Uprostřed rostoucího globálního napětí a nové vojenské krize na Blízkém východě, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj varoval, že Rusko by mohlo do pěti let zaútočit na některou z členských zemí NATO, aby otestovalo odhodlání aliance. Uvedl to v rozsáhlém rozhovoru pro Sky News, který poskytl během své návštěvy Londýna a před summitem NATO v Haagu.
Podle Zelenského by takový útok mohl přijít v horizontu několika let, až se ruský prezident Vladimir Putin vzpamatuje z aktuální války na Ukrajině a znovu vybuduje svou armádu. „Myslíme si, že od roku 2030 může mít Putin výrazně větší schopnosti,“ řekl. Dodal, že momentálně Ukrajina Rusko zadržuje, ale pokud by válka ustala, Putin získá prostor k reorganizaci armády, zrušení sankcí a přípravě na další fázi své agresivní politiky.
Na otázku, zda by mohl Putin zaútočit už během několika měsíců, však Zelenskyj odpověděl, že tomu nevěří – podle něj na to ruský režim zatím není připraven.
Zelenskyj zároveň kritizoval plán NATO navýšit obranné výdaje na 5 % HDP do roku 2035 jako „velmi pomalý“. Upozornil, že takový cíl může přijít příliš pozdě. Z těchto 5 % má být 3,5 % určeno na čisté obranné výdaje a 1,5 % na související oblasti jako infrastruktura či kyberbezpečnost. „Deset let je velmi dlouhá doba. Putin může mít do té doby připravenou novou armádu,“ varoval ukrajinský prezident.
V rozhovoru rovněž upozornil na přetrvávající nedostatky v uvalených sankcích. Tvrdí, že do Ruska se stále dostávají součástky použitelné pro vojenské účely – včetně britských komponentů využívaných při výrobě dronů a raket. „Musí to být zastaveno,“ vyzval.
Zelenskyj také upozornil na dopad války na Blízkém východě na Ukrajinu. Obává se, že kvůli zaměření světových mocností na konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, může Ukrajina ztratit důležitou vojenskou i finanční podporu. „Rusko to na bojišti pocítí jako výhodu,“ řekl.
Navzdory obtížné situaci prezident působil odhodlaně. Přiznal však, že možná není „nejlepším mužem“ pro vedení země ve válce, ale rozhodně je „nejzkušenějším“. Stále také odmítá jakékoli rozhovory s Ruskem bez předchozího vyhlášení příměří.
Zelenskyj rovněž otevřeně komentoval komplikovaný vztah s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Přestože připustil, že USA a Rusko mohou být „krátkodobými partnery“, zdůraznil, že „nikdy nebudou přáteli“, dokud je Trump v čele Spojených států. Odmítl však komentovat, zda se během jejich nedávného setkání v Oválné pracovně cítil „šikanován“. Řekl jen, že se „choval čestně“.
Ukrajinský prezident mezitím pokračuje ve své diplomatické misi – v pondělí se v Londýně setkal s britským premiérem Sirem Keirem Starmerem a předsedou Dolní sněmovny Sirem Lindsayem Hoylem, následně zamířil do Windsoru na schůzku s králem. Dnes ho čeká účast na summitu NATO v Haagu, byť není jisté, zda se zapojí do hlavních jednání.
Na pozadí tohoto summitu přitom Vladimir Putin opět zvýšil sázky. Během vystoupení na petrohradském ekonomickém fóru prohlásil: „Celá Ukrajina je naše“ a znovu pohrozil jaderným útokem, čímž demonstroval, jak nahlíží na Trumpa a západní alianci.
Ačkoliv by se varování ukrajinského prezidenta mohlo zdát jako přehnané, ve skutečnosti se na termínu ruského útoku na NATO shoduje i řada dalších expertů a zemí. Například Německo v posledních dnech zintenzivnilo varování před možnou ruskou agresí vůči zemím NATO. Podle šéfky spolkového úřadu pro vojenské zásobování Annette Lehnigk-Emden má německá armáda pouhé tři roky na to, aby se připravila na případný útok, který by mohl přijít nejpozději v roce 2029.
„Všechno potřebné pro obranu země musí být pořízeno nejpozději do roku 2028,“ uvedla Lehnigk-Emden pro deník Tagesspiegel. Současná vláda kancléře Friedricha Merze podle ní výrazně usnadňuje modernizaci armády, když na obranu vyčlenila stovky miliard eur. Prioritou budou těžké zbraně, včetně protiletadlových tanků Skyranger.
Generál Carsten Breuer, náčelník německého generálního štábu, upozornil, že Rusko vyrábí až 1 500 tanků ročně a masivně posiluje své zásoby munice – například v roce 2024 vyrobilo čtyři miliony kusů 152mm dělostřelecké munice. Ne všechny tyto prostředky jdou na frontu na Ukrajině; část směřuje do zásob a nových vojenských struktur, které se orientují proti Západu.
Breuer, který hovořil s redaktory BBC na bezpečnostní konferenci Shangri-La Dialogue v Singapuru, označil současnou hrozbu ze strany Ruska za „velmi vážnou“, jakou během své čtyřicetileté vojenské kariéry nezažil. Zdůraznil, že NATO musí být připravené „bojovat dnes v noci“, a ne až za čtyři roky. „Pokud se mě zeptáte, zda je jisté, že útok nepřijde dřív než v roce 2029, odpovím: ne, jisté to není.“
Před tím, že Rusko bude schopné obnovit své vojenské kapacity a vést novou agresi vůči Evropě v rozmezí dvou až čtyř let po ukončení války na Ukrajině, varoval už dříve i náčelník ukrajinské zahraniční rozvědky Oleh Ivaščenko v rozhovoru pro agenturu Ukrinform zveřejněném 26. května. Podle něj by se proces přezbrojení Kremlu výrazně urychlil, pokud by byly mezinárodní sankce proti Moskvě zrušeny.
„Pokud budou sankce zrušeny, Rusko se přezbrojí mnohem rychleji,“ uvedl Ivaščenko s tím, že pokud sankce zůstanou, Rusko zaútočí na Evropu během dvou až čtyř let. Dodal, že Ukrajina tato varování předala svým evropským partnerům.
Podobné odhady již v minulosti zaznívaly také ze strany západních představitelů. Stále více se tak prosazuje názor, že i po skončení války na Ukrajině zůstane Rusko vážnou hrozbou, která může vést k otevřenému konfliktu s NATO.
V uplynulých měsících ostatně varovali někteří vysocí důstojníci Severoatlantické aliance, že je nutné počítat s možností ruského útoku na jednoho či více členů NATO během příštích tří až sedmi let. Upozornil na to britský deník The Times. Dánsko dokonce na základě svých zpravodajských informací tvrdí, že Moskva by mohla být schopna zaútočit do šesti měsíců po ukončení či zmrazení války na Ukrajině.
Mnozí by mohli namítat, že armáda, která není schopna dosáhnout svých cílů na Ukrajině, nemůže představovat hrozbu pro celé NATO. Jenže podle experta na obranu a vojenské technologie Fabiana Hoffmanna z magazínu Foreign Policy se takové předpoklady zakládají na mylném chápání ruské strategie.
„Válka mezi Ruskem a NATO by vůbec nevypadala jako válka na Ukrajině,“ konstatuje Hoffmann ve své analýze. Klíčem k pochopení tohoto rozdílu je podle něj fakt, že primárním cílem Ruska v takovém konfliktu by nebylo obsazení rozsáhlých území, ale likvidace Aliance jako soudržné politické a vojenské entity.
Kreml by podle Hoffmanna nepočítal s vítězstvím na bojišti, ale s tím, že dokáže vyvolat rozkol, paniku a politické napětí uvnitř samotného NATO. „Cílem by nebyla porážka NATO v otevřené bitvě a následný pochod na Berlín. Spíše by šlo o rozbití jednoty a odhodlání Aliance, sázku na to, že se blok pod tlakem sám zhroutí,“ uvádí odborník.
Takový scénář by podle něj mohl Moskva zvládnout i s omezeným vojenským nasazením. Jakmile by se Rusko nemuselo tolik soustředit na ukrajinskou frontu, mohlo by krátkodobě přesunout dostatečné síly pro destabilizační údery proti východní hranici NATO.
Hoffmann zároveň zdůrazňuje, že případný ruský útok by neměl za cíl zničit vojenskou kapacitu NATO jako celek, ale podkopat jeho politické odhodlání jednat společně a koordinovaně. „Rusko představuje pro NATO existenční hrozbu zcela jiným způsobem, než jaký vidíme na Ukrajině,“ vysvětluje.
Americký prezident Donald Trump označil novou ropnou dohodu s Venezuelou za největší ropný obchod v historii lidstva. Zjištění deníku The Guardian však ukazují, že tento projekt čelí řadě právních i logistických překážek a hrozí mu úplný kolaps. Americká administrativa sice tvrdí, že získá kontrolu nad obrovskými zásobami ropy, odborníci ale její prohlášení označují za zavádějící. Projekt navíc naráží na americké i venezuelské zákony a klíčové ropné společnosti se od něj distancují.
Ruské armádní síly se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského záměrně zaměřují na civilní infrastrukturu a školy v Kyjevě. Cílem těchto intenzivních útoků je vytvořit na obyvatele hlavního města takový tlak, aby byli nuceni metropoli opustit. Ruská taktika se podle ukrajinské hlavy státu snaží vyvolat dojem síly a zároveň ochromit chod klíčových institucí. Moskva tímto postupem do značné míry navazuje na svou strategii z počátku plnohodnotné invaze, kdy se pokoušela ukrajinské centrum moci zásadním způsobem destabilizovat.
Kanadský ministerský předseda Mark Carney potvrdil, že jeho vláda prověřovala teoretickou možnost amerického vojenského zásahu proti Kanadě. V rozhovoru pro deník The New York Times označil tento scénář za extrémní riziko s nízkou pravděpodobností, avšak s potenciálně devastujícími dopady. Podle jeho slov je povinností každého lídra provádět důkladné řízení rizik a připravit se i na ty nejméně pravděpodobné události. Dodal, že by bylo neodpovědné podobnou možnost zcela ignorovat.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.
