Debata o nutnosti a prospěšnosti hospodářského růstu se v akademických kruzích výrazně proměňuje. Mezi vědci zabývajícími se udržitelností a klimatem roste skepse ohledně toho, zda je neustálý ekonomický růst nezbytný pro dosažení sociálních a ekologických cílů. Někteří odborníci podle webu The Conversation dokonce tvrdí, že by se od hospodářského růstu jako ústředního politického cíle mělo zcela upustit, protože snaha o něj je v rozporu s dodržováním planetárních limitů.
Tento posun v myšlení se však neodráží u široké veřejnosti. Nová studie, která zkoumala názory téměř 17 000 lidí ve 13 evropských zemích s cílem porozumět pohledu občanů na roli růstu při budování udržitelné společnosti, odhalila výrazný kontrast s akademickými diskusemi. Jasná většina Evropanů, bezmála 60 %, věří, že hospodářský růst je pro dosažení sociálních a ekologických cílů nezbytný. Jasně skeptický postoj naopak zastává méně než jeden z deseti respondentů. Pro většinu veřejnosti není růst něčím, co je třeba omezovat, ale naopak základem moderní společnosti, který umožňuje financovat ochranu životního prostředí a zvyšovat životní spokojenost.
Výsledky ukazují hlubokou propast mezi veřejným míněním a postoji klimatických expertů. V dřívějších průzkumech se pro podporu růstu vyslovilo pouze kolem 14 % vědců, zatímco většina byla skeptická nebo lhostejná. Zatímco tedy mezi unijními experty je skepse vůči růstu rozšířená, mezi řadovými občany zůstává menšinovým názorem. Akademické debaty často prezentují vztah mezi expanzí ekonomiky a ochranou přírody jako zásadní konflikt, lidé to však jako protiklad nevnímají. Zastánci hospodářského růstu nevykazují o nic menší obavy ze změny klimatu ani neodmítají klimatická opatření. Růst pro ně nepředstavuje cíl sám o sobě, ale spíše prostředek k dosažení širších společenských cílů.
Data navíc vyvracejí předpoklad, že podpora ekonomického růstu pramení čistě ze sobectví a snahy o materiální blahobyt. Pro-růstové postoje totiž silně korelují také s hodnotami, jako jsou rovnost, sociální spravedlnost a kolektivní blahobyt. Mnoho lidí tak vnímá hospodářský růst jako způsob, jak podpořit společnost jako celek. Míra podpory se však napříč Evropou liší. Ze speciálně sestaveného indexu vyplývá, že podpora růstu bývá nižší v bohatších a rovnostářštějších státech, kde jsou základní potřeby obyvatel již široce zajištěny. V takovém prostředí se lidé cítí méně závislí na další ekonomické expanzi. Rozdíly se projevují i v pohledu na podobu klimatické politiky, kdy kritici růstu preferují regulace a zákazy emisních aktivit, zatímco zastánci růstu upřednostňují veřejné investice a dotace.
Pro politiky představuje tato propast mezi vědeckou komunitou a veřejností značnou výzvu. Klimatická opatření musí být dostatečně ambiciózní, aby řešila ekologická rizika, zároveň však musí odpovídat tomu, jak občané vnímají hospodářský a sociální pokrok. Pokud budou politické kroky rámovány způsobem, který budí dojem, že ohrožuje ekonomickou stabilitu nebo veřejné služby, mohou narazit na odpor i u populace, která má jinak z klimatických změn obavy.
Pokud mají myšlenky odmítající růst hrát v politice větší roli, musí se jasněji propojit s každodenními starostmi lidí o pracovní místa, bezpečnost a životní úroveň. V opačném případě bude nutné politický narativ o centrální roli hospodářského růstu mnohem přesvědčivěji uvést do souladu s environmentálními cíli. Rozhodující totiž bude, jak občané vnímají roli růstu ve svých životech, a toto vnímání zůstává pevně zakotveno v myšlence, že růst je součástí řešení, nikoli problému.
Americký prezident Donald Trump označil novou ropnou dohodu s Venezuelou za největší ropný obchod v historii lidstva. Zjištění deníku The Guardian však ukazují, že tento projekt čelí řadě právních i logistických překážek a hrozí mu úplný kolaps. Americká administrativa sice tvrdí, že získá kontrolu nad obrovskými zásobami ropy, odborníci ale její prohlášení označují za zavádějící. Projekt navíc naráží na americké i venezuelské zákony a klíčové ropné společnosti se od něj distancují.
Ruské armádní síly se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského záměrně zaměřují na civilní infrastrukturu a školy v Kyjevě. Cílem těchto intenzivních útoků je vytvořit na obyvatele hlavního města takový tlak, aby byli nuceni metropoli opustit. Ruská taktika se podle ukrajinské hlavy státu snaží vyvolat dojem síly a zároveň ochromit chod klíčových institucí. Moskva tímto postupem do značné míry navazuje na svou strategii z počátku plnohodnotné invaze, kdy se pokoušela ukrajinské centrum moci zásadním způsobem destabilizovat.
Kanadský ministerský předseda Mark Carney potvrdil, že jeho vláda prověřovala teoretickou možnost amerického vojenského zásahu proti Kanadě. V rozhovoru pro deník The New York Times označil tento scénář za extrémní riziko s nízkou pravděpodobností, avšak s potenciálně devastujícími dopady. Podle jeho slov je povinností každého lídra provádět důkladné řízení rizik a připravit se i na ty nejméně pravděpodobné události. Dodal, že by bylo neodpovědné podobnou možnost zcela ignorovat.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.
