Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.
Tuto volební houževnatost dokládají nedávné volby ve třech státech střední Evropy, kde se po předchozích porážkách a masových protestech vrátili populisté nebo jejich spojenci k moci.
V Česku se hnutí ANO pod vedením Andreje Babiše stalo největší stranou v posledních parlamentních volbách a směřuje k návratu do vlády. Babiš se tak stane premiérem čtyři roky po předchozí volební porážce, ke které vedly skandály s konfliktem zájmů a masové protesty.
Na Slovensku se Robert Fico, lídr strany Smer a tvrdý zastánce antiimigrační politiky, vrátil do funkce premiéra v roce 2023. Stalo se tak pět let poté, co rezignoval v důsledku lidových protestů, které vyvolala vražda investigativního novináře. Fico mezitím opustil podporu Ukrajiny a navázal užší vazby s Ruskem.
V Polsku prezidentský kandidát pravicové strany Právo a spravedlnost (PiS), Karol Nawrocki, těsně zvítězil v červnových prezidentských volbách 2025. Jeho vítězství přišlo necelé dva roky poté, co byla národně a sociálně konzervativní PiS odstraněna z vlády koalicí liberálů.
Podle komentátora Albina Sybery je odolnost populismu ve všech třech zemích založena na podobných faktorech, zejména na polarizaci a nespokojenosti s ekonomikou. Liberální a centristické strany nebyly schopny najít trvalé řešení ekonomické nespokojenosti, která pramení z rychlých změn, jako je například mizení tradičních výrobních pracovních míst. Populistické strany sice také nenabízejí dlouhodobá řešení, ale jsou mnohem úspěšnější v politickém zneužívání této nespokojenosti.
Populisty dále posiluje jejich schopnost nabídnout jasnou vizi – často silný smysl pro národní identitu odkazující k údajné „zlaté éře“, což se shoduje s Trumpovým heslem „Udělejme Ameriku znovu skvělou“. Steven Levitsky, profesor politologie na Harvardu, tvrdí, že krajní pravice je v současné době jedinou silou ve většině západních demokracií, která má skutečnou ideologii, vášeň a projekt.
Současná politika se stále méně točí kolem tradiční osy levice-pravice, ale spíše se dělí na kosmopolitní (městské, liberální, sekulární) a populistické (venkovské, národně-etnické, náboženské) linie. Bývalý americký velvyslanec Eric Rubin varoval, že spoléhání centristických stran na obranu demokratických ideálů nemusí být účinné. Mnozí lidé na světě jsou totiž ochotni vyměnit část svobody za ekonomickou jistotu nebo národní bezpečnost.
Nejextrémnějším příkladem je Maďarsko, kde Viktor Orbán, kterého Trump považuje za vzor, vyhrál čtyři volby v řadě za pomoci manipulace s volebními obvody a ovládnutí institucí. Rubin varuje, že americká trajektorie má blízké paralely s Maďarskem a že kombinace ekonomického otřesu a cílevědomého ideologického projektu k udržení moci představuje vážnou hrozbu pro demokracii. Úspěch populismu podle něj spočívá v nalezení způsobu, jak si udržet a uchvátit moc, a to bez ohledu na přání většiny.
Napětí na Blízkém východě o uplynulém víkendu opět dramaticky vzrostlo. Velitel íránského námořnictva Šahram Írání v neděli veřejně pohrozil útokem na americkou letadlovou loď USS Abraham Lincoln. Írán hodlá na plavidlo i celou jeho doprovodnou skupinu zaútočit různými typy raket moře-moře v momentě, kdy se dostanou na dostřel.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj využil své nečekané turné po státech Perského zálivu k upevnění obranných vazeb v regionu, který v posledních dnech čelí stupňující se letecké kampani ze strany Íránu. Kyjev uzavřel klíčové desetileté dohody o spolupráci v oblasti protivzdušné obrany s Katarem a Saúdskou Arábií, přičemž podobný dokument se připravuje i se Spojenými arabskými emiráty.
Obyvatelé Španělska, Francie nebo Velké Británie si v posledních letech zvykají na neobvyklý úkaz: oblohu zbarvenou do sytě oranžova a hustý nažloutlý opar. Tento fenomén, doprovázený takzvaným „krvavým deštěm“, který zanechává na autech a oknech vrstvu jemného rezavého prachu, má svůj původ tisíce kilometrů daleko. Evropa se totiž kvůli klimatickým změnám ocitá přímo v cestě prachových mračen ze Sahary.
Snaha o denuklearizaci Severní Koreje se zdá být v současné geopolitické situaci již nereálnou ambicí. Během únorového sjezdu vládní strany Kim Čong-un jasně deklaroval, že jaderný status země, zakotvený v ústavě z roku 2023, je naprosto nezvratný. Pchjongjang sice naznačuje ochotu k dialogu se Spojenými státy, ale pouze pod podmínkou, že Washington upustí od své „absurdní snahy“ o jaderné odzbrojení poloostrova a uzná současnou pozici Severní Koreje.
Válka v Íránu naplno odhalila kritickou slabinu evropských armád: jejich naprostou závislost na dovozu ropy. Evropa totiž importuje více než 90 % suroviny potřebné k výrobě leteckého paliva. V případě vleklé krize by tak hrozilo, že vojenská letadla zůstanou kvůli nedostatku pohonných hmot uzemněna.
Měsíc poté, co americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslali svá letadla bombardovat Írán, začínají na dveře Oválné pracovny klepat staré pravdy o vedení války. Ukazuje se, že neschopnost poučit se z minulosti staví Donalda Trumpa před nelehkou volbu. Pokud se mu nepodaří s Teheránem uzavřít dohodu, bude muset buď vyhlásit vítězství, kterému nikdo neuvěří, nebo konflikt dále eskalovat.
Velká Británie by mohla čelit nedostatku léků již během několika týdnů, pokud bude pokračovat válečný konflikt s Íránem. Odborníci varují, že narušení dodavatelských řetězců může zasáhnout vše od běžných léků na bolest až po náročnou léčbu rakoviny. Vedle horší dostupnosti hrozí také citelné zdražování medikamentů.
Světová meteorologická organizace (WMO) vydala nejnovější varovnou zprávu, která vykresluje stav naší planety v temných barvách. Podle odborníků se klimatický systém Země ocitl v největší nerovnováze, jakou kdy historie zaznamenala. Planeta v současnosti pohlcuje mnohem větší množství tepelné energie, než kolik je schopna vyzařovat zpět do vesmíru, což vytváří nebezpečný přebytek tepla.
Geopolitické napětí v karibské oblasti dosahuje nového vrcholu. Ruský ropný tanker Anatolij Kolodkin se blíží ke břehům Kuby, což analytici vnímají jako přímý test odhodlání administrativy Donalda Trumpa udržet námořní blokádu ostrova. Moskva ve středu oficiálně potvrdila, že zásilka paliva je deklarována jako humanitární pomoc, která má zmírnit následky energetického kolapsu sužujícího Havanu.
Podle nejnovějších informací zpravodajských služeb, které zveřejnila agentura Reuters, se Spojeným státům a jejich spojencům podařilo během prvního měsíce války zlikvidovat pouze přibližně třetinu íránského arzenálu raket a bezpilotních letounů. Tato zjištění jsou v přímém rozporu s nedávnými prohlášeními prezidenta Donalda Trumpa, který tvrdil, že teheránské zásoby byly z velké části vymazány a zemi zbývá jen „velmi málo raket“.
Od vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem na konci února 2026 se Hormuzský průliv stal jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Írán v reakci na útoky cílí na komerční plavidla, což vedlo k faktickému uzavření této strategické tepny. Přestože prezident Donald Trump vydal Teheránu ultimátum a vyzval spojence z NATO k pomoci, americká armáda zatím nepřistoupila k přímému silovému zajištění průjezdu.
Otázka, zda mají Spojené státy připravený plán pro „den poté“ v Íránu, se stává naprosto klíčovou. Historie západních intervencí na Blízkém východě totiž ukazuje, že samotné vojenské vítězství je málokdy problémem; skutečná katastrofa podle expertů obvykle přichází až s neschopností spravovat zemi po pádu starého režimu. Příklad Iráku z roku 2003, kde rozpuštění armády a státní správy vedlo k chaosu a vzestupu terorismu, slouží jako mrazivé varování.