Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.
Po celá léta Netanjahu budoval svou kariéru na hrozbách vůči Teheránu, dramatických vystoupeních v OSN a soustavném tlaku na americké prezidenty, aby zahájili válku proti íránskému režimu. Když však ke střetu konečně došlo, výsledky jsou pro Izrael žalostné. Odhady izraelských tajných služeb o brzkém pádu režimu či lidové revoluci se ukázaly jako zcela nepodložené a předpovědi, že válka potrvá nanejvýš pár týdnů, byly tragicky mimo realitu.
Lídr izraelské opozice Jair Lapid nešetřil kritikou a na sociální síti X uvedl, že Izrael nikdy v historii nezažil podobnou politickou pohromu. Podle něj nebyl Izrael dokonce ani přizván k jednacímu stolu ve chvíli, kdy se rozhodovalo o klíčových otázkách jeho národní bezpečnosti. Lapid zdůraznil, že zatímco armáda splnila své úkoly a veřejnost prokázala odolnost, Netanjahu selhal strategicky i politicky a nedosáhl žádného z jím stanovených cílů.
Podobně se vyjádřil i předseda levicových Demokratů Jair Golan. Ten označil příměří za jeden z nejtěžších strategických neúspěchů, jaké kdy Izrael poznal. Netanjahu podle něj sliboval historické vítězství a bezpečnost pro celé generace, ale v praxi dosáhl opaku – ohrozil bezpečnost země na mnoho let dopředu.
Realita je taková, že Netanjahu vsadil vše na jednu kartu. Nepodařilo se mu svrhnout teokratický režim, zabavit zásoby vysoce obohaceného uranu ani zásadně ochromit íránský stát. Navíc mezinárodní postavení Izraele, již tak poškozené operacemi v Gaze, utrpělo další vážné trhliny. Naopak pozice íránských Revolučních gard může být paradoxně posílena tím, že režim přežil měsíční nápor dvou největších vojenských mocností světa.
Íránský režim sice zůstal zraněný, ale funkční a disponuje značným vojenským arzenálem. Je pravděpodobné, že Teherán nyní zahájí rychlé přezbrojování a bude hledat příležitosti k odvetě. Netanjahuovo trvání na pokračování útoků v jižním Libanonu v tomto kontextu působí jako projev pýchy. Pokus o vytvoření nové bezpečnostní zóny staví izraelské vojáky do přímého střetu s bojovníky Hizballáhu na jejich vlastním, náročném terénu.
Právě masivní a neohlášené nálety na Libanon v posledních hodinách vnímají někteří pozorovatelé jako akt frustrace poté, co se nepodařilo dosáhnout cílů v Íránu. Diplomatické následky budou pro Izrael zdrcující, zejména v USA, kde se hroutí dřívější politický konsenzus ohledně podpory židovského státu. Podpora Izraele je na historických minimech i mezi americkými židovskými voliči.
Pro Netanjahua, kterého čeká volební rok, je domácí situace stejně neradostná. Izraelcům bude brzy zřejmé, že hrozba, kterou premiér dlouho označoval za „existenciální“, nebyla odstraněna a podmínky v regionu zůstávají v podstatě nezměněny. Sliby o úplném vítězství se ukázaly jako prázdné.
Podle vojenského analytika listu Haaretz Amose Harela byla porážka zakódována již v samotných válečných plánech, které se opíraly o nepodložená přání, ignorování expertů a agresivní politický tlak na ohýbání faktů. Izraelci si navíc uvědomují, že tato kampaň s plnou podporou USA byla neopakovatelnou příležitostí, která se hned tak nevrátí.
Donald Trump nakonec v bodě největší eskalace couvl a odmítl nasadit pozemní vojska, což by bylo v USA extrémně nepopulární a zničující pro světovou ekonomiku. Netanjahu tak dostal svou vytouženou válku, v níž však neuspěl, a je nepravděpodobné, že by od Washingtonu dostal druhou šanci. Harel uzavírá, že po selháních v Gaze, Libanonu a nyní dvakrát v Íránu se ukazuje, že premiérova hesla o totálním vítězství jsou jen nenaplněnými sliby.
Plány Evropské komise propojit vyplácení unijních peněz s plněním strukturálních reforem narazily na odpor klíčových členských států. Proti navrženému konceptu v rámci přípravy sedmiletého rozpočtu EU na období 2028 až 2034 vystoupila skupina deseti zemí, v jejímž čele stojí Francie, Itálie a Španělsko. Navrhovaný rozpočet v hodnotě téměř dvou bilionů eur by totiž podle kritiků znamenal, že by národní vlády musely výměnou za unijní dotace prosazovat i vysoce citlivé domácí změny.
Bílý dům zveřejnil plán určený k demilitarizaci Pásma Gazy. Úspěch celého plánu však závisí na tom, zda Hamás a Izrael dokážou naplnit řadu zásadních závazků. Navržená dohoda počítá s tím, že se hnutí Hamás vzdá zbraní a ukončí svou vládu v Pásmu Gazy. Na druhé straně by Izrael musel ze zasaženého území kompletně stáhnout svoje vojenské jednotky.
Ruské ozbrojené síly v posledním období výrazně přesměrovaly své útoky bezpilotními prostředky i raketami na nový typ civilního cíle. Místo předchozího zaměření se primárně na energetickou síť se nyní terčem náletů stávají ukrajinské čerpací stanice. Podle oficiálních údajů ukrajinských úřadů bylo během června a července zasaženo více než dvě stě benzínek po celé zemi, což představuje průměrně tři napadená místa denně.
Americký státní dluh překročil hranici 40 bilionů dolarů, což začíná výrazně zasahovat do globální ekonomiky i evropských financí. Náklady na vypůjčení peněz pro vlády po celém světě v posledních dnech vzrostly na nejvyšší úroveň za několik let. Tento vývoj odráží obavy investorů z války, stárnutí populace i dopadů technologických změn, které vyčerpávají americké veřejné finance.
Uzavření Hormuzského průlivu představuje podle mořských biologů nebezpečí pro globální mořskou biodiverzitu. Tisíce nákladních lodí, které uvízly v Perském zálivu květnu a červenci v důsledku vojenského konfliktu, by totiž po obnovení provozu mohly do celého světa roznést vysoce invazivní druhy. Voda v této strategické oblasti je plná nehybně stojících plavidel, jejichž trupy se postupně stávají útočištěm pro nejrůznější mořské organismy – od mikroobů a řas až po svijonožce a další bezobratlé.
Německé bezpečnostní orgány odhalily v lese nedaleko Berlína tajný sklad se střelnými zbraněmi a municí, který byl podle vyšetřovatelů připraven pro nájemné vraždy plánované ruskou rozvědkou. O nálezu informoval deník Süddeutsche Zeitung ve spolupráci s veřejnoprávními stanicemi NDR a WDR.
Vedení amerického námořnictva diskutuje o možnosti přejmenovat rozestavěnou letadlovou loď USS Doris Miller po prezidentu Donaldu Trumpovi. Plavidlo mělo původně nést jméno černošského námořníka, který se proslavil hrdinským činem během japonského útoku na Pearl Harbor za druhé světové války.
Mírová jednání týkající se Pásma Gazy se opakovaně hroutí kvůli zásadním nedostatkům v nastavení kontrolních a vynucovacích mechanismů. Jednotlivé dohody uzavřené od ledna 2025 sice řeší výměnu rukojmích či stahování vojsk, žádná z nich však předem nedefinuje, kdo bude dohlížet na dodržování podmínek a jak se bude postupovat při jejich porušení.
Německo posiluje svou vojenskou přítomnost na východním křídle Severoatlantické aliance a vysílá do Litvy plně vybavenou brigádu. Tento krok představuje zásadní posun v německé obranné politice, neboť jde o vůbec první trvalé rozmístění německých vojáků v zahraničí od konce druhé světové války. Němečtí představitelé tímto rozhodnutím reagují na zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě a na potřebu efektivně odstrašit případnou agresi.
Pět let od návratu Tálibánu k moci v Afghánistánu zůstává režim hnutí extrémně radikální. Skupina podle očekávání nenaplnila své původní sliby o umírněnější vládě, respektování práv žen či udílení amnestií a v zemi nadále uplatňuje tvrdou represi. Zahraniční experti i OSN navíc opakovaně varují před tím, že Afghánistán opět slouží jako zázemí pro mezinárodní teroristické organizace.
Ruská agrese vůči Ukrajině se zdaleka neodehrává pouze na bojišti, ale má za cíl také úplné vymazání ukrajinské identity a kultury. Už od roku 2013 Vladimir Putin prosazuje narativ, že Ukrajinci a Rusové představují jeden národ. Tento dlouhodobý tlak vyvrcholil po plnohodnotné invazi v roce 2022, odkdy ruské síly systematicky útočí na ukrajinské kulturní instituce a tamní nakladatelský sektor.
První dáma Spojených států Melania Trumpová spojila svou dlouholetou vášeň pro automobilový sport s novou veřejnou iniciativou zaměřenou na mladé lidi opouštějící pěstounskou péči. V Růžové zahradě Bílého domu oznámila spuštění nového stipendijního programu v hodnotě dvou milionů dolarů. Tento projekt vznikl ve spolupráci se sérií IndyCar a společností Fox Corporation a jeho cílem je pomoci mladým dospělým při přechodu z pěstounského systému k samostatnému životu.