The Guardian: Česko nabízí varovný pohled na odolnost populistických sil

Andrej Babiš odevzdal hlas ve sněmovních volbách. (3.10.2025)
Andrej Babiš odevzdal hlas ve sněmovních volbách. (3.10.2025), foto: Martin Huf / INCORP images
Klára Marková 10. listopadu 2025 17:48
Sdílej:

Zatímco americké Demokraty povzbudily nedávné volební úspěchy, zkušenosti zemí střední a východní Evropy nabízejí varovný pohled na odolnost populistických sil. Ukazují, že ani výrazné volební vítězství nemusí stačit k trvalému oslabení populistických hnutí, jako je to spojené s Donaldem Trumpem. Trump sám dokázal, že poražení populisté se mohou vrátit, když po prohře v roce 2020 zvítězil v prezidentských volbách 2024.

Tuto volební houževnatost dokládají nedávné volby ve třech státech střední Evropy, kde se po předchozích porážkách a masových protestech vrátili populisté nebo jejich spojenci k moci.

V Česku se hnutí ANO pod vedením Andreje Babiše stalo největší stranou v posledních parlamentních volbách a směřuje k návratu do vlády. Babiš se tak stane premiérem čtyři roky po předchozí volební porážce, ke které vedly skandály s konfliktem zájmů a masové protesty.

Na Slovensku se Robert Fico, lídr strany Smer a tvrdý zastánce antiimigrační politiky, vrátil do funkce premiéra v roce 2023. Stalo se tak pět let poté, co rezignoval v důsledku lidových protestů, které vyvolala vražda investigativního novináře. Fico mezitím opustil podporu Ukrajiny a navázal užší vazby s Ruskem.

V Polsku prezidentský kandidát pravicové strany Právo a spravedlnost (PiS), Karol Nawrocki, těsně zvítězil v červnových prezidentských volbách 2025. Jeho vítězství přišlo necelé dva roky poté, co byla národně a sociálně konzervativní PiS odstraněna z vlády koalicí liberálů.

Podle komentátora Albina Sybery je odolnost populismu ve všech třech zemích založena na podobných faktorech, zejména na polarizaci a nespokojenosti s ekonomikou. Liberální a centristické strany nebyly schopny najít trvalé řešení ekonomické nespokojenosti, která pramení z rychlých změn, jako je například mizení tradičních výrobních pracovních míst. Populistické strany sice také nenabízejí dlouhodobá řešení, ale jsou mnohem úspěšnější v politickém zneužívání této nespokojenosti.

Populisty dále posiluje jejich schopnost nabídnout jasnou vizi – často silný smysl pro národní identitu odkazující k údajné „zlaté éře“, což se shoduje s Trumpovým heslem „Udělejme Ameriku znovu skvělou“. Steven Levitsky, profesor politologie na Harvardu, tvrdí, že krajní pravice je v současné době jedinou silou ve většině západních demokracií, která má skutečnou ideologii, vášeň a projekt.

Současná politika se stále méně točí kolem tradiční osy levice-pravice, ale spíše se dělí na kosmopolitní (městské, liberální, sekulární) a populistické (venkovské, národně-etnické, náboženské) linie. Bývalý americký velvyslanec Eric Rubin varoval, že spoléhání centristických stran na obranu demokratických ideálů nemusí být účinné. Mnozí lidé na světě jsou totiž ochotni vyměnit část svobody za ekonomickou jistotu nebo národní bezpečnost.

Nejextrémnějším příkladem je Maďarsko, kde Viktor Orbán, kterého Trump považuje za vzor, vyhrál čtyři volby v řadě za pomoci manipulace s volebními obvody a ovládnutí institucí. Rubin varuje, že americká trajektorie má blízké paralely s Maďarskem a že kombinace ekonomického otřesu a cílevědomého ideologického projektu k udržení moci představuje vážnou hrozbu pro demokracii. Úspěch populismu podle něj spočívá v nalezení způsobu, jak si udržet a uchvátit moc, a to bez ohledu na přání většiny.

Stalo se