Česká republika čelí sílícím bezpečnostním hrozbám. Hybridní válka, přímé ohrožení ze strany Ruska a válka na Ukrajině ukazují, že iluze o bezpečném zázemí ve středu Evropy už dávno neplatí. Místo snahy o politický konsenzus ale domácí scénu opět zaplňují známé spory a osobní nevraživost. Andrej Babiš a Petr Fiala vstupují do dalšího kola politického střetu, tentokrát v přetahované o to, kdo byl horší premiér.
Jenže skutečné jádro problému leží jinde. Nejde jen o konkrétní selhání jednotlivců, ale o strukturální slabost, která se táhne napříč evropským prostorem. Evropská unie, ačkoli čítá téměř půl miliardy obyvatel, stále spoléhá na obranu Spojených států. Washington přitom reprezentuje zemi s výrazně menší populací a zároveň jinými strategickými prioritami. Mezitím zůstává hlavní hrozbou Rusko, které si svou agresivitu nevybírá podle poměru sil, ale podle toho, jak silně působí druhá strana.
Je pravda, že v některých částech Evropy se objevují náznaky změny. Některé členské státy i samotná Unie začínají pracovat na posílení vlastní obranyschopnosti. Do veřejného prostoru se dostávají příručky pro krizové situace, zaznívají konkrétní návody, jak postupovat v případě útoku či rozsáhlejšího výpadku infrastruktury. Vedle vojenských otázek se zvažují i dopady klimatické nestability, která může v krizových scénářích hrát zásadní roli.
V České republice ale zůstává i tento základní rámec ignorován. Poštovní schránky jsou prázdné. Nepřichází ani jednoduchý leták s praktickými informacemi, které by mohly zachránit životy, kdyby došlo ke krizové situaci. Nejde přitom o náhodné opomenutí. Jde o pokračující selhání státu, které se opakuje napříč vládami a politickými cykly. Komunikace směrem k občanům je trvale podceňována. Výsledkem je veřejnost, která ve chvílích nejistoty zůstává bez opory a orientace.
Pandemie covidu-19 tento deficit ukázala v celé šíři. Chaotická opatření, měnící se pravidla a neschopnost předat srozumitelnou informaci otřásly důvěrou veřejnosti ve stát. Série výměn na postu ministra zdravotnictví byla jen symptomem hlubšího problému, že stát nedokázal jednat konzistentně a s respektem k lidem, od nichž vyžadoval disciplínu a oběti.
Namísto nápravy přichází další kolo politického divadla. Billboardy se znovu plní osobními útoky, z nichž se občan dozví maximálně to, kdo je podle koho nejhorší premiér. Skutečné hrozby zůstávají stranou zájmu, přestože na hranicích Evropy narůstá tlak a bezpečnostní situace se dál zhoršuje. Politici to vědí. Jenže vědomí odpovědnosti je přehlušeno tím, co určuje tempo české politiky už léta – neochvějnou touhou po moci.
O to tady nakonec vždycky šlo a stále jde. Nejde o bezpečnost, nejde o stabilitu, nejde o občany. Jde o další čtyři roky, o vliv, o pozice. Křeslo premiéra je v Česku ceněné nejen kvůli možnosti rozhodovat, ale kvůli symbolice a kontrole nad mocenským aparátem. Jenže v době, kdy se Evropa připravuje na krizové scénáře, to křeslo už dávno nepatří tomu, kdo si umí získat hlasy. Patří tomu, kdo je připraven nést skutečnou odpovědnost. A otázka, která visí ve vzduchu, zní čím dál naléhavěji. Je vůbec mezi nimi někdo takový?
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla ruské armádě rostoucí personální ztráty, které podle zpráv z počátku letošního roku překročily hranici jednoho milionu vojáků. Vzhledem k tomu, že se Kreml snaží najít nové zdroje lidské síly a zároveň se vyhnout vyhlášení další velké vlny mobilizace, začíná se v zemi projevovat nový trend v podobě rostoucího náboru žen. Přestože ženy v ruských ozbrojených silách tradičně zastávaly spíše podpůrné funkce, současné náborové kampaně, propaganda na sociálních sítích i zprávy státních médií ukazují, že armáda usiluje o jejich zapojení do operačních rolí, zejména v oblasti obsluhy bezpilotních letounů a dalších technických specializací.
Vojenský konflikt na Ukrajině si od začátku plnohodnotné ruské invaze vyžádal na obou stranách již více než dva miliony padlých, zraněných či pohřešovaných vojáků. Vyplývá to z nové studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia. Podle zveřejněných odhadů nesou hlavní tíhu ztrát moskevské síly, které zaznamenaly přibližně 1,4 milionu obětí, přičemž počet mrtvých ruských vojáků dosahuje 400 000 až 450 000.
Evropská komise předložila finanční návrh pro vstup Černé Hory do Evropské unie, podle kterého by začlenění této balkánské země v rámci příštího sedmiletého rozpočtového cyklu mělo unijní pokladnu vyjít na tři miliardy eur.
Vedení amerického ministerstva obrany pod vedením ministra Peta Hegsetha provází podle CNN hluboká nedůvěra vůči podřízeným a neustálé prověřování jejich loajality. Tento stav vyvrcholil na začátku dubna, kdy se náčelník generálního štábu armády Randy George pokusil s ministrem osobně setkat. Chtěl s ním projednat narůstající napětí, které vyvolaly Hegsethovy přímé zásahy do kariérního postupu vysokých důstojníků, včetně zablokování povýšení čtyř plukovníků. K plánované schůzce, na které chtěl generál George představit armádní technologické priority, už ale nedošlo, protože byl hned následující den z funkce propuštěn.
Demokraté a organizace na ochranu volebních práv varují, že nedávný projev Donalda Trumpa, ve kterém bez důkazů hovořil o čínském vměšování do voleb v roce 2020, je jasnou snahou připravit půdu pro zpochybnění výsledků listopadových průběžných voleb.
Španělská severoafrická enkláva Ceuta čelí rozsáhlé humanitární a sociální krizi poté, co na její území v posledních dnech přes moře dorazily stovky migrantů ze sousedního Maroka. Místní úřady hlásí zcela naplněné ubytovací kapacity a masivní příliv lidí, kteří obcházejí hraniční zábrany plaváním podél pobřežních vlnolamů. Regionální prezident Juan Jesús Vivas v reakci na překotný vývoj varoval, že situace dosáhla krizového stavu a tamní přijímací střediska již nedokážou čelit náporu nově příchozích.
Reportáž ukrajinsko-amerického novináře Davida Kiričenka z frontové linie pro web Kyiv Post vykresluje drsnou realitu dnešního bojiště, kde prim hrají moderní technologie. Kiričenko strávil několik dní v těsné blízkosti jednotky bezpilotních systémů ukrajinské 110. samostatné mechanizované brigády. Společně s americkým dokumentaristou Ryanem Van Ertem nahlédli přímo do takzvané zóny zabíjení, tedy pásma neustále sledovaného a napadaného drony.
Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.
Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.
Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.
Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.
Iránské Islámské revoluční gardy v oficiálním prohlášení zveřejněném státními médii přísahaly odvetu za rozsáhlé noční údery Spojených států na íránské cíle. Teheránský režim otevřeně deklaroval záměr ještě během dneška potrestat agresora. Napětí na Blízkém východě tak po krátkém útlumu opět prudce eskaluje, přičemž obě strany dávají najevo odhodlání v konfrontaci pokračovat.