V souvislosti s prohlubující se humanitární krizí v Pásmu Gazy se v Evropské unii stále hlasitěji ozývají výzvy k ráznějšímu postupu vůči Izraeli. V červnu 2025 například Španělsko, Irsko a Slovinsko požádaly o pozastavení platnosti Asociační dohody mezi EU a Izraelem. Švédsko pak apelovalo na sankce vůči izraelským ministrům, kteří aktivně podporují nelegální osidlování a blokují dvoustátní řešení konfliktu.
Na půdě Rady EU se proto očekává debata o návrhu vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaji Kallasové, která předložila deset možných sankcí vůči Izraeli. Ty lze shrnout do pěti hlavních kategorií:
1. Pozastavení Asociační dohody
Asociační dohoda mezi EU a Izraelem, platná od roku 2000, obsahuje tzv. lidskoprávní klauzuli. Tato doložka umožňuje přijmout „přiměřená opatření“ v případě vážného porušování lidských práv. Pozastavení dohody však vyžaduje jednomyslný souhlas všech 27 členských států, což se zdá být nepravděpodobné kvůli odporu například Německa, Maďarska nebo České republiky.
EU by však mohla jednostranně pozastavit spolupráci v konkrétních oblastech, jako je obchodní kapitola dohody, kde není jednomyslnost nutná.
2. Sankce proti jednotlivcům
Evropská unie má od roku 2020 mechanismus pro postihování jednotlivců odpovědných za závažné porušování lidských práv. Tento režim už byl aplikován na pět izraelských osadníků a tři subjekty na okupovaném Západním břehu.
V roce 2025 rozšířily některé státy – včetně Spojeného království, Austrálie nebo Kanady – sankce i na izraelské krajně pravicové ministry kvůli jejich výrokům podněcujícím násilí. USA uvalily ekonomické sankce na izraelské osadníky, ale nový prezident Donald Trump je v lednu 2025 zrušil.
Mezinárodní soudní dvůr již nařídil předběžná opatření v případu genocidy, který proti Izraeli podala Jihoafrická republika. Mezinárodní trestní soud navíc vydal zatykače na premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta. I to poskytuje EU právní základ pro další individuální sankce.
3. Obchodní sankce
Přímé obchodní sankce se zatím jeví jako málo pravděpodobné vzhledem k rozsáhlým ekonomickým vazbám – EU je největším izraelským obchodním partnerem. Přesto některé země zavedly dílčí opatření. Například Nizozemsko omezilo export vojenského materiálu a tzv. dvojího užití, Velká Británie pozastavila desítky zbrojních licencí a přerušila vyjednávání o nové obchodní dohodě s Izraelem.
Tyto kroky ukazují cestu, jak cíleně omezit vývoz technologií, které by mohly být zneužity k porušování lidských práv. Celkový dopad je však zatím omezený.
4. Zbrojní embargo
Uvalení úplného zbrojního embarga na Izrael je nepravděpodobné, především kvůli roli Německa a Itálie jako hlavních dodavatelů zbraní. Zatímco některé země jako Francie, Španělsko či Spojené království dodávky pozastavily, jejich podíl na celkovém izraelském importu zbraní je zanedbatelný. Izrael má navíc silný domácí obranný průmysl a sám patří mezi přední světové vývozce zbraní.
Bez zapojení klíčových partnerů jako USA nebo Německa by tedy embargo mělo spíše symbolický efekt.
5. Omezení akademické spolupráce
Stále větší tlak směřuje i na vyloučení Izraele z výzkumného programu Horizon Europe. Některé univerzity – zejména ve Španělsku, Nizozemsku a Belgii – přerušily spolupráci s izraelskými institucemi. Naproti tomu německé akademické prostředí takové kroky odmítá s tím, že izraelské univerzity podporují demokratické hodnoty.
Evropská komise zatím vyloučení Izraele odmítá s odkazem na zákaz diskriminace. Tento postoj ale vyvolává kritiku, protože v případě Ruska po invazi na Ukrajinu EU spolupráci s ruskými vědeckými institucemi rychle ukončila.
Objevují se rovněž obavy, že některé izraelské univerzity čerpající prostředky z Horizon Europe provádějí výzkum pro obranný průmysl, čímž by mohly porušovat podmínky programu, který má být určen výhradně pro civilní účely.
Zatímco reakce EU na ruskou invazi na Ukrajinu ukázala, že Unie umí být v otázce lidských práv razantní, v případě Izraele její váhavost odhaluje hluboké vnitřní rozpory a limity vyžadování jednomyslnosti.
Navzdory drobným posunům – například dohodě o lepším přístupu humanitární pomoci do Gazy – může přílišná opatrnost oddalovat účinné kroky. Pokud chce EU chránit palestinské civilisty a zároveň být vnímána jako důsledný a důvěryhodný globální aktér, musí své hodnoty promítnout do konkrétních činů. Sankce vůči Izraeli by mohly být jedním z takových kroků.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un slíbil, že udělá „vše, co bude v jeho silách, aby pomohl“ Moskvě. Stalo se tak během dvouhodinového setkání s Vladimirem Putinem v Pekingu. Putin na oplátku pozval Kima k návštěvě Ruska, zatímco ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obvinil Putina, že novými údery na Ukrajinu projevuje „beztrestnost“.
Podle zprávy výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením bylo od 7. října 2023, kdy začala válka mezi Izraelem a Hamásem, v Gaze trvale postiženo nejméně 21 000 dětí.
Gigantická vojenská přehlídka v Pekingu, která se konala u příležitosti osmdesátého výročí konce druhé světové války, ukázala světu nejen modernizovaný arzenál čínské armády, ale také sjednocenou frontu Číny, Ruska a Severní Koreje. Prezidenti Si Ťin-pching a Vladimir Putin a severokorejský vůdce Kim Čong-un se na veřejnosti objevili poprvé společně, což je podle BBC vnímáno jako jasný signál Západu.
Kreml doufá, že prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, ve kterém tvrdí, že se Vladimir Putin, Kim Čong-un a Si Ťin-pching spiknuli proti Spojeným státům, bylo myšleno metaforicky.
Říjnové volby mohou postavit demokratické strany před zásadní dilema. Pokud hnutí ANO vyhraje, ale nebude schopno sestavit většinu bez extremistických sil, může být jedinou cestou k ochraně demokratického rámce nepohodlný kompromis. Spolupráce s Andrejem Babišem, ač politicky nákladná, se může stát pověstným menším zlem ve srovnání s návratem komunistické ideologie do exekutivy.
Podle analýzy A. Wess Mitchella, bývalého náměstka ministra zahraničí pro Evropu, je kritika nedávného setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce, které bylo označováno za ztrátu času a kapitulaci, špatným úsudkem. Mitchell tvrdí, že jde o strategický a potenciálně přelomový krok, který by mohl přinést Spojeným státům značné výhody.
Působivá vojenská přehlídka v Pekingu ukázala, že Čína má vojenskou sílu, která podporuje vizi prezidenta Si Ťin-pchinga o novém světovém řádu. Přehlídka, která se konala v centru Pekingu, byla promyšlenou ukázkou nejnovějších a high-tech zbraní. Podle analytiků oslovených CNN Čína v některých oblastech dokonce předstihuje své rivaly.
Vojenská přehlídka v Pekingu ukázala, že Čína ve své vojenské strategii sází na umělou inteligenci a drony.
Většina západních lídrů se rozhodla neúčastnit se čínské přehlídky „Dne vítězství“. Jedinými, kdo se akce zúčastnili, byli Robert Fico ze Slovenska a Aleksandar Vučić ze Srbska. Oba sice vyvolávají kontroverze, ale jejich důvody pro účast jsou podle BBC velmi odlišné.
Severokorejský vůdce Kim Čong-un se po vojenské přehlídce v Pekingu sešel s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Během rozhovorů, které proběhly vřelém duchu, slíbil, že bude Rusko podporovat v jakékoli situaci.
Na masivní vojenské přehlídce, která se konala v Pekingu u příležitosti osmdesátého výročí vítězství nad Japonskem ve druhé světové válce, představila Čína arzenál nových zbraní. Mezi nimi se objevily například laserové zbraně, hypersonické střely, gigantické podvodní drony a mezikontinentální balistické střely. Celá akce byla velkolepou demonstrací síly a jednoty Číny s jejími spojenci.
Slovenský premiér Robert Fico se dnes setkal v Pekingu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jejich jednání se soustředilo na válku proti Ukrajině, vztahy se západními zeměmi a ekonomickou spolupráci. Fico se v Číně účastní akcí k výročí kapitulace Japonska ve druhé světové válce, čímž se Slovensko stalo jedinou zemí EU, která je na těchto oslavách zastoupena.