Každý z nás zná tu chvíli, kdy sleduje blízkého člověka, jak se žene vstříc rozhodnutí, které nemůže dopadnout dobře. Snažíme se zasáhnout, varujeme, ale on už je rozhodnutý. Nezastaví ho nic. Přesně takovou bezmoc teď může cítit Evropa při pohledu na směr, kterým Donald Trump opětovně vede Spojené státy – směrem, z něhož nemusí být návratu.
Včerejší oznámení o dalším navýšení cel na čínské zboží jen podtrhuje Trumpovu strategii konfrontace za každou cenu. Původní plán – zvýšit cla na čínský dovoz o 34 % – prezident bez dalšího vysvětlení navýšil o dalších 50 procentních bodů. Peking reagoval obdobně, recipročními opatřeními, a přidal ještě něco navíc. Trump poté vyzval Čínu, aby svou reakci stáhla. Ta to neudělala, a prezident Spojených států jako odpověď oznámil uvalení cel v celkové výši 104 %.
Čína přitom není marginální hráč. Spolu s Evropskou unií je jedním ze dvou největších obchodních partnerů USA. A přestože ji Západ vnímá jako bezpečnostní hrozbu, eskalace tohoto typu jí dává silný argument k dalšímu upevňování vlivu. Už nyní má výraznou přítomnost v Africe, Latinské Americe, střední i jihovýchodní Asii. V mnoha regionech dnes hraje klíčovou roli – často větší než Spojené státy.
Čína zavedla masivní cla vůči USA a pokud ji Spojené státy svým tlakem přimějí k ještě větší diverzifikaci obchodních vazeb do jiných částí světa, neoslabí ji tím – naopak. Posílí její postavení jako globální ekonomické mocnosti. Dějiny posledních dekád totiž ukazují, že Peking je ochoten jít extrémně daleko, aby si zajistil vliv. V mnoha regionech neváhal rozložit státní ekonomiky prostřednictvím masivních úvěrů a investic, často bez ohledu na jejich návratnost.
Výsledkem jsou celé státy, které se ocitají v síti čínských dluhů – a jak se ukazuje, věrnějšího spojence než ekonomicky závislého dlužníka najdete jen těžko. Z krátkodobého pohledu se může zdát, že omezování přístupu Číny na americký trh je formou tlaku. Ve skutečnosti tím však Spojené státy pomáhají Číně urychlit její expanzi do oblastí, kde Spojené státy často ztrácejí vliv – a kde Peking nabízí rychlá řešení výměnou za dlouhodobou loajalitu.
Pokud chceme Čínu nadále vnímat jako to, čím skutečně je – tedy jako bezpečnostní hrozbu –, musíme jako Západ postupovat jednotně. Spojené státy a Evropská unie by měly vystupovat jako strategičtí partneři, ne jako rivalové ve hře s nulovým součtem. Jen tak lze vyvážit rostoucí vliv Pekingu a současně zachovat stabilitu světového řádu, který stojí na pravidlech a spolupráci.
Z úst evropských politiků v posledních dnech zní jasné volání po rozumu: jednat, nikoli bojovat. Zachovat chladnou hlavu a hledat řešení, ne nová místa, kde by se ještě dalo vydělat. Jenže Donald Trump jako by tyto signály ignoroval. Neposlouchá – a podle všeho ani poslouchat nechce. A pokud se jeho kurz nezmění, hrozí, že až si Spojené státy uvědomí cenu své obchodní osamělosti, bude už pozdě.
Americký prezident Donald Trump otevřeně vyzval klíčové světové mocnosti, včetně Velké Británie, Číny, Francie a Japonska, aby se aktivně zapojily do ochrany ropných tankerů v Hormuzském průlivu. Tento krok přichází ve chvíli, kdy se ukazuje, že Bílý dům podcenil íránskou strategii asymetrického válčení. Washington zřejmě nepočítal s tím, že Teherán odpoví na vojenský tlak cílenými útoky na obchodní lodě a spojenecké základny v Perském zálivu, čímž způsobí Západu citelné hospodářské ztráty.
Napětí na Blízkém východě opět eskalovalo poté, co vysoký íránský bezpečnostní zdroj potvrdil, že se konfrontace se Spojenými státy a Izraelem rozšířila do podoby regionální války. Teherán varoval před rozsáhlou odvetou, která by mohla ochromit kritickou infrastrukturu v celém regionu. Tato slova padla v reakci na nedávné útoky na íránská energetická zařízení, která podle zdroje zahájila novou, nebezpečnou fázi konfliktu.
Námořní sledovací data potvrzují, že ke břehům Kuby, která se zmítá v hluboké energetické krizi a čelí drsné ekonomické blokádě ze strany USA, míří statisíce barelů ruské ropy. Tento krok přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na komunistický ostrov a otevřeně hovoří o možnosti jeho úplného ovládnutí.
Generální tajemník NATO Mark Rutte vyjádřil ve čtvrtek v Bruselu přesvědčení, že se spojencům podaří najít cestu k obnovení provozu v Hormuzském průlivu. Tato klíčová námořní cesta zůstává zablokovaná poté, co na Írán zaútočily síly Spojených států a Izraele. Rutte zdůraznil, že uvnitř Aliance probíhají intenzivní diskuse o tom, jak k tomuto obrovskému bezpečnostnímu problému přistoupit.
V České republice se schyluje k ostrému politickému střetu kvůli připravovanému zákonu, který má zpřísnit dohled nad financováním neziskových organizací (NGO). Opozice, akademici i samotné neziskovky varují, že vláda premiéra Andreje Babiše připravuje legislativu po vzoru Ruska či Gruzie, která by mohla sloužit k umlčení kritických hlasů a stigmatizaci občanské společnosti.
Největší světová síť klimatických organizací Climate Action Network (CAN), která zastřešuje více než 1 900 občanských spolků ve 130 zemích, vydala ve čtvrtek ostré prohlášení, v němž odsuzuje společný americko-izraelský útok na Írán.
Pentagon požádal Bílý dům o schválení gigantického rozpočtového balíčku ve výši přesahující 200 miliard dolarů na financování probíhající války v Íránu. Tato astronomická částka má pokrýt náklady na operace, které za pouhé tři týdny vyčerpaly značnou část amerických zásob moderních zbraní. Podle informací z vládních kruhů se však očekává, že tento požadavek narazí v Kongresu na tvrdý odpor.
Navzdory drtivým ztrátám a bezprostřední hrozbě kolapsu režimu dává Írán jasně najevo, že nehodlá kapitulovat. Teherán se sice nachází v nejzranitelnější pozici své historie, přesto sází na strategii prodlužování konfliktu se Spojenými státy a Izraelem. Jeho cílem není klasické vojenské vítězství, ale snaha učinit pokračování války pro všechny ostatní natolik nákladným, že si nakonec vynutí nové uspořádání regionu ve svůj prospěch.
Maďarská vláda vyslala směrem k Bruselu jasný vzkaz: pokud bude Evropská unie vymáhat zpět kontroverzně vyplacené miliardy eur, musí stejný metr uplatnit i na Polsko. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka v rozhovoru pro Politico uvedl, že případné navrácení 10 miliard eur ze strany Budapešti by mělo automaticky vést k vymáhání až 137 miliard eur od Varšavy.
Současný válečný konflikt v Íránu vystavuje generálního tajemníka NATO Marka Rutteho dosud nejtěžší zkoušce v jeho vztahu s Donaldem Trumpem. Americký prezident totiž v úterý ostře zkritizoval spojence v Alianci a označil je za „velmi hloupé“, protože odmítli jeho požadavky na vojenskou podporu při zajišťování strategického Hormuzského průlivu. Trump dokonce varoval, že by USA měly kvůli tomuto postoji zvážit svou další roli v celém paktu.
Evropské trhy se zemním plynem zažily v posledních hodinách drastický otřes, když jeho cena vyskočila o celých 35 %. Tento prudký nárůst je přímým důsledkem zintenzivnění útoků na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Od 28. února, kdy začal válečný konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, se ceny plynu v Evropě podle agentury Reuters zvedly již o více než 60 %.
Americký prezident Donald Trump varoval Írán, že příští útok na jeho ropná pole už mohou provést jeho krajané. Reagoval tak na íránskou odvetu, která po izraelském úderu směřovala proti zařízením na zpracování zemního plynu v Kataru.