V dramatické přetahované o vliv a pozornost amerického prezidenta Donalda Trumpa se zdá, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj získává navrch. Po svém znovuzvolení se Trump rozhodl sehrát roli prostředníka mezi válčící Ukrajinou a Ruskem, ovšem Zelenskyj stále doufá, že ho dokáže přimět k poznání kruté reality — Vladimir Putin nemá o skutečný mír zájem a pouze využívá jednání jako nástroj k oddalování, aby mohl realizovat své maximalistické cíle.
Zlomový moment nastal během mírových rozhovorů v Istanbulu, které sám Trump inicioval jako první přímý pokus o diplomatický průlom od začátku ruské invaze v roce 2022. Zatímco Zelenskyj do Turecka přiletěl osobně s početnou delegací špičkových diplomatů, Kreml zcela ostentativně poslal jen nízko postavený tým v čele s Vladimirem Medinským – prezidentovým poradcem a autorem přepisovaných ruských učebnic dějepisu. Putin svou neúčastí vyslal jasný signál – o kompromis nestojí.
Zelenskyj podle informací zveřejněných serverem Politico tento okamžik využil k jasnému vzkazu Washingtonu. „Jsem tady. Myslím, že to je velmi jasný vzkaz,“ prohlásil v Istanbulu, čímž dal najevo, že Ukrajina bere vyjednávání vážně. Naproti tomu Moskva předvedla klasickou hru na diplomatickou kamufláž – účast jen symbolická, návrhy povrchní, výstupy nulové.
Donald Trump však zůstává ve svém postoji k Rusku zdrženlivý. Během návštěvy Kataru lakonicky poznamenal: „Proč by tam Putin jezdil, když tam nejsem já?“ — a přiznal, že o své účasti také uvažoval, ovšem pouze za podmínky, že by se účastnil i ruský prezident. Jeho výmluvy tak působí rozporně, zvlášť když ještě několik dní před summitem tvrdil, že by do Turecka mohl vyrazit.
Chování Kremlu přitom nedávalo žádné známky snahy o seriózní dialog. Složení ruské delegace bylo do posledního momentu utajováno, chyběl ministr zahraničí Sergej Lavrov, a Medinskij, známý především svými ideologickými výpady, místo konstruktivních návrhů přivezl rétoriku bez obsahu. I to jasně signalizovalo, že Moskva hledá další zástěrku, jak prodlužovat válku a zároveň rozklížit jednotu Západu.
Zelenskyj po předchozí hádce s prezidentem Trumpem a viceprezidentem JD Vancem v Oválné pracovně zvolil novou taktiku — amerického lídra již nekritizuje přímo, ale doufá, že ho ruská neochota sama přivede k prozření. Ukrajinský prezident vsadil na Trumpovu netrpělivost a věří, že jeho zkušenost s Putinem postupně přinese frustraci z neúspěšné snahy o diplomatický průlom.
Podle ukrajinského pohledu je ruská strategie zcela průhledná. Kreml nemá zájem o žádné příměří, dokud Kyjev nepřijme podmínky, které by znamenaly konec jeho suverenity. Mezi požadavky Moskvy stále patří závazek, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO, zůstane geopoliticky neutrální, odevzdá Krym i okupované oblasti na východě a vzdá se samostatného rozhodování v zahraniční politice.
Ruská taktika, již Putin s oblibou uplatňuje, spočívá v tom, že vnucuje pořadí kroků: nejprve uzavření dohody podle ruských podmínek, a až poté teprve příměří. Tato metoda vychází z logiky síly – Kreml získá, co chce, a teprve pak nabídne iluzi klidu.
Trump zatím tento scénář přihlíží. Přestože ve svých posledních vystoupeních naznačil možnost zavedení přísnějších sankcí vůči Moskvě, prakticky žádné nové kroky neudělal. I v této situaci tak Rusko udává tempo, a Trump se ocitá v roli pasivního pozorovatele. Tato situace připomíná syrský scénář, kde Kreml využil mlžení, podmínky a vágní výrazy k tomu, aby udržel iniciativu.
Klíčová otázka tak zůstává nezodpovězena: kdy se Trump konečně unaví? Ukrajina pro něj nikdy nebyla prioritou, nýbrž komplikací v jeho snu o „resetu“ vztahů s Ruskem. A právě proto Putin nikdy neříká rozhodné „ne“ – ponechává Trumpovi naději, že dohoda je na dosah. Naději, která nikdy nenastane.
Zelenskyj však sází na jinou kartu – osobní přístup, diplomatickou vytrvalost a snahu ukázat, kdo je skutečný sabotér míru. Věří, že právě jeho konstruktivní postoj a Putinovo systematické vyhýbání se zodpovědnosti přimějí Trumpa přiklonit se na stranu Kyjeva.
Karlos Vémola zřejmě má alespoň nějakou šanci se dostat z vazby. V posledních dnech se mluví o tom, že by se mohl dostat ven na kauci. Nyní se objevily další podrobnosti k tomuto scénáři. Peníze by podle nich dalo na stůl hned několik lidí.
Nevyzpytatelné je počasí v Česku během posledních dní. Po sněhové nadílce následovala epizoda, kdy opakovaně hrozil výskyt nebezpečné ledovky. Další změnu přinese druhá polovina tohoto týdne. Meteorologové očekávají inverzi.
Nejtěžší moderátorskou disciplínou jsou samozřejmě přímé televizní přenosy. Vyzkoušel si je i Karel Šíp, jenž v živém vysílání zažil asi nejtěžší okamžiky ve své desítky let trvající kariéře. Jak na to dnes vzpomíná?
Íránská justice oficiálně popřela zprávy o tom, že by plánovala popravu šestadvacetiletého Erfana Soltáního, který byl zadržen během nedávných masových nepokojů. Organizace pro lidská práva Hengaw přitom začátkem týdne varovala, že rodina mladého muže byla informována o jeho popravě naplánované na tuto středu. Soltání, majitel obchodu s oblečením, se stal symbolem pro tisíce zadržených Íránců, u nichž panují obavy z nespravedlivých a bleskových procesů.
Dánský ministr zahraničí a jeho grónská kolegyně odletěli do Washingtonu s nadějí, že najdou pochopení u ministra zahraničí Marca Rubia. Místo klidného dialogu je však v Bílém domě čekal tvrdý střet s JD Vancem. Viceprezident USA si za poslední rok vybudoval pověst politika s otevřeně nepřátelským postojem k evropským vládám, což v Bruselu i Kodani vyvolává čiré zděšení.
Spojené státy se ocitají na hraně dalšího zásadního vojenského rozhodnutí. Zatímco se svět ještě nestihl vzpamatovat ze svržení režimu Nicoláse Madura ve Venezuele, pozornost administrativy Donalda Trumpa se nyní naplno přesunula k Íránu. Situace v Teheránu je nejnapjatější za poslední roky a tamní režim čelí nebývalému tlaku z ulice i ze zahraničí. Pro globální trhy však Írán nepředstavuje jen další „padající domino“, ale strategický nervový uzel, jehož destabilizace může mít drtivé dopady na světovou ekonomiku.
Situace v Minneapolisu se v noci na čtvrtek dramaticky vyhrotila poté, co federální agent postřelil a zranil muže, který na něj měl podle oficiálních zpráv zaútočit. Incident okamžitě zažehl nové kolo násilných nepokojů v ulicích, kde se policie a federální složky střetly se stovkami demonstrantů.
Administrativa Donalda Trumpa se loni v létě prezentovala nálety na íránská jaderná zařízení jako jeden ze svých největších vojenských triumfů. Tehdy americké stealth bombardéry B-2 shodily čtrnáct obřích bomb na dva klíčové objekty bez jediné vlastní ztráty. Nyní však prezident Trump hrozí Teheránu novou odvetou v reakci na brutální potlačování protivládních protestů, které si podle aktivistů vyžádalo tisíce životů. Analytici se však shodují, že případný nový útok by vypadal zcela jinak než loňská operace, protože podpora demonstrantů vyžaduje jiný přístup.
Americký prezident Donald Trump opět potvrdil svou pověst nepředvídatelného lídra, který si užívá roli dirigenta globálního chaosu. Zatímco celý svět se zatajeným dechem čekal, zda Spojené státy zahájí ničivý úder na Írán, Trump o této otázce války a míru hovořil v Oválné pracovně během akce na podporu plnotučného mléka ve školách. Mezi vzpomínkami na dětství a nabízením pět dní staré lahve mléka novinářům jen tak mimochodem prohodil, že útok na Teherán možná odloží, protože mu jakési zdroje slíbily zastavení poprav demonstrantů.
Americká veřejnost se staví velmi odmítavě k plánům prezidenta Donalda Trumpa na ovládnutí Grónska. Podle čerstvého průzkumu stanice CNN, který realizovala agentura SSRS, se proti snaze získat toto dánské autonomní území vyjádřilo hned 75 % Američanů. Pro Trumpův záměr rozšířit území Spojených států hlasovala pouhá čtvrtina dotázaných, což naznačuje, že prezidentovy ambice narážejí na domácí scéně na silný odpor.
Oznámení amerického vyslance Steva Witkoffa o zahájení druhé fáze mírového plánu pro Gazu může na první pohled působit jako pevně daný harmonogram, ve skutečnosti jde však spíše o směs ambiciózních vizí, vyjednávacích pozic a nápadů, jejichž prosazení bude nesmírně komplikované. Washington se snaží udržet diplomatickou dynamiku i přesto, že první fáze technicky vzato ještě neskončila. Stále totiž nebyli vráceni všichni rukojmí, respektive jejich ostatky, což byla původně nepřekročitelná podmínka pro jakýkoli další pokrok.
Poté, co americký prezident Donald Trump opakovaně pohrozil násilnou anexí Grónska, zareagovaly evropské mocnosti nevídaným krokem. Německo, Francie, Norsko a Švédsko začaly na největší ostrov světa vysílat své vojenské jednotky. Tato operace, probíhající pod dánským vedením a názvem Arctic Endurance (Arktická odolnost), má za cíl podpořit suverenitu Dánska a vyslat Washingtonu jasný vzkaz, že Grónsko není na prodej.
