dlouhodobá geopolitická ztráta – nejen pro USA, ale pro celý svět. A právě v tom spočívá jádro problému: Trumpova „strategie“ je efektivní v kampani, ale destruktivní v praxi.
Snad nejznepokojivější aspekt celé situace spočívá v tom, že Donald Trump zůstává v podstatě nezastavitelný. Přestože slibuje věci na hranici nemožného a často za nimi nestojí žádný konkrétní plán, jeho slova rezonují nejen mezi stoupenci, ale i mezi částí jeho odpůrců, kteří v chaosu současného světa zoufale hledají jakýkoli pevný bod.
Trumpova rétorika a postoj mezitím nachází příznivce mezi autokratickými lídry po celém světě. Jeho odmítání transatlantické spolupráce, pohrdání multilaterálními institucemi a snaha oslabit západní jednotu se dokonale hodí do strategií Moskvy, Pekingu i Teheránu. Pro ně představuje Trumpův návrat k moci nejen příležitost, ale přímo urychlovač jejich vlastních ambicí.
Výrok ruského prezidenta Vladimira Putina, že případná anexe Grónska by byla „čistě americkou záležitostí“, by v jiném politickém klimatu působil jako absurdní provokace. Dnes však zaznívá jako promyšlený signál. V době, kdy Spojené státy zpochybňují své vlastní alianční závazky a oslabují mezinárodní spolupráci, je tento výrok více než jen rétorický výstřel – je to test. Test pevnosti Západu, test ochoty čelit expanzi autoritářských ambicí.
Putin, stejně jako další autokraté, dobře ví, že Trumpova Amerika se odklání od role globálního lídra a bezpečnostního kotvy. Místo kolektivního postoje nabízí bilateralismus bez pravidel, kde jsou síla, výměnný obchod a osobní sympatie důležitější než principy nebo spojenecké závazky. A právě to je svět, ve kterém se autokratům hraje lépe.
Trumpova rétorika, vědomě či nevědomě, přispěla k posunu v globálním vnímání války na Ukrajině. V zamlžené směsi výroků o „míru během 24 hodin“ a relativizace viny jako „spor, který musí Ukrajina sama vyřešit“ se ztrácí základní fakta. Tím nejzásadnějším zůstává, že to byla Ruská federace, kdo 24. února 2022 překročil hranice suverénní země, a že to byly ruské tanky, které zahájily plnohodnotnou vojenskou invazi.
Trump však do veřejné debaty vnáší optiku, která otupuje ostří této reality. Svou rétorikou odvádí pozornost od skutečného agresora a nahrává narativu, který Moskva šíří od prvního dne konfliktu: že vina je rozdělená, že válka je výsledkem „selhání obou stran“. Ve skutečnosti existuje jen jeden člověk, který může tuto válku ukončit – a tím je Vladimir Putin. Každý jiný „mírový plán“, který tento základní fakt ignoruje, je jen další formou kapitulace.
Válka na Ukrajině by mohla skončit jedním jediným rozkazem. Jeden podpis, jediné slovo od Vladimira Putina – a boje by utichly. Jenže logika Kremlu funguje jinak. Rusko do války investovalo nejen techniku a finance, ale především lidské životy. Statisíce mužů poslalo na frontu, a návrat těch, kteří přežijí, traumatizovaní, zradikalizovaní a vykořenění, představuje pro režim bezpečnostní i sociální riziko. Pro ruskou vládu tak může být výhodnější, když se nevrátí vůbec.
Navzdory tomu, jak Trump prezentuje situaci jako „příležitost k míru“, ruské kroky vyprávějí jiný příběh. Kreml nejeví žádné známky ochoty ke kompromisu a čísla to jen potvrzují. Podle dostupných informací plánuje Rusko v následujících čtyřech měsících navýšit počet vojáků o dalších 160 tisíc. V zemi, která údajně usiluje o ukončení konfliktu, působí takové rozhodnutí spíš jako příprava na další fázi války než jako snaha o vyjednávání.
Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí naznačil, že plán Evropské unie na využití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny je pravděpodobně jedinou možností, která má šanci projít hlasováním členských států. Merz na dotaz ohledně odporu některých zemí uvedl, že alternativní návrhy, včetně nového společného zadlužování, by vyžadovaly jednomyslnost. Takové návrhy by mohly být účinně zablokovány nesouhlasnými státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Snahy o ukončení války na Ukrajině, živené debatami nad plánem prezidenta Trumpa a evropskými protinávrhy, čelí zásadnímu problému: nedostatečnému propojení míru a spravedlnosti. Valerie Morkevicius, profesorka politologie a odbornice na tradici spravedlivé války, tvrdí, že trvalý mír není možný bez řešení příčin konfliktu, což je chyba, kterou trpěly i předchozí dohody, včetně Minských protokolů.
Vědci poprvé zdokumentovali nečekanou kooperaci u pobřeží Britské Kolumbie, kde byla pozorována skupina kosatek (Orcinus orca) lovících bok po boku s delfíny pacifickými (Lagenorhynchus obliquidens). Kosatky, tradičně známé jako vrcholoví predátoři, kteří si dokážou poradit i s velkými bílými žraloky, se s místní populací delfínů spojily při lovu jejich hlavní potravy – lososů.
Australský premiér Anthony Albanese odmítl obvinění ze strany izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že by dřívější uznání palestinského státu Austrálií přispělo k nedělnímu teroristickému útoku na pláži Bondi v Sydney, který byl motivován antisemitismem.
Starosta Barcelony Jaume Collboni označil prudce rostoucí náklady na bydlení za "novou pandemii" šířící se Evropou. Společně se 16 dalšími lídry evropských měst vyzval Evropskou unii, aby na tuto krizi zareagovala uvolněním miliardových fondů pro nejvíce zasažené oblasti.
Íránské imigrantce Sanam, která žije v USA už více než deset let, zbýval jediný krok k získání amerického občanství: naturalizační obřad. Dva dny před plánovanou přísahou, 3. prosince, však americká vláda její ceremoniál náhle a bez vysvětlení zrušila.
Nejvyšší diplomatka Evropské unie Kaja Kallasová v pondělí prohlásila, že financování Ukrajiny prostřednictvím půjčky založené na zmrazených ruských aktivech se jeví jako "stále obtížnější". Toto varování přichází před klíčovým summitem Evropské rady, který začíná ve čtvrtek.
Hrdinský čin jednoho z přihlížejících, Ahmeda al Ahmeda, který při útoku na pláži Bondi v Sydney odzbrojil jednoho ze střelců, je podle jeho rodiny projevem "čistého svědomí a lidskosti". Jeho otec, Mohamed Fateh al Ahmed, pro BBC News Arabic uvedl, že syn neváhal, když viděl napadené lidi. Ahmed se díky svému činu stal přes noc hrdinou, kterého ocenil i americký prezident Donald Trump nebo izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Kancelář ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského potvrdila, že jednání mezi Ukrajinou a Spojenými státy v Berlíně již skončila. Prezident Zelenskyj má však v Berlíně velmi nabitý program bilaterálních setkání, který pokračuje.
Nová šéfka britské rozvědky MI6, Blaise Metreweli, se v pondělí chystá varovat před rostoucí hrozbou ze strany Ruska a dalších nepřátelských států. Ve svém prvním projevu ve funkci by měla prohlásit, že "frontová linie je všude" kvůli spiknutím s cílem atentátů, sabotážím, kybernetickým útokům a manipulaci s informacemi.
Krátce po slavnostním uvedení do funkce prezidentem Petrem Pavlem se na Úřadu vlády uskutečnilo první zasedání čerstvě jmenovaného kabinetu Andreje Babiše. Ministři za koalici ANO, SPD a Motoristů sobě dorazili společně autobusem. Po jednání předseda vlády Babiš prohlásil, že se jeho tým hodlá stát vládou sloužící všem občanům, a zdůraznil, že nepotřebuje tradiční "sto dnů klidu".
Bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová sdělila veřejnosti, že mezi patnácti oběťmi teroristického útoku na pláži Bondi v australském Sydney byla i slovenská občanka. Jednalo se o ženu jménem Marika, která byla její blízkou přítelkyní a byla dokonce hostem na její prezidentské inauguraci.