Ledovce v pohoří Pamír ve Střední Asii patřily k těm posledním na světě, které zůstávaly stabilní, nebo dokonce rostly, zatímco jiné tají. Nová studie však naznačuje, že tato anomálie se zřejmě chýlí ke konci, což bude mít závažné důsledky pro miliony lidí závislých na vodě z ledovců v letních měsících. Střední Asie s vrcholy přesahujícími 7 000 metrů je po Arktidě a Antarktidě třetí největší zásobárnou ledu na planetě. Oblast zahrnující pohoří Pamír a Hindúkuš je proto nazývána „třetí pól“.
Na rozdíl od polárních ledovců se některé ledovce v Pamíru, zejména v Tádžikistánu, zdály být imunní vůči rostoucím globálním teplotám. Bývalá sovětská republika za posledních třicet let ztratila přes tisíc ze svých zhruba 14 000 ledovců, avšak několik jich zůstalo stabilních. Tato výjimka, známá jako „anomálie Pamír-Karakoram“, však zřejmě končí.
Glacioložka Francesca Pellicciottiová z Rakouského institutu pro vědu a technologii (ISTA) uvedla, že se jednalo o jediné ledovce na světě, které byly v dobrém stavu a některé od začátku tisíciletí dokonce nabíraly na hmotě. Nejnovější pozorování však naznačují, že ledovce nyní začínají ustupovat. Výsledky jejího výzkumu v Tádžikistánu, který začal v roce 2021 za přispění švýcarských institucí, byly publikovány v září v časopise Nature Communication Earth & Environment.
Tyto ledovce představují klíčový vodní zdroj pro obyvatele a zemědělství v regionu, zvláště v letních měsících, kdy je srážek málo. Dodávají čerstvou vodu přibližně 80 milionům lidí v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu. Pellicciottiová se svým výzkumem snaží monitorovat vývoj ledovcových mas a zároveň pochopit, proč některé ledovce i přes rostoucí globální teploty rostly.
Některé studie naznačují možný vliv katabatických větrů, tedy proudů studeného vzduchu, které se tvoří podél svahů strmějších ledovců. Tyto větry snižují teplotu vzduchu nad ledovcem a mohly by zpomalovat jeho tání. Mezinárodní tým studoval vývoj ledovce v povodí Kyzylsu v severozápadním Pamíru.
Přímá terénní měření sněhových srážek, rovnováhy hmoty a vodních zdrojů umožnila vědcům rekonstruovat chování ledovce od roku 1999 do roku 2023. Pellicciottiová uvádí: „Zaznamenali jsme významný zlomový bod v roce 2018: od toho roku začal ledovec ztrácet na hmotě.“ Anomálie již nedokázala udržet ledovec ve zdravém stavu.
Satelitní data již dříve naznačovala tento směr v regionálním měřítku. Studie ISTA však identifikovala možnou příčinu tohoto úbytku: výrazný pokles sněhových srážek, a tedy i akumulace sněhu na ledovci. Pellicciottiová ovšem zdůrazňuje, že omezené monitorování těchto a dalších ledovců ve Střední Asii, zejména po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, ztěžuje vyvození definitivních závěrů o konci anomálie Pamír-Karakoram. „Stále si nemůžeme být jisti, zda to, co začalo v roce 2018, je skutečně trvalý trend, a nikoli jen přirozená fluktuace,“ poznamenala.
Anomálie Pamír-Karakoram je výjimkou v regionu, který se potýká se stále rychlejším táním ledovců. Například v pohoří Ťan-šan, táhnoucím se z Uzbekistánu do Číny, ustupují ledovce čtyřikrát rychleji než je globální průměr. V Kyrgyzstánu se celková plocha ledu od 70. let zmenšila o přibližně 16 % a do roku 2050 by se mohla zmenšit na polovinu. Uvedl to Ryskul Usubalijev, šéf Středoasijského institutu pro aplikované geovědy. Usubalijev dodává, že ledovce na hřebenech pod 4 500–4 600 metry jsou odsouzeny k zániku.
Atmosférické oteplování a úbytek sněhových srážek nejsou jediné příčiny tání ledovců. K tání přispívají i částečky prachu z pouští a suchých oblastí Střední Asie, které se usazují na povrchu ledovce. Tyto sedimenty snižují schopnost ledu odrážet sluneční záření, a tím zvyšují absorpci tepla.
Ledovce Tádžikistánu a Kyrgyzstánu napájejí řeky Amudarja a Syrdarja, dva hlavní vodní toky Střední Asie, které jsou klíčové pro zavlažování polí a výrobu elektřiny. Podle Zprávy OSN o světovém rozvoji vodních zdrojů může změna klimatu, intenzivní zemědělství a růst populace zhoršit nedostatek vody v níže položených státech. Nedostatek vody by mohl eskalovat přeshraniční konflikty. Státy v horním toku, jako Tádžikistán a Kyrgyzstán, chtějí naplnit svá rezervoáry pro výrobu elektřiny a vytápění v zimě. Naopak níže položené země, jako je Uzbekistán, potřebují vodu k zavlažování polí a obrovských bavlníkových plantáží.
Místní inženýři a nevládní organizace se snaží bojovat proti nedostatku vody umělými ledovci. Tyto ledové stavby umožňují akumulaci vody v zimě a její postupné uvolňování v létě. Voda z horských pramenů je vedena podzemními trubkami do níže položených oblastí, kde po vynoření zamrzá a vytváří ledové nánosy. V Kyrgyzstánu již bylo vytvořeno více než 30 umělých ledovců.
Francesca Pellicciottiová považuje toto poměrně jednoduché a levné řešení za možnou variantu boje s nedostatkem vody, avšak pouze v malém měřítku. Podle ní by bylo účinnější ukládat vodu do umělých rezervoárů. Vlády středoasijských zemí proto budují nové umělé nádrže. Jen Kyrgyzstán plánuje do roku 2028 vybudovat více než sto takových nádrží. Země v horním toku, jako například Uzbekistán, také za podpory OSN a EU experimentují s efektivnějšími zavlažovacími systémy. Cílem všech těchto projektů je shromáždit každou kapku vody a využít ji co nejúsporněji.
Válka v Íránu, která naplno propukla po zahájení amerických a izraelských úderů 28. února 2026, uvrhla světové trhy do chaosu. Ceny energií vyletěly strmě vzhůru a ropa typu Brent, která se ještě koncem února prodávala za zhruba 70 dolarů za barel, bleskově překonala hranici 100 dolarů. I když cena k 10. březnu mírně klesla na 90 dolarů díky prohlášení Donalda Trumpa o brzkém konci války, nejistota v Evropě trvá.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu stojí před zásadním politickým testem. Poté, co dekády budoval svou kariéru na slibu bránit Izrael před íránským nepřítelem a označoval současný střet za „osudové tažení za samotnou existenci“, se nyní zdá, že válka s Íránem skončí dříve, než dojde k pádu tamního režimu. Přestože se Izraeli podařilo při leteckém úderu zlikvidovat nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, naděje na okamžitou změnu režimu v Teheránu slábnou.
Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek ostře napadl novináře za to, že podle něj nedostatečně pozitivně informují o vojenském tažení Spojených států proti Íránu. Během tiskové konference v Pentagonu označil dosavadní kampaň za bezprecedentní úspěch a obvinil média ze záměrného zlehčování zisků, kterých Washington na bojišti dosáhl.
Íránské islámské revoluční gardy (IRGC) v pátek odpoledne oznámily, že zahájily rozsáhlý raketový útok na Izrael. Tato operace je podle íránské státní agentury Tasním vedena jako společný úder s libanonským hnutím Hizballáh. Do útoku se zapojilo námořnictvo IRGC i jednotky operující s drony, které spolupracují s touto ozbrojenou skupinou napojenou na Teherán.
Americký prezident Donald Trump se v souvislosti s probíhajícím konfliktem s Íránem ocitá na komplikované křižovatce. Ačkoliv se v úvodních fázích operace „Epic Fury“ (Epický hněv) neváhal prohlásit za vítěze, objektivní pohled na situaci naznačuje, že Spojené státy mají k definitivnímu triumfu daleko.
Budoucnost íránského vedení je po dvou týdnech intenzivních amerických a izraelských útoků zahalena nejistotou. Americký ministr obrany Pete Hegseth v pátek prohlásil, že nový íránský nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí byl při náletech zraněn a je pravděpodobně znetvořen. Tato tvrzení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho skutečné schopnosti ovládat zemi v době vrcholícího válečného konfliktu.
Vztah mezi Spojenými státy a Izraelem bývá ve Washingtonu často vykreslován jako naprosto jednotný, zejména pokud jde o přístup k Íránu. Analytik Leon Hadar však upozorňuje, že tato „tradiční moudrost“ je mýtem. Ačkoliv obě země sdílejí určité obavy, jejich skutečné válečné cíle a strategické priority se v mnoha ohledech zásadně rozcházejí.
Severní Korea reagovala na nedávné americko-izraelské útoky proti Íránu sice odsuzujícím, ale překvapivě zdrženlivým tónem. Ačkoliv se Pchjongjang ještě před týdnem tvářil otevřeně k dialogu s Washingtonem, vojenská operace zaměřená na změnu režimu v Íránu jej postavila do složité situace. Írán je totiž dlouhodobým diplomatickým a vojenským partnerem režimu Kim Čong-una.
V íránských městech dnes ráno propukly masivní demonstrace u příležitosti Dne Al-Quds, kterým Írán každoročně vyjadřuje podporu Palestincům. Letošní ročník však provází mimořádné napětí. Ulice Teheránu, Mašhadu i dalších center zaplnily davy lidí třímajících portréty nového nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího a jeho zesnulého otce Alího.
Americký prezident Donald Trump vyjádřil pochybnosti o zdravotním stavu nového íránského nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího. V rozhovoru pro stanici Fox News uvedl, že je lídr pravděpodobně „poškozen“, i když v nějaké formě zřejmě stále žije. Reagoval tak na první oficiální projev nového vůdce, který ovšem Chameneí nepřednesl osobně, nýbrž prostřednictvím hlasatele státní televize za doprovodu statických snímků.
Bývalý německý ministr hospodářství Robert Habeck varuje, že po znovuzvolení Donalda Trumpa do Bílého domu vstoupil svět do éry, kdy se politickou zbraní stává naprosto vše. Zatímco během ruské invaze na Ukrajinu byla hlavní zbraní energetika, nyní se podle něj útoky vedou skrze cla, technologie a další strategické oblasti.
Počasí bylo v posledních dnech na březen poměrně teplé. Nadcházející víkend by to měl změnit, vyplývá z předpovědiČeského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Místy může dokonce napadnout až sedm centimetrů nového sněhu.
