Příští rok bude podle vědců výjimečný. Dojde k přepólování magnetických pólů Slunce

CME jsou masivní bubliny ohně, které vystřelují z nejvzdálenější vrstvy Slunce zvané koróna. Výron koronální hmoty, složený z nabitých částic, může vážit až bilion kilogramů a dosáhnout rychlosti až tři tisíce kilometrů za sekundu. Může se vydat jakýmkoli směrem, včetně směrem k Zemi. Při nejvyšší rychlosti by CME urazilo vzdálenost sto padesát milionů kilometrů mezi Zemí a Sluncem za patnáct hodin. Profesor R. Ramesh z Indického institutu astrofyziky, hlavní výzkumník nejdůležitějšího ze sedmi vědeckých přístrojů na palubě Aditya-L1, uvádí, že zatímco v období normální nebo nízké aktivity Slunce vysílá dva až tři CME denně, příští rok se očekává, že jich bude deset nebo i více.

Studium CME je jedním z nejdůležitějších vědeckých cílů první indické sluneční mise, říká profesor Ramesh. Výrony poskytují příležitost dozvědět se více o hvězdě v centru naší sluneční soustavy a zároveň činnosti probíhající na Slunci ohrožují infrastrukturu na Zemi i ve vesmíru. Výrony koronální hmoty jen zřídka představují přímé ohrožení lidského života, ale ovlivňují život na Zemi tím, že způsobují geomagnetické bouře, které mají dopad na počasí v blízkém vesmíru. V něm se nachází téměř jedenáct tisíc satelitů, včetně sto třiceti šesti indických.

Profesor Ramesh vysvětluje, že nejkrásnějšími projevy CME jsou polární záře, které jsou jasným důkazem putování nabitých částic ze Slunce k Zemi. Tyto jevy však mohou způsobit poruchu veškeré elektroniky na satelitu, vyřadit z provozu elektrické sítě a ovlivnit meteorologické a komunikační satelity. Nejsilnější zaznamenaná sluneční bouře, takzvaná Carringtonova událost z roku 1859, vyřadila telegrafní linky po celém světě. Novější události byly zaznamenány v roce 1989, kdy byla vyřazena část elektrické sítě v Quebecu a šest milionů lidí zůstalo bez proudu na devět hodin. V listopadu 2015 narušila sluneční aktivita řízení letového provozu, což vedlo k chaosu ve Švédsku a na některých dalších evropských letištích.

V únoru 2022 NASA ohlásila, že CME vedl ke ztrátě třiceti osmi komerčních satelitů. Profesor Ramesh říká, že pokud dokážeme sledovat, co se děje na sluneční koróně, a zachytit sluneční bouři nebo výron koronální hmoty v reálném čase, zaznamenat jeho teplotu v místě vzniku a sledovat jeho trajektorii, může to sloužit jako včasné varování. Díky tomu je možné vypnout elektrické sítě a satelity a přesunout je z nebezpečí.

Existují i další sluneční mise, které sledují Slunce, ale Aditya-L1 má oproti ostatním, včetně Observatoře Slunce a Heliosféry (SOHO) vyslané společně NASA a ESA, výhodu při pozorování koróny. Koronograf na Aditya-L1 má přesnou velikost, která mu umožňuje téměř napodobit Měsíc, plně zakrývajíc fotosféru Slunce. Díky tomu mu poskytuje nepřetržitý pohled na téměř celou korónu dvacet čtyři hodin denně, tři sta šedesát pět dní v roce, a to i během zatmění a zákrytů, vysvětluje profesor Ramesh. Koronograf tedy funguje jako umělý Měsíc, blokuje jasný povrch Slunce, aby umožnil vědcům nepřetržitě pozorovat jeho slabou vnější korónu. To skutečný Měsíc dělá jen během zatmění.

Navíc je tato mise jediná, která dokáže studovat erupce ve viditelném světle, což jí umožňuje měřit teplotu a tepelnou energii CME. To jsou klíčové indicie, které ukazují, jak silný by CME byl, kdyby směřoval k Zemi, říká profesor Ramesh. V rámci přípravy na období maximální sluneční aktivity příští rok, IIA spolupracovala s NASA na studiu dat, které Aditya-L1 získala z jednoho z největších CME dosud zaznamenaných. Profesor Ramesh uvádí, že tento výron vznikl 13. září 2024 v 00:30 GMT. Jeho hmotnost byla dvě stě sedmdesát milionů tun, což je pro srovnání ledovec, který potopil Titanic, měl jeden a půl milionu tun.

Teplota při jeho vzniku byla jeden a osm desetin milionu stupňů Celsia a energetický obsah odpovídal dvěma celým dvěma desetinám milionu megatun TNT. Atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki měly srovnatelnou sílu patnáct kilotun, respektive dvacet jedna kilotun. Přestože tato čísla znějí neuvěřitelně, profesor Ramesh jej popisuje jako „středně velký“. Asteroid, který vyhubil dinosaury na Zemi, měl sílu sto milionů megatun a během maximálního cyklu aktivity Slunce bychom podle něj mohli vidět CME s energetickým obsahem i vyšším. Profesor Ramesh říká, že onen vyhodnocený CME považuje za událost, ke které došlo, když bylo Slunce v normální fázi aktivity. Toto nyní nastavuje referenční bod, který použijeme k vyhodnocení toho, co nás čeká, až nastane maximální cyklus aktivity, říká. Získané poznatky nám pomohou vypracovat protiopatření, která mají být přijata k ochraně satelitů v blízkém vesmíru, a také nám pomohou získat lepší pochopení prostoru v blízkosti Země, dodává.