Uplynulý týden otřásl světovou ekonomikou. Donald Trump oficiálně zahájil obchodní válku a zbytek světa se nyní snaží odhadnout její rozsah i dopady. Evropa, Čína, Kanada a další země zvažují, jak reagovat na jednostranné a konfrontační kroky bývalého amerického prezidenta, který se netají ambicemi znovu usednout v Bílém domě. Finanční trhy zareagovaly okamžitě. Akcie oslabují, nálada na burzách se rychle zhoršuje. Zda jde o přechodný výkyv, nebo začátek hlubší krize, zůstává zatím nejasné.
Jisté ale je, že dosavadní přístup přestává fungovat. Evropa si pozvolna připouští, co Trumpova obchodní politika skutečně představuje – ideologický posun od spolupráce ke konfrontaci. Přesto zatím nenabídla jasnou strategii. Mluví se o protiopatřeních, o obraně, ale konkrétní kroky chybí. V tuto chvíli se spíše otevírá prostor pro další vyjednávání. Otázka zní, zda Evropa tentokrát najde odvahu jednat jednotně a s pevnější pozicí než v minulosti.
Alternativy existují. Spojené státy nejsou jediným obchodním partnerem, na kterém může EU stavět svou budoucnost. Kanada i Čína vysílají signály, že mají zájem o hlubší ekonomické vazby. Na papíře jde o logický krok – diverzifikace obchodních vztahů by snížila závislost na americkém trhu a posílila evropskou odolnost.
Jenže realita je složitější. S Kanadou už Evropská unie provozuje bezcelní obchod ve velkém, další posun je možný spíš v objemu než v nových dohodách. A Čína? Ta představuje zcela jinou výzvu. Nabízí sice nové příležitosti, ale zároveň i rizika. Evropští lídři opakovaně varují, že Peking sleduje vlastní strategické cíle, které jsou s evropskými zájmy jen těžko slučitelné.
Navíc jakákoli hlubší spolupráce s Čínou nevyhnutelně znamená i nepřímé propojení s Ruskem. Peking dlouhodobě podporuje ruskou ekonomiku a funguje jako její záchranná síť během plnohodnotné války proti Ukrajině. Zvýšení obchodní výměny mezi EU a Čínou by tak mohlo usnadnit obcházení západních sankcí. Ekonomická spolupráce s Čínou už dávno není jen otázkou trhu – je to otázka geopolitické rovnováhy.
K tomu všemu se přidává další problém: Evropa stále postrádá jednotný hlas. Jednotlivé členské státy se často nedokáží shodnout ani na základních principech společné obchodní politiky. A pokud už k dohodě dojde, objeví se někdo jako Viktor Orbán a pohrozí vetem. Klíčové země, například Německo, přitom dlouhodobě lavírují mezi ekonomickými vztahy s USA, domácími zájmy a politickým tlakem uvnitř Unie.
Deklarace o strategické autonomii tak zůstávají spíše na úrovni rétoriky. V praxi chybí nejen politická vůle, ale i konkrétní kapacity. V krizových chvílích se ukazuje, jak těžké je sladit zájmy sedmadvaceti států, z nichž každý má odlišnou míru závislosti na Spojených státech i na Číně.
To všechno nahrává Trumpovi. Pokud se Washington znovu stane centrem obchodního unilateralismu, Evropa bude čelit zvýšenému tlaku, aby ustoupila. A nepůjde jen o cla nebo kvóty. V sázce je důvěra v samotný princip pravidel mezinárodního obchodu – a schopnost Západu hrát podle pravidel, která si kdysi sám nastavil.
Česko by po více než 16 letech měl opět navštívit papež. Lev XIV. přijal pozvání prezidenta Petra Pavla, který v pondělí zavítal s manželkou do Vatikánu. Naposledy se do Česka vydal Benedikt XVI.
Karlos Vémola se v pondělí na kauci dostal z vazby na svobodu. Ještě večer se sám poprvé ozval fanouškům. K ostře sledované kauze toho zatím moc neřekl. Především poděkoval lidem za podporu a zmínil, že teď chce čas věnovat rodině a svému zdraví.
Donald Trump se znovu pustil do ostré kritiky Severoatlantické aliance a na své platformě Truth Social prohlásil, že bez jeho přičinění by NATO už dávno neexistovalo. Podle amerického prezidenta by aliance skončila na „smetišti dějin“, kdyby nepřišel on se svým tlakem na spojence. Dodal, že nikdo – „žádný jednotlivec ani prezident“ – nikdy neudělal pro vojenskou alianci víc než on sám.
Americká politická scéna se nachází v bodě, kdy už nejde jen o osobu prezidenta, ale o hlubokou proměnu celého systému. Analýza Johna F. Harrise pro Politico naznačuje, že i kdyby Trump v roce 2029 úřad opustil a nepokusil se obejít ústavu, jeho vliv bude formovat americkou politiku minimálně další dekádu. Trumpismus se stal novou normou, se kterou se budou muset vyrovnat i jeho největší odpůrci.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy to opět jiskří, protože europoslanci hodlají zmrazit ratifikaci klíčové obchodní smlouvy. Tento dokument, který v létě dojednala Ursula von der Leyen přímo s Donaldem Trumpem v jeho skotském rezortu, měl zajistit stabilnější prostředí pro exportéry.
Britská ministryně financí Rachel Reevesová vystoupila na zasedání agentury Bloomberg v rámci fóra v Davosu s jasným vzkazem: v době narůstajícího globálního napětí a hrozeb obchodními válkami musí světoví lídři zachovat „chladnou hlavu“. Reagovala tak na vyostřenou situaci kolem Grónska a hrozby Donalda Trumpa, který plánuje uvalit cla na evropské spojence.
Antarktičtí tučňáci procházejí radikální změnou chování, která vědce vážně znepokojuje. Desetiletá studie vedená týmem Penguin Watch z Oxfordské univerzity odhalila, že tito nelétaví ptáci posunuli začátek své hnízdní sezóny o více než tři týdny. Hlavní příčinou jsou pravděpodobně měnící se teploty v důsledku klimatických změn, které nutí zvířata k dřívějšímu usazování v koloniích.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vystoupil na Světovém ekonomickém fóru v Davosu s projevem, který byl jasným vzkazem nejen Spojeným státům, ale i samotné Evropě. V době narůstající globální nestability a bezpečnostních nerovnováh Macron varoval, že svět dospěl do bodu, kdy hrozí vláda práva silnějšího. Podle něj je naprosto nepřijatelné, aby hospodářská soutěž sloužila k podmaňování Evropy nebo byla využívána jako páka k získávání cizích území, čímž narážel na aktuální americké ambice v Grónsku.
V Davosu to vře. Zatímco se evropští lídři snaží v mrazivém Švýcarsku najít diplomatický tón, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa ohledně Grónska, kalifornský guvernér Gavin Newsom si nebral servítky. Reakci Evropy označil za „patetickou“ a „trapnou“. Podle něj nastal čas, aby se evropské špičky přestaly chovat jako komplicové a začaly brát situaci vážně.
Grónsko zůstane Grónskem a snaha Donalda Trumpa o jeho získání je spíše součástí tvrdé vyjednávací taktiky než reálným plánem na anexi. V tomto duchu se v úterý v Davosu vyjádřil Gary Cohn, místopředseda společnosti IBM a bývalý klíčový ekonomický poradce amerického prezidenta. Cohn, který v prvním Trumpově funkčním období vedl Národní ekonomickou radu, se domnívá, že invaze do nezávislé země, která je navíc součástí NATO, je už „trochu přes čáru“.
Spor o Grónsko, který naplno otřásá transatlantickými vazbami, se na první pohled zdá být splněným snem Kremlu. Dlouhodobou strategií Moskvy je vrazit klín mezi Spojené státy a Evropu, oslabit NATO a podkopat jednotu Západu. Pohled na amerického prezidenta, který hrozí svým nejbližším spojencům drakonickými cly kvůli arktickému ostrovu, vyvolává v ruských vládních kruzích neskrývané uspokojení. Podle serveru CNN ale v Kremlu panují obavy.
Austrálie prožívá během tamních letních prázdnin dramatické období. Oblíbené pláže v nejlidnatějším státě Nový Jižní Wales (NSW) se proměnily v nebezpečnou zónu. Během pouhých 48 hodin došlo ke čtyřem útokům žraloků, což vedlo k uzavření přibližně 40 pláží podél východního pobřeží, včetně ikonických míst v okolí Sydney.