Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Základem úvah o oslabení íránského vlivu se stala zpráva analytické společnosti Kpler, která mapovala situaci v námořní přepravě v průběhu září. Získaná data ukázala výrazný nárůst objemu přepravované surové ropy skrze americko-ománský plavební koridor v blízkosti ománského pobřeží. Během posledního týdne zmíněného měsíce prošlo tímto úsekem 13,2 milionu barelů ropy denně. S výjimkou samotného Íránu opouštělo Blízký východ celkově nejméně 16,5 milionu barelů ropy denně, čímž se export víceméně vrátil na hodnoty běžné před vypuknutím války.
Přesná číselná fakta o pohybu tankerů je však obtížné nezávisle ověřit, neboť plavidla při průjezdu průlivem vypínají své automatické identifikační systémy. Posádky se tímto způsobem snaží vyhnout odhalení a zamezit případným raketovým nebo dronovým útokům z íránské strany. Bezpečnost plavby v oblasti aktivně zajišťuje americké námořnictvo, které plavidla chrání a zachycuje příchozí údery. Provoz celé vojenské operace stojí miliony dolarů denně, přičemž celkové náklady na válečný konflikt dosahují desítek miliard a podle některých odhadů ze střední části roku přesáhly stomiliardovou hranici.
Přibližně čtyřicet procent ropy z regionu v současnosti odchází alternativními cestami mimo samotný Hormuzský průliv. Zbývající část suroviny proudící průlivem využívá stále efektivnější systém kyvadlové dopravy s tankery kotvícími u přístavů Fudžajra a Suhár. K dispozici jsou také ropovody vedoucí přes území Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů k Rudému moři nebo k východnímu pobřeží SAE. Klíčovou roli mezi těmito náhradními trasami hraje především saúdskoarabský Východo-západní ropovod.
Írán a spřátelené milice takzvané osy odporu se opakovaně pokoušejí narušit plynulost dopravy jak v průlivu, tak na alternativních trasách. Iráckým milicím podporovaným Teheránem se v září podařilo zasáhnout čerpací stanici saúdského ropovodu a dočasně vyřadit tok ropy k Rudému moři. Jemenští Hútíové zároveň pokračují v útocích na námořní plavidla v průlivu Báb al-Mandab a sám Írán dál zasahuje lodě přímo v Hormuzu. Tato vojenská opatření mají čím dál omezenější dopad, neboť ochota riskovat při přepravě energií roste a Rijád dokázal poškozený ropovod opravit během několika dnů.
Rostoucí odolnost regionu vede řadu pozorovatelů k názoru, že íránský režim dlouho neodolá, zvláště pod tlakem americké námořní blokády a zpřísněných ekonomických sankcí. Snaha Washingtonu ekonomicky zničit Teherán a donutit ho k jednacímu stolu však naráží na odhodlání íránského vedení udržet pozice. Hlavním motivem íránského státu v tomto konfliktu je totiž jeho vlastní přežití za jakoukoli cenu. Zatímco západní logika předpokládá kapitulaci pro úlevu od tlaku, Teherán vnímá válku jako existenční a snaží se vytvořit podmínky, které zabrání opakování konfliktu v budoucnu.
Cílem amerických a izraelských představitelů od počátku konfliktu zůstává celková změna režimu v Íránu. Prezident Donald Trump zpočátku tvrdil, že boje skončí během několika dnů či týdnů, přičemž spoléhal na podobný scénář jako při dřívější reformě režimu ve Venezuele. Tento záměr však selhal a Bílý dům byl nucen volit mezi kapitulací před volbami a dalším stupňováním tlaku na kolaps íránského státu. Írán si je těchto záměrů plně vědom a ví, že jednostranné ustoupení bez bezpečnostních záruk by vedlo pouze k dalšímu napadení pod záminkou diplomacie.
Íránské vedení dávalo v minulosti opakovaně najevo, že diplomacii a válku vnímá jako spojené nádoby. Režim v Teheránu je ochoten snášet masivní ekonomické i vojenské škody a riskovat i vnitřní rozpad společnosti, jen aby zabránil své porážce. To potvrdily i události z konce září, kdy Írán v reakci na odmítnutí svého diplomatického návrhu po Valném shromáždění OSN zasáhl tři obchodní lodě v Hormuzském průlivu. Teherán tím dal jednoznačně najevo, že je schopen pokračovat v boji a vyhrocovat situaci podle vlastního uvážení.
Blížící se americké parlamentní volby dávají Teheránu dodatečnou motivaci k dalším úderům na klíčové přepravní trasy. Donald Trump čelí historicky nízkým preferencím a hrozbě ztráty většiny v Kongresu, což by otevřelo cestu k vyšetřování kroků jeho administrativy. Probíhající souboj nervů mezi oběma státy nicméně vyčerpává obě strany konfliktu. Zatímco Spojené státy čelí úbytku raketových zásob i klesající podpoře veřejnosti, Írán se potýká s hlubokou hospodářskou krizí a nedostatkem legitimity vlastního režimu.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.
Velká Británie zahájila krizová jednání s evropskými spojenci o možném uvolnění nouzových zásob nafty po nátlaku ze strany administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. Washington pohrozil evropským zemím úplným zákazem vývozu americké nafty, pokud Německo, Francie a další státy neuvolní své strategické rezervy. Cílem Bílého domu je srazit rostoucí ceny paliv před nadcházejícími listopadovými kongresovými volbami v USA.
Spojené státy vysílají na Blízký východ již třetí údernou skupinu letadlové lodi. Americký prezident Donald Trump zároveň varoval, že po nadcházejících kongresových volbách může dojít k dalšímu vyostření konfliktu a novým úderům proti Íránu. Tento krok podtrhuje rostoucí složitost válečného konfliktu s Teheránem, u kterého Trump původně sliboval, že potrvá pouze několik týdnů, ale v současnosti se nachází v patové situaci.
Je jasné, že probíhající babí léto se každým dnem chýlí ke konci. Dobrá zpráva ale nepochybně spočívá v tom, že ještě alespoň během prvního říjnového víkendu má pokračovat. Nejvyšší teploty budou ve volných dnech stoupat nad 20 stupňů.