Prezident Donald Trump nehodlá v otázce cel ustoupit ani o krok. Podle analýzy Stephena Collinse z CNN je Trumpova víra v ochranářská opatření téměř náboženská a jakýkoli ústup by pro něj znamenal popření vlastního přesvědčení o moci a fungování státu. Poté, co Nejvyšší soud USA označil jeho využívání pohotovostních pravomocí za nezákonné, Trump okamžitě přešel do protiútoku a slíbil ještě vyšší dovozní cla.
Pro Trumpa nejsou cla jen ekonomickým nástrojem, ale především prostředkem k prosazení neomezené prezidentské autority. Na otázku, proč nespolupracuje s Kongresem, odpověděl přímočaře: „Nemusím. Mám na cla právo.“ Tato snaha obejít ústavní systém rozdělení moci je pro jeho druhé funkční období klíčová. Cla používá i jako diplomatický bič – například Brazílii potrestal 50% přirážkou poté, co začala vyšetřovat jeho přítele Jaira Bolsonara.
Současná situace však přináší značná politická i ekonomická rizika. Demokraté, v čele se senátorem Andym Kimem, již připravují legislativu, která by měla Trumpa donutit vrátit spotřebitelům peníze, o které přišli kvůli zvýšeným nákladům. Podle Kima vzala administrativa americkým rodinám z kapes v průměru 1 700 dolarů, které by lidé měli dostat zpět. To staví republikánské zákonodárce do nepříjemné pozice před nadcházejícími volbami.
Ministr financí Scott Bessent sice tvrdí, že administrativa využije jiné zákonné pravomoci jako „most“ k trvalejšímu celnímu režimu, ale tyto alternativy jsou administrativně náročnější a méně flexibilní. Trump tak možná ztratí schopnost zvyšovat cla podle momentální nálady. Bessent se navíc vyhnul přímé odpovědi na otázku refundací a nechal toto rozhodnutí na nižších soudech, což je sice právně obhajitelné, ale politicky nebezpečné.
Trumpova strategie naráží i na tvrdá ekonomická data. Přestože prezident tvrdí, že cla dělají Ameriku opět velkou, statistiky ukazují na stagnující obchodní deficit a úbytek pracovních míst v průmyslu. Kritici varují, že místo slibované prosperity přinášejí cla pouze vyšší ceny pro běžné voliče. I v řadách republikánů se objevují první rebelie, kdy někteří zákonodárci hlasují proti clům, která poškozují průmysl v jejich domovských okrscích.
Jednou z variant, o které administrativa uvažuje, je oživení kontroverzního zákona Smoot-Hawley z roku 1930. Historicky je tento zákon spojován se zhoršením Velké hospodářské krize, což by pro Trumpa mohlo být v očích voličů velmi riskantní. Demokraté tyto přešlapy vítají – kalifornský guvernér Gavin Newsom označil Trumpovo počínání za „šílenství“ a přirovnal prezidenta k boxerovi, který v ringu marně máchá kolem sebe a útočí i na vlastní stín.
Navzdory soudním prohrám a odporu části vlastní strany Trump odmítá změnit kurz. Věří, že omezení jeho celních pravomocí oslabuje USA vůči rivalům, jako je Čína, se jejímž vůdcem Si Ťin-pchingem se má letos setkat. Podle Trumpa se cizí země, které USA „roky okrádaly“, z rozhodnutí Nejvyššího soudu radují, ale slibuje, že jejich radost nebude trvat dlouho.
Zatímco obchodní zmocněnec Jamieson Greer tvrdí, že Trumpova politika již transformovala globální obchod a přiměla partnery k jednání, pro prezidenta jde o víc než o obchodní dohody. Jde o potvrzení jeho vize světa, kde silný lídr určuje pravidla bez ohledu na instituce. Trump se nemůže změnit, protože by tím popřel vše, co o moci a své roli v dějinách dosud prohlásil.
Americký prezident Donald Trump opět ostře kritizoval Severoatlantickou alianci, a to jen den poté, co se sešel s jejím generálním tajemníkem Markem Ruttem. Svou frustraci vyjádřil v příspěvku na sociální síti Truth Social, který však působil poměrně zmatečně. Trump bez bližších podrobností uvedl, že nikdo z těchto lidí, včetně „velmi zklamávajícího“ NATO, ničemu nerozumí, dokud na ně není vyvinut náležitý tlak.
Oznámení o čtrnáctidenním příměří mezi Spojenými státy a Íránem, které zprostředkoval Pákistán, vyvolává ve Washingtonu i ve světě řadu otázek. Přestože prezident Donald Trump a ministr obrany Pete Hegseth oslavují osmadvacetidenní bombardování Íránu jako úspěch, který ochromil íránské námořnictvo a jaderný program, situace v terénu zůstává kritická. Útoky íránských jednotek i izraelské údery v Libanonu pokračují a klíčový strategický bod – Hormuzský průliv – zůstává předmětem sporů.
Lídr maďarské opozice Péter Magyar stojí před historickou šancí ukončit šestnáctileté panování Viktora Orbána. Přestože průzkumy favorizují jeho stranu Tisza, čeká ho v případě vítězství v nedělních volbách mimořádně náročný úkol. Magyar slíbil voličům, že v rekordním čase zajistí uvolnění 17 miliard eur z unijních fondů, které Brusel zmrazil kvůli úpadku demokracie v zemi.
Britský ministr obrany John Healey oznámil úspěšné završení rozsáhlé vojenské operace, při níž královské námořnictvo a letectvo zmařily pokus ruských ponorek o průzkum kritické podmořské infrastruktury v Severním Atlantiku. Podle Healeyho byla plavidla nepřítele pod neustálým dohledem, což je nakonec donutilo jejich misi předčasně ukončit a oblast opustit.
Ruská státní média v posledních dnech intenzivně těží z prohlubujících se trhlin v transatlantickém spojenectví. Podle analytiků Andyho Kuchinse a Chrise Mondaye z podcastu Russia Decoded využívá Kreml oslabení vztahů mezi USA a Evropou k posílení svého vlivu nejen v postsovětském prostoru, ale i přímo uvnitř Evropské unie.
Nový průzkum veřejného mínění Politico Pulse odhalil dramatický posun v tom, jak obyvatelé velkých evropských zemí vnímají Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa. Výsledky ukazují, že Washington je nyní v očích mnoha Evropanů vnímán spíše jako hrozba než jako spojenec. Tento trend je patrný zejména ve Španělsku, Itálii, Belgii a Německu, kde USA jako hrozba dokonce předstihly Čínu.
Ceny ropy a zemního plynu ve čtvrtek opět zamířily vzhůru a asijské akciové trhy oslabily v reakci na rostoucí pochybnosti o trvanlivosti dvoutýdenního příměří s Íránem. Přestože Spojené státy a Írán ohlásily dohodu na poslední chvíli, situace zůstává napjatá kvůli pokračujícím izraelským útokům na Libanon a vzájemným výhrůžkám obou znepřátelených stran o návratu k vojenským akcím.
Dohoda o čtrnáctidenním příměří se Spojenými státy vyvolala v Teheránu značné napětí, zejména v řadách íránských tvrdých zastánců režimu. Ještě před několika dny zdobil jednu z nejrušnějších křižovatek v metropoli obří transparent s nekompromisním heslem, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen. Tento vzkaz měl symbolizovat rozhodnost nového nejvyššího vůdce Modžtaby Chámenéího, který se od svého jmenování minulý měsíc neobjevil na veřejnosti.
V úterý proběhla v budapešťském sportovním areálu MTK Sportpark akce s názvem Den maďarsko-amerického přátelství, která se však stala především oslavou blízkého vztahu mezi Donaldem Trumpem a Viktorem Orbánem. Americký viceprezident JD Vance se zde pokusil v přímém přenosu spojit se svým šéfem. Přestože Trump právě řešil vážnou krizi s Íránem, při druhém pokusu telefon zvedl a vzkázal davu, že Spojené státy stojí plně za Orbánem.
Křehké čtrnáctidenní příměří na Blízkém východě, sjednané v hodině dvanácté, čelí hned v první den vážnému ohrožení. Hlavním jablkem sváru se stala interpretace toho, na koho se klid zbraní vlastně vztahuje. Zatímco Írán a zprostředkovatelský Pákistán tvrdí, že dohoda zahrnuje i Libanon, Izrael to rezolutně odmítá.
Stále naléhavější otázka, zda konflikt mezi Izraelem a Libanonem definitivně zhatí čerstvě uzavřené příměří, hýbe celým Blízkým východem. Situace v terénu je totiž v ostrém kontrastu s diplomatickými proklamacemi.
Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.