Česká republika čelí sílícím bezpečnostním hrozbám. Hybridní válka, přímé ohrožení ze strany Ruska a válka na Ukrajině ukazují, že iluze o bezpečném zázemí ve středu Evropy už dávno neplatí. Místo snahy o politický konsenzus ale domácí scénu opět zaplňují známé spory a osobní nevraživost. Andrej Babiš a Petr Fiala vstupují do dalšího kola politického střetu, tentokrát v přetahované o to, kdo byl horší premiér.
Jenže skutečné jádro problému leží jinde. Nejde jen o konkrétní selhání jednotlivců, ale o strukturální slabost, která se táhne napříč evropským prostorem. Evropská unie, ačkoli čítá téměř půl miliardy obyvatel, stále spoléhá na obranu Spojených států. Washington přitom reprezentuje zemi s výrazně menší populací a zároveň jinými strategickými prioritami. Mezitím zůstává hlavní hrozbou Rusko, které si svou agresivitu nevybírá podle poměru sil, ale podle toho, jak silně působí druhá strana.
Je pravda, že v některých částech Evropy se objevují náznaky změny. Některé členské státy i samotná Unie začínají pracovat na posílení vlastní obranyschopnosti. Do veřejného prostoru se dostávají příručky pro krizové situace, zaznívají konkrétní návody, jak postupovat v případě útoku či rozsáhlejšího výpadku infrastruktury. Vedle vojenských otázek se zvažují i dopady klimatické nestability, která může v krizových scénářích hrát zásadní roli.
V České republice ale zůstává i tento základní rámec ignorován. Poštovní schránky jsou prázdné. Nepřichází ani jednoduchý leták s praktickými informacemi, které by mohly zachránit životy, kdyby došlo ke krizové situaci. Nejde přitom o náhodné opomenutí. Jde o pokračující selhání státu, které se opakuje napříč vládami a politickými cykly. Komunikace směrem k občanům je trvale podceňována. Výsledkem je veřejnost, která ve chvílích nejistoty zůstává bez opory a orientace.
Pandemie covidu-19 tento deficit ukázala v celé šíři. Chaotická opatření, měnící se pravidla a neschopnost předat srozumitelnou informaci otřásly důvěrou veřejnosti ve stát. Série výměn na postu ministra zdravotnictví byla jen symptomem hlubšího problému, že stát nedokázal jednat konzistentně a s respektem k lidem, od nichž vyžadoval disciplínu a oběti.
Namísto nápravy přichází další kolo politického divadla. Billboardy se znovu plní osobními útoky, z nichž se občan dozví maximálně to, kdo je podle koho nejhorší premiér. Skutečné hrozby zůstávají stranou zájmu, přestože na hranicích Evropy narůstá tlak a bezpečnostní situace se dál zhoršuje. Politici to vědí. Jenže vědomí odpovědnosti je přehlušeno tím, co určuje tempo české politiky už léta – neochvějnou touhou po moci.
O to tady nakonec vždycky šlo a stále jde. Nejde o bezpečnost, nejde o stabilitu, nejde o občany. Jde o další čtyři roky, o vliv, o pozice. Křeslo premiéra je v Česku ceněné nejen kvůli možnosti rozhodovat, ale kvůli symbolice a kontrole nad mocenským aparátem. Jenže v době, kdy se Evropa připravuje na krizové scénáře, to křeslo už dávno nepatří tomu, kdo si umí získat hlasy. Patří tomu, kdo je připraven nést skutečnou odpovědnost. A otázka, která visí ve vzduchu, zní čím dál naléhavěji. Je vůbec mezi nimi někdo takový?
Podle analýzy mezinárodního dopisovatele Nicka Patona Walshe pro stanici CNN se vztahy mezi Spojenými státy a Íránem po roce intenzivního násilí ocitly v podstatě ve stejném bodě, v jakém byly v dubnu loňského roku. Region se sice vrátil na začátek pomyslného kruhu, avšak za cenu výrazného zhoršení celkové stability.
Dohoda mezi Spojenými státy a Íránem ukončuje válečný konflikt, který začal 28. února překvapivými útoky USA a Izraele. Podle analýzy BBC tato válka představuje dosud největší zahraničněpolitický přešlap prezidenta Donalda Trumpa a jasně ukázala limity americké globální dominance.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že mírová dohoda s Íránem je již kompletně podepsána a strategický Hormuzský průliv je od pátku plně otevřen pro námořní dopravu.
Ukrajinské ministerstvo obrany v neděli představilo podrobnosti rozsáhlé vojenské reformy, která zavádí postupné propouštění dlouho sloužících vojáků do civilu, zvyšuje finanční ohodnocení na frontě a mění pravidla pro armádní kontrakty.
Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil, že Francie a její spojenci jsou připraveni během několika dní zahájit námořní misi k zajištění bezpečnosti v Hormuzském průlivu, jakmile bude potvrzeno příměří mezi Spojenými státy a Íránem.
Světoví lídři čelí výzvám, aby splnili svůj slib daný milionům obětí pandemie covidu-19 a definitivně dokončili dohodu o postupu při budoucích globálních zdravotních krizích.
Pro fotbalové fanoušky je mistrovství světa víc než jen pouhý sport. Každé čtyři roky představuje tento turnaj moment sjednocení, který skrze společnou vášeň ke hře spojuje lidi bez ohledu na jazykové, kulturní či geografické bariéry.
Otázka osudu íránských zásob obohaceného uranu zůstává jedním z hlavních sporných bodů v diplomatických jednáních mezi Washingtonem a Teheránem o ukončení válečného konfliktu. Americký prezident Donald Trump striktně požaduje, aby Írán odevzdal veškerý vysoce koncentrovaný materiál, který označuje jako „jaderný prach“. Íránští představitelé naopak opakovaně obhajují své právo na civilní jaderný program.
Vztahy mezi Washingtonem a Madridem zatěžuje hluboký politický a ideologický rozpor mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a španělským socialistickým premiérem Pedrem Sánchezem. Tento střet se podle webu Politico nyní přenáší i na sportovní pole, když španělská fotbalová reprezentace vstupuje do mistrovství světa v USA jako jeden z hlavních favoritů na titul.
Oznámení dohody o ukončení nepřátelství mezi Spojenými státy a Íránem přineslo Donaldu Trumpovi vítaný narozeninový dárek, který je však opředen značnou mírou nejistoty. Americký prezident ve svém příspěvku na sociálních sítích dohodu uvítal s tím, že se Hormuzský průliv otevře pro obchodní dopravu a USA ukončí svou námořní blokádu.
Světové finanční trhy a energetický sektor okamžitě zareagovaly na oznámení rámcové dohody mezi Spojenými státy a Íránem o ukončení válečného konfliktu. Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa tato dohoda povede k opětovnému otevření klíčové námořní trasy v Hormuzském průlivu, na což reagoval na sociálních sítích komentářem, aby ropa začala znovu proudit. Globální benchmark pro ceny ropy, brent crude, zaznamenal pokles o 4,7 procenta na 83,24 dolaru za barel. Akciové trhy v Asii a Evropě naopak v reakci na tuto zprávu výrazně posílily.
Cena ropy Brent dnes klesla k úrovni 83 dolarů za barel, přesně na 83,04 dolary. To je její nejnižší cena od letošního 10. března, plyne z dat agentury Bloomberg. Zpevňuje také čeká koruna a v celosvětově rostou akcie, resp. termínové kontrakty na ně. Důvodem toho všeho je pozitivní nálada na trzích, která nastává v důsledku oznámení provizorní dohody Washingtonu a Teheránu o ukončení bojů v Perském zálivu a otevření Hormuzského průlivu.