V úterý proběhla v budapešťském sportovním areálu MTK Sportpark akce s názvem Den maďarsko-amerického přátelství, která se však stala především oslavou blízkého vztahu mezi Donaldem Trumpem a Viktorem Orbánem. Americký viceprezident JD Vance se zde pokusil v přímém přenosu spojit se svým šéfem. Přestože Trump právě řešil vážnou krizi s Íránem, při druhém pokusu telefon zvedl a vzkázal davu, že Spojené státy stojí plně za Orbánem.
Tato veřejná podpora přichází pro maďarského premiéra v kritickou chvíli, neboť o nadcházejícím víkendu čekají zemi parlamentní volby. Orbán, který je dlouhodobě považován za miláčka hnutí MAGA, se v průzkumech ocitá v nezvyklé defenzivě. JD Vance i ministr zahraničí Marco Rubio, který Budapešť navštívil v únoru, opakovaně zdůrazňují, že úspěch Maďarska je vnímán jako osobní úspěch současné americké administrativy.
Zahraniční analytici si kladou otázku, proč Trumpovi tak záleží na zemi, která je v rámci Evropské unie vnímána jako jedna z nejchudších a nejvíce zkorumpovaných. Podle politologa Ivana Krasteva je důvodem Orbánova schopnost vybudovat z Maďarska intelektuální a finanční centrum evropské pravice. Trumpova vláda věří, že Orbánův model „anti-woke“ politiky a odporu k imigraci představuje budoucnost, která brzy ovládne celou Evropu.
Nedělní hlasování bude pro tuto teorii zásadním testem. Opoziční strana Tisza, kterou vede Péter Magyar, si v průzkumech udržuje dvouciferný náskok. Magyar, bývalý spojenec, který se stal Orbánovým největším rivalem, se záměrně vyhýbá tématům zahraniční politiky. Místo toho se soustředí na každodenní problémy Maďarů, jako je stav zdravotnictví, korupce a ekonomická situace běžných občanů.
Samotný politický systém, který Orbán za šestnáct let u moci vytvořil, je pro odborníky těžké definovat. Někteří hovoří o hybridním režimu, jiní o informační autokracii. Sám premiér používá termín „neliberální demokracie“. V tomto systému sice neexistuje hrozba fyzického násilí, ale kritici jsou vystaveni drsným dezinformačním kampaním a pokusům o společenskou likvidaci.
Důležitou součástí Orbánova vládnutí je neustálé hledání nepřátel, proti kterým se může vymezit. V minulosti jimi byli liberální filozofové, neziskové organizace nebo média. Jedním z nejvýraznějších symbolů tohoto boje bylo vytlačení Středoevropské univerzity (CEU) financované Georgem Sorosem z Budapešti. Univerzita musela pod neustálým vládním tlakem přesunout své hlavní aktivity do Vídně.
Na uvolněné místo po liberální instituci nastoupila Mathias Corvinus Collegium (MCC), která slouží jako líheň pro novou generaci konzervativních kádrů. JD Vance tuto školu navštívil a mluvil k mladým mužům v oblecích o nutnosti dlouhodobého boje za záchranu civilizace. MCC je štědře dotována státem a tvoří páteř ideologické infrastruktury, kterou americká pravice v čele s lidmi jako Steve Bannon nebo Tucker Carlson obdivuje.
Tato vzájemná náklonnost přináší Orbánovi i konkrétní ekonomické výhody. Přestože Trump v minulosti ostře kritizoval evropské země za nákupy ruských surovin, Maďarsku udělil roční výjimku ze sankcí na ruskou ropu. Pro zemi, která je na ruských energiích závislá z více než devadesáti procent, to znamenalo záchranu před ekonomickým kolapsem, což Vance v Budapešti dokonce pochválil jako prozíravou politiku.
Opozice však toto úzké propojení s Washingtonem kritizuje. Péter Magyar prohlásil, že maďarská historie se nepíše v Bruselu, Moskvě ani ve Washingtonu, ale v ulicích maďarských měst. Je podle něj paradoxní, že politik, který se neustále ohání národní suverenitou a bojem proti cizímu vměšování, nyní ke své záchraně potřebuje masivní podporu ze zahraničí.
Pokud by Orbán ve volbách neuspěl, jeho ideologická infrastruktura by pravděpodobně přetrvala, ale psychologický dopad by byl obrovský. Ztráta klíčového spojence by byla ranou nejen pro Trumpovu vizi Evropy, ale i pro Rusko, které s ním sdílí společné zájmy. Podle Krasteva by Orbánova porážka mohla výrazně posílit pocit evropské odolnosti vůči snahám supervelmocí rozdělovat kontinent přes své oblíbence.
V úterý proběhla v budapešťském sportovním areálu MTK Sportpark akce s názvem Den maďarsko-amerického přátelství, která se však stala především oslavou blízkého vztahu mezi Donaldem Trumpem a Viktorem Orbánem. Americký viceprezident JD Vance se zde pokusil v přímém přenosu spojit se svým šéfem. Přestože Trump právě řešil vážnou krizi s Íránem, při druhém pokusu telefon zvedl a vzkázal davu, že Spojené státy stojí plně za Orbánem.
Křehké čtrnáctidenní příměří na Blízkém východě, sjednané v hodině dvanácté, čelí hned v první den vážnému ohrožení. Hlavním jablkem sváru se stala interpretace toho, na koho se klid zbraní vlastně vztahuje. Zatímco Írán a zprostředkovatelský Pákistán tvrdí, že dohoda zahrnuje i Libanon, Izrael to rezolutně odmítá.
Stále naléhavější otázka, zda konflikt mezi Izraelem a Libanonem definitivně zhatí čerstvě uzavřené příměří, hýbe celým Blízkým východem. Situace v terénu je totiž v ostrém kontrastu s diplomatickými proklamacemi.
Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.
Zpráva o příměří mezi Spojenými státy a Íránem přinesla světové ekonomice vlnu úlevy, ale podle ekonomických expertů budou jizvy po tomto konfliktu patrné ještě dlouho. Posledních šest týdnů sledoval svět největší dopravní zácpu v historii námořní dopravy v Hormuzském průlivu, kde uvízlo přibližně 800 lodí. Tento blokáda měla přímý dopad na peněženky lidí po celém světě – od dražšího benzinu a letenek až po rostoucí splátky hypoték.
Přetrvávající napětí na Blízkém východě by mohlo vážně destabilizovat vztahy mezi USA a Čínou a vyústit v otevřenou konfrontaci v Tchajwanském průlivu, varují experti. Právě proto se summit mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem stává naprostou nutností, ačkoliv byl kvůli chaosu v regionu již několikrát odložen a jeho termín se posunul z konce března na polovinu května.
Izraelská armáda dnes podnikla dosud nejrozsáhlejší koordinovaný útok na Libanon od začátku války, která vypukla 2. března. Vlna náletů zasáhla bez varování centrum Bejrútu i další části země, přičemž cílem se stalo více než 100 objektů. Izrael tvrdí, že zasáhl velitelská centra a vojenská stanoviště hnutí Hizballáh, která se podle něj nacházejí v samotném srdci civilní zástavby.
Podle informací německého hospodářského deníku Handelsblatt začíná Severoatlantická aliance (NATO) zvažovat spuštění námořní mise v Hormuzském průlivu. Tento krok je v Bruselu vnímán především jako snaha „uklidnit“ amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v posledních dnech stupňuje svou kritiku vůči spojencům a otevřeně hrozí odchodem USA z Aliance.
Prezident USA Donald Trump oznámil, že se podařilo ujednat příměří, v němž Írán souhlasil se zásadním ústupkem: úplným koncem obohacování uranu. Na své platformě Truth Social Trump uvedl, že Spojené státy pomohou z trosek zničených íránských základen vyzvednout a zneškodnit veškeré zásoby jaderného materiálu. Podle něj je celý tamní program pod přísným dohledem satelitů Vesmírných sil, které potvrzují, že s materiálem od náletů nikdo nemanipuloval.
Evropská komise se rozhodla oficiálně reagovat na kontroverzní výroky amerického viceprezidenta JD Vance, které pronesl během své návštěvy Maďarska jen několik dní před parlamentními volbami. Vance v Budapešti obvinil Evropskou unii z bezprecedentního zasahování do maďarského volebního procesu, což v Bruselu vyvolalo vlnu nevole. Mluvčí Komise, kteří zpočátku odmítali situaci komentovat, nakonec potvrdili, že k vyjádření obav využijí zavedené diplomatické kanály.
Evropští lídři s neskrývanou úlevou přivítali zprávu o uzavření čtrnáctidenního podmíněného příměří mezi Spojenými státy a Íránem. Tato dohoda, vyjednaná za pomoci pákistánské diplomacie v posledních hodinách před vypršením amerického ultimáta, odvrátila hrozbu totální války. Představitelé evropských států nyní shodně volají po tom, aby se tento křehký klid zbraní stal základem pro trvalý mír a definitivní ukončení nepřátelství v celém regionu.
Dosavadní snahy o dosažení komplexní dohody mezi Spojenými státy a Íránem narážejí na neúprosné a maximalistické požadavky obou stran. Diplomatická jednání mezi oběma stranami sice pokračují, v očekáváních se ale objevují propastné rozdíly.