Dohoda o čtrnáctidenním příměří se Spojenými státy vyvolala v Teheránu značné napětí, zejména v řadách íránských tvrdých zastánců režimu. Ještě před několika dny zdobil jednu z nejrušnějších křižovatek v metropoli obří transparent s nekompromisním heslem, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen. Tento vzkaz měl symbolizovat rozhodnost nového nejvyššího vůdce Modžtaby Chámenéího, který se od svého jmenování minulý měsíc neobjevil na veřejnosti.
Nyní však budou muset radikálové své transparenty pravděpodobně odstranit. Írán totiž nečekaně přistoupil na návrh Pákistánu, který v konfliktu působí jako prostředník, a souhlasil s dočasným klidem zbraní i otevřením strategického průlivu. Tento krok přišel navzdory předchozím opakovaným prohlášením íránských představitelů, že žádné krátkodobé příměří nepřijmou a budou požadovat pouze trvalé ukončení amerických a izraelských útoků.
Íránští zastánci tvrdé linie neskrývají své rozhořčení. Byli povzbuzeni tím, že Teherán dokázal pomocí dronů a raket ochromit dopravu v Perském zálivu, a jsou přesvědčeni, že Írán měl ve válce navrch a měl v ní pokračovat. Bezprostředně po oznámení dohody se v Teheránu pálily americké a izraelské vlajky a příslušníci milicí Basídž v noci demonstrovali před ministerstvem zahraničí na znamení odporu proti tomuto rozhodnutí.
Kritika zazněla i z vlivných mediálních kruhů. Šéfredaktor radikálního deníku Kayhan označil příměří za dar nepříteli, který díky němu získá čas na doplnění zásob a přípravu na další boje. O přijetí pákistánského návrhu rozhodla Nejvyšší rada národní bezpečnosti pod vedením umírněného prezidenta Masúda Pezeškijána, přičemž významnou roli při přesvědčování Íránu sehrála také Čína.
Za ochotou jednat stojí především obrovské škody, které Írán během čtyřicetidenní války utrpěl. Podle aktivistů zahynulo více než 3 000 lidí a hrozby Donalda Trumpa o totální destrukci kritické infrastruktury začaly brát vážně i některé radikální špičky. Již krátce před uzavřením dohody začali někteří představitelé režimu opatrně naznačovat, že země hledá cestu ven z konfliktu, ovšem při zachování silné vyjednávací pozice.
Oficiálně režim prezentuje dohodu jako své vítězství a vyzývá své stoupence k jednotě. Překvapivým zlomem v dosavadní íránské politice je i souhlas s přímým vyjednáváním se Spojenými státy. Zatímco dřívější vůdce Alí Chámenéí jakýkoliv přímý kontakt s Washingtonem zakazoval, jeho syn a nástupce nyní vysílá delegaci vedenou předsedou parlamentu do Islámábádu k rozhovorům s americkým viceprezidentem JD Vancem.
Přestože příměří přináší mnoha Íráncům úlevu od neustálého strachu a ničení, k trvalému míru má region stále velmi daleko. Pokud pákistánská jednání selžou, válka může kdykoliv propuknout nanovo. Mezi obyvateli se tak mísí naděje na klid s obavami z budoucnosti, zatímco radikálové i odpůrci režimu čekají, jaký směr rozhovory v následujících dvou týdnech naberou.
Nový průzkum veřejného mínění Politico Pulse odhalil dramatický posun v tom, jak obyvatelé velkých evropských zemí vnímají Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa. Výsledky ukazují, že Washington je nyní v očích mnoha Evropanů vnímán spíše jako hrozba než jako spojenec. Tento trend je patrný zejména ve Španělsku, Itálii, Belgii a Německu, kde USA jako hrozba dokonce předstihly Čínu.
Ceny ropy a zemního plynu ve čtvrtek opět zamířily vzhůru a asijské akciové trhy oslabily v reakci na rostoucí pochybnosti o trvanlivosti dvoutýdenního příměří s Íránem. Přestože Spojené státy a Írán ohlásily dohodu na poslední chvíli, situace zůstává napjatá kvůli pokračujícím izraelským útokům na Libanon a vzájemným výhrůžkám obou znepřátelených stran o návratu k vojenským akcím.
Dohoda o čtrnáctidenním příměří se Spojenými státy vyvolala v Teheránu značné napětí, zejména v řadách íránských tvrdých zastánců režimu. Ještě před několika dny zdobil jednu z nejrušnějších křižovatek v metropoli obří transparent s nekompromisním heslem, že Hormuzský průliv zůstane uzavřen. Tento vzkaz měl symbolizovat rozhodnost nového nejvyššího vůdce Modžtaby Chámenéího, který se od svého jmenování minulý měsíc neobjevil na veřejnosti.
V úterý proběhla v budapešťském sportovním areálu MTK Sportpark akce s názvem Den maďarsko-amerického přátelství, která se však stala především oslavou blízkého vztahu mezi Donaldem Trumpem a Viktorem Orbánem. Americký viceprezident JD Vance se zde pokusil v přímém přenosu spojit se svým šéfem. Přestože Trump právě řešil vážnou krizi s Íránem, při druhém pokusu telefon zvedl a vzkázal davu, že Spojené státy stojí plně za Orbánem.
Křehké čtrnáctidenní příměří na Blízkém východě, sjednané v hodině dvanácté, čelí hned v první den vážnému ohrožení. Hlavním jablkem sváru se stala interpretace toho, na koho se klid zbraní vlastně vztahuje. Zatímco Írán a zprostředkovatelský Pákistán tvrdí, že dohoda zahrnuje i Libanon, Izrael to rezolutně odmítá.
Stále naléhavější otázka, zda konflikt mezi Izraelem a Libanonem definitivně zhatí čerstvě uzavřené příměří, hýbe celým Blízkým východem. Situace v terénu je totiž v ostrém kontrastu s diplomatickými proklamacemi.
Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.
Zpráva o příměří mezi Spojenými státy a Íránem přinesla světové ekonomice vlnu úlevy, ale podle ekonomických expertů budou jizvy po tomto konfliktu patrné ještě dlouho. Posledních šest týdnů sledoval svět největší dopravní zácpu v historii námořní dopravy v Hormuzském průlivu, kde uvízlo přibližně 800 lodí. Tento blokáda měla přímý dopad na peněženky lidí po celém světě – od dražšího benzinu a letenek až po rostoucí splátky hypoték.
Přetrvávající napětí na Blízkém východě by mohlo vážně destabilizovat vztahy mezi USA a Čínou a vyústit v otevřenou konfrontaci v Tchajwanském průlivu, varují experti. Právě proto se summit mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem stává naprostou nutností, ačkoliv byl kvůli chaosu v regionu již několikrát odložen a jeho termín se posunul z konce března na polovinu května.
Izraelská armáda dnes podnikla dosud nejrozsáhlejší koordinovaný útok na Libanon od začátku války, která vypukla 2. března. Vlna náletů zasáhla bez varování centrum Bejrútu i další části země, přičemž cílem se stalo více než 100 objektů. Izrael tvrdí, že zasáhl velitelská centra a vojenská stanoviště hnutí Hizballáh, která se podle něj nacházejí v samotném srdci civilní zástavby.
Podle informací německého hospodářského deníku Handelsblatt začíná Severoatlantická aliance (NATO) zvažovat spuštění námořní mise v Hormuzském průlivu. Tento krok je v Bruselu vnímán především jako snaha „uklidnit“ amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v posledních dnech stupňuje svou kritiku vůči spojencům a otevřeně hrozí odchodem USA z Aliance.
Prezident USA Donald Trump oznámil, že se podařilo ujednat příměří, v němž Írán souhlasil se zásadním ústupkem: úplným koncem obohacování uranu. Na své platformě Truth Social Trump uvedl, že Spojené státy pomohou z trosek zničených íránských základen vyzvednout a zneškodnit veškeré zásoby jaderného materiálu. Podle něj je celý tamní program pod přísným dohledem satelitů Vesmírných sil, které potvrzují, že s materiálem od náletů nikdo nemanipuloval.