Uplynulý týden otřásl světovou ekonomikou. Donald Trump oficiálně zahájil obchodní válku a zbytek světa se nyní snaží odhadnout její rozsah i dopady. Evropa, Čína, Kanada a další země zvažují, jak reagovat na jednostranné a konfrontační kroky bývalého amerického prezidenta, který se netají ambicemi znovu usednout v Bílém domě. Finanční trhy zareagovaly okamžitě. Akcie oslabují, nálada na burzách se rychle zhoršuje. Zda jde o přechodný výkyv, nebo začátek hlubší krize, zůstává zatím nejasné.
Jisté ale je, že dosavadní přístup přestává fungovat. Evropa si pozvolna připouští, co Trumpova obchodní politika skutečně představuje – ideologický posun od spolupráce ke konfrontaci. Přesto zatím nenabídla jasnou strategii. Mluví se o protiopatřeních, o obraně, ale konkrétní kroky chybí. V tuto chvíli se spíše otevírá prostor pro další vyjednávání. Otázka zní, zda Evropa tentokrát najde odvahu jednat jednotně a s pevnější pozicí než v minulosti.
Alternativy existují. Spojené státy nejsou jediným obchodním partnerem, na kterém může EU stavět svou budoucnost. Kanada i Čína vysílají signály, že mají zájem o hlubší ekonomické vazby. Na papíře jde o logický krok – diverzifikace obchodních vztahů by snížila závislost na americkém trhu a posílila evropskou odolnost.
Jenže realita je složitější. S Kanadou už Evropská unie provozuje bezcelní obchod ve velkém, další posun je možný spíš v objemu než v nových dohodách. A Čína? Ta představuje zcela jinou výzvu. Nabízí sice nové příležitosti, ale zároveň i rizika. Evropští lídři opakovaně varují, že Peking sleduje vlastní strategické cíle, které jsou s evropskými zájmy jen těžko slučitelné.
Navíc jakákoli hlubší spolupráce s Čínou nevyhnutelně znamená i nepřímé propojení s Ruskem. Peking dlouhodobě podporuje ruskou ekonomiku a funguje jako její záchranná síť během plnohodnotné války proti Ukrajině. Zvýšení obchodní výměny mezi EU a Čínou by tak mohlo usnadnit obcházení západních sankcí. Ekonomická spolupráce s Čínou už dávno není jen otázkou trhu – je to otázka geopolitické rovnováhy.
K tomu všemu se přidává další problém: Evropa stále postrádá jednotný hlas. Jednotlivé členské státy se často nedokáží shodnout ani na základních principech společné obchodní politiky. A pokud už k dohodě dojde, objeví se někdo jako Viktor Orbán a pohrozí vetem. Klíčové země, například Německo, přitom dlouhodobě lavírují mezi ekonomickými vztahy s USA, domácími zájmy a politickým tlakem uvnitř Unie.
Deklarace o strategické autonomii tak zůstávají spíše na úrovni rétoriky. V praxi chybí nejen politická vůle, ale i konkrétní kapacity. V krizových chvílích se ukazuje, jak těžké je sladit zájmy sedmadvaceti států, z nichž každý má odlišnou míru závislosti na Spojených státech i na Číně.
To všechno nahrává Trumpovi. Pokud se Washington znovu stane centrem obchodního unilateralismu, Evropa bude čelit zvýšenému tlaku, aby ustoupila. A nepůjde jen o cla nebo kvóty. V sázce je důvěra v samotný princip pravidel mezinárodního obchodu – a schopnost Západu hrát podle pravidel, která si kdysi sám nastavil.
Česko má před sebou nejteplejší den týdne, který nastane v pátek. První zářijový víkend však přinese výraznou změnu. Už v sobotu přejde přes naše území studená fronta s deštěm a mírným ochlazením. Upozornil na to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).
Od 1. září přináší IKEA v České republice nové nižší ceny u 815 výrobků. Průměrná výše snížení cen činí 21,7 % a změna se týká celých výrobních řad i nejprodávanějších produktů. Jde o jednu z největších investic IKEA do cenové dostupnosti v historii společnosti a o dlouhodobý krok, který má lidem uvolnit více prostředků v rodinném rozpočtu. Firma o zlevnění informovala na webu.
Bývalý labouristický premiér Keir Starmer, jenž stál v čele vlády ještě v červenci, úplně končí v britské parlamentní politice. Informovala o tom stanice BBC, která označila dnešní Starmerovo oznámení za překvapivé.
V Česku o půlnoci z pondělí na úterý skončilo meteorologické léto. Meteorologové už ho tak mohli zhodnotit, co se týká množství srážek. Momentálně podle nich platí, že rok 2026 patří ke třem srážkově nejchudším rokům od začátku 60. let minulého století.
Evropa získává přes Hormuzský průliv přímo jen velmi malou část plynu, který spotřebuje. Katarský zkapalněný plyn (LNG) představoval během poslední zimy pouze sedm procent veškerého LNG dováženého do Evropské unie a zhruba 3,5 až čtyři procenta celkového dovozu zemního plynu Unie. V poměru k celkové spotřebě, kterou částečně kryje také vlastní evropská těžba, jde řádově jen asi o tři procenta.
Ruský prezident Vladimir Putin opětovně odmítl zprávy o přípravě nové vojenské mobilizace v Ruské federaci. Spekulace o dalším nuceném povolávání do zbraně označil za plánovanou informační operaci, jejímž cílem je narušit nadcházející volby do Státní dumy. Podle jeho slov v současnosti neexistuje žádný scénář, který by vyžadoval vyhlášení mobilizačních opatření. Ruská hlava státu zároveň označila předchozí zprávy o chystaných odvodech po volbách za pouhé nesmysly.
Jev El Niño přináší do Indie výrazně nerovnoměrné rozložení srážek a vytváří nebezpečné výkyvy počasí. Ačkoli je tento fenomén tradičně spojován se slabším průběhem letních monzunů, nová zjištění podle The Guardian ukazují na současný nárůst extremity jednotlivých dešťů. Indické území tak sice čelí celkovému srážkovému deficitu, současně ho však zasahují prudké lokální průtrže mračen. Tento rozporuplný vývoj vyvolává v mnoha oblastech země vážné obavy.
Napětí na Blízkém východě opět prudce vzrostlo po nové vlně vojenských konfrontací mezi Spojenými státy a Íránem. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že je připraven k dalším úderům na íránské cíle v podstatě kdykoliv. Reagoval tak na íránské raketové a dronové útoky zaměřené na americké základny v oblasti Perského zálivu. Íránské vojenské akce přišly jako odpověď na předchozí americké nálety na íránském území.
Východním Německem se šíří výrazné politické napětí před klíčovými zemskými volbami v Sasku-Anhaltsku. Hlavní kandidát pravicově populistické až krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) Ulrich Siegmund na předvolebním shromáždění v Naumburgu vyhlásil takzvané nové probuzení východní části země. Volební preference naznačují, že by se tato strana mohla stát nejsilnějším politickým uskupením v regionu. Pokud by AfD zvítězila, byl by to pro německou politickou scénu od konce druhé světové války zcela přelomový okamžik.
Plánovaná redukce amerických vojenských sil v Evropě a přechod na novou strategii Severoatlantické aliance naráží na praktické překážky. Dvě nedávné mise amerických představitelů v zahraničí ukázaly na možné trhliny v celém záměru Pentagonu. Zatímco šéf CIA John Ratcliffe odcestoval do Moskvy, podtajemník ministerstva obrany Elbridge Colby jednáním v Evropě připravoval spojence na novou roli. Evropští členové aliance by podle této koncepce měli převzít hlavní odpovědnost za odstrašení Ruska.
Vztah Evropy k americkým technologiím stále více připomíná závislost, ze které se nedokáže sama vymotat. Desetiletí diskusí o takzvané digitální suverenitě nepřinesla jasnou odpověď na otázku, jak tuto situaci řešit. Evropská unie přitom neztrácí pouze pozici na digitálních trzích, ale přichází i o kontrolu nad daty řídícími klíčová odvětví. Tento vývoj postupně oslabuje vedoucí postavení celého evropského hospodářství od automobilového průmyslu až po farmacii.
Americké ministerstvo obrany plánuje prodloužit nasazení svých vojenských jednotek na Blízkém východě až do následujícího roku. Tento krok představuje jasný signál, že ozbrojený konflikt s Íránem bude pokračovat delší dobu, než se původně očekávalo. Region v nedávné době zaznamenal nejintenzivnější vzájemnou střelbu mezi oběma stranami od léta. Místní obyvatelé i zahraniční pozorovatelé se proto obávají plného návratu rozsáhlých bojových operací.