V souvislosti s prohlubující se humanitární krizí v Pásmu Gazy se v Evropské unii stále hlasitěji ozývají výzvy k ráznějšímu postupu vůči Izraeli. V červnu 2025 například Španělsko, Irsko a Slovinsko požádaly o pozastavení platnosti Asociační dohody mezi EU a Izraelem. Švédsko pak apelovalo na sankce vůči izraelským ministrům, kteří aktivně podporují nelegální osidlování a blokují dvoustátní řešení konfliktu.
Na půdě Rady EU se proto očekává debata o návrhu vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaji Kallasové, která předložila deset možných sankcí vůči Izraeli. Ty lze shrnout do pěti hlavních kategorií:
1. Pozastavení Asociační dohody
Asociační dohoda mezi EU a Izraelem, platná od roku 2000, obsahuje tzv. lidskoprávní klauzuli. Tato doložka umožňuje přijmout „přiměřená opatření“ v případě vážného porušování lidských práv. Pozastavení dohody však vyžaduje jednomyslný souhlas všech 27 členských států, což se zdá být nepravděpodobné kvůli odporu například Německa, Maďarska nebo České republiky.
EU by však mohla jednostranně pozastavit spolupráci v konkrétních oblastech, jako je obchodní kapitola dohody, kde není jednomyslnost nutná.
2. Sankce proti jednotlivcům
Evropská unie má od roku 2020 mechanismus pro postihování jednotlivců odpovědných za závažné porušování lidských práv. Tento režim už byl aplikován na pět izraelských osadníků a tři subjekty na okupovaném Západním břehu.
V roce 2025 rozšířily některé státy – včetně Spojeného království, Austrálie nebo Kanady – sankce i na izraelské krajně pravicové ministry kvůli jejich výrokům podněcujícím násilí. USA uvalily ekonomické sankce na izraelské osadníky, ale nový prezident Donald Trump je v lednu 2025 zrušil.
Mezinárodní soudní dvůr již nařídil předběžná opatření v případu genocidy, který proti Izraeli podala Jihoafrická republika. Mezinárodní trestní soud navíc vydal zatykače na premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta. I to poskytuje EU právní základ pro další individuální sankce.
3. Obchodní sankce
Přímé obchodní sankce se zatím jeví jako málo pravděpodobné vzhledem k rozsáhlým ekonomickým vazbám – EU je největším izraelským obchodním partnerem. Přesto některé země zavedly dílčí opatření. Například Nizozemsko omezilo export vojenského materiálu a tzv. dvojího užití, Velká Británie pozastavila desítky zbrojních licencí a přerušila vyjednávání o nové obchodní dohodě s Izraelem.
Tyto kroky ukazují cestu, jak cíleně omezit vývoz technologií, které by mohly být zneužity k porušování lidských práv. Celkový dopad je však zatím omezený.
4. Zbrojní embargo
Uvalení úplného zbrojního embarga na Izrael je nepravděpodobné, především kvůli roli Německa a Itálie jako hlavních dodavatelů zbraní. Zatímco některé země jako Francie, Španělsko či Spojené království dodávky pozastavily, jejich podíl na celkovém izraelském importu zbraní je zanedbatelný. Izrael má navíc silný domácí obranný průmysl a sám patří mezi přední světové vývozce zbraní.
Bez zapojení klíčových partnerů jako USA nebo Německa by tedy embargo mělo spíše symbolický efekt.
5. Omezení akademické spolupráce
Stále větší tlak směřuje i na vyloučení Izraele z výzkumného programu Horizon Europe. Některé univerzity – zejména ve Španělsku, Nizozemsku a Belgii – přerušily spolupráci s izraelskými institucemi. Naproti tomu německé akademické prostředí takové kroky odmítá s tím, že izraelské univerzity podporují demokratické hodnoty.
Evropská komise zatím vyloučení Izraele odmítá s odkazem na zákaz diskriminace. Tento postoj ale vyvolává kritiku, protože v případě Ruska po invazi na Ukrajinu EU spolupráci s ruskými vědeckými institucemi rychle ukončila.
Objevují se rovněž obavy, že některé izraelské univerzity čerpající prostředky z Horizon Europe provádějí výzkum pro obranný průmysl, čímž by mohly porušovat podmínky programu, který má být určen výhradně pro civilní účely.
Zatímco reakce EU na ruskou invazi na Ukrajinu ukázala, že Unie umí být v otázce lidských práv razantní, v případě Izraele její váhavost odhaluje hluboké vnitřní rozpory a limity vyžadování jednomyslnosti.
Navzdory drobným posunům – například dohodě o lepším přístupu humanitární pomoci do Gazy – může přílišná opatrnost oddalovat účinné kroky. Pokud chce EU chránit palestinské civilisty a zároveň být vnímána jako důsledný a důvěryhodný globální aktér, musí své hodnoty promítnout do konkrétních činů. Sankce vůči Izraeli by mohly být jedním z takových kroků.
Princ z Walesu, William, otevřeně promluvil o tom, jak s Princeznou z Walesu, Catherine, řešili sdílení složitých rodinných událostí se svými dětmi. Konkrétně se jednalo o oznámení diagnózy rakoviny u Catherine a také u Krále Karla III.
Plány na mezinárodní stabilizační síly s mandátem OSN, které by měly odzbrojit Hamás v Gaze, čelí rostoucímu odporu. Spojené arabské emiráty (SAE) oznámily, že se nehodlají podílet na misi, neboť dosud nevidí jasný právní rámec pro její fungování. Toto rozhodnutí, oznámené vyslancem Dr. Anwarem Gargashou v Abú Dhabí, odráží širší pochybnosti arabských států o podmínkách rezoluce navržené Spojenými státy.
Kanadě byl 10. listopadu 2025 odebrán oficiální status země bez spalniček, a to v důsledku rozsáhlé epidemie, která v uplynulém roce postihla tisíce lidí. Toto rozhodnutí oznámila Panamerická zdravotnická organizace (PAHO), která funguje jako regionální pobočka Světové zdravotnické organizace (WHO) pro Ameriku. Epidemiologové tuto změnu očekávali, protože spalničky jsou extrémně nakažlivé a pokles míry proočkovanosti v Kanadě a dalších zemích zanechal mnoho dětí nechráněných.
Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro The Guardian prohlásil, že se na rozdíl od jiných západních lídrů Donalda Trumpa „nebojí“ a popřel zprávy, že jejich poslední setkání ve Washingtonu bylo bouřlivé. Uvedl, že s americkým prezidentem má „normální, obchodní a konstruktivní“ vztahy.
Britská veřejnoprávní stanice BBC obdržela dopis od týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém hrozí právními kroky kvůli kontroverznímu zpravodajství o jeho administrativě. Tato hrozba přichází v době hluboké krize důvěry v BBC, kterou zhoršila nedělní rezignace generálního ředitele Tima Davieho a nejvyšší šéfky zpravodajství Deborah Turnessové.
Zatímco mezinárodní společenství dlouhodobě naléhalo na Spojené státy, aby se aktivně podílely na řešení klimatické krize, před zahájením klíčových klimatických rozhovorů COP30 v brazilském Belému panuje mezi diplomaty tichá úleva z toho, že USA na nejvyšší úrovni zůstanou mimo. Pod vedením prezidenta Donalda Trumpa, který klimatickou krizi označuje za „největší podvod v dějinách“, totiž USA nejen ustoupily od klimatických opatření, ale otevřeně bojují za globální využívání fosilních paliv.
Pařížský soud rozhodl o předčasném ukončení vězeckého pobytu bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který byl v říjnu uvězněn kvůli spiknutí s cílem získat nelegální finanční prostředky na kampaň z Libye. Sarkozy, jenž si měl odpykat pětiletý trest, bude namísto toho podřízen „soudnímu dohledu“ a měl by být z věznice La Santé propuštěn již dnes odpoledne. Pro politika, který vedl zemi v letech 2007 až 2012, to představuje další dramatický zvrat.
Evropské země nemají jinou možnost než zvýšit věk odchodu do důchodu a provést hluboké reformy penzijních systémů, protože ty jsou neudržitelné v kontextu stárnoucí populace a klesající porodnosti. Ačkoliv jsou problémy známy, reformy často selhávají kvůli politickým tlakům a nedůvěře veřejnosti.
Absence Spojených států, které na konferenci COP30 v brazilském Belému zastoupené administrativou Donalda Trumpa nevyslaly vrcholné představitele, staví Evropskou unii do nepříjemné a nečekané role. EU, která dosud spoléhala na USA jako na „tlumič nárazů“ a hlavního vyjednavače, nyní ponese hlavní nápor požadavků a tlaků směřujících na bohaté země.
Před deseti lety, v prosinci 2015, byl na klimatické konferenci OSN v Paříži přijat Pařížská dohoda, kde se téměř všechny státy světa zavázaly snížit emise na nulovou čistou úroveň do roku 2050. Přestože tehdy panovala obrovská euforie a dohoda byla vnímána jako konec fosilních paliv, realita uplynulého desetiletí je jiná.
Američané, kteří v současné době cestují do zahraničí, jsou vystaveni zvýšenému zájmu a přímým dotazům místních obyvatel ohledně politické situace v USA a jejich názoru na prezidenta Donalda Trumpa. Konfrontace s politikou se stává běžnou součástí jejich cestovatelských zážitků, ať už se jedná o Dublin, karibský ostrov Svatý Martin nebo severní Norsko.