Šéf Bílého domu Donald Trump nadále odmítá připustit, že právě Rusko brzdí veškeré snahy o ukončení války na Ukrajině, kterou samo rozpoutalo. V posledních dnech obrátil svou rétoriku proti Kyjevu, když ho obvinil ze zahájení konfliktu. Jeho zvláštní vyslanec Steve Witkoff pak přilil olej do ohně návrhem, aby byla Ukrajina rozdělena mezi Francii, Británii – a Rusko, které dokonce označil za spojence.
Ruská strana nadále výrazně ztěžuje jakékoli pokusy o zahájení jednání o příměří či mírovém řešení. Moskva se stále nehodlá vzdát svých neústupných podmínek. „Existují určité skutečnosti, které již v Rusku zdomácněly – mám na mysli nová ruská území. Je tu ústava Ruské federace, kterou nemůže nikdo ignorovat a které se ruská strana nikdy nebude moci vzdát,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. O jeho slovech informoval server Newsweek s odvoláním na ruská státní média.
Kreml stále odmítá uznat samotnou legitimitu ukrajinské strany. „Zatím, upřímně řečeno, asi nikdo nemůže zjistit žádné signály z ukrajinské strany, pokud budeme vycházet z nemožnosti de iure pro ukrajinskou stranu v této věci jednat. Z toho vycházíme. Rusko by mohlo být otevřeno některým ukrajinským požadavkům, pokud by k teoretickým jednáním došlo za příznivého stavu věcí a při odpovídajícím postoji ukrajinského režimu,“ shrnul Putinův mluvčí.
Podle profesora Marka Katze z Univerzity George Masona mohou být Peskovovy komentáře zrcadlem skrytých úmyslů Putinova režimu. „Peskov tím možná dává najevo naději, že Západ přistoupí na tuto ‚malou‘ oběť ze strany Ukrajiny výměnou za ukončení války. Skrytá nabídka ‚země za mír‘ tak ve skutečnosti představuje snahu rozdělit západní spojenectví a podkopat jeho podporu Kyjevu,“ vysvětlil Katz.
Zatímco Kreml neúnavně opakuje svou ohranou mantru o tzv. „speciální vojenské operaci“ a jejích údajných „osvobozujících cílech“, skutečnost na ukrajinském území zůstává neúprosná a krvavá. Ruské raketové útoky i nadále zasahují civilní infrastrukturu, obytné domy, nemocnice i školní zařízení. Poslední útok na východoukrajinské město Sumy si vyžádal více než tři desítky mrtvých a přes stovku zraněných.
Na incident ostře zareagoval Keith Kellogg, zvláštní vyslanec USA pro Ukrajinu, který jej označil za „překračující veškeré meze slušnosti“ a varoval, že podobné útoky mohou výrazně ztížit jakékoli diplomatické snahy o urovnání konfliktu. Trump, ač poněkud opatrněji, útok rovněž odsoudil jako „hrozný“, přičemž dodal, že podle jeho informací mohlo jít „o omyl“.
Tato formulace však vzbudila mezi experty i politiky značné rozpaky – vzhledem k tomu, že útok byl veden přesně naváděnými střelami na hustě obydlené město, je představa o „neúmyslnosti“ takového činu jen těžko obhajitelná.
Podle stanice ABC začal Trump už den poté s kritikou ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. „Válka mezi Ruskem a Ukrajinou je Bidenova válka, ne moje. Já jsem právě dorazil a během čtyř let ve funkci jsem s tím neměl nejmenší problém,“ prohlásil s typickou sebejistotou. Následně obvinil Ukrajinu ze zahájení konfliktu. „Podívejte, když rozpoutáte válku, musíte si být jisti, že ji můžete vyhrát, ne? Nepouštíte se přece do boje s někým, kdo je dvacetkrát větší než vy,“ dodal.
Trumpovo prohlášení o tom, že Ukrajina zahájila válku, je v rozporu s fakty. Široce zdokumentovaný začátek konfliktu spadá do února 2022, kdy Ruská federace zahájila nevyprovokovanou vojenskou invazi na území Ukrajiny. Tento útok byl okamžitě odsouzen mezinárodním společenstvím a vedl k vlně sankcí vůči Moskvě.
Navíc tvrzení, že během Trumpova prezidentství k válce nedošlo „díky němu“, zamlčuje skutečnost, že přípravy ruské invaze – včetně vojenského posilování na hranicích a destabilizace regionu – probíhaly již před rokem 2022. Neexistují žádné ověřitelné důkazy, které by potvrdily, že Trump osobně odvrátil eskalaci konfliktu během svého funkčního období.
Witkoff vnímá Rusko jako spojence?
Spojené státy na incident zareagovaly jen vlažně – pouze vyjádřením „zneklidnění“. Zvláštní vyslanec prezidenta Trumpa, Steve Witkoff, přesto uvedl, že Washington „dosahuje pokroku v jednáních s Ruskem ohledně urovnání ukrajinského konfliktu“. Podle agentury TASS popsal své poslední setkání s Vladimirem Putinem, které trvalo téměř pět hodin, jako „přesvědčivé“. Kromě ruského prezidenta se schůzky účastnili i jeho poradci Jurij Ušakov a Kirill Dmitrijev.
Z tvrzení Witkoffa o „pokroku v jednáních s Ruskem“ neexistují žádné oficiální záznamy ani potvrzení ze strany Bílého domu či ministerstva zahraničí USA. Witkoff, jmenovaný zvláštním vyslancem prezidenta Trumpa, nemá diplomatický mandát oficiálně zastupovat Spojené státy ve vyjednávání s Ruskem. Jeho kontakt s Kremlem a údajné zprostředkování podmínek, podle nichž by se Ukrajina měla vzdát části svého území, tak nemá žádné mezinárodně právní opodstatnění a lze ho vnímat spíše jako politické gesto než skutečný diplomatický krok.
Stanice Nexta na sociální síti X upozornila, že Witkoff měl během svých vyjádření naznačit, že mírová dohoda se nemusí týkat pouze pěti anektovaných ukrajinských území. „Ve skutečnosti jde o mnohem víc,“ měl podle Nexty poznamenat. Ve hře jsou prý i „bezpečnostní protokoly, NATO a článek 5 Severoatlantické smlouvy“. Po svém posledním setkání s ruským prezidentem se Witkoff vrátil zpět do Spojených států, kde podle dostupných informací předal Trumpovi ruské podmínky. Ty údajně zahrnují požadavek, aby se Ukrajina vzdala své východní části – výměnou za klid zbraní.
Witkoff údajně označil za přijatelný scénář, v němž by byla Ukrajina rozdělena podobně jako nacistické Německo po roce 1945. Podle jeho slov by země mohla být rozčleněna do sfér vlivu – s Ruskem kontrolujícím východní část a evropskými silami, konkrétně z Británie a Francie, rozmístěnými na západě. Později však Witkoff svá slova relativizoval. Tvrdil, že jeho výrok byl novináři „zkreslen“ a že „neměl v úmyslu navrhnout rozdělení Ukrajiny“.
Witkoffova slova, ve kterých údajně označuje rozdělení Ukrajiny po vzoru nacistického Německa za možný model řešení, vyvolala silné kontroverze. Ačkoli později tvrdil, že byl jeho výrok „zkreslen“, kontext jeho vyjádření – včetně návrhu na rozmístění západních sil ve spolupráci s Ruskem – odporuje základním principům suverenity Ukrajiny a bezpečnostní architektury NATO. Aliance navíc v žádném bodě konfliktu nejednala s Ruskem jako se spojencem, což vystihla i ironická poznámka stanice Nexta: „Počkejte, odkdy je Rusko v této válce spojencem?“
Evropská unie usiluje o posílení pravomocí svých členských států, aby mohly provádět inspekce plavidel takzvané ruské „stínové flotily“. Tato plavidla, často plující pod různými vlajkami a pomáhající obcházet sankce EU, slouží k přepravě ruské ropy. Podle dokumentu Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) připraveného pro pondělní jednání ministrů zahraničí EU, který získala redakce Policito, představují tato plavidla hrozbu pro životní prostředí i námořní bezpečnost.
Zpravodajským titulkům obvykle dominují případy sériových vrahů a násilných trestných činů. Kriminální psycholožka Julia Shaw se pro The Guardian zamýšlí nad tím, jak by se náš pohled na svět změnil, kdyby se ekocida a znečišťování životního prostředí dostaly do popředí zpráv a byly pokrývány stejným způsobem. To, jakým způsobem jsou tyto typy zločinů prezentovány, totiž hluboce ovlivňuje naše vnímání toho, co jsou ve společnosti ty nejnaléhavější problémy.
Subramanyam "Subu" Vedam, Američan, který strávil ve vězení více než 43 let za vraždu, kterou nespáchal, byl konečně zproštěn viny. Nové důkazy ho tento měsíc očistily z vraždy jeho bývalého spolubydlícího. Než se ale mohl setkat se svou rodinou, byl okamžitě zadržen americkou Imigrační a celní správou (ICE). Ta usiluje o jeho deportaci do Indie, země, ve které nežil od útlého dětství.
Nadcházející týden přinese do České republiky výrazné oteplení. Zatímco v současné době klesají noční teploty nezřídka i pod bod mrazu, v průběhu příštích dnů se budou pohybovat i kolem deseti stupňů. Denní maxima dokonce podle informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) překvapivě vystoupají těsně pod hranici 20 stupňů.
Pařížský Louvre, nejnavštěvovanější muzeum na světě, se v neděli stal cílem ozbrojené loupeže, při níž došlo ke krádeži historických šperků. Incident se odehrál v ranních hodinách, krátce po otevření, a kvůli „výjimečným důvodům“ muselo být muzeum po zbytek dne uzavřeno.
Po nedávném útoku na izraelské jednotky v Rafáhu, který je vnímán jako narušení křehkého příměří ze strany Hamásu, Izrael obnovil letecké údery v Pásmu Gazy. Nálety zasáhly Rafáh na jihu a podle zpráv regionálních médií se bojovalo také ve městě Džabalíja na severu. Tato eskalace přichází navzdory dohodě zprostředkované Spojenými státy.
„Ujížděl jsem na velbloudu s babičkou po písčité cestě a začal jsem plakat.“ Ajíš Júnis popisuje nejtěžší moment svého života. Bylo mu dvanáct let, psal se rok 1948 a zuřila první arabsko-izraelská válka. Spolu s celou rodinou utíkal ze své domovské vesnice Barbara, proslulé pěstováním hroznů, pšenice a ječmene.
Izraelská armáda potvrdila identitu jednoho ze dvou těl zemřelých rukojmích, které Hamás vrátil v sobotu pozdě večer. Tento krok přichází uprostřed rostoucího napětí ohledně dodržování příměří a sporů o znovuotevření hraničního přechodu Rafah pro humanitární pomoc.
Pákistán a Afghánistán se po více než týdnu smrtících bojů shodly na novém, okamžitém příměří. Tato dohoda byla uzavřena během jednání v katarském Dauhá, jak v neděli oznámilo katarské ministerstvo zahraničních věcí. K dohodě došlo navzdory tomu, že násilnosti pokračovaly i po dříve sjednaném klidu zbraní.
Princ Andrew (vévoda z Yorku) učinil krok, který definitivně stvrzuje jeho vyloučení z královského života. Oznámil, že se vzdává užívání všech svých královských titulů a vyznamenání. Od nynějška by již neměl být znám jako vévoda z Yorku.
Trápí vás chřipka nebo bolest v krku? Od kuřecí bhuny po zázvorový med, odborníci a šéfkuchaři oslovení webem The Guardian nabízejí tipy, jak se jídlem dostat zpět do kondice. Nejde přitom jen o klasickou slepičí polévku.
Obrana Tchaj-wanu má morální, strategický i historický význam. Představuje symbol naděje, svobody a demokracie v regionu, kde jsou tyto hodnoty pod silným tlakem. Zachování současného stavu napříč Tchajwanským průlivem není okrajový problém, který lze přehlížet. Ať už se nacházíte v New Yorku, Sydney, Tokiu nebo Tchaj-peji, na Tchaj-wanu záleží. Je to klíčový faktor pro regionální mír a stabilitu v Indo-Pacifiku a pro každý národ, který si cení své suverenity, bezpečnosti a svobody.