Zvýšení koncesionářských poplatků a jejich rozšíření i na domácnosti s přístupem k internetu znovu otevírá otázku, co vlastně znamená veřejná služba. Platíme za obsah, který sledujeme, nebo za to, že zůstane dostupný v okamžiku, kdy ho budeme skutečně potřebovat? Minulost ukázala, že se taková investice dokáže vrátit. A budoucnost nám možná brzy připomene, proč je důležité mít spolehlivé zdroje informací.
Poplatky za veřejnoprávní média se zvyšují. Televizní stoupnou z dosavadních 135 korun na 150 měsíčně, rozhlasové z 45 na 55. Změna ale přináší víc než jen navýšení částky – rozšiřuje totiž i okruh těch, kdo budou nově povinni platit. Nově se poplatky budou vztahovat i na domácnosti, které sice nevlastní televizor ani rádio, ale mají přístup k internetu. Stačí tedy například chytrý telefon.
Právě tato definice činí z poplatku záležitost, která se týká téměř všech. V kombinaci s tradičními příjmovými zařízeními se nová úprava dotýká prakticky každého, kdo dnes běžně funguje v digitálním prostoru. A to z ní dělá společensky citlivé téma, které otevírá debatu o spravedlnosti a mezích povinné solidarity s institucemi veřejné služby.
Na druhé straně je ale situace složitější, než by se mohlo zdát. Nejde jen o to, zda veřejnoprávní média sledujeme, nebo ne. Jejich role je v systému odlišná od té komerční – nejsou tu od toho, aby maximalizovala sledovanost, ale aby garantovala dostupné, ověřené a nezávislé informace.
Právě v krizových chvílích, kdy je potřeba rychlého a spolehlivého zpravodajství, sehrávají často nenahraditelnou roli. Pokud by jejich financování záviselo výhradně na tom, kolik lidí je sleduje, musela by se jejich činnost přizpůsobit logice trhu – a tím by ztratila část své veřejné hodnoty.
Na zvýšení koncesionářských poplatků se můžeme zlobit, nebo s ním tiše souhlasit. Usilovat o jeho zrušení ale zřejmě nemá valný smysl – schválená změna reflektuje nejen technologický vývoj, ale i snahu zajistit dlouhodobou stabilitu veřejnoprávních institucí. Ať už je naše aktuální spokojenost s jejich obsahem jakákoli, může být užitečné přemýšlet o poplatcích spíš jako o investici než o výdajích.
Podobně jako když Evropská unie doporučuje domácnostem udržovat zásoby na 72 hodin, i Česká televize a Český rozhlas mohou být tím, co zůstane dostupné, až ostatní zdroje selžou – v krizi, při výpadku sítí, v čase chaosu. Není to platba za obsah. Je to platba za jistotu, že ten obsah bude existovat, když ho opravdu budeme potřebovat.
Vždyť budova Českého rozhlasu byla vždy jedním z prvních cílů během okupací – jak nacistické, tak sovětské. A právě boj o Český rozhlas v květnu 1945 symbolizoval konec nacistické nadvlády. V tom tkví i dnešní smysl veřejnoprávních médií: bez ohledu na okolnosti mají informovat veřejnost – podobně jako hasiči pomáhají při povodních, nebo jako medici nastoupili během pandemie covidu-19.
Ukrajinská tajná služba zatkla příslušníka armádního letectva, který je podezřelý ze špionáže pro Rusko. Na případ upozornilo Politico. Podle vyšetřovatelů měl poskytovat lokace a letové plány stíhaček, které Ukrajině dodali západní spojenci.
Nejhoršího možného vysvětlení absence Laďky Něrgešové ve vysílání stanice CNN Prima News se dočkali její diváci. Příčinou jsou totiž velmi vážné zdravotní potíže. U moderátorky odhalen nádor na mozku, který si vyžádal operaci a léčbu chemoterapií.
Aprílové počasí si v létě asi nikdo nepřeje, v Česku je však v posledních dnech realitou. Maxima jsou někdy až o téměř tři stupně nižší, než je průměr pro tuto roční dobu. Změna přitom podle meteorologů není na obzoru.
Jaromír Soukup naposledy oficiálně tvořil pár s Evou Feuereislovou alias Plastic Queen, ale následoval rozchod, po kterém se ona dokonce otočila proti němu. Ve sporu u soudu totiž svědčila ve prospěch Agáty Hanychové. Nyní to navíc vypadá, že za Soukupa našla jinou zámožnou náhradu.
Zatímco Rusko pod vedením Vladimira Putina vykazuje agresivní a revizionistickou politiku, otázka, co konkrétně Putin zamýšlí v případě Baltských států, stále vyvolává zájem západních analytiků. Rusko se od počátku 21. století stále častěji profiluje jako síla, která se snaží měnit globální řád. Zásahy do Gruzie v roce 2008, anexe Krymu v roce 2014 a invaze na Ukrajinu v roce 2022 byly jasnými signály ruské expanze, což vedlo k rostoucí obavě o další kroky Moskvy. Mezi často zmiňovanými potenciálními cíli se nacházejí právě Baltské státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Šéf Bílého domu Donald Trump zkrátil Rusku lhůtu na ukončení války na Ukrajině a hrozí tvrdými sankcemi nejen Moskvě, ale i jejím obchodním partnerům, což může zahrnovat třeba Indii nebo dokonce Slovensko. Zatímco Západ zpřísňuje rétoriku, Rusko úspěšně obchází sankce přes sousedy a Čína na tom vydělává. Výzkumy ukazují, že globální sankční režim má vážné trhliny a Peking i některé evropské firmy je umějí využít.
Americký lékař pracující v nemocnici v Gaze apeloval na zvláštního vyslance Donalda Trumpa, aby se osobně podíval na to, co se na místě skutečně děje. Doktor Tom Adamkiewicz, pediatr pracující v nemocnici Nasser, v rozhovoru pro Sky News uvedl, že většina pacientů nemocnice vykazuje známky podvýživy a „mnoho dětí během dne doslova omdlívá“.
V horkém červnovém ránu, kdy teploty v Dillí dosáhly 43,9 °C, omdlela Baby Kumari ve chvíli, kdy spěchala na pravidelnou prohlídku do místního zdravotního střediska. Těhotná matka čtyř dětí se snaží vyrovnat s extrémními teplotami, přičemž si v jednu chvíli dokonce myslela, že prodělala potrat. V nejteplejším hlavním městě světa pracuje speciální tým, který pomáhá těhotným ženám přežít nesnesitelné teploty.
Co ještě nedávno působilo jako mozaika vzdálených krizí, se dnes spojuje v jediný děsivý obraz světa, který se nám rozpadá před očima. Od hladomoru v Gaze, přes ruskou agresi na Ukrajině až po války v Africe – lidstvo čelí chaosu, který samo vytváří. Ztrácíme schopnost se poučit, reagovat a spojit. A možná i vůli žít spolu jinak než ve strachu.
Dne 30. července 2025 ruský státní zpravodajský portál RIA Novosti zveřejnil článek s provokativním názvem: "Žádná jiná možnost: Nikdo na Ukrajině nesmí zůstat naživu." Autor, novinář Kirill Strelnikov, ve svém textu líčí Ukrajince jako národ, který je „spokojený se svým osudem“ a který je „připravený zemřít“ rukou „nejlepší armády na světě“.
38letá indická žena z Kolkarského okresu se stala první osobou na světě, která má vzácnou krevní skupinu, která nebyla dosud nikde jinde identifikována. Podle vědců jde o jediný známý případ na světě a je tak jediným možným dárcem své vlastní krve v případě potřeby transfúze.
Nedávná expedice, která se ponořila do nejhlubších částí oceánu, objevila a zdokumentovala podivné a extrémní formy života, které byly dosud neznámé. Vědecký tým pod vedením Číny zachytil na fotografiích a videích život v hloubkách přes 9 kilometrů v severozápadním Tichém oceánu.
