Super El Niño je už téměř jistý. Vědci odhalují, jak extrémní počasí ovlivní svět

Sucho zasahuje obzvláště tvrdě oblasti závislé na dešťových srážkách, jako jsou části subsaharské Afriky, kde během El Niňa pravidelně klesají výnosy obilovin, což zvyšuje závislost na dovozu a žene ceny potravin nahoru. V současné situaci navíc tento fenomén přichází v době již existující hnojivové krize způsobené zablokováním Hormuzského průlivu, což vyvolává varování před extrémním hladem a hladomorem. Globálně tak hrozí vážný šok pro dodavatelské řetězce potravin, neboť čtyři klíčové plodiny – pšenice, rýže, kukuřice a sója – zajišťují více než šedesát procent celosvětového příjmu kalorií. Kukuřice a rýže jsou na El Niño obzvláště citlivé, přičemž sucha a narušené monzuny snižují výnosy u hlavních producentů, jako jsou Jihoafrická republika, Indie, Indonésie, Vietnam a Brazílie, zatímco produkce pšenice a sóji klesá v důsledku horka v zemích jako Austrálie, Kanada, Čína či Argentina.

V některých regionech El Niño výrazně zvyšuje riziko lesních požárů, zejména v Jižní Americe, kde omezuje srážky v období dešťů a zanechává vegetaci sušší a náchylnější k hoření. Tyto rozsáhlé požáry, které například v Brazílii v letech 2016 a 2024 zničily miliony hektarů, uvolňují obrovské zásoby uhlíku a zasažené ekosystémy se z nich zotavují celá desetiletí. Naopak části jižních Spojených států, Jižní Ameriky, Afrického rohu a střední Asie zažívají během El Niňa nadměrné srážky vedoucí k záplavám. I když silné deště mohou doplnit podzemní vody, stále koncentrovanější bouře snižují schopnost půdy absorbovat vodu, což vede k povrchovému odtoku a následnému zrychlenému vysušování půdy během delších suchých intervalů mezi srážkami.

Extrémní horka vyvolaná oslabením monzunových dešťů zvyšují poptávku po klimatizaci v Jižní Asii, což vede k růstu již tak vysoké spotřeby uhlí v této části světa. Energetické systémy založené na uhlí přitom zajišťují přibližně sedmdesát procent elektřiny v Indii a padesát pět procent v Číně. Sucho zároveň negativně ovlivňuje produkci vodních elektráren, což zvyšuje riziko selhání přenosových sítí v zemích, které jsou na nich závislé. Příkladem je Kolumbie, kde vodní energie tvoří asi šedesát pět procent produkce, a kde již během předchozích projevů El Niňa v letech 1992 a 2015 vedl nedostatek srážek ke zdražení elektřiny, zavedení přídělového systému a hrozbám plošných výpadků proudu.

Klimatický jev zastavuje vzestupné proudění chladné vody bohaté na živiny v částech Tichého oceánu, což omezuje dostupnost potravy pro fytoplankton a následně pro malé ryby, jako jsou sardinky a sardele. V důsledku toho jsou negativně zasaženy i větší dravé ryby, které migrují dále než obvykle, což postihuje rybolov od Kalifornie a Mexika přes Peru a Ekvádor až po Papuu-Novou Guineu a Mikronésii. Pokles biomasy závislé na tomto proudění vede k nižším sezónním úlovkům a propadu příjmů pro tamní rybáře.

Extrémní počasí navíc vyostřuje geopolitické napětí kolem klíčových zemědělských vstupů, protože zemědělci na pokles úrodnosti plodin v důsledku horka často reagují zvýšeným používáním hnojiv. V kontextu celosvětové hnojivové krize již Čína, některé státy Perského zálivu a Alžírsko zavedly ochranářská opatření k omezení vývozu hnojiv, zatímco Rusko pozastavilo exportní licence na dusičnan amonný. Spojené státy se v rámci své širší průmyslové politiky zaměřené na domácí trh snaží vlastní produkci hnojiv zvýšit, což ukazuje, že obchod s touto zemědělskou komoditou se stává dalším bodem sváru v globální politice.

Všechny tyto změny dopadají na společnost nerovnoměrně a pracovníci vystavení tepelnému stresu v fyzicky náročných profesích, jako je zemědělství a stavebnictví, čelí vážným zdravotním rizikům a dlouhodobému poškození zdraví. Například v indickém hlavním městě Dillí teploty během horké sezóny často překračují čtyřicet stupňů Celsia, což přímo ohrožuje životy tamních dělníků. Snížení výnosů plodin a oslabení ekonomik navíc často vyostřuje sociální napětí, přičemž v postižených tropických zemích se pravděpodobnost občanského konfliktu během let s El Niňem může zdvojnásobit. Studie ukazují, že přibližně dvacet jedna procent konfliktů od roku 1950 souvisí s těmito klimatickými vzorci, jako tomu bylo například v Súdánu včetně Dárfúru, kde sucho a neúroda spojené s klimatickou variabilitou prohloubily nedostatek zdrojů a stávající sociální nerovnosti.

Souhrnně tyto dopady odhalují globální systém, v němž se environmentální šoky přenášejí prostřednictvím dodavatelských řetězců, nerovného obchodu a spotřeby energie, což nepřiměřeně zatěžuje chudé obyvatele globálního jihu. Z této spirály ekologické a sociální krize nicméně existují východiska, protože technologie a znalosti pro přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům jsou k dispozici. Bez transformace globálních systémů, které organizují obchod a dodavatelské řetězce, však tato řešení zůstanou ve svém dosahu a dopadu nerovnoměrná. Existují také rozsáhlé vědomosti o budování odolných zemědělských systémů schopných zajistit potravinovou bezpečnost a zároveň přispívat k obnově ekosystémů, avšak vymanění se z chemicky intenzivního zemědělství orientovaného na export bude vyžadovat rozsáhlé politické změny.