Experti: Evropské země nemají na výběr. Musí zvýšit věk odchodu do důchodu

Ilustrační foto
Ilustrační foto, foto: Pixabay
Klára Marková 10. listopadu 2025 13:45
Sdílej:

Evropské země nemají jinou možnost než zvýšit věk odchodu do důchodu a provést hluboké reformy penzijních systémů, protože ty jsou neudržitelné v kontextu stárnoucí populace a klesající porodnosti. Ačkoliv jsou problémy známy, reformy často selhávají kvůli politickým tlakům a nedůvěře veřejnosti.

Příkladem politického selhání je Francie, kde premiér Sébastien Lecornu v říjnu 2025 odložil nepopulární důchodové reformy (zvýšení věku odchodu do důchodu o dva roky, na 64 let) až na rok 2027.

Toto rozhodnutí Socialisté oslavili jako vítězství, zatímco podnikatelská sféra reptala a ratingová agentura S&P snížila Francii úvěrový rating kvůli rozpočtovým obavám. Naproti tomu Dánsko již schválilo zvýšení věku odchodu do důchodu na 70 let do roku 2040, přičemž ho automaticky upravuje každých pět let v souladu s prodlužující se délkou života.

Evropské průběžné penzijní systémy byly navrženy v době zcela odlišných demografických podmínek. Dnes méně lidí přispívá do systému, z něhož více lidí čerpá finance po delší dobu. Zároveň technologické změny snižují podíl příjmů z práce na hrubém domácím produktu (HDP). Řešení, ačkoliv je ekonomicky a demograficky podloženo, se politicky hroutí, jakmile se v ulicích objeví protesty.

Autoři, kteří provedli případovou studii ve Španělsku s aplikovatelnými poznatky pro celou Evropu, navrhují vícedimenzionální přístup, který se zaměří na výdaje i příspěvky a zároveň kompenzuje ty, kteří budou reformami nejvíce zasaženi. Klíčem k udržitelné a politicky životaschopné reformě je pět hlavních prvků:

1) Zavedení faktoru udržitelnosti

Výše počátečních důchodů by se měla automaticky přizpůsobovat očekávané délce života dané skupiny. Kdo odejde dříve, bude pobírat nižší důchod, protože ho bude čerpat delší dobu. Tím se vytvoří incentiva k prodloužení pracovní kariéry.

2) Automatická pravidla pro udržitelnost

Aktualizace penzijních práv by měla být navázána na pravidla zajišťující finanční udržitelnost, ne pouze na inflaci, která v prostředí nízkého růstu produktivity vede k neudržitelnému stavu.

3) Výpočet důchodu z celé kariéry

Důchody by měly být počítány z příspěvků za celou pracovní dráhu, nikoli jen za posledních 25 let. Vyloučení počátečních let zvýhodňuje nejlépe vydělávající a podfinancovává systém.

4) Zrušení stropů na příspěvky při zachování maximálního důchodu

Nejlépe vydělávající by platili více do systému, aniž by za to obdrželi vyšší důchod.

5) Jednorázová kompenzace

Pracovníkům a důchodcům, kteří reformami ztratí, by měla být nabídnuta jednorázová kompenzace ve formě likvidních aktiv, financovaná případně z veřejného dluhu. Tento přechodný prvek je zásadní pro zabránění sociálnímu odmítnutí a následnému zrušení reforem.
 
Tyto komplexní kroky nejenže zlepšují finanční udržitelnost systému a snižují budoucí výdaje, ale také motivují k delšímu pracovnímu životu a podporují soukromé úspory. Alternativou k reformám je, jak ukazují výpočty pro Španělsko, nevyhnutelné podstatné zvýšení daní. Například ve Španělsku by to znamenalo nutnost zvýšit průměrnou DPH o 9 procentních bodů, z 16 % na 25 %, aby byl současný systém udržitelný. Odkládáním nepopulárních rozhodnutí o důchodech politici jen připravují půdu pro budoucí ještě nepopulárnější zvyšování daní.

Témata:
Stalo se