V souvislosti s prohlubující se humanitární krizí v Pásmu Gazy se v Evropské unii stále hlasitěji ozývají výzvy k ráznějšímu postupu vůči Izraeli. V červnu 2025 například Španělsko, Irsko a Slovinsko požádaly o pozastavení platnosti Asociační dohody mezi EU a Izraelem. Švédsko pak apelovalo na sankce vůči izraelským ministrům, kteří aktivně podporují nelegální osidlování a blokují dvoustátní řešení konfliktu.
Na půdě Rady EU se proto očekává debata o návrhu vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaji Kallasové, která předložila deset možných sankcí vůči Izraeli. Ty lze shrnout do pěti hlavních kategorií:
1. Pozastavení Asociační dohody
Asociační dohoda mezi EU a Izraelem, platná od roku 2000, obsahuje tzv. lidskoprávní klauzuli. Tato doložka umožňuje přijmout „přiměřená opatření“ v případě vážného porušování lidských práv. Pozastavení dohody však vyžaduje jednomyslný souhlas všech 27 členských států, což se zdá být nepravděpodobné kvůli odporu například Německa, Maďarska nebo České republiky.
EU by však mohla jednostranně pozastavit spolupráci v konkrétních oblastech, jako je obchodní kapitola dohody, kde není jednomyslnost nutná.
2. Sankce proti jednotlivcům
Evropská unie má od roku 2020 mechanismus pro postihování jednotlivců odpovědných za závažné porušování lidských práv. Tento režim už byl aplikován na pět izraelských osadníků a tři subjekty na okupovaném Západním břehu.
V roce 2025 rozšířily některé státy – včetně Spojeného království, Austrálie nebo Kanady – sankce i na izraelské krajně pravicové ministry kvůli jejich výrokům podněcujícím násilí. USA uvalily ekonomické sankce na izraelské osadníky, ale nový prezident Donald Trump je v lednu 2025 zrušil.
Mezinárodní soudní dvůr již nařídil předběžná opatření v případu genocidy, který proti Izraeli podala Jihoafrická republika. Mezinárodní trestní soud navíc vydal zatykače na premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta. I to poskytuje EU právní základ pro další individuální sankce.
3. Obchodní sankce
Přímé obchodní sankce se zatím jeví jako málo pravděpodobné vzhledem k rozsáhlým ekonomickým vazbám – EU je největším izraelským obchodním partnerem. Přesto některé země zavedly dílčí opatření. Například Nizozemsko omezilo export vojenského materiálu a tzv. dvojího užití, Velká Británie pozastavila desítky zbrojních licencí a přerušila vyjednávání o nové obchodní dohodě s Izraelem.
Tyto kroky ukazují cestu, jak cíleně omezit vývoz technologií, které by mohly být zneužity k porušování lidských práv. Celkový dopad je však zatím omezený.
4. Zbrojní embargo
Uvalení úplného zbrojního embarga na Izrael je nepravděpodobné, především kvůli roli Německa a Itálie jako hlavních dodavatelů zbraní. Zatímco některé země jako Francie, Španělsko či Spojené království dodávky pozastavily, jejich podíl na celkovém izraelském importu zbraní je zanedbatelný. Izrael má navíc silný domácí obranný průmysl a sám patří mezi přední světové vývozce zbraní.
Bez zapojení klíčových partnerů jako USA nebo Německa by tedy embargo mělo spíše symbolický efekt.
5. Omezení akademické spolupráce
Stále větší tlak směřuje i na vyloučení Izraele z výzkumného programu Horizon Europe. Některé univerzity – zejména ve Španělsku, Nizozemsku a Belgii – přerušily spolupráci s izraelskými institucemi. Naproti tomu německé akademické prostředí takové kroky odmítá s tím, že izraelské univerzity podporují demokratické hodnoty.
Evropská komise zatím vyloučení Izraele odmítá s odkazem na zákaz diskriminace. Tento postoj ale vyvolává kritiku, protože v případě Ruska po invazi na Ukrajinu EU spolupráci s ruskými vědeckými institucemi rychle ukončila.
Objevují se rovněž obavy, že některé izraelské univerzity čerpající prostředky z Horizon Europe provádějí výzkum pro obranný průmysl, čímž by mohly porušovat podmínky programu, který má být určen výhradně pro civilní účely.
Zatímco reakce EU na ruskou invazi na Ukrajinu ukázala, že Unie umí být v otázce lidských práv razantní, v případě Izraele její váhavost odhaluje hluboké vnitřní rozpory a limity vyžadování jednomyslnosti.
Navzdory drobným posunům – například dohodě o lepším přístupu humanitární pomoci do Gazy – může přílišná opatrnost oddalovat účinné kroky. Pokud chce EU chránit palestinské civilisty a zároveň být vnímána jako důsledný a důvěryhodný globální aktér, musí své hodnoty promítnout do konkrétních činů. Sankce vůči Izraeli by mohly být jedním z takových kroků.
Britští zdravotníci vydali varování ohledně konzumace rajčat poté, co došlo k prudkému nárůstu případů onemocnění způsobených vzácnými a potenciálně nebezpečnými kmeny bakterie salmonela. Jen v loňském roce onemocnělo přes sto lidí, přičemž nejméně čtrnáct z nich muselo být hospitalizováno kvůli závažným příznakům.
Inflace ve Spojených státech se v červnu výrazně zvýšila a dosáhla nejvyšší úrovně od letošního února. Růst cen byl tažen především vyššími cenami pohonných hmot a dopady nových cel, které prezident Donald Trump v posledních měsících zavedl na většinu dovozového zboží.
Izraelský plán na vybudování „humanitárního města“ v Rafahu znovu otevřel otázku etnických čistek na Blízkém východě. Region za poslední století zažil systematické vysidlování Palestinců, vyhnání Židů z arabských zemí, perzekuci Kurdů i genocidy křesťanských menšin v Osmanské říši. Ukazuje se, že etnické čistky nejsou minulostí, ale trvalou součástí regionální politiky a opakují se v nových formách a často bez odpovědnosti či mezinárodní intervence.
Slovenský premiér Robert Fico staví svou politiku na krátkodobé kalkulaci a strategickém odkládání odpovědnosti. Zatímco energetickou krizi, kterou sám pomohl vytvořit, prezentuje jako výzvu dneška, bezpečnostní hrozby spojené s oslabováním vazeb na NATO a EU ponechává budoucím vládám. Tato kombinace populismu, selektivního pragmatismu a narativu o „národních zájmech“ může vést ke ztrátě spojenecké důvěry i vnitřní stability Slovenska.
Evropa čelí zlomovému okamžiku. Válka na Ukrajině, která v posledních měsících ustoupila ze středu pozornosti kvůli krizím v Íránu či na Blízkém východě, zůstává podle bývalých i současných evropských lídrů tou největší hrozbou pro evropskou bezpečnost. V komentáři serveru European Pravda podepsaném Carlem Bildtem, Aleksanderem Kwasniewským, Sannou Marinovou a Kajsou Ollongrenovou autoři varují: pokud Evropa nezakročí rozhodně a hned, zaplatí za to vysokou cenu.
Prezident Donald Trump opět vyvolal vlnu kritiky – tentokrát ne od svých tradičních politických odpůrců, ale přímo z nitra vlastního „Make America Great Again“ (MAGA) hnutí. Rozhodnutí dodat zbraně Ukrajině prostřednictvím NATO a zároveň pohrozit Rusku novými cly vyvolalo ostrou odezvu mezi klíčovými osobnostmi Trumpovy politické základny.
Od lednového nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta se Bílý dům musel vyrovnávat s řadou krizí – od války Ruska na Ukrajině po ozbrojené konflikty Izraele v Gaze a Íránu. V tomto kontextu však působí překvapivě, že americká administrativa zatím věnuje jen minimální pozornost sílícímu režimu Kim Čong-una v Severní Koreji. Mnozí experti proto varují, že Spojené státy ignorují jednu z nejvýznamnějších bezpečnostních hrozeb v Asii.
Na první pohled nepostřehnutelná změna, přesto měřitelná – v posledních dnech se Země otáčí o zlomek milisekundy rychleji než obvykle. Vědci pozorují tento jev s překvapením i určitou dávkou nejistoty, protože zatím přesně nevědí, co za tímto zrychlením stojí.
Ukrajinský premiér Denys Šmyhal oficiálně oznámil svou rezignaci, čímž završil dlouho očekávanou politickou změnu ve vedení země, která čelí více než tři roky trvající ruské invazi. Ukrajinský parlament má o jeho odchodu a rozpuštění současné vlády hlasovat již 16. července.
Prezident Donald Trump v pondělí oznámil, že Spojené státy pošlou Ukrajině nové zbraně, včetně žádaných raketových interceptorů pro systém Patriot, schopných ničit balistické střely. Trump prohlásil, že náklady na tuto pomoc ponesou evropské spojenecké státy, čímž se podle něj předejde opakování politiky jeho předchůdce, kdy pomoc Ukrajině šla na účet amerických daňových poplatníků.
Když se v červnu 2026 rozběhne rozšířené mistrovství světa ve fotbale, Severní Amerika zažije nejen největší fotbalovou událost v dějinách kontinentu, ale i masivní ekologickou zátěž. Turnaj se bude konat v USA, Kanadě a Mexiku a přivítá 48 národních týmů a miliony fanoušků, kteří budou cestovat mezi desítkami měst.
Americký prezident Donald Trump v pondělí naznačil, že právě jeho manželka Melania sehrála zásadní roli v tom, jak se změnil jeho postoj k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a jeho slibům o míru na Ukrajině.