Lidé si doma zdánlivě nevinnou činností devastují zdraví, zjistili vědci

Akademici původně začali analyzovat vzorky pevných částic z pěti příměstských a venkovských městeček na severovýchodě Spojených států. Vědci se zaměřili na drobné částice draslíku, které se uvolňují právě při spalování dřeva, a sledovali, zda se v denních vzorcích objevují společně s částicemi olova.

Data sbíraná během sedmi zimních období odhalila jasnou spojitost mezi oběma prvky. V období, kdy denní vzorky vykazovaly vyšší koncentraci částic ze spalování dřeva, stoupalo v ovzduší i množství olova, což se přímou úměrou potvrdilo ve čtyřech z pěti zkoumaných měst.

Vedoucí výzkumného týmu profesor Richard Peltier uvedl, že spalování dřeva produkuje značné množství znečištění a malá, ale měřitelná část tohoto znečištění obsahuje právě tento silný neurotoxin. Doktorandka Tricia Henegan, která je hlavní autorkou studie, doplnila, že palivové dřevo je populární volbou po celém světě, přičemž obavy vědeckého týmu z rizik pro veřejné zdraví se jednoznačně potvrdily.

Projekt byl následně rozšířen na dalších 22 měst po celých Spojených státech. Vztah mezi přítomností olova a draslíku se v jednotlivých lokalitách lišil, přičemž nejsilnější vazbu vědci zaznamenali v oblasti Skalnatých hor. Zohledněním teplotních faktorů vědci posílili svůj závěr, že dodatečné olovo v ovzduší pochází skutečně ze spalování dřeva.

Naměřené koncentrace sice nedosahovaly zákonných limitů platných ve Spojených státech, odborníci však upozorňují, že jakákoli expozice tomuto těžkému kovu je pro lidský organismus škodlivá. Olovo se od dvacátých let minulého století masivně šířilo do půdy i oceánů kvůli olovnatému benzínu, přičemž negativní dopady průmysl dlouho tajil. Dnes je vědecky uznáno, že olovo škodí lidem v jakékoli fázi života.

Drobné částice olova v zimním období běžně měří i přístroje v britských městech, kde lidé rovněž topí dřevem. Dosud se toto znečištění připisovalo zejména spalování odpadního dřeva, které bylo v minulosti natřeno starými barvami s obsahem olova. Nová americká studie však ukazuje, že toxický kov pochází ze samotného dřeva, což znamená, že riziko představuje jakékoli spalování dřevní hmoty.

Henegan vysvětlila, že nejlogičtějším vysvětlením je vstřebávání olova z půdy, kam se dostalo v minulých dekádách z výfukových plynů. Stromy ho zřejmě absorbují společně s živinami a vodou, načež se kov ukládá v jejich tkáních a zůstává tam až do momentu, kdy je dřevo spáleno.

Konstrukce starých i moderních kamen navíc podle dalších výzkumů dosahuje tak vysokých teplot, že se olovo při hoření snadno stává součástí kouře. Že se nejedná o nový problém, potvrzuje i starší švédská studie z roku 2003, která zjistila prokazatelně vyšší hladinu olova v domácnostech vytápěných dřevem ve srovnání s těmi, které dřevo nepoužívaly. Podle Henegan je využívání dřeva jako zdroje energie přežitkem minulosti, který s sebou nese negativní důsledky pro kvalitu ovzduší a veřejné zdraví.