Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.
Po celá léta Netanjahu budoval svou kariéru na hrozbách vůči Teheránu, dramatických vystoupeních v OSN a soustavném tlaku na americké prezidenty, aby zahájili válku proti íránskému režimu. Když však ke střetu konečně došlo, výsledky jsou pro Izrael žalostné. Odhady izraelských tajných služeb o brzkém pádu režimu či lidové revoluci se ukázaly jako zcela nepodložené a předpovědi, že válka potrvá nanejvýš pár týdnů, byly tragicky mimo realitu.
Lídr izraelské opozice Jair Lapid nešetřil kritikou a na sociální síti X uvedl, že Izrael nikdy v historii nezažil podobnou politickou pohromu. Podle něj nebyl Izrael dokonce ani přizván k jednacímu stolu ve chvíli, kdy se rozhodovalo o klíčových otázkách jeho národní bezpečnosti. Lapid zdůraznil, že zatímco armáda splnila své úkoly a veřejnost prokázala odolnost, Netanjahu selhal strategicky i politicky a nedosáhl žádného z jím stanovených cílů.
Podobně se vyjádřil i předseda levicových Demokratů Jair Golan. Ten označil příměří za jeden z nejtěžších strategických neúspěchů, jaké kdy Izrael poznal. Netanjahu podle něj sliboval historické vítězství a bezpečnost pro celé generace, ale v praxi dosáhl opaku – ohrozil bezpečnost země na mnoho let dopředu.
Realita je taková, že Netanjahu vsadil vše na jednu kartu. Nepodařilo se mu svrhnout teokratický režim, zabavit zásoby vysoce obohaceného uranu ani zásadně ochromit íránský stát. Navíc mezinárodní postavení Izraele, již tak poškozené operacemi v Gaze, utrpělo další vážné trhliny. Naopak pozice íránských Revolučních gard může být paradoxně posílena tím, že režim přežil měsíční nápor dvou největších vojenských mocností světa.
Íránský režim sice zůstal zraněný, ale funkční a disponuje značným vojenským arzenálem. Je pravděpodobné, že Teherán nyní zahájí rychlé přezbrojování a bude hledat příležitosti k odvetě. Netanjahuovo trvání na pokračování útoků v jižním Libanonu v tomto kontextu působí jako projev pýchy. Pokus o vytvoření nové bezpečnostní zóny staví izraelské vojáky do přímého střetu s bojovníky Hizballáhu na jejich vlastním, náročném terénu.
Právě masivní a neohlášené nálety na Libanon v posledních hodinách vnímají někteří pozorovatelé jako akt frustrace poté, co se nepodařilo dosáhnout cílů v Íránu. Diplomatické následky budou pro Izrael zdrcující, zejména v USA, kde se hroutí dřívější politický konsenzus ohledně podpory židovského státu. Podpora Izraele je na historických minimech i mezi americkými židovskými voliči.
Pro Netanjahua, kterého čeká volební rok, je domácí situace stejně neradostná. Izraelcům bude brzy zřejmé, že hrozba, kterou premiér dlouho označoval za „existenciální“, nebyla odstraněna a podmínky v regionu zůstávají v podstatě nezměněny. Sliby o úplném vítězství se ukázaly jako prázdné.
Podle vojenského analytika listu Haaretz Amose Harela byla porážka zakódována již v samotných válečných plánech, které se opíraly o nepodložená přání, ignorování expertů a agresivní politický tlak na ohýbání faktů. Izraelci si navíc uvědomují, že tato kampaň s plnou podporou USA byla neopakovatelnou příležitostí, která se hned tak nevrátí.
Donald Trump nakonec v bodě největší eskalace couvl a odmítl nasadit pozemní vojska, což by bylo v USA extrémně nepopulární a zničující pro světovou ekonomiku. Netanjahu tak dostal svou vytouženou válku, v níž však neuspěl, a je nepravděpodobné, že by od Washingtonu dostal druhou šanci. Harel uzavírá, že po selháních v Gaze, Libanonu a nyní dvakrát v Íránu se ukazuje, že premiérova hesla o totálním vítězství jsou jen nenaplněnými sliby.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio během své páteční návštěvy ve Švédsku připustil, že mírová jednání ohledně konfliktu na Ukrajině uvízla na mrtvém bodě. Washington je podle jeho slov připraven i nadále plnit roli prostředníka, avšak pouze za předpokladu, že rozhovory získají konstruktivní a produktivní charakter. Šéf americké diplomacie zároveň důrazně odmítl spekulace, že by Spojené státy vyvíjely na ukrajinskou stranu nátlak nebo ji nutily k přijetí konkrétních vyjednávacích pozic, a označil podobné zprávy za nepravdivé.
Diplomatický zástupce takzvané Rady míru (Board of Peace) obvinil palestinské hnutí Hamás ze zablokování implementace příměří v Pásmu Gazy. Kritici však varují, že jednostranný přístup této rady, kterou v lednu založil americký prezident Donald Trump, nadržuje Izraeli a riskuje brzký návrat k otevřenému válečnému konfliktu. Zvláštní představitel pro Gazu Nickolay Mladenov totiž před Radou bezpečnosti OSN označil Hamás za hlavní překážku míru, protože hnutí údajně odmítá ověřitelné odzbrojení, nechce se vzdát mocenské kontroly a blokuje hladký přechod k civilní správě.
Bývalý britský ministr zahraničí David Miliband prohlásil, že Spojené království potřebuje najít celonárodní konsenzus ohledně svého případného návratu do Evropské unie. Reagoval tak na nedávná odhalení, podle nichž britská vláda předložila Evropské unii návrh na vytvoření společného trhu pro zboží. Miliband, který v současnosti působí jako prezident Mezinárodního záchranného výboru (IRC), vyjádřil přesvědčení, že země potřebuje restart vzájemných vztahů s Brusellem v mnohem větší intenzitě, než jakou má vládní kabinet aktuálně v plánu.
Britská ministryně zahraničí Yvette Cooper varovala, že slábnoucí výkon Ruska na ukrajinském bojišti činí z tohoto státu ještě bezohlednějšího a nebezpečnějšího aktéra. Po jednání šéfů diplomacií zemí Severoatlantické aliance ve Švédsku politička prohlásila, že takzvaná dividenda míru, která započala s koncem studené války, definitivně skončila. Moskva se pod tlakem vojenských neúspěchů a ekonomických potíží stává nepředvídatelnou, což se projevuje zesílenými útoky na civilisty, nárůstem hybridních hrozeb v Evropě a incidenty s drony. Podle britské ministryně se ruské hrozby v současnosti rozšiřují do všech domén včetně vzduchu, moře, vesmíru, kyberprostoru i informační války.
Britský historik a politický analytik Timothy Garton Ash ve svém textu pro deník The Guardian upozorňuje, že sny ruského diktátora Vladimira Putina o velikosti neohrožují pouze Ukrajinu, ale představují přímou hrozbu pro Severoatlantickou alianci i Evropskou unii. Přestože současné zprávy naznačují slábnutí ruské ekonomiky a rostoucí nespokojenost uvnitř tamního režimu, bylo by podle autora bláhové domnívat se, že se blíží jeho okamžitý konec. Demokracie by se proto měly zaměřit na vytvoření jasné strategie, která vnější ambice šéfa Kremlu definitivně zmaří.
Úřady v jižní Kalifornii nařídily v pátek evakuaci přibližně 40 000 lidí poté, co z obří nádrže začala unikat nebezpečná chemická látka. Incident se odehrál v oblasti Garden Grove v okresu Orange County, který se nachází jihovýchodně od Los Angeles. Unikající chemikálie ohrožuje hustě obydlenou oblast nejen toxickými výpary, ale kvůli své nestabilitě představuje také bezprostřední riziko mohutného výbuchu.
Kanadské úřady čelí vlně ostré kritiky ze strany právníků a lidskoprávních organizací kvůli postupu vůči uprchlíkům na hranicích se Spojenými státy. Podle zjištění britského deníku The Guardian začala Ottawa uplatňovat natolik striktní pravidla, že žadatele o azyl odmítá a předává je přímo do rukou amerického Imigračního a celního úřadu (ICE). Mnozí z těchto běženců, kteří doufali v bezpečné útočiště u svých rodin v Kanadě, tak končí na celé měsíce v amerických detekčních centrech, kde čelí krutým podmínkám a hrozbě deportace.
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa podle nejnovějších zpráv aktivně připravuje plány na nové kolo vojenských úderů proti Íránu. Tyto přípravy probíhají v kuloárech Pentagonu a Bílého domu i přes to, že vyjednavači obou stran hlásí mírný pokrok v diplomatických rozhovorech. Zdroje z amerických zpravodajských služeb a armády naznačují, že situace je natolik vážná, že vojenští plánovači museli přehodnotit své nejbližší priority.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio vyzval spojence ze Severoatlantické aliance k větší podpoře úsilí o znovuotevření Hormuzského průlivu. Zároveň tlumočil hluboké zklamání prezidenta Donalda Trumpa nad tím, že evropští partneři a alianční spojenci nedokázali zintenzivnit své kroky k ukončení válečného konfliktu s Íránem. Rubio se takto vyjádřil před pátečním příjezdem šéfa pákistánské armády do Teheránu, kde mají pokračovat klíčová zprostředkovatelská jednání mezi islámskou republikou a Washingtonem.
Vztahy mezi Spojenými státy a Kubou se v posledních týdnech prudce zhoršily. Americká administrativa po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu dává otevřeně najevo snahu o změnu tamního režimu a označuje karibský stát za hrozbu pro národní bezpečnost. Washington na ostrov uvalil ropnou blokádu, zavedl nové sankce a federální úřady navíc poprvé v historii obvinily bývalého kubánského vůdce Raúla Castra z vraždy. Zatímco USA varují, že mírová dohoda je v tuto chvíli nepravděpodobná, Havana viní Američany ze snahy uměle vytvořit záminku pro vojenskou intervenci.
Časté verbální útoky prezidenta Donalda Trumpa, který neváhá označovat novináře či republikánské zákonodárce za hloupé a vlastizrádné, vedou řadu kritiků k úvahám o jeho duševním zdraví. Na sociálních sítích běžně šíří konspirační teorie, urážky a nepodložená obvinění, což u jeho odpůrců i některých bývalých spolupracovníků vyvolává dojem, že prochází vážným kognitivním a emocionálním úpadkem. Profesor Jeffrey Sonnenfeld z Yaleovy univerzity, který Trumpa osobně zná přes třicet let, však ve svém textu pro časopis TIME argumentuje, že se o žádné šílenství nejedná a prezident se chová naprosto stejně jako v minulosti.
Tropického počasí se v Česku můžeme dočkat nejen o nadcházejícím víkendu, ale také v příštím týdnu. Přinejmenším v úterý slibuje předpověď dosažení hranice 30 stupňů. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).