NATO je pomalé, Rusko ho napadne už do pěti let, varuje Zelenskyj. A experti mu dávají za pravdu

Podle Zelenského by takový útok mohl přijít v horizontu několika let, až se ruský prezident Vladimir Putin vzpamatuje z aktuální války na Ukrajině a znovu vybuduje svou armádu. „Myslíme si, že od roku 2030 může mít Putin výrazně větší schopnosti,“ řekl. Dodal, že momentálně Ukrajina Rusko zadržuje, ale pokud by válka ustala, Putin získá prostor k reorganizaci armády, zrušení sankcí a přípravě na další fázi své agresivní politiky.

Na otázku, zda by mohl Putin zaútočit už během několika měsíců, však Zelenskyj odpověděl, že tomu nevěří – podle něj na to ruský režim zatím není připraven.

Zelenskyj zároveň kritizoval plán NATO navýšit obranné výdaje na 5 % HDP do roku 2035 jako „velmi pomalý“. Upozornil, že takový cíl může přijít příliš pozdě. Z těchto 5 % má být 3,5 % určeno na čisté obranné výdaje a 1,5 % na související oblasti jako infrastruktura či kyberbezpečnost. „Deset let je velmi dlouhá doba. Putin může mít do té doby připravenou novou armádu,“ varoval ukrajinský prezident.

V rozhovoru rovněž upozornil na přetrvávající nedostatky v uvalených sankcích. Tvrdí, že do Ruska se stále dostávají součástky použitelné pro vojenské účely – včetně britských komponentů využívaných při výrobě dronů a raket. „Musí to být zastaveno,“ vyzval.

Zelenskyj také upozornil na dopad války na Blízkém východě na Ukrajinu. Obává se, že kvůli zaměření světových mocností na konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, může Ukrajina ztratit důležitou vojenskou i finanční podporu. „Rusko to na bojišti pocítí jako výhodu,“ řekl.

Navzdory obtížné situaci prezident působil odhodlaně. Přiznal však, že možná není „nejlepším mužem“ pro vedení země ve válce, ale rozhodně je „nejzkušenějším“. Stále také odmítá jakékoli rozhovory s Ruskem bez předchozího vyhlášení příměří.

Zelenskyj rovněž otevřeně komentoval komplikovaný vztah s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Přestože připustil, že USA a Rusko mohou být „krátkodobými partnery“, zdůraznil, že „nikdy nebudou přáteli“, dokud je Trump v čele Spojených států. Odmítl však komentovat, zda se během jejich nedávného setkání v Oválné pracovně cítil „šikanován“. Řekl jen, že se „choval čestně“.

Ukrajinský prezident mezitím pokračuje ve své diplomatické misi – v pondělí se v Londýně setkal s britským premiérem Sirem Keirem Starmerem a předsedou Dolní sněmovny Sirem Lindsayem Hoylem, následně zamířil do Windsoru na schůzku s králem. Dnes ho čeká účast na summitu NATO v Haagu, byť není jisté, zda se zapojí do hlavních jednání.

Na pozadí tohoto summitu přitom Vladimir Putin opět zvýšil sázky. Během vystoupení na petrohradském ekonomickém fóru prohlásil: „Celá Ukrajina je naše“ a znovu pohrozil jaderným útokem, čímž demonstroval, jak nahlíží na Trumpa a západní alianci. 

Přehání Zelenskyj? Ani trochu

Ačkoliv by se varování ukrajinského prezidenta mohlo zdát jako přehnané, ve skutečnosti se na termínu ruského útoku na NATO shoduje i řada dalších expertů a zemí. Například Německo v posledních dnech zintenzivnilo varování před možnou ruskou agresí vůči zemím NATO. Podle šéfky spolkového úřadu pro vojenské zásobování Annette Lehnigk-Emden má německá armáda pouhé tři roky na to, aby se připravila na případný útok, který by mohl přijít nejpozději v roce 2029.

„Všechno potřebné pro obranu země musí být pořízeno nejpozději do roku 2028,“ uvedla Lehnigk-Emden pro deník Tagesspiegel. Současná vláda kancléře Friedricha Merze podle ní výrazně usnadňuje modernizaci armády, když na obranu vyčlenila stovky miliard eur. Prioritou budou těžké zbraně, včetně protiletadlových tanků Skyranger.

Generál Carsten Breuer, náčelník německého generálního štábu, upozornil, že Rusko vyrábí až 1 500 tanků ročně a masivně posiluje své zásoby munice – například v roce 2024 vyrobilo čtyři miliony kusů 152mm dělostřelecké munice. Ne všechny tyto prostředky jdou na frontu na Ukrajině; část směřuje do zásob a nových vojenských struktur, které se orientují proti Západu.

Breuer, který hovořil s redaktory BBC na bezpečnostní konferenci Shangri-La Dialogue v Singapuru, označil současnou hrozbu ze strany Ruska za „velmi vážnou“, jakou během své čtyřicetileté vojenské kariéry nezažil. Zdůraznil, že NATO musí být připravené „bojovat dnes v noci“, a ne až za čtyři roky. „Pokud se mě zeptáte, zda je jisté, že útok nepřijde dřív než v roce 2029, odpovím: ne, jisté to není.“

Před tím, že Rusko bude schopné obnovit své vojenské kapacity a vést novou agresi vůči Evropě v rozmezí dvou až čtyř let po ukončení války na Ukrajině, varoval už dříve i náčelník ukrajinské zahraniční rozvědky Oleh Ivaščenko v rozhovoru pro agenturu Ukrinform zveřejněném 26. května. Podle něj by se proces přezbrojení Kremlu výrazně urychlil, pokud by byly mezinárodní sankce proti Moskvě zrušeny.

„Pokud budou sankce zrušeny, Rusko se přezbrojí mnohem rychleji,“ uvedl Ivaščenko s tím, že pokud sankce zůstanou, Rusko zaútočí na Evropu během dvou až čtyř let. Dodal, že Ukrajina tato varování předala svým evropským partnerům.

Podobné odhady již v minulosti zaznívaly také ze strany západních představitelů. Stále více se tak prosazuje názor, že i po skončení války na Ukrajině zůstane Rusko vážnou hrozbou, která může vést k otevřenému konfliktu s NATO.

V uplynulých měsících ostatně varovali někteří vysocí důstojníci Severoatlantické aliance, že je nutné počítat s možností ruského útoku na jednoho či více členů NATO během příštích tří až sedmi let. Upozornil na to britský deník The Times. Dánsko dokonce na základě svých zpravodajských informací tvrdí, že Moskva by mohla být schopna zaútočit do šesti měsíců po ukončení či zmrazení války na Ukrajině.

Mnozí by mohli namítat, že armáda, která není schopna dosáhnout svých cílů na Ukrajině, nemůže představovat hrozbu pro celé NATO. Jenže podle experta na obranu a vojenské technologie Fabiana Hoffmanna z magazínu Foreign Policy se takové předpoklady zakládají na mylném chápání ruské strategie.

„Válka mezi Ruskem a NATO by vůbec nevypadala jako válka na Ukrajině,“ konstatuje Hoffmann ve své analýze. Klíčem k pochopení tohoto rozdílu je podle něj fakt, že primárním cílem Ruska v takovém konfliktu by nebylo obsazení rozsáhlých území, ale likvidace Aliance jako soudržné politické a vojenské entity.

Kreml by podle Hoffmanna nepočítal s vítězstvím na bojišti, ale s tím, že dokáže vyvolat rozkol, paniku a politické napětí uvnitř samotného NATO. „Cílem by nebyla porážka NATO v otevřené bitvě a následný pochod na Berlín. Spíše by šlo o rozbití jednoty a odhodlání Aliance, sázku na to, že se blok pod tlakem sám zhroutí,“ uvádí odborník.

Takový scénář by podle něj mohl Moskva zvládnout i s omezeným vojenským nasazením. Jakmile by se Rusko nemuselo tolik soustředit na ukrajinskou frontu, mohlo by krátkodobě přesunout dostatečné síly pro destabilizační údery proti východní hranici NATO.

Hoffmann zároveň zdůrazňuje, že případný ruský útok by neměl za cíl zničit vojenskou kapacitu NATO jako celek, ale podkopat jeho politické odhodlání jednat společně a koordinovaně. „Rusko představuje pro NATO existenční hrozbu zcela jiným způsobem, než jaký vidíme na Ukrajině,“ vysvětluje.