Další důkaz, jak extrémní počasí dopadá na Zemi: Tají už i ledovce, které ustály všechno

Na rozdíl od polárních ledovců se některé ledovce v Pamíru, zejména v Tádžikistánu, zdály být imunní vůči rostoucím globálním teplotám. Bývalá sovětská republika za posledních třicet let ztratila přes tisíc ze svých zhruba 14 000 ledovců, avšak několik jich zůstalo stabilních. Tato výjimka, známá jako „anomálie Pamír-Karakoram“, však zřejmě končí.

Glacioložka Francesca Pellicciottiová z Rakouského institutu pro vědu a technologii (ISTA) uvedla, že se jednalo o jediné ledovce na světě, které byly v dobrém stavu a některé od začátku tisíciletí dokonce nabíraly na hmotě. Nejnovější pozorování však naznačují, že ledovce nyní začínají ustupovat. Výsledky jejího výzkumu v Tádžikistánu, který začal v roce 2021 za přispění švýcarských institucí, byly publikovány v září v časopise Nature Communication Earth & Environment.

Tyto ledovce představují klíčový vodní zdroj pro obyvatele a zemědělství v regionu, zvláště v letních měsících, kdy je srážek málo. Dodávají čerstvou vodu přibližně 80 milionům lidí v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu. Pellicciottiová se svým výzkumem snaží monitorovat vývoj ledovcových mas a zároveň pochopit, proč některé ledovce i přes rostoucí globální teploty rostly.

Některé studie naznačují možný vliv katabatických větrů, tedy proudů studeného vzduchu, které se tvoří podél svahů strmějších ledovců. Tyto větry snižují teplotu vzduchu nad ledovcem a mohly by zpomalovat jeho tání. Mezinárodní tým studoval vývoj ledovce v povodí Kyzylsu v severozápadním Pamíru.

Přímá terénní měření sněhových srážek, rovnováhy hmoty a vodních zdrojů umožnila vědcům rekonstruovat chování ledovce od roku 1999 do roku 2023. Pellicciottiová uvádí: „Zaznamenali jsme významný zlomový bod v roce 2018: od toho roku začal ledovec ztrácet na hmotě.“ Anomálie již nedokázala udržet ledovec ve zdravém stavu.

Satelitní data již dříve naznačovala tento směr v regionálním měřítku. Studie ISTA však identifikovala možnou příčinu tohoto úbytku: výrazný pokles sněhových srážek, a tedy i akumulace sněhu na ledovci. Pellicciottiová ovšem zdůrazňuje, že omezené monitorování těchto a dalších ledovců ve Střední Asii, zejména po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, ztěžuje vyvození definitivních závěrů o konci anomálie Pamír-Karakoram. „Stále si nemůžeme být jisti, zda to, co začalo v roce 2018, je skutečně trvalý trend, a nikoli jen přirozená fluktuace,“ poznamenala.

Anomálie Pamír-Karakoram je výjimkou v regionu, který se potýká se stále rychlejším táním ledovců. Například v pohoří Ťan-šan, táhnoucím se z Uzbekistánu do Číny, ustupují ledovce čtyřikrát rychleji než je globální průměr. V Kyrgyzstánu se celková plocha ledu od 70. let zmenšila o přibližně 16 % a do roku 2050 by se mohla zmenšit na polovinu. Uvedl to Ryskul Usubalijev, šéf Středoasijského institutu pro aplikované geovědy. Usubalijev dodává, že ledovce na hřebenech pod 4 500–4 600 metry jsou odsouzeny k zániku.

Atmosférické oteplování a úbytek sněhových srážek nejsou jediné příčiny tání ledovců. K tání přispívají i částečky prachu z pouští a suchých oblastí Střední Asie, které se usazují na povrchu ledovce. Tyto sedimenty snižují schopnost ledu odrážet sluneční záření, a tím zvyšují absorpci tepla.

Ledovce Tádžikistánu a Kyrgyzstánu napájejí řeky Amudarja a Syrdarja, dva hlavní vodní toky Střední Asie, které jsou klíčové pro zavlažování polí a výrobu elektřiny. Podle Zprávy OSN o světovém rozvoji vodních zdrojů může změna klimatu, intenzivní zemědělství a růst populace zhoršit nedostatek vody v níže položených státech. Nedostatek vody by mohl eskalovat přeshraniční konflikty. Státy v horním toku, jako Tádžikistán a Kyrgyzstán, chtějí naplnit svá rezervoáry pro výrobu elektřiny a vytápění v zimě. Naopak níže položené země, jako je Uzbekistán, potřebují vodu k zavlažování polí a obrovských bavlníkových plantáží.

Místní inženýři a nevládní organizace se snaží bojovat proti nedostatku vody umělými ledovci. Tyto ledové stavby umožňují akumulaci vody v zimě a její postupné uvolňování v létě. Voda z horských pramenů je vedena podzemními trubkami do níže položených oblastí, kde po vynoření zamrzá a vytváří ledové nánosy. V Kyrgyzstánu již bylo vytvořeno více než 30 umělých ledovců.

Francesca Pellicciottiová považuje toto poměrně jednoduché a levné řešení za možnou variantu boje s nedostatkem vody, avšak pouze v malém měřítku. Podle ní by bylo účinnější ukládat vodu do umělých rezervoárů. Vlády středoasijských zemí proto budují nové umělé nádrže. Jen Kyrgyzstán plánuje do roku 2028 vybudovat více než sto takových nádrží. Země v horním toku, jako například Uzbekistán, také za podpory OSN a EU experimentují s efektivnějšími zavlažovacími systémy. Cílem všech těchto projektů je shromáždit každou kapku vody a využít ji co nejúsporněji.