Chtěl ukončit válku, místo toho se stal otloukánkem. Nechá se Trump zmanipulovat Putinem?

Zlomový moment nastal během mírových rozhovorů v Istanbulu, které sám Trump inicioval jako první přímý pokus o diplomatický průlom od začátku ruské invaze v roce 2022. Zatímco Zelenskyj do Turecka přiletěl osobně s početnou delegací špičkových diplomatů, Kreml zcela ostentativně poslal jen nízko postavený tým v čele s Vladimirem Medinským – prezidentovým poradcem a autorem přepisovaných ruských učebnic dějepisu. Putin svou neúčastí vyslal jasný signál – o kompromis nestojí.

Zelenskyj podle informací zveřejněných serverem Politico tento okamžik využil k jasnému vzkazu Washingtonu. „Jsem tady. Myslím, že to je velmi jasný vzkaz,“ prohlásil v Istanbulu, čímž dal najevo, že Ukrajina bere vyjednávání vážně. Naproti tomu Moskva předvedla klasickou hru na diplomatickou kamufláž – účast jen symbolická, návrhy povrchní, výstupy nulové.

Donald Trump však zůstává ve svém postoji k Rusku zdrženlivý. Během návštěvy Kataru lakonicky poznamenal: „Proč by tam Putin jezdil, když tam nejsem já?“ — a přiznal, že o své účasti také uvažoval, ovšem pouze za podmínky, že by se účastnil i ruský prezident. Jeho výmluvy tak působí rozporně, zvlášť když ještě několik dní před summitem tvrdil, že by do Turecka mohl vyrazit.

Chování Kremlu přitom nedávalo žádné známky snahy o seriózní dialog. Složení ruské delegace bylo do posledního momentu utajováno, chyběl ministr zahraničí Sergej Lavrov, a Medinskij, známý především svými ideologickými výpady, místo konstruktivních návrhů přivezl rétoriku bez obsahu. I to jasně signalizovalo, že Moskva hledá další zástěrku, jak prodlužovat válku a zároveň rozklížit jednotu Západu.

Zelenskyj po předchozí hádce s prezidentem Trumpem a viceprezidentem JD Vancem v Oválné pracovně zvolil novou taktiku — amerického lídra již nekritizuje přímo, ale doufá, že ho ruská neochota sama přivede k prozření. Ukrajinský prezident vsadil na Trumpovu netrpělivost a věří, že jeho zkušenost s Putinem postupně přinese frustraci z neúspěšné snahy o diplomatický průlom.

Podle ukrajinského pohledu je ruská strategie zcela průhledná. Kreml nemá zájem o žádné příměří, dokud Kyjev nepřijme podmínky, které by znamenaly konec jeho suverenity. Mezi požadavky Moskvy stále patří závazek, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO, zůstane geopoliticky neutrální, odevzdá Krym i okupované oblasti na východě a vzdá se samostatného rozhodování v zahraniční politice.

Ruská taktika, již Putin s oblibou uplatňuje, spočívá v tom, že vnucuje pořadí kroků: nejprve uzavření dohody podle ruských podmínek, a až poté teprve příměří. Tato metoda vychází z logiky síly – Kreml získá, co chce, a teprve pak nabídne iluzi klidu.

Trump zatím tento scénář přihlíží. Přestože ve svých posledních vystoupeních naznačil možnost zavedení přísnějších sankcí vůči Moskvě, prakticky žádné nové kroky neudělal. I v této situaci tak Rusko udává tempo, a Trump se ocitá v roli pasivního pozorovatele. Tato situace připomíná syrský scénář, kde Kreml využil mlžení, podmínky a vágní výrazy k tomu, aby udržel iniciativu.

Klíčová otázka tak zůstává nezodpovězena: kdy se Trump konečně unaví? Ukrajina pro něj nikdy nebyla prioritou, nýbrž komplikací v jeho snu o „resetu“ vztahů s Ruskem. A právě proto Putin nikdy neříká rozhodné „ne“ – ponechává Trumpovi naději, že dohoda je na dosah. Naději, která nikdy nenastane.

Zelenskyj však sází na jinou kartu – osobní přístup, diplomatickou vytrvalost a snahu ukázat, kdo je skutečný sabotér míru. Věří, že právě jeho konstruktivní postoj a Putinovo systematické vyhýbání se zodpovědnosti přimějí Trumpa přiklonit se na stranu Kyjeva.