Ruská invaze do Pobaltí už není jen teoretickým scénářem. Pokud Moskva skutečně zaútočí, může tím spustit řetězec událostí, který skončí střetem s připraveným, vyzbrojeným a odhodlaným protivníkem. Ruští vojáci by vstoupili do míst, kde mají pušku i kameny a stromy – a smějí se ve finštině.
Ještě nedávno by to znělo jako výstřižek ze scénáře k politickému thrilleru, dnes už to nikdo nebere na lehkou váhu. V posledních týdnech se čím dál častěji objevují zprávy o tom, že Vladimir Putin zvažuje vojenskou operaci proti pobaltským státům. Věta, která dřív působila jako banální hrozba, dnes zní jako blížící se realita.
Říkejme si to na rovinu: pokud Moskva skutečně spustí invazi tímto směrem, následky budou devastující. Pobaltí by pod náporem ruské armády vydrželo sotva pár dní. Tři malé státy, které sice formálně chrání NATO, ale realita na místě je krutá – vojenská přítomnost je spíš symbolická než strategická. Přišla by špetka odporu. A pak? Ticho.
Jenže právě po tomhle tichu zákonitě následuje bouře. A Moskva to ví. Za Pobaltím už totiž není žádný snadný cíl. Tam začíná prostor, kde Rusko historicky naráží – a narazilo by znovu, a opět na Polsko a Finsko. Dvě země, které v sobě nesou generační odpor, hluboce zakořeněnou nedůvěru, ale hlavně – připravenost.
Polsko dnes buduje jednu z nejmodernějších a nejrespektovanějších armád v Evropě. Nejde jen o drony, tanky nebo stíhačky. Jde o morálku. O národ, který ví, co znamená bojovat o vlastní půdu. A který má Rusku co vracet.
A Finsko? To už jednou čelilo mnohem silnějšímu protivníkovi. V zimě 1940, během Zimní války, se finská armáda postavila sovětské přesile v podmínkách, které samy o sobě připomínaly boj s přírodou. Mrazivé lesy, hluboký sníh a nepřítel, který si myslel, že odpor bude krátký.
Jenže Finové nebránili jen území. Bránili svou kulturu, jazyk, způsob života. A právě díky tvrdému, houževnatému odporu dokázali, že i malý stát se může ubránit obrovi. Tenhle příběh dnes nezmizel na posledních stránkách dějepisných učebnic. Inspiruje – a nejen historiky. Dívají se na něj i Ukrajinci, kteří v něm vidí důkaz, že odhodlání může rozhodnout víc než početní převaha.
Případný útok na sever Evropy by pro Rusko neznamenal jen vojenské riziko, ale přímé vtažení do extrémně nepřátelského prostředí. Takový krok by nebyl strategickou chybou, ale hazardem nejvyššího řádu. Vstup do prostoru, kde by narazilo na odhodlaný, dobře připravený odpor. Jinými slovy – vstup do vosího hnízda. A vosy neznají slitování. Především ty, co jsou maskované jako finsky mluvící keř.
První měsíc meteorologického jara je v polovině. Odborníci už tuší, jak v Česku bude až téměř do poloviny dubna. Teploty mají růst nahoru a dostanou se až nad 15 °C. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Předseda slovenské vlády Robert Fico (Smer-SD) pokračuje v boji za obnovení dodávek ruské ropy na Slovensko. V dnešním rozhovoru s předsedou Evropské rady Antóniem Costou řekl, že Evropská unie nesmí upřednostňovat zájmy Ukrajiny před zájmy členských zemí.
Dara Rolins pořádně překvapila české i slovenské příznivce, protože zničehonic oznámila uměleckou pauzu. Důvodem je především stavba pražské rezidence, ale není to jediný důvod. Popová hvězda prozradila,
Česká kinematografie má na kontě další oscarový počin. Tuzemští producenti se totiž podíleli na vzniku dokumentárního filmu Pan Nikdo proti Putinovi, který obdržel Oscara. Na snímek se mohou těšit televizní diváci, v květnu jej odvysílá Česká televize.
Americký prezident Donald Trump vyvolal vlnu kritiky a rozpaků poté, co během nedělního letu prezidentským speciálem Air Force One zpochybnil smysl americké vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu. Přestože v posledních dnech stupňuje tlak na spojence, aby USA pomohli tuto klíčovou cestu zabezpečit, novinářům sdělil, že Spojené státy by v oblasti „možná vůbec neměly být“.
Německá vláda v pondělí odmítla požadavky amerického prezidenta Donalda Trumpa a vzkázala do Washingtonu, že konflikt na Blízkém východě nepovažuje za záležitost Severoatlantické aliance. Berlín oficiálně nevyhoví žádosti o poskytnutí vojenské podpory pro zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu. Podle německého stanoviska nemá NATO v této válce své místo.
Irák se v posledních týdnech stal novou a velmi nebezpečnou frontou probíhající války s Íránem. Teherán se cíleně snaží do konfliktu zatáhnout i svého souseda a využít k tomu síť jím podporovaných milic. Od americko-izraelských náletů na Írán z konce února se Irák potýká s lavinou útoků, které mají za cíl vyčerpat americké síly v regionu a destabilizovat iráckou vládu.
Prezident Donald Trump v nedávném rozhovoru pro stanici Fox News rezolutně odmítl spekulace o tom, že by Spojené státy využívaly ukrajinskou pomoc při obraně proti dronům na Blízkém východě. Podle šéfa Bílého domu disponuje Amerika nejvyspělejšími technologiemi na světě a v otázkách bezpilotních letounů má větší přehled než kdokoli jiný. Trump tak přímo popřel tvrzení Kyjeva, že by o takovou podporu Washington sám žádal.
Současné válečné tažení na Blízkém východě, do kterého Spojené státy investují závratných 890 milionů dolarů každý den, tvrdě dopadá na nejzranitelnější regiony Asie. Zatímco mocnosti financují nákladné vojenské operace, miliony obyvatel v tisíce kilometrů vzdálených zemích bojují s kritickým nedostatkem základních životních potřeb.
Sliby administrativy Donalda Trumpa o bleskovém ukončení konfliktu s Íránem narážejí na tvrdou realitu energetického trhu. Zatímco Bílý dům se snaží mírnit paniku tvrzením, že drastické zdražování pohonných hmot je pouze krátkodobým výkyvem v řádu týdnů, experti citovaní serverem Politico vykreslují mnohem temnější scénář. Podle nich existuje pět zásadních bariér, které udrží ceny benzínu na rekordních úrovních po velmi dlouhou dobu.
Podle informací stanice CNN čelí administrativa Donalda Trumpa ostré kritice za to, že při plánování úderů na Írán hrubě podcenila riziko uzavření Hormuzského průlivu. Ukazuje se, že Pentagon i Rada pro národní bezpečnost odsunuly varovné analýzy ekonomických expertů na druhou kolej. Rozhodování v úzkém kruhu prezidentových poradců vedlo k tomu, že Washington nebyl připraven na scénář, který nyní diplomaté i námořní dopravci označují za katastrofální.
Válka v Íránu a s ní spojený drastický nárůst cen ropy a plynu rozpoutaly v Bruselu ostrou debatu o budoucnosti klimatické politiky. Energetický šok, který následoval po útocích USA a Izraele na Teherán z konce února, rozdělil Evropskou unii na dva nesmiřitelné tábory. Zatímco jedna strana volá po oslabení zelených ambicí v zájmu přežití ekonomiky, druhá v krizi vidí pádný důvod pro urychlení odklodu od fosilních paliv.