Donald Trump a Benjamin Netanjahu byli skálopevně přesvědčeni, že porážka Íránu odstartuje novou éru Blízkého východu. Region se sice skutečně mění, ale zcela jiným směrem, než oba lídři plánovali, protože islámskou republiku se zlomit nepodařilo. Současná situace tak hrozí přerůst v permanentní opotřebovávací krizi, která bude opakovaně přecházet v otevřené ozbrojené střety. Íránský režim se ukázal být mnohem odolnější, což vedlo k tomu, že Washington a Tel Aviv ztratily kontrolu nad dalším vývojem.
Posledním vážným incidentem se stalo íránské sestřelení amerického vrtulníku Apache. Teherán tím jasně demonstroval, že je stále schopen působit Američanům citelné ztráty a že ze svých cílů nehodlá ustoupit. Pro íránské vedení znamená úspěch zajištění vlastního přežití a uznání kontroly nad strategickým Hormuzským průlivem. Bílý dům a armádní velení nyní hledají způsob, jak na ztrátu stroje reagovat a ukázat sílu, aniž by ohrozili sice pomalý, ale stále běžící diplomatický proces. Skutečnost, že posádka vrtulníku pád přežila, zřejmě zabránila mnohem tvrdší americké odvetě.
Americký prezident vsadil na uzavření dohody s Teheránem, která by znovu zprovoznila Hormuzský průliv a otevřela cestu k rozhovorům o íránském jaderném programu a zásobách obohaceného uranu. Vzhledem k tomu, že nynější válka nemá u americké veřejnosti podporu, usiluje Trump o ukončení konfliktu, které by mohl doma prezentovat jako úspěch. To je však mimořádně složité, protože klíčová námořní tepna je kvůli zablokování kompletně paralyzována již od února.
Oba státníci tak na vlastní kůži poznávají, že rozpoutat válku je podstatně snazší než ji dovést k vítěznému konci. Když na konci února zahájili proti Íránu vojenské tažení, mluvili ve svých poselstvích o blížícím se dějinném zvratu a konci tamního režimu. Trump tehdy ze svého floridského sídla Mar-a-Lago vzkázal íránské opozici, že její svoboda je na dosah, a vyzval občany, aby kvůli masivnímu bombardování nevycházeli a následně převzali moc v zemi.
Následující dopoledne vystoupil s projevem také Netanjahu ze střechy ministerstva obrany v Tel Avivu a s obdobnou jistotou mluvil o neodvratném zničení teroristického režimu, o které podle svých slov usiloval dlouhých čtyřicet let. Izraelský premiér po celou svou kariéru tvrdil, že hlavní hrozbou pro jeho zemi není palestinská otázka, nýbrž právě Teherán, přičemž předchozí americké prezidenty se mu k úderu přemluvit nepodařilo. Více než dva roky od útoku Hamásu z října 2023 ujišťoval občany, že vojenská síla s podporou USA zajistí bezpečnou budoucnost, přičemž vždy upřednostňoval zbraně před diplomacií.
Zatímco dříve Netanjahu působil jako neochvějný vůdce, poté, co mu Trump nařídil zrušit plánovaný útok na Bejrút, připomínal podle komentátorů spíše vyfouknutý balon. To reflektuje selhání jeho strategie ohýbat region silou. Trump přitom očekával rychlý úspěch po vzoru nedávného zásahu ve Venezuele, kde americká armáda zajala tamního prezidenta s chotí, převezla je do vězení v New Yorku a dosadila poddajného nástupce. Šéf Bílého domu to považoval za učebnicový příklad změny režimu na rozdíl od vleklých válek v Iráku či Afghánistánu. Nyní však musí obě hlavy státu analyzovat, proč jejich obrovská vojenská převaha selhala.
Oba politici viděli v Teheránu režim oslabený ekonomickou krizí, sankcemi a korupcí, na který navíc dolehlo ochromení jeho spojenců, tedy Hamásu v Gaze, Hizballáhu v Libanonu a syrského prezidenta Bašára Asada, jenž musel uprchnout do Moskvy. Samotný Írán navíc v lednu tvrdě potlačil masové domácí protesty. Trump s Netanjahuem však podcenili houževnatost tamního vedení, když se mylně domnívali, že likvidace nejvyššího duchovního vůdce způsobí vnitřní kolaps systému. Přecenili efektivitu vojenské síly proti aparátu, který čelí hrozbám téměř půl století a disponuje propracovanou koncepcí národní bezpečnosti opřenou o náboženské přesvědčení.
Konflikt tvrdě zasáhl i arabské státy v Perském zálivu, které jsou spojenci USA a v některých případech i Izraele, přičemž škody se netýkají pouze ušlých zisků z prodeje ropy. Tyto země investovaly obrovské prostředky do vybudování oázy stability a mezinárodního byznysu, avšak investoři a turisté nyní sledují, jak se tato vize kvůli válce rozplývá. Íránské vedení naopak věří, že své přežití a schopnost ochromit globální ekonomiku útoky na sousedy dokáže proměnit v dlouhodobý odstrašující nástroj vůči Washingtonu a Tel Avivu.
Nová generace íránských vůdců, která nahradila zabité představitele, vykazuje stejný ideologický radikalismus, ale je mnohem ochotnější riskovat v existenčním boji. Strategií Teheránu je propojení bojů v Libanonu s děním v Zálivu, čímž dává Trumpovi najevo, že nemůže očekávat dohodu, dokud Izrael pokračuje v bombardování Libanonu a snaze zničit hnutí Hizballáh. Tím, že Trump omezil izraelské plány na útok proti Bejrútu s odkazem na blížící se dohodu, fakticky toto propojení obou bojišť uznal. To Netanjahu označil za naprosto nepřijatelné, avšak americký prezident evidentně upřednostňuje vlastní zájmy a ukončení války před izraelskou snahou o úplné ochromení Teheránu. Izraelská armáda sice útok na libanonskou metropoli zrušila, na jih Libanonu však dál útočí velmi tvrdě, a bez zásadního diplomatického průlomu tak nelze v brzké době očekávat ani otevření klíčového Hormuzského průlivu.
Bílý dům pod vedením šéfky prezidentské kanceláře Susie Wilesové a ředitele FBI Kashe Patela spustil rozsáhlé vyšetřování úniků informací. Vyšetřovatelé se zaměřili na to, kdo vládním úředníkům a médiím poskytl detaily o bezpečnostních nedostatcích nového letadla, které americký prezident Donald Trump dostal darem od Kataru a které mělo sloužit jako Air Force One. V rámci této prověrky byli někteří úředníci přímo v areálu Bílého domu vyzváni, aby odevzdali své mobilní telefony.
Česko po summitu NATO, kde kvůli nedostatečným výdajům na obranu bylo tak trochu za otloukánka, neotálí. Podle Andreje Babiše by bylo dobré, aby se vytvořil společný evropský projekt protivzdušné obrany.
Televizní diváci se na konci srpna dočkají nové politické diskuze České televize, která definitivně nahradí Otázky Václava Moravce, jejichž hlavní protagonista na jaře odešel z veřejnoprávního média.
Američané už tuší, co zapříčinilo víkendové náhlé úmrtí republikánského senátora Lindseyho Grahama, jednoho z velkých spojenců prezidenta Donalda Trumpa. Grahama v Senátu nahradí jeho sestra, která byla do funkce jmenována, aniž by proběhly volby.
Německá novinářka a aktivistka Anna Liedtke, která se zúčastnila humanitární plavby flotily do Pásma Gazy, podala v Izraeli trestní oznámení kvůli znásilnění a fyzickému napadení, kterého se na ní měly dopustit dozorkyně v tamní věznici. K incidentu došlo během pěti dnů jejího zadržování poté, co izralské síly v mezinárodních vodách obsadily loď Conscience, na níž cestovala. Podle jejích slov mělo brutální zacházení v izraelské vazbě za cíl zastrašit aktivisty a odradit je od další podpory Palestiny.
Rostoucí nespokojenost v Rusku spolu s operačními úspěchy Kyjeva by mohly Moskvu konečně přimět k zasednutí k vyjednávacímu stolu. V posledních týdnech se objevuje množství zpráv o tom, že podpora ruského prezidenta Vladimira Putina mezi elitami i veřejností slábne. Tento vývoj se navíc shoduje s narůstajícími obavami v samotném Rusku, které vyvolávají stále častější a úspěšnější ukrajinské údery hluboko ve vnitrozemí, včetně útoků na Moskvu.
Francie během oslav 13. a 14. července oznámila ambiciózní balík vojenské pomoci pro Ukrajinu, který zahrnuje dodávky pokročilých stíhaček, protivzdušné obrany, řízených střel a přesně naváděných bomb. Podle prezidenta Emmanuela Macrona a dalších představitelů jde o dohodu o dlouhodobé bilaterální spolupráci, která nemá v novodobé francouzské historii obdoby. Paříž se tímto krokem zavázala poskytnout Kyjevu své nejmodernější zbraně a zároveň mu pomoci s jejich licenční výrobou přímo na ukrajinském území. Většina vybavení bude pocházet ze stávajících francouzských zásob a zvýšené domácí produkce, přičemž část nákladů pokryjí unijní mechanismy a výnosy ze zmrazených ruských aktiv.
Írán pohrozil zablokováním dalších obchodních tras v regionu v reakci na novou vlnu amerických vojenských úderů. Íránské revoluční gardy prohlásily, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen, dokud Spojené státy neukončí své agresivní činy. Zároveň pohrozily, že odříznou i další regionální exportní kanály pro ropu a plyn, aniž by však upřesnily, o které konkrétní cesty by se mělo jednat.
Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zavést poplatky za plavbu Hormuzským průlivem šokovalo nejen spojence z řad států Perského zálivu, ale i jeho vlastní poradce. Pondělní nečekané oznámení vyvolalo okamžitý mezinárodní tlak na to, aby šéf Bílého domu svůj požadavek přehodnotil.
Londýnský starosta Sadiq Khan podpořil výzvy odborů k zavedení maximální povolené teploty na pracovišti. Tlak na britskou vládu roste v souvislosti s opakovanými vlnami veder, kvůli kterým teploty na některých vnitřních pracovištích přesahují 40 stupňů Celsia.
Americký prezident Donald Trump pohrozil, že pokud se Írán nevrátí k jednacímu stolu, nařídí příští týden údery na tamní elektrárny a mosty. Toto varování zaznělo v rozhovoru pro stanici Fox News v době, kdy si obě země již čtvrtý den v řadě vyměňovaly raketové údery.
Zajatí afričtí rekruti, kteří bojovali na straně Ruska a skončili v ukrajinském zajetí, se stali součástí diplomatického a geopolitického boje o vliv mezi Moskvou a Kyjevem. Ukrajina se snaží na africkém kontinentu poukazovat na to, že Kreml zneužívá tamní obyvatele jako postradatelnou sílu v první linii.