Slovensko se opět inspirovalo v Rusku. Kvůli novému zákonu je pod palbou kritiky

Robert Fico (Smer)
Robert Fico (Smer), foto: Fb/Robert Fico
Pavel Němec 17. dubna 2025 15:00
Sdílej:

Slovenští zákonodárci ve středu schválili nový zákon, který ukládá nevládním organizacím povinnost zveřejňovat své finanční zdroje a identitu hlavních dárců. Už plánování tohoto kroku vyvolalo silnou vlnu kritiky ze strany opozice, občanského sektoru i evropských institucí. Informoval o tom německý server DW.

Opozice a další kritici začali nazývat tento zákon „ruským“. „Nazýváme ho ruským zákonem ne proto, že by byl doslovnou kopií ruské legislativy, ale proto, že je jejím ideovým derivátem – narušuje ústavní principy a je v rozporu s právem EU,“ uvedla Katarína Batková, ředitelka Via Iuris, nejstarší advokační organizace občanské společnosti na Slovensku.

Evropská komise se k zákonu postavila kriticky a upozornila, že podobné legislativní návrhy mohou vést k narušení demokratických standardů, zejména svobody sdružování a projevu. Vláda sice na poslední chvíli odstranila nejvíce problematické pasáže, které by označovaly NGOs jako „zahraniční agenty“ či „lobbistické skupiny“, přesto jádro zákona zůstává kontroverzní.

Slovenský premiér Robert Fico však odmítl srovnání s autoritářskými režimy a trval na tom, že „tento zákon není ani ruský, ani americký, ale jasně evropský“.

V posledních letech přijaly autoritářsky orientované režimy, jako Rusko, Maďarsko či Turecko, zákony, které zásadně omezují prostor pro působení nevládních organizací. Označení typu „zahraniční agent“ se v těchto případech osvědčilo jako efektivní prostředek k delegitimizaci a podkopání veřejné důvěry.

Podobná opatření obvykle přicházejí ve chvíli, kdy se vládnoucí moc snaží eliminovat oponentní hlasy a monopolizovat veřejný prostor. Občanský sektor, jakožto poslední nezávislá struktura schopná bránit právní stát a demokratické principy, se v takovém prostředí stává přirozeným cílem.

Namísto skutečné transparentnosti slouží tyto zákony jako nástroj k vytváření tlaku – jak na samotné organizace, tak na jejich podporovatele. Požadavek na odhalování finančních toků a identity dárců v sobě skrývá riziko zneužití, kdy deklarovaná otevřenost funguje spíše jako mechanismus selektivní kontroly a zastrašování.

Stalo se