Od krize v roce 2008 se světová ekonomika zásadně proměnila. Tehdy vyspělé ekonomiky zažily tvrdý pád – místy až o deset procent HDP – zatímco ty rozvíjející se, jako Čína nebo Indie, dál rostly. Dnes se globální napětí vrací. A opět u toho hrají významnou roli Spojené státy, ač tentokrát nejde o hroutící se hypoteční trh, nýbrž o jednoho jediného politika.
Ekonomická a zahraničněpolitická strategie amerického prezidenta Donalda Trumpa vnáší do systému chaos. Místo předvídatelnosti přichází nestabilita. Teď se nenabízí nic jiného než hromada otázek. Naučili jsme se něco z poslední krize, nebo si znovu říkáme o stejnou lekci? Možná si o ni znovu koledujeme – a možná i zaslouženě. Přinejmenším se zdá, že historická paměť finančních trhů má trvání zhruba jako zmrzlina na srpnovém slunci.
Ekonomové v posledních týdnech stále častěji varují před možností recese. Zda k ní skutečně dojde, ukážou až data v následujících dvou a více čtvrtletích. Neznamená to však, že současná situace je stabilní. Naopak – vývoj na americké politické scéně, zejména v souvislosti s Trumpovým přístupem, naznačuje, že globální ekonomiku čeká období nejistoty a potenciálních otřesů. A svět se mezitím, jako už tolikrát, tváří, že to nějak „ustojí“.
Tato nejistota se jasně odrazila i na akciových trzích. Nevyvážený a ekonomicky málo ohleduplný přístup Bílého domu vedl k výrazným výkyvům – po prudkém poklesu následoval rychlý nárůst, který ovšem spíše než stabilitu signalizoval volatilitu a nervozitu. Jinými slovy, trhy nepanikaří totálně – jen si zvykly panikařit častěji a bez varování.
Trumpova rétorika navíc vyvolala pochybnosti o skutečných motivech jeho obchodní politiky. Opatření, jako bylo uvalení masivních cel, totiž mnozí nevnímali jako snahu o ozdravení americké ekonomiky, ale spíše jako krok, který ve svém důsledku mohl prospět úzké skupině nejbohatších. Shoda náhod? Možná. Ale těch náhod už začíná být tolik, že se z nich skládá docela souvislý obraz.
Jedna věc je Trumpova agresivní obchodní politika. Tu by – alespoň teoreticky – šlo ustát s chladnou hlavou. Je totiž dobré si připomenout, že zvýšená cla ve výsledku zaplatí především američtí spotřebitelé. Problém však spočívá jinde: například více zatížené evropské produkty budou logicky méně konkurenceschopné, což vede k recipročním opatřením. A ta mají stejný cíl – znepříjemnit pozici americkým výrobkům na zahraničních trzích.
Jenže právě tady se rozjíždí klasický začarovaný kruh. Ukázkový příklad nabízí obchodní válka mezi USA a Čínou. Obě země na sebe postupně uvalovaly cla tak dlouho, až to reálně poškodilo jejich vzájemný obchod. A když se začnou dusit dvě největší ekonomiky světa, není těžké domyslet, že následky pocítí téměř každý – zejména menší a otevřené ekonomiky.
Jak už pro EuroZprávy.cz uvedla řada expertů, mezi ty zasažené logicky bude patřit i Česká republika. Světová ekonomika se totiž nezhroutí naráz – ale o to déle pak trvá, než se znovu postaví na nohy. A mezitím si mnozí hrajeme na to, že přece víme, co děláme.
Bohužel, těžko vědět, co děláme, když to evidentně netuší ani ten, kdo celý nepořádek způsobuje – tedy Donald Trump. Pokud skutečně usiluje o „ozdravení“ americké ekonomiky, pak k tomu rozhodně nevede cesta přes podporu obchodních partnerů. Naopak, cílem jako by bylo jejich systematické oslabování. A pokud jde skutečně jen o pomoc několika vybraným miliardářům, nezbývá ostatním zemím nic jiného než reagovat – a to tvrdě. A jak víme, taková reakce bolí. Všechny.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.