Před deseti lety, v prosinci 2015, byl na klimatické konferenci OSN v Paříži přijat Pařížská dohoda, kde se téměř všechny státy světa zavázaly snížit emise na nulovou čistou úroveň do roku 2050. Přestože tehdy panovala obrovská euforie a dohoda byla vnímána jako konec fosilních paliv, realita uplynulého desetiletí je jiná.
Z pohledu atmosféry bylo posledních deset let pomalým horečným snem, během něhož znečištění z fosilních paliv nadále rok od roku stoupalo. Od přijetí dohody se do atmosféry uvolnilo na 300 gigatun uhlíku. To přispělo k zesílení klimatických katastrof, od mohutného hurikánu, který zasáhl Portoriko v roce 2017, až po dosud nejsilnější atlantickou bouři, která udeřila na Jamajku v říjnu 2025.
Bylo to také desetiletí, kdy vlády, které slíbily snížit emise, nadále schvalovaly nové projekty na fosilní paliva. Spojené státy navíc dvakrát zvolily do nejvyššího úřadu Donalda Trumpa, který zrušil miliardy dolarů na projekty čisté energie a veřejně prohlásil, že změna klimatu je „největší podvod, jaký byl kdy spáchán“. Ironií je, že vědci v tomto období zjistili, že některé hrozby klimatických změn naopak podcenili. Například v roce 2025 bylo oznámeno, že Země překročila jeden z prvních bodů zvratu – v důsledku oteplování se velká část korálových útesů nedokáže zotavit.
Klíčovým cílem Pařížské dohody bylo omezit globální oteplování na 1,5 °C nad předindustriální úroveň. Tento cíl, který zastánci zranitelných zemí propagovali heslem „1,5 pro přežití“, je nyní téměř jistě nedosažitelný nebo již překročený. Přesto to neznamená totální selhání. Každá ušetřená tuna znečištění, které zadržuje teplo, činí svět bezpečnějším pro budoucí generace. Jamie Henn, spoluzakladatel 350.org, přirovnal současné dění k epizodě „Impérium vrací úder“ – tedy k fázi, kdy se vše rozpadá.
Navzdory tomu existují důvody k optimismu. Jean Su, ředitelka pro energetickou spravedlnost v Centru pro biologickou rozmanitost, upozornila, že světoví lídři v roce 2023 na konferenci COP v Dubaji poprvé přidali do Pařížské dohody formulaci vyzývající k odklonu od fosilních paliv, což je klíčový krok k řešení kořenů klimatické krize.
Obrovským pozitivem je rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie. V první polovině roku 2025 obnovitelné zdroje poprvé předstihly uhlí jako hlavní světový zdroj energie. Očekává se, že vítr a solární energie uspokojí 90 % nové poptávky po elektřině v tomto roce. Podle Energy and Climate Intelligence Unit (Energy and Climate Intelligence Unit) probíhá instalace solární energie patnáctkrát rychleji, než se předpovídalo v roce 2015.
Navíc je zřejmá silná podpora veřejnosti. Průzkum z roku 2024 ukázal, že 89 % světové populace upřednostňuje silnější politické kroky v oblasti změny klimatu. Dokonce i ve Spojených státech 79 % registrovaných voličů podporuje setrvání v Pařížské dohodě. Klimatičtí aktivisté plánují využít tuto supervětšinu a prosazují například Smlouvu o nešíření fosilních paliv.
Ačkoliv ekonomické trendy naznačují, že přechod na čistou energii je nevyhnutelný, otázkou zůstává, zda bude dostatečně rychlý a spravedlivý. Kongres COP30 v Brazílii bude dalším důležitým krokem. Autor textu vzpomíná na delegaci z Marshallových ostrovů, nížinného tichomořského státu ohroženého stoupající hladinou moře, a na pocit naléhavosti a optimismu, který panoval v Paříži. Tato naléhavost by neměla být zapomenuta.
V jižním Španělsku u obce Adamuz v provincii Córdoba došlo k tragické srážce dvou rychlovlaků na frekventované trati spojující Madrid s Andalusií. Prvotní zprávy hovořily o dvou obětech, ale krátce nato se počet potvrzených mrtvých zvýšil na pět a následně na nejméně 21. Nejméně sto dalších cestujících utrpělo zranění a někteří zůstali po nárazu uvězněni v troskách.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu svolal naléhavou schůzku se svými hlavními poradci, aby projednal nejnovější krok Donalda Trumpa, vytvoření takzvané „Rady míru“ pro Gazu. Izraelskou stranu pobouřilo především to, že Spojené státy s nimi vznik tohoto orgánu vůbec nekonzultovaly. Úřad premiéra se nechal slyšet, že celý projekt je v přímém rozporu s oficiální politikou Izraele a nebyl s ním nijak koordinován.
Hrozba amerického prezidenta Donalda Trumpa, která má donutit západní spojence k souhlasu s anektováním Grónska pod pohrůžkou dalšího poškození vzájemného obchodu, nemá v moderní historii obdoby. Ačkoli jsme za poslední rok byli svědky mnoha neobvyklých ekonomických ultimát, toto prohlášení podle BBC překračuje veškeré dosavadní hranice a posouvá nás do zcela surreálné a nebezpečné oblasti. Pokud budeme brát Trumpova slova vážně, jde o formu ekonomické války, kterou Bílý dům vede proti svým nejbližším partnerům.
Prezident Donald Trump v poslední době opakovaně rozvířil debatu o možnosti zrušení nadcházejících listopadových voleb do Kongresu. Jeho úvahy pramení z obav, že by republikáni mohli ztratit kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů i Senátem, což by zásadně ochromilo jeho schopnost vládnout. Podle posledních průzkumů CNN se totiž prezident potýká s nízkou popularitou napříč všemi sledovanými tématy.
Francouzský prezident Emmanuel Macron stojí v čele skupiny evropských lídrů, kteří požadují tvrdou odvetu proti Spojeným státům. Reaguje tak na rozhodnutí Donalda Trumpa uvalit cla na země podporující dánskou suverenitu nad Grónskem. Macron prosazuje aktivaci takzvaného nástroje proti nátlaku (Anti-Coercion Instrument), kterému se v bruselských kuloárech přezdívá obchodní „bazuka“. Tento mocný nástroj byl původně navržen k ochraně před ekonomickým šikanováním ze strany Číny a umožňuje EU zavést cla či investiční omezení.
Dánská premiérka Mette Frederiksenová rezolutně prohlásila, že „Evropa se nenechá vydírat“ v reakci na nejnovější hrozbu Donalda Trumpa. Americký prezident totiž oznámil záměr uvalit desetiprocentní cla na osm členských států NATO, pokud nepodpoří jeho plán na prodej Grónska Spojeným státům.
V Moldavsku byl v sobotu objeven vrak ruského bezpilotního letounu typu Gerbera. Na zřícený stroj narazil náhodný lovec u vesnice Nucareni v okrese Telenesti. Tato lokalita se nachází přibližně 54 kilometrů od hranic s válkou zmítanou Ukrajinou.
Analytici a vojenští experti varují, že rok 2026 může být pro Vladimira Putina klíčovým momentem, kdy se pokusí upevnit svůj historický odkaz. Zatímco pozornost světa se upírá k mírovým jednáním na Ukrajině, v zákulisí sílí obavy, že šéf Kremlu pouze čeká na vhodnou příležitost k další agresi. Jeho cílem by se tentokrát mohl stát malý stát na hranicích NATO, čímž by přímo otestoval jednotu a odhodlání celé Aliance.
Slovenský premiér Robert Fico se v soukromém sídle amerického prezidenta Donalda Trumpa na Floridě zúčastnil neformálního jednání, které označil za velmi otevřené. Hlavními tématy jejich rozhovoru byly energetická bezpečnost, situace v Evropské unii a probíhající válka na Ukrajině. Setkání, kterého se účastnili i šéfové diplomacií obou zemí Juraj Blanár a Marco Rubio, proběhlo přímo v prezidentově obývacím pokoji, což Fico vnímá jako projev mimořádné důvěry.
Obyvatelé Ukrajiny v těchto dnech procházejí mimořádně těžkou zkouškou, protože čelí nejmrazivější zimě za dlouhá léta. Kyjevanka Kateryna Skurydina popsala, že musí spát v mnoha vrstvách oblečení a termoprádle pod hromadou přikrývek. Společnost v posteli jí dělá bezsrstý kocour Pušok, jehož přirozeně vysoká tělesná teplota jí slouží jako živý termofor. Od ničivých ruských úderů na energetickou síť z počátku ledna se totiž topení v jejím bytě téměř nespustilo.
Španělský premiér Pedro Sánchez se ostře opřel do snah amerického prezidenta Donalda Trumpa o ovládnutí Grónska. V rozhovoru pro deník La Vanguardia prohlásil, že případná americká invaze na toto autonomní dánské území by udělala z Vladimira Putina nejšťastnějšího člověka na planetě. Podle Sáncheze by takový krok ze strany USA legitimoval ruskou agresi na Ukrajině a zasadil smrtelnou ránu Severoatlantické alianci.
Americký prezident Donald Trump v nejnovějším rozhovoru pro server Politico otevřeně vyzval ke svržení íránského režimu a ukončení sedmatřicetileté vlády ajatolláha Alího Chameneího. Podle Trumpa nastal čas, aby si Írán hledal nové vedení, které zemi vyvede z izolace a bídy. Prezidentova slova přicházejí v době, kdy v Íránu po vlně brutálního potlačování protestů začíná opadat největší napětí.