Evropská unie musí být připravena obnovit jednání s libyjským vojenským vůdcem Chalífou Haftarem, přestože jej většina evropských lídrů považuje za problematického partnera. Důvodem je obava, že ruský prezident Vladimir Putin by mohl v Libyi zopakovat taktiku „zbraně migrace“, jakou už použil na východě Evropy. To v rozhovoru pro Politico uvedl eurokomisař pro migraci Magnus Brunner.
„Rostoucí vliv Ruska v Libyi je pro nás skutečným problémem. Obáváme se, že Moskva využije migraci jako nástroj tlaku na Evropu – podobně, jako už se to děje jinde,“ řekl Brunner během summitu ministrů vnitra EU v bavorských Alpách. „Tato zbraň je v provozu a musíme jednat.“
Brunnerova slova přichází jen pár týdnů poté, co byl při návštěvě Benghází vyhoštěn ze země, poté co se on a další diplomaté z Itálie, Řecka a Malty odmítli fotografovat s ministry z Haftarovy administrativy – obávali se tím legitimizovat režim, který většina mezinárodního společenství neuznává.
Přesto Brunner nyní říká, že je nutné s Haftarem znovu jednat. „V Benghází jsme vlastně nevěděli, kdo proti nám sedí, proces nebyl jasný, a proto jsme tehdy jednání přerušili. Ale jsme připraveni je kdykoliv znovu zahájit – podle mě je to urgentní,“ řekl.
Navzdory diplomatickému incidentu tedy EU signalizuje, že komunikaci s východolibyjskou vládou neuzavírá. Brunner potvrdil, že na technické úrovni stále fungují komunikační kanály s Haftarovými představiteli.
Důvodem rostoucí naléhavosti je nárůst počtu migrantů, kteří do Evropy připlouvají z Libye. Ačkoliv celkový počet nelegálních vstupů do EU v první polovině roku 2025 klesl o 20 %, trasa přes centrální Středomoří je stále nejvytíženější – tvoří 39 % všech nelegálních příchodů.
Řecko na tuto situaci reagovalo drastickým opatřením: dočasně pozastavilo vyřizování žádostí o azyl u migrantů, kteří dorazí po moři z Libye. Tento krok ale ostře kritizovaly lidskoprávní organizace.
Evropské obavy nejsou nové – EU dlouhodobě varuje, že Putin využívá migraci jako součást hybridní války. Podobnou taktiku podle EU aplikovalo Rusko i přes Bělorusko, kde usnadňovalo příchod uprchlíků do Polska a Litvy za účelem destabilizace Unie a posílení proruských populistů.
Brunner proto říká, že EU nemá jinou volbu než s Haftarem jednat – a zahrnout do vyjednávání nejen kontrolu migrace, ale i témata jako rozvojová pomoc pro Libyi či snadnější udělování víz pro Libyjce.
Otázka Libye bude jedním z hlavních témat úterního neformálního summitu ministrů vnitra EU v Kodani. Již minulý týden, během setkání na nejvyšší německé hoře Zugspitze, dosáhli ministři shody na několika tvrdých opatřeních v oblasti migrace – včetně zřízení deportačních center mimo EU a navrácení odmítnutých žadatelů o azyl do zemí jako Sýrie či Afghánistán.
Libye přitom zůstává obzvlášť problematická. Podle údajů UNHCR se v zemi nachází přes 600 000 vnitřně vysídlených osob. Ačkoliv EU poskytuje libyjské pobřežní stráži finance na zadržování migrantů, kritici upozorňují na časté porušování lidských práv.
V roce 2023 OSN zveřejnila zprávu, která dokumentuje systematické mučení a sexuální otroctví vůči migrantům v Libyi – označila je za možné zločiny proti lidskosti.
Libye je od svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011 rozdělena. Západní část země ovládá mezinárodně uznávaná vláda v Tripolisu, zatímco východ má pod kontrolou Haftar a jeho Libyjská národní armáda, která se těší podpoře Moskvy.
Evropa má s vyjednáváním s libyjskými autokraty dlouhou historii – už Kaddáfí v minulosti výměnou za spolupráci v oblasti migrace požadoval značné ústupky. Nyní, s novou geopolitickou realitou a Putinovým vlivem v regionu, stojí EU před obtížnou volbou: jednat s vojenským diktátorem, nebo čelit další migrační krizi.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
I přes přísné zákazy režimu Kim Čong-una si jihokorejský pop, známý jako K-pop, nachází cestu k obyvatelům Severní Koreje. Pro mnohé uprchlíky, kteří nyní žijí v Jižní Koreji, znamenalo setkání s touto hudbou zásadní životní zlom a první dotek se svobodou.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
