Budoucí německý kancléř Friedrich Merz připustil možnost dodávek raket Taurus Ukrajině – a nevyloučil ani jejich použití proti Kerčskému mostu. Berlín tak výrazně mění tón. Z umírněného ekonomického giganta se začíná znovu rýsovat geopolitická mocnost – síla, se kterou bude muset Moskva nevyhnutelně počítat, a ideálně se jí silně obávat.
Budoucí německý kancléř naznačil, že by Německo mohlo Ukrajině poskytnout rakety dlouhého doletu typu Taurus. Ty by podle něj mohly být nasazeny k útokům na klíčové prvky ruské vojenské infrastruktury na okupovaném Krymu – včetně strategického Kerčského mostu, který spojuje poloostrov s ruskou pevninou. Informaci přinesl server Kyiv Independent.
Náznaky nového směru v německé zahraniční a obranné politice představují radikální odklon od dosavadního přístupu kancléře Olafa Scholze. Zatímco jeho vláda důsledně odmítala Ukrajině dodat střely s plochou dráhou letu, Friedrich Merz poprvé připustil, že taková podpora je možná. Nezavrhl přitom ani možnost útoku na Kerčský most, jenž je nejen klíčovou strategickou tepnou, ale i silným symbolem ruské nadvlády nad Krymem.
Tento posun je součástí hlubší proměny, kterou Německo zažívá poprvé od konce druhé světové války. Po téměř osmi dekádách pacifistické politiky, kdy Berlín kladl důraz především na hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, se začíná přiklánět k aktivnější roli ve světové bezpečnosti. Až dosud se Německo snažilo pomáhat Ukrajině způsobem, který by nenarušil územní celistvost Ruské federace – například prostřednictvím dodávek tanků Leopard. Dnes však zaznívají zcela jiná slova.
Pro Moskvu to představuje přímé a vážné varování. Dějiny již dvakrát ukázaly, že střet mezi Německem a Ruskem má charakter nesmiřitelného nepřátelství – naposledy během světových válek. Přestože odpovědnost tehdy neslo převážně Německo, důsledky byly ničivé pro celý evropský kontinent.
Současné proměny nejsou náhlým výkyvem, ale reakcí na dvě zásadní skutečnosti: brutální ruskou agresi a zároveň rostoucí tlak ze strany americké administrativy, především během prezidentství Donalda Trumpa. V důsledku toho se z Berlína ozývá nový trend – Německo, zvyklé na umírněnost, se začíná hněvat.
To, co by ještě před několika lety znělo jako nebezpečné štvaní, dnes odráží geopolitickou realitu. Německo se pevně postavilo na stranu Západu. Neřídí se žádnou násilnou ideologií, a naopak je považováno za jeden z pilířů demokratického a ekonomického rozvoje v globálním měřítku.
Na to by Rusko mělo při svých dalších krocích pamatovat. Pokud bude pokračovat ve své agresi, může proti sobě postavit Německo – zemi, která se po desetiletí zříkala vojenské síly právě proto, že si dobře uvědomovala, co vše její síla znamená.
Mírová jednání o ukončení války na Ukrajině se ocitla v ohrožení poté, co Moskva obvinila Kyjev z pokusu o útok na jednu z rezidencí prezidenta Vladimira Putina. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že ukrajinská strana vyslala v noci na pondělí celkem 91 bezpilotních letounů na státní sídlo v Novgorodské oblasti. Podle Kremlu ruská obrana všechny drony zneškodnila a incident se obešel bez obětí i materiálních škod.
Debata o budoucím uspořádání míru na Ukrajině se koncem roku 2025 stále častěji upíná k pojmu bezpečnostních záruk. Andreas Umland, analytik Stockholmského centra pro východoevropská studia, však ve své aktuální analýze varuje před jedním konkrétním a často skloňovaným nástrojem: nasazením mezinárodních mírových sil pod hlavičkou OSN. Podle něj by takový krok nejenže nezajistil stabilitu, ale mohl by paradoxně legitimizovat ruské územní zisky.
V diplomacii se často říká, že i fakt, že se věci nezhoršily, je vlastně výhra. Po schůzce Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského v floridském Mar-a-Lago to platí dvojnásob. Přestože jednání nepřineslo žádný zásadní průlom, samotná skutečnost, že neskončilo veřejnou hádkou nebo vyhoštěním z místnosti – jako tomu bylo při neslavném únorovém setkání v Oválné pracovně –, je považována za mírný úspěch.
Dánsko se loučí s jednou ze svých nejstarších tradic. Státní poštovní úřad PostNord doručí 30. prosince 2025 své úplně poslední papírové dopisy, čímž uzavře éru doručování listovních zásilek, která trvala úctyhodných 401 let. Od 1. ledna 2026 se společnost bude soustředit výhradně na balíky a e-commerce.
Merkur je v mnoha ohledech anomálií, která nedává astronomům spát. Tato nejmenší planeta naší soustavy je jen o málo širší než Austrálie, a přesto je po Zemi nejhustším tělesem v okolí Slunce. Její složení je fascinující i matoucí zároveň – zatímco u Země či Marsu tvoří kovové jádro zhruba polovinu poloměru, u Merkuru je to neuvěřitelných 85 %. Podle současných modelů vzniku planet by takový svět na svém místě prostě neměl existovat.
Jednání mezi Volodymyrem Zelenským a Donaldem Trumpem na Floridě přinesla konkrétní obrysy budoucího bezpečnostního uspořádání Ukrajiny. Podle ukrajinského prezidenta aktuální návrh mírové dohody počítá s americkými bezpečnostními zárukami na dobu 15 let. Zelenskyj však v pondělí novinářům přiznal, že během osobního setkání v Mar-a-Lago tlačil na výrazné prodloužení tohoto závazku, a to až na 30, 40 nebo dokonce 50 let.
Evropské akciové trhy vstupují do závěru roku 2025 v rekordní formě. Panevropský index Stoxx 600 během dnešního dopoledne posunul své historické maximum, když mírně posílil o 0,1 %. Podobný vývoj zaznamenaly i hlavní trhy v Německu (DAX) a Francii (CAC 40), zatímco italský FTSE MiB lehce oslabil. Investoři sázejí na to, že americký Fed bude v příštím roce pokračovat ve snižování úrokových sazeb, což globálně podporuje chuť k riziku.
Konec roku 2025 připomíná 75. výročí jedné z nejpozoruhodnějších událostí moderních dějin – evakuaci z přístavu Hungnam. Tento příběh, který je v Jižní Koreji uctíván jako největší humanitární záchranná akce v čase války, stojí v přímém rozporu s desítkami let budovanou severokorejskou propagandou. Zatímco režim v Pchjongjangu vykresluje Američany jako krvelačné imperialisty, historická fakta z prosince 1950 ukazují na hrdinství vojáků i civilistů, kteří upřednostnili lidský život před vojenskou strategií.
Prudký nárůst optimismu, ale jen velmi málo důkazů o tom, že by byl skutečný mír na Ukrajině na dosah. Tak lze podle BBC shrnout ostře sledované setkání prezidentů Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského, které proběhlo koncem prosince 2025 v Trumpově floridském sídle Mar-a-Lago.
Rok 2025 se do dějin blízkovýchodního konfliktu zapsal jako rok velkých diplomatických gest, ale také hluboké nejistoty ohledně toho, co bude následovat. Poté, co Francie, Británie, Kanada a další západní mocnosti v září oficiálně uznaly stát Palestina, stojí mezinárodní společenství před otázkou: byla to jen symbolika, nebo začátek konce osmdesátiletého konfliktu?
Donald Trump po nedělním dvouhodinovém jednání s Volodymyrem Zelenským na Floridě prohlásil, že dohoda o ukončení války na Ukrajině je „blíže než kdykoli předtím“. Přestože oba lídři hovořili o značném pokroku, americký prezident připustil, že v otázce budoucího uspořádání Donbasu a územních nároků přetrvávají „trny“, které bude nutné teprve vyřešit. Podle Trumpa je pracovní verze dohody hotová z 95 procent a věří, že o mír stojí i Vladimir Putin.
Čína v pondělí zahájila rozsáhlé vojenské manévry v okolí Tchaj-wanu, které označuje za „vážné varování“ tamním separatistickým silám a zahraničním spojencům ostrova. Do cvičení s názvem „Mise spravedlnosti 2025“ se zapojily pozemní, námořní, vzdušné i raketové síly čínské armády. Peking tímto způsobem reaguje na nedávné oznámení historicky největšího zbrojního kontraktu mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem.
