Starmer bojuje o politické přežití. Jak se stal nejméně populárním lídrem v historii Británie?

Keir Starmer
Keir Starmer, foto: president.gov.ua
Klára Marková 21. května 2026 15:51
Sdílej:

Britský premiér Keir Starmer v současnosti bojuje o své politické přežití, protože více než osmdesát poslanců jeho vlastní Labouristické strany ho vyzvalo k rezignaci a aktuální průzkumy veřejného mínění z něj dělají historicky nejméně populárního lídra země. Přitom ještě před dvěma lety vstupoval do Downing Street po drtivém volebním vítězství, které ukončilo čtrnáctiletou vládu Konzervativní strany. Tehdy bývalý nejvyšší státní zástupce z dělnické rodiny představoval po éře skandálů Borise Johnsona naději na stabilitu a slušnost. Dnes však sedmdesát procent britské veřejnosti hodnotí jeho působení v čele vlády negativně a pouhých devatenáct procent občanů na něj má kladný názor.

Krize vyvrcholila po nedávných místních volbách, ve kterých vládní labouristé utrpěli masivní ztráty a fotbalové stadiony po celé zemi zaplnily urážlivé pokřiky na adresu premiéra. Starmerovi kritici v diskusních skupinách nejčastěji vyčítají nedostatek dynamiky, bezpáteřnost a přílišnou nevýraznost. Jeho umírněný politický styl se v dnešní polarizované britské společnosti po brexitu ukazuje spíše jako handicap. Svoji rezignaci z vládního kabinetu podala i ministryně Jess Phillipsová, která premiéra otevřeně obvinila z příliš pomalého zavádění technických řešení proti online zneužívání dětí a z neochoty k odvážným krokům.

Zklamání neskrývají ani samotní voliči, z nichž téměř třetina těch, kteří od Labouristické strany odvrátili, tvrdí, že vláda nesplnila své sliby a nedokázala snížit životní náklady. Téměř deset milionů lidí přitom v roce 2024 hlasovalo pro změnu, avšak podle politických komentátorů není po dvou letech v běžném životě Britů vidět žádný znatelný rozdíl. Starmerovým hlavním předvolebním závazkem bylo zlepšení veřejných služeb, které byly zdevastovány lety úsporných opatření. Čekací doby ve zdravotnictví však nadále zůstávají nad úrovní z doby před pandemií, místní samosprávy a justice jsou podfinancované a silniční síť je v dezolátním stavu.

Situaci v zemi výrazně komplikuje celosvětová krize životních nákladů, která na Velkou Británii doléhá obzvláště tvrdě kvůli vysoké příjmové nerovnosti. Inflace vyhnala úrokové sazby výše než v eurozóně a britská ekonomika trpí kvůli své vysoké závislosti na plynu také důsledky probíhající války v Íránu. Starmerovi se navíc nedaří vyřešit dominantní politické téma, kterým je nelegální imigrace. Přestože celková čísla čisté migrace klesají, veřejnost je s postupem vlády nespokojená, což prudce zvyšuje volební preference protiimigrační strany Reform UK.

Mnozí odborníci na veřejné mínění upozorňují, že premiér doplácí na celospolečenskou antipatii vůči politice jako takové, a za současných podmínek by byl extrémně nepopulární jakýkoliv předseda vlády. Mezi labouristickými poslanci však roste panika, že Starmer je již tak toxickou figurou, že v příštích parlamentních volbách odevzdá moc přímo do rukou lídra Reform UK a zastánce brexitu Nigela Farage. Přes silný vnitrostranický tlak se však Starmer odmítá vzdát moci a hodlá v čele kabinetu setrvat, což demonstroval i při tradičním představení vládního programu.

Vzpoura v řadách poslanců totiž přišla pouhý den před každoročním královským projevem, kterým panovník Karel III. slavnostně otevírá zasedání parlamentu a čte legislativní plány sestavené vládou. Starmer využil této významné události k tomu, aby představil odvážnější a ambicióznější program, který má Británii učinit silnější a spravedlivější. Mezi hlavními vládními návrhy se objevilo prohloubení vztahů s Evropskou unií, úplné znárodnění společnosti British Steel, reforma azylového systému, snížení věkové hranice pro účast ve volbách na šestnáct let nebo přísný zákrok proti nelegálním překupníkům vstupenek. Zatím však zůstává nejasné, zda bude mít Starmer příležitost tyto plány vůbec realizovat, přičemž analytici varují, že kvůli chmurnému ekonomickému výhledu země by měl v krátkodobém horizontu obrovské potíže s popularitou jakýkoliv jeho nástupce.

Stalo se
Novinky
Modžtaba Chámeneí

Írán za doprovodu příbuzných pohřbívá Alího Chameneího. Modžtaba se na veřejnosti stále neukázal

V Teheránu byly zahájeny rozsáhlé smuteční obřady za bývalého íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího a čtyři další členy jeho rodiny. Smutečních ceremonií v rozlehlém náboženském komplexu Mosalla imáma Chomejního se účastní obrovské davy lidí. Íránská státní televize odvysílala záběry tří Chameneího synů, kterými jsou Mostafá, Mejsam a Masúd, jak se modlí u vystavených rakví. 

Novinky
Marine Le Pen

Francie s napětím očekává úterní soudní verdikt. Rozhodne o budoucnosti Le Penové

Francie s napětím očekává úterní soudní verdikt, který rozhodne o tom, zda se nacionalistická lídryně Marine Le Penová bude moci zúčastnit prezidentských voleb. Sázky jsou mimořádně vysoké, neboť nejnovější průzkumy veřejného mínění naznačují, že tato sedmapadesátiletá předsedkyně strany Národní sdružení (RN) má velmi dobrou pozici stát se příští hlavou státu.

Novinky
Vladimir Putin

Putin držel čtyři roky válku stranu od běžných Rusů. Teď je ale vše jinak

Ruský prezident Vladimir Putin dlouhé čtyři roky úspěšně chránil domácí obyvatelstvo před ekonomickými dopady konfliktu na Ukrajině. Tato situace se však nyní zásadně mění. Nedávné ukrajinské útoky pomocí bezpilotních letounů a balistických raket, které cílily na klíčovou energetickou infrastrukturu, vyvolaly v Rusku bezprostřední a čím dál ostřejší palivovou krizi. Z minoritní nepříjemnosti se tak stal problém, který již většina Rusů nemůže ignorovat.

Novinky
USA, ilustrační foto

Experti na Den nezávislosti radí Američanům: Nezapomeňte poděkovat Evropě

Americko-transatlantická aliance zůstává základním pilířem globální bezpečnosti a hospodářské prosperity. Spojené státy americké jsou již téměř třetinu své existence formálně svázány smlouvami o společné obraně se svými evropskými spojenci v rámci NATO. Tato severoatlantická vazba slouží posledních 77 let jako nenahraditelný základ pro americký vliv a moc ve světě. Podle expertů webu The Conversation by tak USA neměly dnes, v Den nezávislosti, zapomenout poděkovat právě Evropě.