Stále naléhavější otázka, zda konflikt mezi Izraelem a Libanonem definitivně zhatí čerstvě uzavřené příměří, hýbe celým Blízkým východem. Situace v terénu je totiž v ostrém kontrastu s diplomatickými proklamacemi.
Zatímco dohoda o klidu zbraní mezi USA a Íránem již měla platit, Libanon se dnes stal terčem nejsilnějšího bombardování od začátku války. Během pouhých deseti minut zasáhl Izrael přes 100 cílů po celé zemi, od jihu přes východ až po samotné srdce Bejrútu.
Bilance útoků je tragická. Podle libanonského ministerstva zdravotnictví bylo zabito nejméně 112 lidí a více než 800 dalších utrpělo zranění. Na místech dopadů v hlavním městě záchranáři ještě mnoho hodin po náletech prohledávali trosky. Mezi sutinami nalezli mrazivé připomínky násilně přerušených životů: rodinné fotografie, oblečení či nedokončené školní úkoly. Zkáza v blízkosti centra metropole je pro místní obyvatele jen těžko uvěřitelná.
Mezi lidmi v Libanonu roste zoufalství i hněv. Abdelkader Mahfouz, který přišel navštívit svého zraněného bratra, popsal scénu plnou trosek a lidských pozůstatků. „Trpí jen obyčejní lidé. Nemůžeme dělat nic. Nepřítel nemá žádné slitování,“ uvedl v emocích. Veřejné mínění v zemi je rozpolcené; mnozí viní Hizballáh z toho, že Libanon zatáhl do nechtěné války, zároveň však panuje silné rozhořčení vůči Izraeli za rozsah způsobené destrukce.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve svém nejnovějším prohlášení v hebrejštině potvrdil, že Izrael nehodlá v útocích na Libanon polevit. Zdůraznil, že dočasné příměří se na Hizballáh nevztahuje, a dnešní údery označil za „největší ránu“, jakou kdy země zasadila během tak krátkého časového úseku. Netanjahu také popřel, že by byl o dohodě informován na poslední chvíli; trvá na tom, že úterní příměří bylo s Izraelem koordinováno.
Budoucnost klidu zbraní je nyní velmi nejistá. Izrael otevřeně deklaruje, že válka v Libanonu neskončila a že armáda drží „prst na spoušti“, připravena v případě potřeby obnovit konflikt i s Íránem. Hizballáh, který od vyhlášení příměří na Izrael nevystřelil, nyní začíná ostře reagovat a prohlašuje, že si vyhrazuje právo na odvetu. Pokud dojde k další eskalaci, křehká diplomatická dohoda se může rozpadnout dříve, než začne reálně fungovat.
Křehké čtrnáctidenní příměří na Blízkém východě, sjednané v hodině dvanácté, čelí hned v první den vážnému ohrožení. Hlavním jablkem sváru se stala interpretace toho, na koho se klid zbraní vlastně vztahuje. Zatímco Írán a zprostředkovatelský Pákistán tvrdí, že dohoda zahrnuje i Libanon, Izrael to rezolutně odmítá.
Stále naléhavější otázka, zda konflikt mezi Izraelem a Libanonem definitivně zhatí čerstvě uzavřené příměří, hýbe celým Blízkým východem. Situace v terénu je totiž v ostrém kontrastu s diplomatickými proklamacemi.
Válka, ve které není vítězů, má podle mnoha analytiků jednoho jasného poraženého. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vstupuje do křehkého a nejasného příměří s Íránem v situaci, kterou jeho političtí odpůrci i zahraniční korespondenti označují za totální strategické selhání a politickou katastrofu.
Zpráva o příměří mezi Spojenými státy a Íránem přinesla světové ekonomice vlnu úlevy, ale podle ekonomických expertů budou jizvy po tomto konfliktu patrné ještě dlouho. Posledních šest týdnů sledoval svět největší dopravní zácpu v historii námořní dopravy v Hormuzském průlivu, kde uvízlo přibližně 800 lodí. Tento blokáda měla přímý dopad na peněženky lidí po celém světě – od dražšího benzinu a letenek až po rostoucí splátky hypoték.
Přetrvávající napětí na Blízkém východě by mohlo vážně destabilizovat vztahy mezi USA a Čínou a vyústit v otevřenou konfrontaci v Tchajwanském průlivu, varují experti. Právě proto se summit mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem stává naprostou nutností, ačkoliv byl kvůli chaosu v regionu již několikrát odložen a jeho termín se posunul z konce března na polovinu května.
Izraelská armáda dnes podnikla dosud nejrozsáhlejší koordinovaný útok na Libanon od začátku války, která vypukla 2. března. Vlna náletů zasáhla bez varování centrum Bejrútu i další části země, přičemž cílem se stalo více než 100 objektů. Izrael tvrdí, že zasáhl velitelská centra a vojenská stanoviště hnutí Hizballáh, která se podle něj nacházejí v samotném srdci civilní zástavby.
Podle informací německého hospodářského deníku Handelsblatt začíná Severoatlantická aliance (NATO) zvažovat spuštění námořní mise v Hormuzském průlivu. Tento krok je v Bruselu vnímán především jako snaha „uklidnit“ amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v posledních dnech stupňuje svou kritiku vůči spojencům a otevřeně hrozí odchodem USA z Aliance.
Prezident USA Donald Trump oznámil, že se podařilo ujednat příměří, v němž Írán souhlasil se zásadním ústupkem: úplným koncem obohacování uranu. Na své platformě Truth Social Trump uvedl, že Spojené státy pomohou z trosek zničených íránských základen vyzvednout a zneškodnit veškeré zásoby jaderného materiálu. Podle něj je celý tamní program pod přísným dohledem satelitů Vesmírných sil, které potvrzují, že s materiálem od náletů nikdo nemanipuloval.
Evropská komise se rozhodla oficiálně reagovat na kontroverzní výroky amerického viceprezidenta JD Vance, které pronesl během své návštěvy Maďarska jen několik dní před parlamentními volbami. Vance v Budapešti obvinil Evropskou unii z bezprecedentního zasahování do maďarského volebního procesu, což v Bruselu vyvolalo vlnu nevole. Mluvčí Komise, kteří zpočátku odmítali situaci komentovat, nakonec potvrdili, že k vyjádření obav využijí zavedené diplomatické kanály.
Evropští lídři s neskrývanou úlevou přivítali zprávu o uzavření čtrnáctidenního podmíněného příměří mezi Spojenými státy a Íránem. Tato dohoda, vyjednaná za pomoci pákistánské diplomacie v posledních hodinách před vypršením amerického ultimáta, odvrátila hrozbu totální války. Představitelé evropských států nyní shodně volají po tom, aby se tento křehký klid zbraní stal základem pro trvalý mír a definitivní ukončení nepřátelství v celém regionu.
Dosavadní snahy o dosažení komplexní dohody mezi Spojenými státy a Íránem narážejí na neúprosné a maximalistické požadavky obou stran. Diplomatická jednání mezi oběma stranami sice pokračují, v očekáváních se ale objevují propastné rozdíly.
Otevření nových ložisek ropy a plynu v Severním moři by mohlo vyslat „šokovou vlnu“ do celého světa a vážně ohrozit mezinárodní klimatické cíle. Přední odborníci a diplomaté varují, že takový krok by podkopal dosavadní vedoucí roli Británie v ochraně klimatu a motivoval by rozvojové země k masivnější těžbě vlastních fosilních paliv.