Evropané stále častěji vnímají USA jako větší hrozbu než Čínu

Od Trumpova návratu k moci v lednu 2025 vyvolala americká administrativa řadu kontroverzí, které narušily transatlantickou důvěru. Patří mezi ně zpochybňování závazků vůči NATO, hrozby anexí Grónska a Kanady, zavedení cel na spojence a rozpoutání války s Íránem, ke které se evropské státy odmítly připojit. Pouze 12 % dotázaných v šesti zemích EU považuje Ameriku za blízkého spojence, zatímco 36 % ji vidí jako riziko.

Nejvíce negativní postoj vůči Spojeným státům zaujímá Španělsko, kde více než polovina respondentů označila Washington za hrozbu pro Evropu. Madrid se stal lídrem v odporu proti únorové válce v Íránu a čelil za to kritice od samotného Trumpa, který zemi také vyčítal nízké výdaje na obranu. Podobně kriticky se staví i Itálie a Belgie, kde podíl lidí vnímajících USA jako hrozbu přesahuje 40 %.

Jedinou výraznou výjimkou v tomto trendu zůstává Polsko. Země, která přímo sousedí s Ruskem, nadále vnímá spojenectví s USA jako svou hlavní bezpečnostní záruku. Pouze 13 % Poláků vnímá Washington jako riziko, což je v ostrém kontrastu se zbytkem zkoumaných zemí. Rusko je napříč všemi šesti státy stále vnímáno jako jasný nepřítel, a to u 70 % všech dotázaných.

Tento vývoj vede k silnému volání po větší strategické autonomii Evropy. Průzkum ukázal, že 86 % respondentů souhlasí s tím, že Evropa musí rozvíjet své vlastní obranné kapacity. Myšlenka vytvoření společných evropských vojenských sil, které by fungovaly po boku národních armád, má podporu téměř 70 % dotázaných, přičemž největší nadšení pro tento krok projevují Belgičané.

Ačkoliv politická podpora pro posílení obrany je vysoká, osobní ochota obyvatel k obětem je výrazně nižší. Jen necelá pětina respondentů by byla ochotna vzít do ruky zbraň a bojovat v případě napadení jejich vlastní země. Téměř polovina dotázaných by raději přispěla v nebojových rolích, jako je logistika, zdravotní pomoc nebo civilní ochrana, a 12 % lidí by v případě konfliktu zvažovalo odchod ze země.

V otázce financování obrany panuje v Evropě hluboké rozdělení. Zatímco v Německu, Francii a Španělsku se lidé kloní k názoru, že výdaje na armádu by se měly zvýšit, v Itálii si téměř 40 % lidí myslí, že se již nyní utrácí příliš mnoho. Polsko se opět vymyká, neboť plánuje na obranu vynaložit téměř 5 % svého HDP, což je nejvyšší podíl v rámci NATO, a většina jeho obyvatel je s touto úrovní spokojena.

Podpora Ukrajiny rovněž vykazuje známky štěpení. V Německu, které je největším evropským dárcem pomoci, si 45 % respondentů myslí, že Evropa pro Kyjev nedělá dost. Naopak v Itálii, jejíž podíl pomoci v poměru k HDP je nejnižší ze sledovaných zemí, si 42 % lidí myslí, že podpora je již nadměrná. Španělsko a Belgie se přiklánějí k názoru, že by Evropa měla pomáhat více, zatímco Francie je v této věci rozdělená.

Vzhledem k potřebě rozšířit vojenské kapacity se vrací debata o branné povinnosti. V Německu má znovuzavedení nějaké formy povinné služby podporu více než tří čtvrtin respondentů. Kancléř Friedrich Merz však po neshodách v koalici upustil od plné branné povinnosti a prosadil zákon zaměřený na zvýšení počtu aktivních vojáků na 203 000 do roku 2031. Také v Belgii je podpora povinné služby vysoká, zatímco ve Španělsku převažuje odpor.

Evropané si podle dat přejí být lépe vyzbrojeni a méně závislí na USA, ale jejich ochota k osobnímu nasazení nebo zvyšování rozpočtů naráží na limity. Rozdílné národní pohledy na hrozby z Washingtonu a Pekingu spolu s nejednotou v podpoře Ukrajiny představují zásadní výzvu pro budoucí stabilitu evropské bezpečnostní politiky. Celosvětová situace a Trumpova nepředvídatelná politika tak nutí kontinent k hledání nové cesty k vlastní bezpečnosti.